23 Cdo 1724/2011
Datum rozhodnutí: 30.10.2012
Dotčené předpisy: § 8 odst. 1,2 předpisu č. 441/2003Sb., § 44 odst. 1 obch. zák.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY

23 Cdo 1724/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně 1. Soukenická s.r.o., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, PSČ 110 00, IČO 264 40 971, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem v Praze 8-Karlíně, Sokolovská 22, proti žalované Crocodille ČR, spol. s r.o., se sídlem v Praze 9, Poděbradská 88/55, PSČ 198 00, IČO 430 01 343, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, o ochranu práv vlastníka ochranné známky a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 81/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2010, č. j. 3 Cmo 42/2010-108, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 860 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Vladyky, advokáta, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1.

O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2009, č. j. 2 Cm 81/2006-72, zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zdržet se užívání slova Boulevard nebo slovního spojení toto slovo obsahující při označování své provozovny na adrese Praha 1, Vodičkova 21/727 (výrok pod bodem I), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zdržet se užívání slova Boulevard nebo slovního spojení toto slovo obsahující při označování svých provozoven nacházejících se ve vzdálenosti 1 km od provozovny žalobkyně na adrese Václavské náměstí 32, Praha 1 (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění:
Žalobkyně je vlastníkem ochranné známky kombinované obsahující slovní spojení Café boulevard, č. zápisu 213508, pro restaurační a hostinskou činnost. Žalobkyně provozuje restaurační zařízení nacházející se v přízemí domu na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice.
Žalovaná provozuje restaurační zařízení ve Vodičkově ulici č. 21, toto zařízení označuje označením ve tvaru Boulevard bageterie.
Pro vlastníka Crocodille ČR s. r. o. byla zapsána ochranná známka ve znění Bageterie Boulevard pod č. zápisu 300502 a ochranná známka ve znění Boulevard Bageterie pod č. zápisu 279143 pro třídu 43.
Jídelní lístek žalobkyně obsahující nabídku s cenami platnými od 1. února 2004 a od 1. února 2005 je na titulní straně označen Café BOULEVARD a v nabídce pokrmů jsou sendviče, saláty, těstoviny, palačinky, pizza, koktejly, nealkoholické a alkoholické nápoje a několik druhů kávy.
Reklamní leták žalované obsahuje nabídku sortimentu baget, salátů, croissantů a kávy.
Úřad průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 12. srpna 2009, sp. zn. O-451611, zamítl návrh na prohlášení ochranné známky č. 295349 ve znění Bageterie Boulevard za neplatnou. V odůvodnění je uvedeno, že úřad neshledal zaměnitelnost zapsané ochranné známky s ochrannou známkou ve znění Café Boulevard č. zápisu 213508. Slovo Boulevard v namítané známce je nedistinktivní slovní prvek.
V databázi Úřadu průmyslového vlastnictví bylo nalezeno 28 záznamů o registrovaných ochranných známkách, popřípadě o návrzích na zápis těchto ochranných známek, jež obsahují slovo Boulevard.
Podle slovníku cizích slov ve vyhledávači SEZNAM a podle anglicko českého slovníku je výraz boulevard překládán jako městská parková třída.
Provozovna umístěná na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice je označena Café Boulevard s tím, že grafické provedení se liší od grafického provedení ochranné známky č. zápisu 213508. Restaurační zařízení je koncipováno jako kavárna, kde jsou rozmístěny stolky a židle způsobem, který umožňuje návštěvníkům pozorovat městský ruch.
Provozovna umístěná ve Vodičkově ulici č. 21 nese označení Boulevard Bageterie. Restaurační zařízení je koncipováno jako rychlé občerstvení.
Soud prvního stupně nejprve posuzoval zaměnitelnost označení užívaných žalovanou s ochrannou známkou žalobkyně, přičemž zaměnitelnost neshledal. Dospěl k závěru, že označení boulevard je označení popisné ve smyslu ulice, která se nachází v centrální části města a ve které je vyhrazen nejen jízdní pruh pro auta, ale i široký pruh pro chodce a venkovní zahrádky restauračních zařízení. Kombinovaná ochranná známka žalobkyně získává rozlišovací způsobilost teprve ve spojení nedistinktivních prvků, a to jak slova boulevard , tak slova café s grafickým provedením.
Soud neshledal žalobu důvodnou ani z titulu nekalosoutěžního jednání žalované. Označení provozovny žalované jako Boulevard bageterie není způsobilé vyvolat v zákaznících domněnku, že výrobky či služby nabízené v provozovně žalované pocházejí od žalobkyně nebo že obě provozovny jsou pobočkami stejného podniku. Provozovna žalobkyně je koncipována jako kavárna, která umožňuje svým zákazníkům pozorovat od stolků městský ruch, provozovna žalované je koncipována jako rychlé občerstvení. Pouhé užití prvku boulevard v označení obou provozoven zaměnitelnost obou provozoven nevyvolává.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. října 2010, č. j. 3 Cmo 42/2010-108, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně měl pro své rozhodnutí k dispozici skutková zjištění v potřebném rozsahu, proto na ně pro stručnost odkázal.
Při posuzování nároků z titulu porušení práv žalobkyně k ochranné známce odvolací soud vyšel z právní úpravy obsažené v zákoně č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, zejména z § 8 a násl., a z úpravy obsažené v části první zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví).
Podle § 8 odst. 1 a 2 písm. a) a b) zákona o ochranných známkách má vlastník ochranné známky výlučné právo ochrannou známku ve spojení s výrobky a službami, pro něž je zapsána, užívat a nikdo další bez jeho souhlasu vyjma tam uvedených případů nesmí užívat v obchodním styku (§ 8 odst. 3 zákona o ochranných známkách), jímž je i nabídka výrobků pod tímto označením, označení shodné s ochrannou známkou pro shodné výrobky či služby, pro něž je známka zapsána, resp. označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti či podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou.
Při posuzování uplatněného nároku z hlediska práva k ochranné známce je tedy zásadním kritériem posouzení zaměnitelnosti označení, pro něž je rozhodným hledisko průměrného spotřebitele, u něhož se předpokládá rozumná míra pozornosti a opatrnosti. Označení používané žalovanou není z hlediska vizuálního, fonetického i významového podobné kombinované ochranné známce žalobkyně, a není tak dle odvolacího soudu dána možnost záměn a asociací u zákazníků účastníků. Žalovaná používá označení Boulevard Bageterie v grafické a barevné úpravě zcela odlišné od označení používaného žalobkyní k označení své provozovny, která má charakter rychlého občerstvení. Žalobkyně používá své označení Café Boulevard k označení provozovny charakteru kavárny. Podle odvolacího soudu celkový dojem z označení provozoven účastníků a jejich grafického i barevného vyobrazení, způsobu prezentace jejich nabídky, exteriéru i interiéru provozoven není způsobilý mást průměrného spotřebitele a není tak způsobilý u něho vyvolat dojem o zaměnitelnosti provozoven žalobkyně a žalované, případně o jejich propojení. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně v řízení neprokázala, že označení používané žalovanou k označení jeho provozovny zasahuje do práv žalobkyně z ochranné známky, a nelze proto žalobě z tohoto titulu vyhovět.
Odvolací soud dále neshledal, že by jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.). S ohledem na nezaměnitelnost označení obou provozoven je vyloučeno klamání a matení veřejnosti, zejména zákazníků obou účastníků o tom, kdo jim služby nabízí. Jednání žalované tak není v rozporu s dobrými mravy soutěže.
Usnesením ze dne 6. ledna 2011, č. j. 2 Cm 81/2006-115, rozhodl Městský soud v Praze o pokračování v řízení se společností Crocodille ČR, spol. s r.o., se sídlem v Praze 9, Poděbradská 88/55, PSČ 198 00, IČO 430 01 343, namísto původní žalované BAGETERIE BOULEVARD a.s., se sídlem v Praze 9, Poděbradská 88/55, PSČ 198 00, IČO 282 22 458. Původní žalovaná zanikla ke dni 31. října 2010 vnitrostátní fúzí sloučením se společností Crocodille ČR, spol. s r.o., kdy došlo k přechodu jmění společnosti BAGETERIE BOULEVARD a.s. na právního nástupce, společnost Crocodille ČR, spol. s r.o.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že ochranná známka vznikla spojením dvou běžných a v původním prostředí nedistinktivních francouzských slov. Toto spojení nabývá v českém prostředí nového významu, neboť vyvolává představu francouzské kavárenské kultury či gastronomie a tím již dopředu definuje charakter podniku. Zároveň definuje i umístění provozovny, neboť Václavské náměstí navzdory svému názvu představuje jediné veřejné prostranství v Praze, které se svým uspořádáním širokému bulváru blíží.
Dle dovolatelky měla být otázka zaměnitelnosti samotného označení provozoven posuzována z hlediska místní a charakterové odlišnosti, což soud prvního stupně ani odvolací soud neučinily.
Zjednodušujícím způsobem byla řešena i otázka zaměnitelnosti poskytovaných služeb za situace, kdy v obou provozovnách je poskytováno občerstvení, tedy jak nápoje v provozovně žalované, tak zákusky, pečivo či další pokrmy v provozovně žalobkyně. Je zřejmé, že obě provozovny by bylo možné zahrnout do stejné kategorie pohostinství či občerstvení, což odpovídá i předmětu činnosti obou provozovatelů.
Dovolatelka trvá na tom, že jí zavedené označení Café Boulevard je dostatečně rozlišující, aby mohlo být předmětem ochrany na relevantním trhu, který představuje centrum hlavního města a je označením delší dobu používaným a žalovaná nesporně započala obdobné a z pohledu spotřebitele zaměnitelné označení svých provozoven užívat z časového hlediska později.
Závěrem vytkla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu i faktickou nepřezkoumatelnost. Odvolací soud porovnával i grafickou stránku označení provozoven. Zatímco označení provozovny žalobkyně je v grafické podobě v odůvodnění uvedeno, označení žalované zde uvedeno není. Tento nedostatek rozhodnutí by mohl založit i jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítla, že žalobkyně v dovolání nevznesla žádnou otázku zásadního právního významu a nijak nevysvětluje, v čem má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam.
Žalovaná namítá, že jediná shoda v označení provozovny žalované a žalobkyně, tj. slovo boulevard , nemůže v zákaznících vyvolat domněnku shodnosti či podobnosti výrobků či služeb žalované a žalobkyně, neboť slovo boulevard není samo o sobě výlučně spojováno s žalobkyní či jakýmkoli jiným konkrétním subjektem. Označení obou provozoven nemůže u průměrného spotřebitele vyvolat nebezpečí záměny. Nelze přisvědčit ani argumentu žalobkyně, že relevantní skutečností pro posouzení věci je, že obě provozovny, tj. jak provozovna žalobkyně, tak provozovna žalované je možno zahrnout do stejné kategorie pohostinství či občerstvení. Žalobkyně při svém tvrzení pomíjí, že žalovaná ve své provozovně nabízí zboží naprosto odlišné od zboží nabízeného žalobkyní. Provozovna žalované je koncipována jako rychlé občerstvení a provozovna žalované jako kavárna.
K námitce dovolatelky týkající se vady řízení žalovaná uvedla, že grafická stránka byla v průběhu řízení předmětem ohledání. Odvolací soud, ani soud prvního stupně se tak žádného pochybení směrem ke zkoumání grafické stránky nedopustil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, neboť nejsou splněny podmínky ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. .
Žalobou byl uplatněn nárok z titulu práva žalobkyně k jí registrované ochranné známce a z titulu nekalosoutěžního jednání žalované.
Při posuzování zaměnitelnosti ochranné známky odvolací soud správně vyšel z hlediska průměrného spotřebitele. Při posuzování, zda dané označení je schopno klamat, se musí brát v úvahu pravděpodobné očekávání průměrně informovaného, pozorného a rozumného průměrného spotřebitele.
Ochranná známka může na straně veřejnosti vyvolat pravděpodobnost záměny, jestliže je natolik podobná jiné ochranné známce, že může spotřebitele uvést v omyl co do původu takto označovaných shodných nebo podobných výrobků nebo služeb.
Při posuzování zaměnitelnosti ochranných známek je nutné vycházet z celkového posouzení vizuálního, fonetického a významového, je třeba vycházet z celkového dojmu, který označení vzbuzují, s přihlédnutím ke službám, které jsou pod takovým označením nabízeny. Žalobkyně provozuje podnik kavárenského typu ( Café Boulevard ), žalovaná rychlé občerstvení ( Boulevard Bageterie ). Ochranná známka žalobkyně i žalované obsahují jediné shodné slovo boulevard , podobnost ohledně grafického provedení označení tvrzena nebyla. Slovo boulevard je slovo popisného charakteru, není nijak spojeno výlučně s žalobkyní. V kontextu umístění může ukazovat užití slova boulevard v názvech obou provozoven na umístění provozoven žalobkyně i žalované poblíž Václavského náměstí v Praze z důvodu jeho podobnosti s francouzskými boulevardy. Závěr odvolacího soudu, že označení žalované do práv žalobkyně nezasahuje, jelikož není způsobilé mást průměrného spotřebitele, a není tak způsobilé u něho vyvolat dojem o zaměnitelnosti provozoven žalobkyně a žalované, popř. o jejich propojení, proto není v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu.
Stejně tak se dovolací soud ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu ohledně nekalosoutěžního jednání žalované. Nejsou-li označení zaměnitelná, tj. nevzbuzují-li u průměrného spotřebitele pocit provázanosti provozoven žalobkyně a žalované, pak nelze jednání žalované (provozování rychlého občerstvení pod názvem Boulevard Bageterie ) považovat za rozporné s dobrými mravy soutěže ve smyslu § 44 odst. 1 obch. zák.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť tomu brání ustanovení § 237 odst. 3 věty za středníkem o. s. ř., podle něhož se k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování v dovolacím řízení ve výši 3 750 Kč [§ 6 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 29. února 2012], z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z částky 810 Kč představující náhradu za 20% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná povinnost dle tohoto usnesení, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. října 2012

JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu