23 Cdo 1766/2011
Datum rozhodnutí: 07.05.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




23 Cdo 1766/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce HORA HOLDING, s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Skuherského 53, IČ 63911191, zsat. JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437, proti žalovanému Mgr. L. Z. , o zaplacení 162.525,- Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 90/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, č. j. 6 Cmo 277/2010-255, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 2. 2010, č. j. 13 Cm 90/2009-217 rozhodl tak, že žalobu o zaplacení 162.525,- Kč zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 10. 2010, č. j. 6 Cmo 277/2010-255 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Zejména se ztotožnil s tím, že ve smyslu § 24 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Výkonem advokacie je mj. udělování právních rad (§ 1 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb.). K poskytování právních služeb pak dochází na základě dohody účastníků o poskytování právních služeb.
Odvolací soud dále uvedl, že k dohodě o poskytování právních služeb došlo dne 17. 2. 2005 a nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by před tímto datem byla mezi účastníky uzavřena jiná dohoda o poskytování právních služeb. Dne 17. 2. 2005 bylo též zahájeno exekuční řízení ohledně částky 5,000.000,- Kč, kterou byl žalobce povinen uhradit třetí osobě.
Odvolací soud uzavřel, že pokud žalobce požadoval po žalovaném náhradu škody spočívající v úhradě nákladů exekučního řízení v celkové výši 162.525,- Kč, které musel vynaložit v důsledku nesprávné rady žalovaného, že žalobce není povinen částku 5,000.000,-Kč uhradit třetí osobě (protože vůči této částce může započíst svoji pohledávku), a tuto radu měl žalovaný udělit před 17. 2. 2005, tj. před uzavřením mandátní smlouvy, nelze dospět k závěru, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy o poskytování právní pomoci. K tomu odvolací soud ještě dodal, že pokud žalobce dovozoval obecnou odpovědnost žalovaného podle ustanovení občanského zákoníku, tak by i žalobce stíhala tato obecná povinnost předcházet škodě, neboť pokud žalobce jednal podle rad, které nebyly poskytnuty v souvislosti s výkonem advokacie, sám porušil tuto povinnost.
Dovoláním ze dne 28. 1. 2011 napadl žalobce shora uvedený rozsudek dovolacího soudu v celém rozsahu, tj. včetně výroků o nákladech řízení. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolání podává z důvodů uvedených v ust. § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. z důvodů tzv. jiných vad řízení a nesprávného právního posouzení věci.
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že podstatné pro rozhodnutí soudů obou stupňů bylo posouzení otázky odpovědnosti žalovaného (advokáta) za škodu způsobenou jeho nesprávnou právní radou ve věci úhrady za postoupení pohledávky, resp. nesprávným vyhodnocením ujednání smlouvy ze dne 13. 8. 2004 o postoupení pohledávky a možnosti započtení vůči pohledávce představující úhradu za postoupení pohledávky.
Dovolatel podrobně rozvedl ujednání smlouvy o postoupení pohledávky týkající se vyloučení možnosti jednostranného zápočtu a odkázal též na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 211/2002 ze dne 23. 3. 2004). Dále pak podrobně poukázal na své možnosti zápočtu vůči pohledávce 5,000.000,- Kč.
Dovolatel dále uvedl, že předmětnou právní radu mu žalovaný poskytl před formálním podpisem mandátní smlouvy, k němuž došlo 17. 2. 2005, přičemž k návrhu na nařízení exekuce došlo 17. 2. 2005, která byla nařízena dne 1. 3. 2005 rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Žalobce je toho názoru, že mu žalovaný měl poskytovat správné právní rady bez ohledu na to, zda byly poskytovány před nebo po formálním podpisu smlouvy o poskytování právních služeb. Žalovaný ani po nařízení exekuce se nesnažil využít všech právních prostředků ke snížení nákladů exekučního řízení a radil, poté co převzal právní zastoupení, pouze uhradit částku 5,000.000,- Kč. Dovolateli tak vznikly náklady exekučního řízení ve výši 162.525,- Kč. Pokud by mu žalovaný sdělil, že částku 5,000.000,- Kč je nutné uhradit a že není možný zápočet, učinil by tak.
Dovolatel dále v dovolání vytýkal některé procesní vady, které měly podle jeho názoru za následek nesprávné rozhodnutí soudu obou stupňů, neboť neuvedly, jakými konkrétními právními předpisy se řídily vztahy účastníků (občanským či obchodním zákoníkem), a to ať již se týká uzavřené smlouvy o poskytování právní pomoci, nebo posuzování nároku na úhradu škody. Soudy dále posuzovaly odpovědnost žalovaného pouze do 17. 2. 2005 a nezabývaly se porušením povinnosti žalovaného v následujícím období. Taktéž je rozpor mezi výrokem II. a III. rozsudku odvolacího soudu, kdy ve výroku II. je žalobci uložena povinnost uhradit žalovanému náklady odvolacího řízení a ve výroku III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
V závěru dovolání žalobce shrnul otázky, které nebyly soudy obou stupňů vyřešeny popř. vyjádřeny v rozhodnutí, ačkoliv měly vliv na správnost rozhodnutí a podle jeho názoru jde o to, jakým právním předpisem se řídí vztahy mezi advokátem a klientem, jaká právní úprava je relevantní při rozhodování o náhradě škody způsobené advokátem klientovi, jaký vliv na odpovědnost advokáta má poskytování právních služeb bez uzavřené formální písemné smlouvy mezi advokátem a klientem, za jakých okolností odpovídá advokát za udělené rady bez uzavření písemné či ústní smlouvy o poskytování právní pomoci, kdy vzniká mezi advokátem a klientem závazkový a odpovědností vztah a postačuje, že se klient na advokáta obrátí se žádostí o radu a ten mu ji poskytne, v jakém rozsahu lze posuzovat odpovědnost advokáta podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu dle občanského zákoníku a zda veškerou škodu nese klient, nebyla-li rada advokátem poskytnuta v souvislosti s výkonem advokacie a kdy dochází ze strany advokáta k výkonu advokacie, a to pouze na základě dohody o poskytování právních služeb nebo bez této dohody.
Dovolatel je toho názoru, že jde o zásadní právní otázky zakládající přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a z v dovolání uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu včetně rozhodnutí soudu prvního stupně.
Z předkládací zprávy a ani z obsahu spisu nevyplývá, že se žalovaný k dovolání žalobce vyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že s ohledem na čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, bude dovolání projednáno a rozhodnuto o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.) ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a o. s. ř.).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel odkázal.
V posuzovaném případě může být přípustnost dovolání dána podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které dovolatel též odkazuje, a podle něhož je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a podle tohoto ustanovení dovolání v daném případě vskutku přípustné není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva) jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže být přezkoumáván a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že k dohodě o poskytování právních služeb došlo mezi účastníky dne 17. 2. 2004 uzavřením písemné mandátní smlouvy a před tímto datem nebyla mezi účastníky uzavřena jiná dohoda o poskytování právních služeb, tzn. event. i v ústní formě. Zároveň bylo tento den zahájeno exekuční řízení pro částku 5,000.000,- Kč, kterou byl žalobce povinen zaplatit třetí osobě jako úhradu za postoupení pohledávky dle smlouvy ze dne 13. 8. 2004, č. 6724/2004.
Dovolací soud je z tohoto skutkového stavu povinen vycházet a jak bylo uvedeno shora, event. námitky dovolatele týkající se nedostatků tohoto zjištění nemohou být brány v potaz při posuzování přípustnosti dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatel dále v dovolání namítl, že k nákladům, které vynaložil v exekučním řízení, došlo z důvodu nesprávných právních rad, které mu poskytl žalovaný před uzavřením smlouvy ze dne 17. 2. 2005 o poskytování právních služeb. Odvolací soud (i soud právního stupně) tuto otázku nesprávně posoudil, pokud uzavřel, že nešlo o porušení povinností žalovaného při výkonu advokacie, a podle dovolatele je nerozhodné, zda k poskytování právních služeb došlo před či po uzavření mandátní smlouvy.
Pro posouzení otázky, zda žalovaný jako advokát porušil či nikoli své povinnosti advokáta dle § 16 odst. 1, 2, popř. § 24 zák. č. 85/1996 Sb. je rozhodující to, zda v době, v níž mely být žalobci poskytovány nesprávné právní rady mezi účastníky, existoval smluvní vztah či nikoliv, a to případně založený i ústně (písemná smlouvy byla uzavřena až 17. 2. 2005).
Shora bylo uvedeno, že v řízení nebylo zjištěno, že by před 17. 2. 2005 byla uzavřena jiná dohoda, kromě písemně uzavřené smlouvy ze 17. 2. 2005, o poskytování právních služeb. K tomu lze dodat, že i z výpovědi jednatele žalobce vyplývá, že netvrdil, že by ho žalovaný ke konci roku 2004 zastupoval . Nebyl-li tedy žalovaný v období, v němž měla být nesprávná právní rada poskytnuta, zavázán k poskytování právních služeb, nemohlo tak dojít k porušení jeho povinnosti advokáta ve smyslu ust. § 16 a § 24 zák. č. 85/1996 Sb.
Dovolací soud k dalším právním otázkám vymezeným v dovolání poznamenává, že neuvedení právního předpisu, jímž by se v daném případě řídil vztah mezi žalobcem a žalovaným, bylo za zjištěného stavu, kdy žádný vztah mezi nimi nevznikl, nadbytečné. Taktéž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na řešení otázky, za jakých okolností advokát odpovídá za udělené právní rady, popř. kdy vzniká mezi klientem a advokátem závazkový vztah či v jakém rozsahu je třeba při posuzování odpovědnosti advokáta postupovat podle obecné úpravy odpovědnosti obsaženém v občanském zákoníku.
Namítal-li dovolatel, že se soudy nezabývaly tím, že po nařízení exekuce (7. 6. 2005) na majetek žalobce se žalovaný nesnažil využít právních prostředků ke snížení nákladů exekučního řízení a pouze mu poradil, aby dluh uhradil není tato námitka namístě. Soudy, zejména soud prvního stupně, se s touto námitkou dostatečně vypořádaly a na jejich závěry lze odkázat. Přitom však nejde o takovou otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
K odvolatelovým námitkám, které směřovaly k jím tvrzeným procesním vadám řízení dovolací soud pouze poznamenává, že u žádné z nich se nejedná o zásadní procesní otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; zásadně totiž platí, že k dovolacím důvodů dle ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (vady řízení) se při posuzování přípustnosti dovolání nepřihlíží (§ 237 odst. 3, věta za středníkem o. s. ř.)
Pokud dovolatel napadl též výroky II. a III. v rozsudku odvolacího soudu, v nichž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, přípustnost dovolání proti těmto výrokům, které jsou svojí povahou usnesením, nevyplývá z ust. § 238, § 238a, popř. § 239 o. s. ř. Na tomto závěru nemění nic ani fakt, že jde o výroku vnitřně rozporné.
Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedenému proto rozhodl podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. c) o. s. ř. tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem, že žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. května 2013

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu