23 Cdo 1709/2013
Datum rozhodnutí: 07.11.2013
Dotčené předpisy: § 411 obch. zák.



23 Cdo 1709/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně NYPRO hutní prodej, a.s. , se sídlem v Malých Svatoňovicích 291, okres Trutnov, PSČ 542 34, IČO 25262068, zastoupené Mgr. Petrem Renthem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí 88, PSČ 547 01, proti žalované EK Tech s.r.o. , se sídlem Praha 10, Na Výsluní 201/13, PSČ 110 00, IČO 27210928, zastoupené JUDr. Václavem Markem, advokátem, se sídlem v Kladně, Vančurova 1548, PSČ 272 01, adresa pro doručování Praha 6, Nad lávkou č. 5, PSČ 160 00, o zaplacení částky 409 167 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 ECm 69/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2013, č. j. 2 Cmo 411/2012-83, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. srpna 2012, č. j. 41 ECm 69/2010-63, zastavil řízení do částky 65 991 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), rozhodl o vrácení soudního poplatku (výrok pod bodem II), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 409 167 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem III), zamítl žalobu do částky 23 280 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem V).
Ještě před jednáním ve věci vzala žalobkyně částečně zpět žalobu do částky 65 991 Kč. Mezi účastníky nebylo sporné, že na základě rámcové kupní smlouvy dodávala žalobkyně na základě jednotlivých objednávek žalované průběžně hutní materiál, kdy v souladu s potvrzeným příslušným dodacím listem byly tyto dodávky žalobkyní žalované fakturovány podle platného ceníku žalobkyně. Spornými zůstaly neuhrazené faktury v celkové výši 403 463 Kč. Fakturu č. 41007670 do zbývající neuhrazené částky 28 984 Kč uznala žalovaná jako důvodnou.
V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně fakturovala žalované s odkazem na příslušný dodací list s uvedením a specifikací vozidla a řidiče dodavatele:
- fakturou č. 410007871 ze dne 4. června 2010 částku 36 531 Kč (dodací list č. 310004922, řidič M. P., potvrzený razítkem žalované s blíže neurčeným podpisem a datem převzetí 4. června 2010);
- fakturou č. 410008685 ze dne 21. června 2010 částku 46 740 Kč (dodací list 310005532, řidič S. V., potvrzený razítkem žalované a podpisem p. H. s datem převzetí 21. června 2010);
- fakturou č. 410009576 ze dne 7. července 2010 částku 98 909 Kč (dodací list č. 310006041, řidič M. K., potvrzený razítkem žalované s blíže neurčeným podpisem a datem převzetí 7. července 2010);
- fakturou č. 410011525 ze dne 12. srpna 2010 částku 49 963 Kč (dodací list č. 310007338, řidič S. V., potvrzený podpisem p. H. s datem převzetí 12. srpna 2010);
- fakturou č. 410011601 ze dne 13. srpna 2010 částku 31 260 Kč (dodací list č. 310007395, řidič K. A., potvrzený podpisem p. H. s datem převzetí 13. srpna 2010);
- fakturou č. 410014051 ze dne 24. září 2010 částku 27 025 Kč (dodací list č. 310008992) řidič M. P., potvrzený razítkem žalované s blíže neurčeným podpisem a datem převzetí 24. září 2010);
- fakturou č. 410012117 ze dne 24. srpna 2010 částku 23 280 Kč (dodací list č. 310007778, doprava odběratel p. Š., podpis za příjemce je pouze jmenovaného s datem 24. srpna 2010);
- fakturou č. 410010109 ze dne 16. července 2010 částku 92 275,20 Kč (dodací list č. 310006404, řidič S. V., potvrzený razítkem žalovaného s blíže neurčeným podpisem a datem převzetí 16. července 2010).
Z dohody o vzájemném započtení pohledávek a závazků, podepsanou oběma účastníky dne 28. července 2010, soud zjistil, že na faktuře č. 410010109 byla proti pohledávce žalované za žalobkyní započtena částka 2 520 Kč s tím, že žalovaná uhradí žalobkyni rozdíl ve výši 89 755 Kč.
Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je do částky 409 167 Kč důvodná. Žalovaná uznala co do důvodu a výše částku 28 984 Kč vztahující se k nedoplatku na faktuře č. 41007670. Dále soud uzavřel, že písemná dohoda ze dne 28. července 2010, v níž žalovaná uznala nedoplatek na faktuře č. 410010109 v částce 89 755 Kč, splňuje účinky uznání závazku ve smyslu ustanovení § 323 obch. zák. Co se týče faktur č. 410007871, č. 410008685, č. 410009576, č. 410011525, č. 410011601 a č. 410014051 v celkové hodnotě 290 428 Kč, vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně na základě rámcové kupní smlouvy řádně dodala dle jednotlivých objednávek žalované do sídla její společnosti zboží, čímž umožnila ve smyslu ustanovení § 411 obch. zák. se zbožím nakládat. Tyto dodávky byly žalobkyní dle platného ceníku žalovanou řádně fakturovány.
Co se týče faktury č. 410012117, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že zboží ve fakturované částce 23 280 Kč bylo žalované řádně dodáno, proto soud prvního stupně žalobu v této části zamítnul. Co se týče námitky absence podpisu zaměstnance žalobkyně pana H. na všech dodacích listech, soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 15 a § 16 obch. zák., neboť k přejímce zboží docházelo v provozovně žalobkyně.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. ledna 2013, č. j. 2 Cmo 411/2012-83, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body III, V a VI (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud zopakoval důkaz následujícími listinami: dohodou o vzájemném započtení pohledávek a závazků ze dne 28. července 2010, fakturou č. 410010109 a dodacím listem č. 310006404. Doplnil dokazování kupní smlouvou č. 653/2007.
Odvolací soud přisvědčil žalované, že z obsahu spisu se nepodává shodné prohlášení o tom, že žalobkyně dodávala žalované zboží na základě rámcové kupní smlouvy, na základě jednotlivých objednávek žalované, kdy v souladu s potvrzeným dodacím listem byly tyto dodávky žalobkyní žalované fakturovány podle platného ceníku žalobkyně. Stejně tak neshledal správným názor soudu prvního stupně, že ujednání dohody ze dne 28. července 2010 splňují náležitosti uznání závazku podle § 323 obch. zák. Předmětná dohoda obsahuje dohodu stran o započtení vzájemných pohledávek a závazků smluvních stran a ujednání o tom, že žalovaná zaplatí žalobkyni 89 755 Kč. Takové ujednání není výslovným projevem uznání závazku. Oprávněnost pohledávky žalobkyně ale měl odvolací soud za prokázanou shodně s ostatními pohledávkami žalobkyně podle označených dodacích listů a faktur.
Po doplnění dokazování odvolací soud zjistil, že smluvní ujednání smlouvy č. 653/2007 ze dne 6. února 2007 obsahují smluvními stranami dohodnutá postup při dodávkách hutního materiálu, když předmětem smlouvy byly průběžné opakované dodávky tohoto zboží. Smlouva upravuje možnost telefonických objednávek a řeší potvrzení převzetí dodávky žalovanou jako kupující a řeší cenu účastníků s odkazem na platný ceník prodávajícího v den uplatnění objednávky kupujícím, když kupující potvrdí svým podpisem na dodacím listě či faktuře souhlas s účtovanou cenou.
Po doplnění dokazování se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne 6. února 2007, která podle obsahu upravovala podmínky a způsob dodání, dodala žalované podle jejích objednávek zboží, čímž umožnila žalované podle § 411 obch. zák. nakládat se zbožím. Cena zboží byla v souladu s předmětnou smlouvou žalované žalobkyní fakturována jednotlivými fakturami.
Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včas podaným dovoláním. Přípustnost dovolání dovozuje žalovaná z toho, že odvolací soud řešil otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud samostatně a výslovně neřešenou a má být posouzena jinak a dále že se odvolací soud při řešení otázek hmotného i procesního práva odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka namítá, že již v odvolání proti prvostupňovému rozsudku namítala, že žalobkyní nebylo tvrzeno a ani nebylo v řízení zjištěno, kdy došlo k objednávkám zboží, jaká byla forma těchto objednávek, kdo je učinil a kdo přijal, a o jaký konkrétní hutní materiál mělo jít. Nebyly předloženy dodací a platební podmínky, na které žalobkyně odkazuje, takže nebylo zjištěno, jaký byl obsah smluv či smluv o dodávce zboží, zejména cenové podmínky. Dále žalovaná poukazovala na to, že čtyři svědci, kteří jako řidiči nákladních vozidel, dopravovali zboží do sídla žalované společnosti a podepisovali dodací listy, identifikovali své podpisy pouze na osmi dodacích listech.
Soud prvního stupně také vycházel ze skutkového závěru, který z provedených důkazů nevyplýval. Totiž z toho, že mezi účastníky není sporné, že k průběžným dodávkám hutního materiálu docházelo na základě rámcové kupní smlouvy č. 653/2007 ze dne 6. února 2007 a podle dodacích a platebních podmínek. Žalovaná ani její právní zástupce takové prohlášení neučinili a důkaz provedenou smlouvou proveden nebyl.
Za otázku zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. dovolatelka považuje to, že právní posouzení odvolacího soudu v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu nevychází ze zjištěného skutkového stavu a dále zda může být přihlíženo k listinnému důkazu, který odvolací soud provede v rámci zopakování dokazování, ač se fakticky jedná o doplnění dokazování. Odvolací soud provedl doplnění dokazování listinou, kterou účastník sice založil v průběhu řízení před soudem prvního stupně do spisu, ale na konci dokazování před soudem prvního stupně na jejím přečtení netrval a v průběhu odvolacího řízení rovněž provedení důkazu touto listinou nenavrhl.
Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud přehlédl, že řidiči potvrdili dodávky zboží do provozovny žalované pouze v osmi případech z dvanácti. Ve zbývajících případech se neví, kdo a kdy dodávku objednal, jaké bylo dodáno zboží a v jaké jednotkové ceně, kdo, kdy a kde je předal, ani kdo, kdy a kde je převzal. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je v rozporu s praxí dovolacího soudu, který důsledně vychází ze zásady, že rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze skutkového stavu, jak vyplývá z provedených důkazů.
Z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze změnil tak, že žaloba se ve věci samé zamítá, a současně aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 8. ledna 2013, po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V posuzovaném případě dovolatelka namítá, že právní posouzení kupní smlouvy a otázka jejího splnění převzetí zboží je v rozporu se skutkovým zjištěním soudů.
Dovolání není přípustné.
Námitka dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu z konstantí judikaturou Nejvyššího soudu, neboť právní posouzení kupní smlouvy a otázka jejího splnění předání zboží kupujícímu je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, je neoprávněná.
Namítá li dovolatelka, že žalobkyní nebylo tvrzeno a ani nebylo v řízení zjištěno, kdy došlo k objednávkám zboží, jaká byla forma těchto objednávek, kdo je učinil a kdo přijal, a o jaký konkrétní hutní materiál mělo jít, bylo v řízení zjištěno, že dodávky hutního materiálu byly realizovány na základě rámcové kupní smlouvy č. 653/2007 ze dne 6. února 2007. Tato smlouva obsahuje dohodnutý postup, kterým má docházet k uzavírání jednotlivých dílčích smluv na dodávky hutního materiálu. Smlouva upravuje možnost telefonických objednávek. V případě telefonických objednávek je prodej zboží potvrzován podpisem oprávněného kupujícího na vystaveném dodacím listu či faktuře (daňovém dokladu). Smlouva rovněž řeší cenu účastníků s odkazem na platný ceník prodávajícího v den uplatnění objednávky kupujícím. Ze skutkových zjištění, která byla učiněna v řízení ohledně jednotlivých dodacích listů a faktur, lze tedy dospět k závěru, který učinil i odvolací soud, že žalobkyně dodala žalované zboží podle jejích objednávek, dodání objednaného zboží bylo potvrzeno podpisem osoby oprávněné jednat za kupující - žalovanou na dodacích listech. Ze skutkových zjištění soudů se nepodává, že z okolností daného případu mohla žalobkyně vědět, že osoba, která převzala předmětné zboží a podepsala za žalovanou dodací listy mohla vědět o případném překročení zákonného zmocnění žalované ve smyslu § 15 odst. 2 obch. zák.
Námitka žalované, že nikoli na všech dodacích listech je podpis pana H., který byl oprávněn za žalovanou dodávky zboží přejímat, taktéž nezakládá přípustnost dovolání. Vzhledem k tomu, že k podpisu dodacích listů docházelo v provozovně žalované, je nutné při posuzování osoby oprávněné za žalovanou jednat vycházet z § 16 obch. zák. Z výše uvedeného vyplývá, že právní posouzení odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění.
Z výše uvedeného vyplývá, že soudy v souladu s konstantní judikaturou vyšly při právním posouzení uzavření a platnosti kupní smlouvy, včetně jejího splnění ze skutkových zjištění.
Dovolatelka dále za otázku zásadního právního významu považuje to, zda může být přihlíženo k listinnému důkazu, který odvolací soud provede s tím, že zopakuje dokazování, ač fakticky jde o doplnění dokazování. Má-li být dovolání přípustné podle ust. § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soud, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky procesního práva odvolacím soudem odchyluje. Dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci (nesprávný procesnímu postupu odvolacího soudu, který podle dovolatelky neměl přihlížet k důkazu provedenému rámcovou smlouvou, který soud prvního stupně neprovedl, ačkoli jej žalobkyně navrhovala) má být dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým dovolacím důvodem přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř., ani v režimu § 237 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála požadavku, v čem v uvedené otázce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ust. § 241a odst. 2 o. s. ř.
Je tak zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř., § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s.ř., kdy žalovaná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. listopadu 2013

JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu