23 Cdo 1831/2015
Datum rozhodnutí: 18.08.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



23 Cdo 1831/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Stanislav Vostřez s.r.o. , se sídlem v Mníšku pod Brdy, Na Vrškách 320, PSČ 252 10, IČO 25072731, proti žalované Charlie Proch Group s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Na nivách 1019/25, PSČ 141 00, IČO 25664786, zastoupené JUDr. Alešem Kolářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 28, PSČ 130 00, o zaplacení částky 600 684,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 67/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2014, č. j. 1 Cmo 208/2013 64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 2013, č. j. 2 Cm 67/2012-46, zastavil řízení v částce 75 000 Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 525 684,50 Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem II) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 80 272 Kč (výrok pod bodem III).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. ledna 2014, č. j. 1 Cmo 208/2013-64, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 14 616,80 Kč (výrok pod bodem II).
Rozhodnutí odvolacího soudu v obou výrocích napadla žalovaná dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci, které blíže vymezuje. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zároveň podala návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatelka však vůbec nevymezuje přípustnost dovolání, nevymezuje ani otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo. Blíže v dovolání specifikuje pouze dovolací důvod. Požadavku na vymezení přípustnosti dovolání žalovaná nedostála, tuto vadu neodstranila ve lhůtě pro podání dovolání (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) a pro tuto vadu nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje obligatorní náležitost.
O návrhu na odklad vykonatelnosti nebylo dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu samostatně rozhodováno.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. srpna 2015
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu