23 Cdo 1679/2010
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1,3 o. s. ř.




23 Cdo 1679/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně J.D.GYM s. r. o. , se sídlem v České Lípě, Jindřicha z Lipé 118, PSČ 470 01, identifikační číslo osoby 46357726, zastoupené JUDr. Vladimírem Formánkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 538/19, proti žalovanému V. D. , zastoupenému Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem, se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 193/20, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 47/2007-87, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2010, č. j. 12 Cmo 241/2009-120, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. března 2009, č. j. 26 Cm 47/2007-87, v části, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 200.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4% ročně od 18. září 2006 do zaplacení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá zásadní význam po právní stránce.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132). Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatel nevymezil žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za právně významné.
Vytýká-li dovolatel soudům nižších stupňů, že dospěly k závěru o tom, že neunesl důkazní břemeno stran tvrzení o změně smlouvy, o jeho odstoupení od smlouvy a o jeho vzájemné pohledávce, ačkoliv neprovedly jím navržené důkazy, respektive že neopodstatněným zamítnutím jeho důkazních návrhů zkrátily jeho právo na spravedlivý proces, pak patrně přehlédl, že dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), pod který je možno jeho výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.). O situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva a je jí tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., se tu nejedná (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz , stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).
Otázku zásadního právního významu dovolatel nepředkládá ani prostřednictvím argumentu, že odvolací soud nesprávně aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu upravující otázku doručování zásilek obsahujících právní úkony. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou pramenem práva, neobsahují tedy právní úpravu a nelze je aplikovat. Prostřednictvím své rozhodovací činnosti, v jejímž rámci zaujímá závěry k výkladu právních předpisů, Nejvyšší soud toliko zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování soudů (srov.§ 14 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Závěr, který odvolací soud převzal z jím citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, totiž že projev vůle dojde adresátu, jakmile se ocitne ve sféře jeho dispozice, čímž se rozumí, že adresát získá možnost seznámit se s obsahem projevu vůle, aniž bylo zároveň třeba, aby se s ním též seznámil (vyjádřený nejen v rozsudku ze dne 8. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, uveřejněném pod číslem 104/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nýbrž již v dřívějším rozhodnutí uveřejněném pod číslem 65/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je závěrem právním. Jeho správnost zdá se dovolatel nezpochybňuje, a pokud snad ano, činí tak zcela zřejmě bezúspěšně. Závěr o tom, že zásilky se dostaly do sféry dispozice dovolatele, který odvolací soud dovodil ze skutkových zjištění o textu na obálkách vrácených poštou žalobkyni, je však závěrem skutkovým (k podstatě skutkových závěrů srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. září 1993, sp. zn. 1 Cdo 11/93, uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, ročník 1994, pod číslem 19, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2010, sp. zn. 23 Cdo 2499/2009, in www.nsoud.cz ). Ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve své judikatuře vyložil, že z podacího lístku lze sice dovodit, že byla určitého dne na určitou adresu odeslána nějaká písemnost, v žádném případě však neprokazuje, že písemnost adresátovi skutečně došla a dokonce ani to, zda předmětným podacím lístkem byla skutečně odeslána určitá listina (srov. např. usnesení ze dne 13. května 1998, sp. zn. 1 Odon 143/1997, či usnesení ze dne 23. února 2000, sp. zn. 21 Cdo 1606/1999, obě in www.nsoud.cz ), tedy závěr o vypovídací hodnotě určitého typu listinného důkazu, neposouvá závěr o tom, zda se zásilka dostala do sféry dispozice adresáta, z roviny skutkové do roviny právní. Odvolací soud ostatně dovolatelem zpochybňovaný skutkový závěr neučinil z podacího lístku, nýbrž z vrácené obálky opatřené údaji pošty. Dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 3 o. s. ř. (jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady dovolatele proti zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rovněž založit nemůže (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.).
Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může založit jen taková právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tj. která je pro toto rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, in www.nsoud.cz ). Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že je-li jednou prodávající v prodlení s dodáním zboží, nemůže být kupující v prodlení s odebráním zboží a placením kupní ceny, pak zpochybňuje závěr, který odvolací soud neučinil. Právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyně důvodně a tedy platně odstoupila od kupní smlouvy, je založen (mimo jiné) na skutkovém závěru, že žalovaný neprokázal své tvrzení, že vyzýval žalobkyni k převzetí zboží. Jestliže dovolatel založil svou polemiku s tímto právním závěrem na své vlastní, v této otázce opačné verzi skutkového stavu, pak právní posouzení odvolacího soudu zpochybňuje toliko prostřednictvím kritiky jeho skutkových závěrů a podle obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) tak uplatnil dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž není způsobilý přivodit závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce. Stejně je tomu i s argumentací dovolatele ustanovením § 450 odst. 1 věty druhé obchodního zákoníku, neboť skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů, jímž je dovolací soud v dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., vázán, neobsahuje poznatek, že dovolatel činil dodání zboží závislým na zaplacení kupní ceny.
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, kdy dovolání proti měnícímu výroku odvolacího soudu, jímž bylo odvolání dovolatele vyhověno, je nepřípustné subjektivně (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28), a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyni, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu