23 Cdo 1917/2015
Datum rozhodnutí: 29.09.2015
Dotčené předpisy: § 2 odst. 1 písm. a) předpisu č. 549/1991Sb.



23 Cdo 1917/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně ALADIN plus, a.s. , se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, PSČ 101 00, IČO 28275357, zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, PSČ 602 00, proti žalované UNIQA pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, PSČ 160 12, IČO 49240480, zastoupené JUDr. Jiřím Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, U Železné lávky 568/10, PSČ 118 00, o zaplacení částky 936 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 37/2012, o dovolání společnosti ECM Holdings Limited , Jubilee Buildings, Victoria Street, Douglas, Isle of Man, se sídlem v České republice v Praze 4, Na Strži 1702/65, PSČ 140 00, zastoupené JUDr. Petrem Chmelíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Bezručova 287, PSČ 280 02, adresa pro doručování Jana Masaryka 6, Praha 2, PSČ 120 00, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2014, č. j. 35 Co 273/2014 208, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Dovolatelka je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 859 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Bc. Iva Nejezchleba, advokáta se sídlem v Brně, Joštova 4, PSČ 602 00. Dovolatelka je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14 859 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Jiřím Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, U Železné lávky 568/10, PSČ 118 00.

Odůvodnění:

O návrhu žalobkyně na přiznání osvobození od placení soudních poplatků na č. l. 22, bylo Obvodním soudem pro Prahu 6 rozhodnuto usnesením ze dne 1. října 2012, č. j. 13 C 37/2012-61, tak, že žalobkyni se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Usnesením ze dne 17. prosince 2012, č. j. 13 C 37/2012-70, Obvodní soud pro Prahu 6 zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalované náklady řízení. Proti tomuto usnesení se žalobkyně na č. l. 74 odvolala se sdělením, že soudní poplatek byl uhrazen dne 15. ledna 2013, k čemuž doložila tuzemský příkaz k úhradě č. 5205 od UniCredit Bank, na němž je u názvu účtu plátce uvedena společnost ECM HOLDINGS LTD. I ze záznamu o složení na č. l. 77 vyplývá, že soudní poplatek uhradila společnost ECM HOLDINGS LIMITED .
Soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů soudu sdělila, z jakého důvodu zaplatila soudní poplatek společnost ECM Holdings Limited, žalobkyně však na tuto výzvu nereagovala. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. září 2013, č. j. 35 Co 356/2013-87, změnil usnesení soudu prvního stupně na č. l. 70 tak, že řízení se nezastavuje. V odůvodnění uvedl, že postup soudu prvního stupně, který zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, byl správný, ale následně žalobkyně své pochybení napravila a soudní poplatek v odvolacím řízení zaplatila, byť prostřednictvím třetí osoby.
Dne 5. února 2014 požádala společnost ECM Holdings Limited (č. l. 143) ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích o vrácení soudního poplatku ve výši 917 280 Kč, neboť soudní poplatek byl zaplacen osobou, která k němu nebyla povinna. Z následujících podání právního zástupce společnosti ECM Holdings Limited vyplývá, že tato společnost nemá se žalobkyní žádný závazkový vztah, se žalobkyní nikdy nejednala a k platbě došlo omylem, neboť jednatel společnosti ECM Holdings Limited a člen investiční komise, Dr. K. H. H., omylem odložil kopii výzvy k úhradě soudního poplatku mezi faktury, kde jej našla paní Bc. B. B., osoba odpovědná za provádění plateb s právem přístupu k internetovému bankovnictví účtu vedeného u UniCredit Bank Czech republic, a.s., ze kterého byla platba odeslána. Ve vyjádření žalobkyně ze dne 4. března 2014 (č. l. 147) vyplývá, že jí není nic známo o úhradě soudního poplatku společností ECM Holding Limited. S touto společností nemá žalobkyně žádný závazkový vztah. Soudní poplatek byl zaplacen na základě smlouvy o financování řízení ze dne 15. ledna 2013, kterou žalobkyně uzavřela se společností PROCESINVEST, a.s.
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 16. dubna 2014, č. j. 13 C 37/2012-179, žádost společnosti ECM Holdings Limited o vrácení soudního poplatku ve výši 917 280 Kč zamítl. V odůvodnění soud uvádí, že z obchodního rejstříku zjistil, že společnost ECM Holdings Limited je, nebo přinejmenším byla, akcionářem společnosti PROCESINVEST, a.s., a uváděný jednatel společnosti ECM Holdings Limited Dr. K. H. H. je zároveň předsedou dozorčí rady společnosti PROCESINVEST, a.s. Soud nepovažuje tvrzení o údajném omylu v platbě za pravdivé, když žalobkyně i přes svá tvrzení o tom, že se společností ECM Holdings Limited nemá žádný vztah, doložila zaplacení soudního poplatku příkazem k úhradě z banky, na němž je tato společnost uvedena jako majitel účtu, a společnost ECM Holdings Limited až po více než roce začala tvrdit, že k platbě došlo omylem .
K odvolání společnosti ECM Holdings Limited Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. července 2014, č. j. 35 Co 273/2014 208, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. V odůvodnění uvádí, že bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že v řízení lze pokračovat, neboť žalobkyně, byť prostřednictvím třetí osoby, zaplatila soudní poplatek. Na žadatele tak nelze hledět jako na osobu, které by bylo možno vrátit zaplacený soudní poplatek dle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Pokud došlo k zaplacení soudního poplatku za žalobkyni omylem, může se žadatel domáhat vrácení soudního poplatku přímo na žalobkyni.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla společnost ECM Holdings Limited dovoláním ze dne 19. srpna 2014. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že ve smyslu § 237 o. s. ř. otázka zda je soud povinen v případě žádosti o vrácení úhrady započítané soudem na soudní poplatek zkoumat, zda mezi žadatelem a osobou skutečně povinnou k úhradě soudního poplatku existuje právní vztah povinnosti, a to alespoň založený ústní dohodou nebyla dovolacím soudem dosud řešena. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila podáním ze dne 17. září 2014 a uvádí, že nemá možnost se k obsahu dovolání relevantně vyjádřit, neboť dovolání nebylo podáno účastníkem řízení a samotného řízení se věcně netýká. Žalovaná nemá možnost posoudit či se vyjádřit k otázce, zda dovolatelka zaplatila za žalobkyni soudní poplatek omylem nebo bez právního důvodu.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila dne 23. září 2014 tak, že s dovolatelkou nemá žádný závazkový vztah. Soudní poplatek byl zaplacen na základě smlouvy o financování, kterou žalobkyně uzavřela se společností PROCESINVEST, a.s., jež dle informací žalobkyně soudní poplatek uhradila. Žalobkyně proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí ponechal v platnosti .
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněným subjektem osobou, která zaplatila soudní poplatek, řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť dovolatelkou nastíněnou otázku dosud Nejvyšší soud neřešil.
Dovolání však není důvodné.
Podle § 10 odst. 1 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen.
Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích, je poplatníkem za řízení před soudem prvního stupně navrhovatel.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že za standardní situace by byl soudní poplatek uhrazen přímo žalobkyní. Tak se však v dané věci nestalo a soudní poplatek byl uhrazen prostřednictvím třetí osoby, a sice společností ECM Holdings Limited.
Možnost zaplacení soudního poplatku prostřednictvím třetí osoby je z povahy věci připuštěna, ostatně i Ústavní soud považuje úkon zaplacení soudního poplatku za úkon zastupitelný (viz nález Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02, byť ve vztahu k doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku).
Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně vyzval žalobkyni ke sdělení, z jakého důvodu byl soudní poplatek zaplacen společností ECM Holdings Limited, na výzvu však žalobkyně nereagovala. Následně se soud prvního stupně pokoušel získat kontakt na společnost ECM Holdings Limited, ale bezúspěšně, neboť tato společnost nebyla zapsána v obchodním rejstříku (č. l. 82 a 83).
Soudy postupovaly správně, když v dané věci nezjišťovaly, zda mezi dovolatelkou a žalobkyní existoval právní vztah založený dohodou, kterou by se dovolatelka zavázala zaplatit za žalobkyni soudní poplatek. Ve spise na č. l. 183 je založena smlouva o financování řízení ze dne 15. ledna 2013, uzavřená žalobkyní a společností PROCESINVEST, a.s., kterou se společnost PROCESINVEST, a.s. zavázala k zaplacení soudního poplatku za žalobkyni. Místo společnosti PROCESINVEST, a.s. však soudní poplatek uhradila dovolatelka.
Dovolání není důvodné, neboť odvolací soud posoudil věc správně.
Nejvyšší soud z důvodů výše uvedených dovolání podle ustanovení § 243d o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání bylo zamítnuto. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, jež zahrnuje odměnu advokáta ve výši 11 980 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif ) za vyjádření se k dovolání, tedy za jeden úkon právní služby, a dále zahrnuje náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 14 859 Kč. Rovněž žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, jež zahrnuje odměnu advokáta ve výši 11 980 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif ) za vyjádření se k dovolání, tedy za jeden úkon právní služby, a dále zahrnuje náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 14 859 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. září 2015
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu