23 Cdo 1687/2009
Datum rozhodnutí: 27.05.2009
Dotčené předpisy:




23 Cdo 1687/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Č. f. p., a. s., zastoupené JUDr. L. V., advokátkou proti žalovanému R. W., zastoupenému JUDr. E. P., advokátem o zaplacení 97.995,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 142/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. října 2002, č. j. 15 Co 252/2002-68, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. října 2002, č. j. 15 Co 252/2002-68, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 16. května 2002 č. j. 8 C 142/2001-47 zamítl žalobu na zaplacení 97.995,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 6. 1. 1998 do 31. 12. 2000 a 10% úrokem z prodlení od 1. 1. 2001 do zaplacení. Vyšel ze zjištění, že původní žalobkyně JUDr. M. O., správkyně konkursní podstaty úpadkyně G. o., a. s. v likvidaci , se domáhala zaplacení kupní ceny za dodané zboží úpadkyně žalovanému, jež byla vyúčtována fakturou č. 31508411, přičemž dodání zboží bylo prokázáno dodacími listy č. 20320585 a 20320584. V průběhu řízení původní žalobkyně navrhla, aby na její místo žalobkyně do řízení vstoupila obchodní společnost Č. f. p., a. s., s odůvodněním, že dne 22. 10. 2001 uzavřela s touto obchodní společností smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byla mimo jiné i pohledávka úpadkyně za žalovaným ve výši 97.995,- Kč. Č. f. p., a. s., vyjádřila písemný souhlas se vstupem do řízení na místo žalobkyně. Usnesením ze dne 19. února 2002, č. j. 8 C 142/2001-39 soud prvního stupně vyhověl návrhu původní žalobkyně, aby do řízení na straně žalobce vstoupila Č. f. p., a. s.

Okresní soud v Novém Jičíně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť předmětnou pohledávku žalovaný uspokojil tím, že na tuto pohledávku poskytl zboží obchodní společnosti G., a. s., v hodnotě 95.382,20 Kč a rozdíl ve výši 2.162,60 Kč této obchodní společnosti uhradil v hotovosti, na základě dohody mezi původní žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 516 odst. 1 občanského zákoníku. Obsahem této dohody byla změna obsahu uzavřené kupní smlouvy v tom, že závazek k úhradě kupní ceny za dodané zboží mohl žalovaný splnit dodáním jiného zboží.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. října 2002, č. j. 15 Co 252/2002-68, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že Č. f. p., a. s., neprokázala svou aktivní legitimaci v tomto řízení, tj. že by na ni přešla práva věřitele v žalobě uplatněné pohledávky vůči žalovanému. Vyšel ze zjištění, že smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 22. 10. 2001 uzavřené mezi obchodní společností G. o., a. s. v likvidaci , zastoupenou JUDr. M. O., advokátkou správkyní konkursní podstaty společností jako postupitelem a Č. f. p., a. s., jako postupníkem byly postoupeny pohledávky v celkové výši 1,213.824,26 Kč. Identifikace jednotlivých pohledávek vyplývá z připojené listiny, která mimo jiné obsahuje i žalovanou pohledávku s uvedením jména a příjmení dlužníka (žalovaného), jeho identifikační čísla a výše pohledávky. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena dne 22. října 2001, tedy poté, kdy na majetek úpadkyně G. o., a. s. v likvidaci , byl prohlášen konkurs, k čemuž došlo usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 31. 7. 2000, č. j. 37 K 20/98-94. Na základě ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) zák. č. 328/1991 Sb., podle kterého má prohlášení konkursu za následek, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce konkursní podstaty, odvolací soud dovodil, že nemůže úpadce po prohlášení konkursu nakládat s majetkem, jenž spadá do konkursní podstaty, a tudíž nemůže ani platně uzavřít smlouvu o postoupení pohledávky, neboť takovou smlouvu může uzavřít pouze ustanovený správce konkursní podstaty. Z uvedeného odvolací soud uzavřel, že písemně uzavřená smlouva o postoupení pohledávky, kde vystupuje jako postupník úpadkyně obchodní společnosti G.o., a. s. v likvidaci , pak tuto smlouvu uzavírá jako postupník subjekt, který k takovému nakládání s majetkem konkursní podstaty není oprávněn a tuto smlouvu je nutno považovat za absolutně neplatnou.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a spatřujíc jeho důvodnost v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Podle názoru dovolatelky je písemně uzavřená dohoda o postoupení pohledávky platná, neboť v posuzovaném případě jde pouze o chyby v psaní a význam, účel a obsah právního úkonu je nepochybný. Dovolatelka namítá, že nepřesnost psaní, jmenovitě nepřesnost v označení postupitele, nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Na základě výše uvedeného navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí dovolání, neboť rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně jsou věcně správná.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o. s. ř.

Napadený rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím, proti němuž je dovolání přípustné za podmínek uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř. O případ, na který pamatuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., se nejedná, jelikož rozsudek soudu prvního stupně byl v pořadí prvním, dovolání tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud České republiky vyložil již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132 (od jehož závěru nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (srov. shodně též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). K závěru o zásadním významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce může totiž vést pouze posouzení právních otázek.

Při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 541/2004). Zásadní právní význam rozhodnutí může přitom založit jen taková právní otázka, jež je pro rozhodnutí odvolacího soudu určující.

Právní posouzením věci je myšlenkový postup soudu a z něho vyplývající závěry při výkladu právních předpisů a při jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci. Při hodnocení správnosti právního posouzení tedy dovolací soud prověřuje, zda zjištěný skutkový stav odvolacímu soudu dovoloval učinit příslušný právní závěr (srov. shodně Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2, díl VII. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, 1267 s.). Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Pro posouzení přípustnosti dovolání je tak rozhodná otázka správnosti právního závěru odvolacího soudu o neplatnosti dohody o postoupení pohledávky.

Právní závěr odvolacího soudu o náležitosti smlouvy (dohody o postoupení pohledávky) co do identifikace jejích účastníků není v souladu s konstantní judikaturou vyšších soudů, podle níž nepřesné označení účastníka v právním úkonu nečiní právní úkon neplatným, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem, popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 386/1996, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1998, pod číslem 46).

V posuzovaném případě byla v dohodě o postoupení pohledávky jako postupitel nepřesně označena přímo úpadkyně zastoupená správkyní konkursní podstaty úpadce i když v takových případech je povinna jednat svým jménem srov. mutatis mutandis bod XIX str. 185 (361) stanoviska občanskoprávního a obchodních kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozhodnutí uveřejněném pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, však nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obch. zák.) popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit kdo jej učinil (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2460/2000 publikovaný v Soudních rozhledech 5/2001 str. 145). Vzhledem k tomu, že podle zjištění učiněného v nalézacím řízení, podle něhož správkyně konkursní podstaty dohodu o postoupení pohledávek podepsala jako správkyně konkursní podstaty, nelze z obsahu dohody mít pochybnosti, že v posuzovaném případě jedná jako postupitelka správkyně konkursní podstaty, která je uvedena ve výpisu z obchodního rejstříku a která je oprávněna k dispozici s majetkem tvořícím konkursní podstatu úpadkyně. Nepřesné označení postupitele tak nemůže mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu, jak nesprávně dovodil odvolací soud. V posuzovaném případě dovolací důvod nesprávného právního posouzení ve věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž uplatněn důvodně.

Nejvyšší soud České republiky, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. r.), toto rozhodnutí podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení [§ 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, část věty před středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tyto náklady tvoří součást celkových nákladů řízení, o nichž bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2009

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu