23 Cdo 1898/2011
Datum rozhodnutí: 19.07.2011
Dotčené předpisy: § 536 a násl. obch. zák.



23 Cdo 1898/2011 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobce L. K. , zast. JUDr. Olgou Uhrovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojická 20, proti žalované Pražské stavby, s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 6, Na Hubálce č. p. 922, č. or. 1, IČ: 447 96 251, zast. JUDr. Evou Sobotkovou, advokátkou se sídlem ve Lhotě pod Kosířem 16, Drahanovice, o zaplacení částky 310.925,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 298/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2004, č. j. 1 Cmo 147/2003-83, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2004, č. j. 1 Cmo 147/2003-83, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2003, č. j. 28 Cm 298/99-69, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Vrchní v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. května 2004, č. j. 1 Cmo 147/2003-83, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2003, č. j. 28 Cm 298/99-69 (dále jen soud prvního stupně ), jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 310.925,- Kč s příslušenstvím, a současně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku zejména uvedl, že přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 a 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř . ). Dále uvedl, že se žalobce v řízení domáhal po žalované zaplacení doplatku ceny za provedené dílo na základě uzavřené smlouvy o dílo (dále též předmětná smlouva ), jejímž předmětem byla dodávka vnitřního plynovodu, vytápění, kanalizace a vodovodu v obytném domě. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem došlo k uzavření předmětné smlouvy a že dílo bylo ze strany žalobce provedeno a žalovanou převzato, a to předávacím protokolem ze dne 30. 10. 1996, a uvedl, že již ve svém předchozím usnesení ze dne 18. září 2002, č. j. 1 Cmo 291/2001-58, jímž zrušil původní vyhovující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 3. 2001, č. j. 28 Cm 298/99-42, zaujal právní názor, že dohoda smluvních stran obsažená v předávacím protokole díla ze dne 30. 10. 1996 je dohodou o změně předmětné smlouvy, a to o výši ceny za celé dílo. Dovodil, že pokud byla účastníky dohodnuta tato konečná cena, měl žalobce - v případě splnění svého závazku - právo na zaplacení jen této částky, a proto, zaplatila-li žalovaná cenu díla ve výši 8.411.753,80 Kč, její závazek spočívající v zaplacení ceny díla zanikl splněním ve smyslu § 324 odst. 1 event. odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák . ), a žalobci žádný další nárok na doplatek ceny díla nevznikl. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že faxovou zprávu žalobce ze dne 22. 1. 1997 nelze hodnotit dle jejího obsahu jako dohodu účastníků o změně ceny za provedené dílo ani za uznání závazku ze strany žalované, neboť je podepsán pouze žalobcem a neobsahuje náležitosti uvedené v ust. § 323 obch. zák. Odvolací soud neshledal důvodnými žalobcovy námitky, poněvadž omyl při uzavírání dohody o konečné ceně díla žalobce v řízení ničím neprokázal a svůj špatný zdravotní stav pouze tvrdil. Rovněž znění čl. V. předávacího protokolu ze dne 30. 10. 1996, kterého se žalobce dovolával, nezpochybnilo dohodu o konečné ceně díla obsažené v samém závěru předávacího protokolu , který byl řádně podepsán oběma účastníky.
Dovoláním ze dne 19. srpna 2004 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání opřel o ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., aniž by své námitky podřadil konkrétním, v § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. uvedeným, dovolacím důvodům. V odůvodnění svého dovolání žalobce namítl, že cena díla byla původně sjednána ve výši 4.348.125,- Kč, ovšem v souladu s čl. 14. předmětné smlouvy došlo v průběhu realizace díla k několika změnám, které se promítly ve třech dodatcích předmětné smlouvy o dílo a ve třinácti písemně sjednaných změnách, takže skutečná cena díla činila 9.069.280,- Kč. Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, jenž ze zápisu o předání díla dovodil, že částka 8.411.753,80 Kč, uvedená na konci tohoto protokolu jako konečná cena , je celková cena za dílo, neboť nevzal v úvahu jeho skutková tvrzení, ze kterých je patrno, že slova konečná cena je omyl, protože v předmětné smlouvě byla sjednána cena, k jejímuž navýšení došlo vícepracemi. Celková cena za dílo tudíž dle dovolatele činila 9.124.367,- Kč. Tato cena za dílo byla průběžně fakturována a uhrazována jednotlivými dílčími fakturami s odečtením pozastávky (vyjma prací, kde pozastávka nebyla zohledňována), takže prostý součet všech vystavených faktur činí 9.069.280,- Kč. Částka stanovená soudem jako celková cena díla je částka, která byla ke dni předání díla uhrazena, tj. celková cena díla minus pozastávky, přičemž odpočet pozastávek ke dni předání díla byl sjednán přímo v předmětné smlouvě, následně v předávacím protokolu potvrzen a žalovanou první pozastávka v souladu s předmětnou smlouvou uhrazena. Žalovaná dle dovolatele písemně faxovou zprávou ze dne 22. 1. 1997 uznala svou povinnost uhradit druhou pozastávku v termínu stanoveném v předmětné smlouvě o dílo.
Dovolatel zastává názor, že z výše uvedených důvodů rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním hodnocení smluvních ujednání účastníků smlouvy , a proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvého stupně a obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátkou ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o.s.ř. a jí bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí poučil účastníky řízení tak, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Praze, dospěje dovolací soud k názoru, že o napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam . Účastníky řízení tudíž poučil o přípustnosti dovolání proti svému rozhodnutí dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
V posuzované věci je dovolání ovšem přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 21. 3. 2001, č. j. 28 Cm 298/99-42, proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí usnesením ze dne 18. září 2002, č. j. 1 Cmo 291/2001-58, zrušil.
V souzené věci jak vyplývá z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnil dovolatel vedle dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) i dovolací důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci spočívající ve vadnosti skutkových zjištění a z nich vyplývajícího skutkového závěru, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo naopak soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, případně v hodnocení důkazů či poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor (srov. blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. července 1998, sp. zn. 3 Cdon 10/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 161/98).
Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že předávací protokol ze dne 30. 10. 1996 je dohodou o změně předmětné smlouvy o dílo, a to o výši ceny za celé dílo, jež činí 8.411.753,80 Kč, a uzavřel, že pokud tato cena byla žalovanou zaplacena, pak její závazek uhradit cenu díla dle § 324 odst. 1 event. 2 obch. zák. zanikl, a proto žalobci žádný nárok na doplatek ceny nevznikl.
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení tzv. druhé pozastávky ve výši 310.925,- Kč, neboť dle smlouvy o dílo (ve znění dodatků a změn) na dodávku vnitřního plynovodu, vytápění, kanalizace a vodovodu v obytném domě, zhotovil a řádně předal dílo, za jehož zhotovení byla dohodnuta cena zmenšená o dvě pozastávky ve výši 10 %. Žalobce tvrdil, že celková cena díla činila 9.069.280,- Kč.
Žalovaný žalobci zaplatil celkem 8.758.354,90 Kč.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů dále vyplynulo, že do podepsání předávacího protokolu ze dne 30. 10. 1996 žalovaný zaplatil 8.411.753,80 Kč a že tato cena má být cenou konečnou za předmětné dílo.
Po podepsání shora uvedeného předávacího protokolu ze dne 30. 10. 1996 žalovaná dále zaplatila žalobci za materiál a na prvou pozastávku 346.601,10 Kč.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v předávacím protokole ze dne 30. 10. 1996 došlo ke změně smlouvy o dílo a cena za dílo byla dohodnuta a ve výši 8.411.753,80 Kč, jež žalovaný v době předávacího protokolu uhradil, a proto nemá žalobce na doplacení částky 310.925,- Kč právo.
Dovolací soud v souzené věci zastává názor, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které vyšly v řízení najevo a které byly provedenými důkazy prokázány, pokud dovodil, že celková cena za provedení díla činila 8.411.753,80 Kč vč. DPH a nezabýval se tím, že sama žalovaná dále plnila na materiál a pozastávku a nehodnotil veškeré důkazy ve vzájemné souvislosti, tj. s tím, jaká byla skutečná cena díla a zda cena díla uvedená v předávacím protokole byla skutečně konečnou cenou díla nebo jen částkou zaplacenou ke dni podpisu protokolu.
Odvolací soud se nevypořádal s tím, zda dle předmětné smlouvy o dílo na dodávku vnitřního plynovodu, vytápění, kanalizace a vodovodu v obytném domě ve znění dodatků a změn k této smlouvě a protokolů o vícepracích měla činit cena díla 9.069.280,- Kč, tj. zda cena díla uvedená v protokole ze dne 30. 10. 1996 ve výši 8.411.753,80 Kč byla cenou skutečnou (konečnou) či pouze částí ceny zaplacené za dílo k tomuto dni (tj. bez pozastávek). V řízení vyšlo najevo, že uvedená cena za dílo dle předmětné smlouvy byla žalované průběžně fakturována s odečtením 10% pozastávky, jež měla být uhrazena po dokončení díla ve dvou částech po 5 % a tyto žalobcem vystavené a žalovanou nikterak nerozporované faktury až na sjednanou druhou pozastávku díla byly uhrazeny, včetně prvé pozastávky a ceny za materiál poté, co došlo k předání díla. Odvolací soud rovněž pominul, že se účastníci dohodli v čl. 5 předmětného protokolu na tom, že žalovaná jako objednatel po úplném dokončení díla zaplatí zhotoviteli na základě závěrečného osvědčení nedoplatek dohodnuté ceny a část pozastávek.
S ohledem na shora uvedené bude třeba tento projev vůle v dalším řízení nově a ve všech vzájemných souvislostech vyložit postupem dle ust. § 35 odst. 2 občan. zák. a § 266 obchod. zák. a zabývat se tím, zda z něho nevyplývá, že do doby podepsání předávacího protokolu (30. 10. 1996) žalovanou uhrazená částka ve výši 8.411.753,80 Kč není celkovou cenou za provedení díla, přičemž po podepsání uvedeného protokolu žalovaná za materiál a na prvou pozastávku žalobkyni uhradila dalších 346.601,10 Kč, popř. doplnit potřebné dokazování k tomuto stavu.
Za uvedené situace, kdy doplacení pozastávek ze strany žalované bylo ke dni předání díla dohodnuto v předmětné smlouvě o dílo (ve znění pozdějších změn provedených třemi dodatky a třinácti protokoly) a následně potvrzeno v bodě V. předávacího protokolu, žalovaná nadále po předávacím protokolu ze dne 30. 10. 1996 prvou pozastávku uhradila a plnila též na fakturu, kterou byl vyúčtován materiál, nezbývá než uzavřít, že názor odvolacího soudu, že v předávacím protokolu ze dne 30. 10. 1996 uvedená cena díla ve výši 8.411.753,80 Kč je celkovou cenou za dílo, není úplný a tím i správný, neboť pominul rozhodné skutečnosti, které vyšly v řízení najevo.
Vzhledem k výše uvedenému se dovolací soud již dále nezabýval dalšími dovolacími námitkami uplatněnými v dovolání.
Nejvyšší soud České republiky podle ust. § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu, vzhledem k tomu, že není správné, zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V dalším řízení se soudy budou muset zabývat tím, že v předávacím protokole ze dne 30. 10. 1996 účastníci projevili vůli, že cena 8.411.753,80 Kč je cenou celkovou, avšak současně na jiném místě protokolu (čl. 5) uvedli, že po úplném dokončení díla zaplatí žalovaná nedoplatek dohodnuté ceny vyplývající ze smlouvy o dílo a jejich dodatků, popř. protokolů o vícepracích, a část pozastávek a že poté žalovaná žalobci nadále plnila a zaplatila mu na materiálu a prvou pozastávku 346.601,10 Kč.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude podle ust. § 243d odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí ve věci. Právní názor dovolacího soudu je závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. července 2011

JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu