23 Cdo 1863/2008
Datum rozhodnutí: 30.03.2010
Dotčené předpisy: § 549 obch. zák.




23 Cdo 1863/2008

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce STP k. s., se sídlem v Karlových Varech, Závodu míru 739, PSČ 360 17, IČ 45356459, zastoupeného Mgr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská 4, PSČ 360 20 proti žalovanému PROMTECH, s. r. o. se sídlem v Karlových Varech. I. P. Pavlova 71/9, PSČ 360 01, IČ 64833321, zastoupeného Mgr. Ladislavem Pavlů, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 13, PSČ 110 00, o zaplacení 1,168.911,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 23 Cm 27/1999, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2007, č. j. 1 Cmo 93/2007-358, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 36.768,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ladislava Pavlů.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. prosince 2006, č. j. 23 Cm 27/1999-333, (v pořadí druhým, když předchozím rozsudkem soud žalobě vyhověl), rozhodl, že žaloba o zaplacení částky Kč. 1,168.911,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13% p. a. jdoucím z částky Kč 1,328.911,80 od 16. 10. 1997 do 1. 7. 1998 a z částky Kč 1,168.911,80 od 2. 7. 1998 do zaplacení se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení (výrok II.) a dále státu náhradu nákladů řízení státem zálohovaných (výrok III.).
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem, v záhlaví označeným, tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.
Odvolací soud dovodil, že z listiny ze dne 11. 9. 1997, vyhotovené žalobcem, nazvané Přehled jednotlivých uskutečněných plateb od Promtech s. r. o., Akce: Rekonstrukce objektu I. P. Pavlova 9, Karlovy Vary, bod 18, vyplývá, že platba částky Kč 1,500.000,-, provedená žalovaným dne 26. 6. 1997, byla provedena na dodatek č. 5 smlouvy o dílo, k jehož uzavření posléze nedošlo a žalovaným zaplacenou uvedenou zálohu žalobce vyúčtoval (resp. zúčtoval) fakturou č. 12897 z 15. 1. 1998, jejíž přílohou je soupis prací požadovaných investorem mimo základní smlouvu a její dodatky.
Odvolací soud odkázal na své předcházející usnesení z 29. 3. 2005 č. j. 1 Cmo 129/2004-201, kterým zrušil co do výroků I. a IV. průvodní vyhovující rozsudek soudu prvního stupně z 10. 12. 2003, č. j. 23 Cm 27/1999-171, v jehož odůvodnění uvedl, že částka Kč 1,500.000,- byla zaplacena na cenu díla, což vyplývá především ze znění příloh 2, 3, 4 k přejímacímu protokolu, kde se výslovně uvádí, že žalobce vystaví do 30. 10. 1997 fakturu za veškeré práce které dosud nebyly vyfakturovány a odečte od ní poskytnutou zálohu dle dodatku č. 5 právě ve výši Kč 1,500.000,- .
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že se zřetelem na obsah předávacího protokolu lze za veškeré práce pokládat jen práce dle smlouvy a jejich dodatků 1 až 4 včetně skutečně provedených prací z listiny označené jako Požadavky investora k provedení realizace akce LD I. P. Pavlova uplatněné při přejímce objektů ve spise č. l. 69 , kterou došlo mezi účastníky k dohodě o rozšíření díla ve smyslu § 549 odst. 1 obch. zák. Odečet poskytnuté zálohy od faktury vystavené až v lednu 1998 učinil žalobce v rozporu s dohodou obsaženou v příloze 2, 3, 4 zápisu z přejímacího řízení. Soud prvního stupně rovněž podle názoru odvolacího soudu nepochybil, když dovodil, že jelikož nedoplatek faktury č. 9697 činil Kč 1,168.911,80 a tento nedoplatek i s připočtením hodnoty sporných prací činí pouze částku Kč 1,371.919,80 je pokryt zálohou žalovaného ve výši Kč 1,500.000,- kterou měl žalobce podle uzavřené dohody oproti faktuře vystavené do 30. 10. 1997 zúčtovat.
Odvolací soud též nepovažoval za důvodnou námitku žalobce o uznání závazku ze strany žalovaného ve smyslu § 407 odst. 3 obch. zák. tím, že žalovaný částečně uhradil fakturu č. 9697. Žalovaný plnil na dohodnutou cenu díla dle smlouvy a jejích dodatků č. 1-4 a bylo na žalobci, aby prokázal, že žalovanému poskytl plnění v celé vyúčtované výši.
Odvolací soud proto napadený zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
Dovoláním ze dne 29. 3. 2008 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu, jehož přípustnost opírá o ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tj. že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
Dovolatel v obsáhlém odůvodnění dovolání rekapituluje podrobně průběh dosavadního řízení v této věci a především namítá, že názor odvolacího soudu, že mezi účastníky došlo k dohodě o rozšíření díla ve smyslu § 549 odst. 1 obch. zák., nemá oporu ve skutkových zjištěních a v provedeném dokazování a vybočuje z mezí rozumné interpretace vůle stran . Strany mohou dohodou měnit závazek v průběhu jeho trvání, nikoli po okamžiku jeho zániku splněním. V daném případě nemohlo dojít k dohodě o rozšíření předmětu díla poté, co bylo dílo řádně předáno a zanikl závazek zhotovitele k provedení díla (zápis o odevzdání a převzetí stavby je datován 5. 5. 1997). Dále dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že záloha ve výši 1,500.000,- Kč byla zaplacena na cenu díla.
Dovolatel uvedl, že předmětem řízení učinil v žalobě nárok na úhradu nedoplatku sjednané ceny za dílo v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy o dílo ze dne 27. 5. 1996 včetně dodatků č. 1 až 4. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že v řízení mělo být prokázáno, zda byly či nebyly provedeny práce a dodávky popsané v listině nazvané Požadavky investora k provedené realizaci akce Lázeňského domu I. P. Pavlov uplatněné při přejímce objektu a že předmětem řízení podle žaloby byly nároky z faktury č. 12897 z 15. 1. 1998 při zúčtování zálohové faktury č. 5897 znějící na částku 1,500.000,- Kč.
Dovolatel zdůraznil, že žalobní nárok představuje zbylou část ceny za provedení díla vyúčtovaného poslední fakturou č. 9697 ze dne 8. 10. 1997, splatné dne 15. 10. 1997, na celkovou částku Kč. 2,183.710,40. Žalovaný platbou ze dne 3. 11. 1997 ve výši 854.798,60 plnil právě na fakturu č. 9697 a tím uznal podle § 407 odst. 3 obch. zák. svůj závazek k úhradě zbylé nezaplacené části díla, vyúčtované konečnou fakturou č. 9697. Dovolatel rekapituluje, že po odpočtu celkem zaplacených částek žalovaným ve výši 2,645.886,80 Kč chybí po datu 27. 5. 1997 k úhradě částka 1,168.911,80 Kč, tedy právě zažalovaná částka, na kterou žalovaný ničeho neplnil. Dovolatel poukazuje na podání žalovaného, doručené soudu dne 8. 1. 2003, kterým potvrzuje, že provedl úhradu částky Kč 1,500.000,- na základě faktury ze dne 26. 6. 1997, kterou byla vyúčtována záloha na uvažovaný dodatek č. 5 ke smlouvě o dílo, k jehož uzavření však v důsledku nedostatku součinnosti žalovaného nedošlo a tím nedošlo ani k dohodě o rozšíření předmětného díla, takže šlo o plnění z bezdůvodného obohacení. Platba 1,500.000,- Kč byla žalovaným provedena jednoznačně identifikovatelným způsobem pod variabilním symbolem faktury z 26. 6. 1997. Při neuzavření dodatku č. 5 jde o plnění bez právního důvodu. Žalobce se v tomto řízení nikdy nedomáhal zaplacení ceny za vícepráce, resp. za vícepráce navíc ve smyslu § 549 odst. 2 obch. zák. a žalobce nikdy neuplatnil rozšíření nebo změnu žaloby.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek Vrchního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání neobsahuje žádné nové skutečnosti, napadené rozhodnutí považuje za správné a navrhuje je potvrdit a přiznat žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), podle čl. II. bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ) a po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti podle zákona (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.)
Dovolatel se dovolává přípustností dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tj. že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V odůvodnění předchozího zrušovacího usnesení Vrchního soudu ze dne 29. 3. 2005, č. j. 1 Cmo 129/2004-201, se mj. uvádí: Odvolací soud se přiklonil k závěru, že částka Kč 1,500.000,- byla žalovaným placena na cenu díla. Pro posouzení oprávněnosti žalobcova nároku na doplatek ceny díla je však nezbytné zkoumat, zda práce vyúčtované fakturou č. 12897 ze dne 15. 1. 1998 byly ze strany žalobce jako zhotovitele skutečně provedeny a jsou obsaženy v listině nazvané Požadavky investora k provedené realizaci akce Lázeňského domu I. P. Pavlova uplatněné při přejímce objektů , kterou došlo mezi účastníky smlouvy o dílo k dohodě o rozšíření díla ve smyslu ustanovení § 549 odst. 1 obch. zák. V takovém případě by žalobci náležela cena těchto prací ve smyslu posledně citovaného ust. obch. zák. .
Z uvedeného odůvodnění vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, jímž byl soud prvního stupně vázán, představoval závěr, že předmětná záloha Kč 1,500.000,- byla zaplacena (žalovaným) na cenu díla. Další okolnost, totiž zda určité (více)práce byly žalobcem provedeny, nejsou závazným právním názorem, ale jen závěrem odvolacího soudu, jaká skutková zjištění má soud prvního stupně učinit v dalším řízení.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné mj. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V posuzovaném případě je zřejmé, že soud prvního stupně byl při svém následném rozhodování vázán právním názorem odvolacího soudu, a to že částka 1,500.000,- Kč byla placena na cenu díla a s ohledem na to pak rozhodl jinak než ve svém předchozím rozhodnutí. V daném případě je tedy dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť dovolatel mj. i správnost tohoto závěru napadl.
Dovolatel v dovolání výslovně neuvedl (nekonkretizoval) žádný dovolací důvod a neuvedl ani konkrétní námitky, jimiž by ten či onen dovolací důvod byl naplněn. Z obsahu (textu) dovolání zejména vyplývá, že se dovolatel neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že záloha ve výši 1,500.000,- Kč byla placena na cenu díla.
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných a rozhodných pro posouzení věci vyplývá, že žalobce jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel uzavřeli dne 27. 5. 1996 smlouvu o dílo, jejímž předmětem plnění byla rekonstrukce objektu I. P. Pavlova v Karlových Varech. Ke smlouvě byly uzavřeny 4 dodatky. Dodatek č. 5 ke smlouvě o dílo uzavřen nebyl. Na konto předpokládaného dodatku č. 5 žalobce fakturou č. 5897 ze dne 23. 6. 1997 vyúčtoval žalovanému zálohu ve výši 1,500.000,- Kč, kterou žalovaný dne 26. 6. 1997 zaplatil.
Předmět díla byl předán zápisem o předání a převzetí ze dne 5. 5. 1997 a součástí zápisu byla mj. příloha 2, 3, 4. V příloze č. 4 byla obsažena dohoda o vypořádání veškerých práv a závazků. Stranami bylo mj. dohodnuto, že STP vystaví do 30. 10. 1997 fakturu na veškeré práce, které dosud nebyly fakturovány a odečte od ní poskytnutou zálohu dle dodatku č. 5 SOD ve výši 1,500.000,- Kč.
Fakturou č. 9697 ze dne 8. 10. 1997 žalobce doúčtoval žalovanému na základě čl. V. smlouvy o dílo částku 2,183.710,40 Kč. Z této faktury zůstala neuhrazena částka ve výši 1,168.911,80 Kč. Ve faktuře nebyl žalobcem proveden odečet zálohy ve výši 1,500.000,- Kč dle přílohy č. 2, 3, 4.
Žalobce poté fakturou č. 12897 ze dne 15. 1. 1998 vyúčtoval zálohu 1,500.000,- Kč s tím, že provedl další práce na stavbě Lázeňského domu I. P. Pavlova mimo základní smlouvu a její dodatky a požadoval doplatek 333,40 Kč. Žalovaný s tímto vyúčtováním nesouhlasil.
Dovolací soud s ohledem na uvedené pokládá za nesprávný názor odvolacího soudu, že záloha ve výši 1,500.000,- Kč byla zaplacena na cenu díla. Tato námitka dovolatele je důvodná.
Předmětná záloha byla totiž vázána na dodatek č. 5, který strany neuzavřely a jímž měl být rozšířen předmět plnění dle smlouvy o dílo ze dne 27. 5. 1996 viz Listina Požadavky investora k provedené realizaci akce LD I. P. Pavlova uplatněné při přejímce objektu , která nebyla datována a představovala dodatek č. 5. Neuzavřením dodatku č. 5 tak nedošlo ke změně díla ve smyslu ust. § 549 odst. 2 obch. zák., a proto tato platba nemohla představovat platbu za cenu díla.
V posuzovaném případě však smluvní strany uzavřely dohodu (viz příloha č. 4), podle níž byl žalobce povinen tuto zálohu, která by za uvedené situace byla uhrazena bez právního důvodu, zúčtovat oproti ceně veškerých prací, které nebyly do doby vystavení této faktury (tj. do 30. 10. 1997) vyúčtovány.
Pokud výše zálohy převyšuje v žalobě požadovaný doplatek ceny díla, nelze žalobě vyhovět a tento závěr soudů je za uvedeného stavu věci správný, byť v dílčí otázce, viz shora, nebyl závěr odvolacího soudu správný, což se však neprojevilo v tom, že by jeho rozhodnutí bylo z tohoto důvodu nesprávné.
Odvolacímu soudu nelze vytknout pochybení v právním posouzení žalobcem tvrzeného uznání závazku žalovaným ve smyslu § 407 odst. 3 obch. zák., jestliže odvolací soud částečnou úhradu faktury č. 9697 nepovažoval za projev vůle žalovaného uznat i zbytek dluhu, a to se zřetelem ke konkrétním okolnostem, zvláště uzavřeným dohodám mezi účastníky a průběhu uskutečněných plateb včetně zálohy Kč 1,500.000,-.
Na základě uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce není důvodné a aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodl podle ust. § 243 odst. 2 o. s. ř. tak, že dovolání zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta podle § 3 odst. 1 bod 5, § 10 odst. 3, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006Sb. v částce 30.340,- Kč, dále jeden paušál hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996Sb., ve znění vyhl., č. 276/2006 Sb. ve výši 300,- Kč a konečně s připočtením 20% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6.128,- Kč tak celková částka náhrady nákladů řízení o dovolání činí 36.768,- Kč, kteroužto částku je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalovaného.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 30. března 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu