23 Cdo 1670/2008
Datum rozhodnutí: 21.09.2010
Dotčené předpisy: § 548 odst. 1 předpisu č. 513/91Sb., § 351 předpisu č. 513/1991Sb., § 354 předpisu č. 513/1991Sb., § 544 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb.




23 Cdo 1670/2008

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce L. V., zastoupeného JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem, se sídlem v Ostravě - Přívoze, Špálova 80/9, proti žalované PRUNI Park, a.s. (dříve SEP Moravia, a.s.), se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Výstavní č. p. 3201, PSČ 702 00, IČ 25853309, zastoupené JUDr. Pavlem Kortou, advokátem, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Poštovní 2, o zaplacení částky 199 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 30/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2007, č. j. 7 Cmo 290/2007-136, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2007, č. j. 7 Cmo 290/2007-136, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2007, č. j. 7 Cm 30/2004-109, ve výrocích pod body I a II se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. května 2007, č. j. 7 Cm 30/2004-109, uložil žalované zaplatit žalobci částku 141 919 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 63 000 Kč od 12. 1. 2004 do zaplacení a z částky 78 919 Kč od 30. 5. 2001 do zaplacení (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a zamítl žalobu na zaplacení částky 57 581 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 57 581 Kč za dobu od 14. 3. 2001 do zaplacení a na zaplacení úroků z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 78 919 Kč za dobu od 14. 3. 2001 do 29. 5. 2001 (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 23. 1. 2001 uzavřena smlouva o dílo, kterou se žalobce zavázal pro žalovanou provést dílo spočívající v montáži svislého opláštění haly včetně lemovacích prvků na stavbě Novostavba logistického centra společnosti C. S. CARGO s. r. o. Jičín v rozsahu specifikovaném v písemné smlouvě o dílo. Žalovaná byla v pozici subdodavatele, kompletní dodávku stavby prováděla žalovaná pro společnost Průmstav, a.s. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce dílo v rozsahu smlouvy z 23. 1. 2001 provedl, jeho plnění však mělo vady. Soud prvního stupně zjistil, že dílo, které mělo být jako celek provedeno bez nástřiku k 28. 2. 2001, vykazovalo k 14. 3. 2001 vady, o nichž žalobce věděl, jelikož sám vypověděl, v čem tkvěla příčina jejich vzniku (nevhodnost materiálu dodaného žalovanou a nevhodné technické řešení). Žalobce v řízení neprokázal, že by žalovaná na použití nevhodných věcí a pokynů písemně trvala. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že v období od 14. 3. 2001 do 15. 5. 2001 měla žalovaná předmět díla, provedený žalobcem s vadami, ve své dispozici. Žalovaná vzniklé závady nejdříve u žalobce reklamovala, posléze si je nechala odstranit na vlastní náklady. Žalovaná tedy dílo (byť neformálně) od žalobce minimálně k 14. 3. 2001 převzala s vadami. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná předala dílo společnosti Průmstav a. s. dne 15. 5. 2001 a poskytla jí slevu z ceny díla ve výši 50 000 Kč. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že k řádnému předání díla žalobcem došlo dne 15. 5. 2001.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nároky žalované z vadného plnění se odvíjí z § 564 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), podle něhož při vadách díla platí přiměřeně § 436 441 obch. zák., upravující nároky kupujícího při dodání vadného zboží. Žalovaná totiž dílo (byť neformálně) od žalobce minimálně k 14. 3. 2001 převzala s vadami. Obchodní zákoník neumožňuje, aby objednatel bez dohody se zhotovitelem sám odstranil nebo nechal odstranit vady; takový postup je možný pouze v případě, že objednatel uplatnil jako reklamační nárok právo na slevu z ceny díla, nebo pokud od smlouvy odstoupil. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná změnila zvolený reklamační nárok postupem podle § 437 odst. 3, 4, 5 obch. zák. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že pokud žalovaná odstraňovala v období od 14. 3. 2001 do 10. 5. 2001 vady díla, aniž by využila uspokojení práv z odpovědnosti za vady a umožnila zhotoviteli řádně závazek provést, nemůže s ohledem na ustanovení § 440 odst. 2 obch. zák. požadovat po žalobci náhradu nákladů vynaložených na opravy z žádného jiného právního titulu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezvolila uspokojení práva z odpovědnosti za vady poskytnutím přiměřené slevy, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalované vzniklo ve smyslu § 439 odst. 4 obch. zák. právo nezaplatit do doby odstranění vad příslušnou část ceny v rozsahu v úvahu přicházející slevy. Žalovaná v řízení neprokázala větší rozsah vadnosti žalobcova plnění, proto soud prvního stupně vycházel z toho, že částka 50 000 Kč odpovídá rozsahu vadného plnění žalobce, a námitku započtení vznesenou žalovanou v rámci procesní obrany akceptoval do částky 50 000 Kč.
Soud prvního stupně dále posuzoval námitku započtení smluvní pokuty, kterou žalovaná uplatnila v rámci procesní obrany a kterou žalovaná vyčíslila ve výši 0,05 % z ceny díla denně od 1. 3. 2001 do 31. 8. 2004 za prodlení žalobce s povinností dodat dílo v termínu do 28. 2. 2001. Tuto shledal soud prvního stupně důvodnou pouze co do výše 7 581 Kč za období od 1. 3. 2001 do 15. 5. 2001, tj. do okamžiku, kdy žalovaná předala dílo jako řádně provedené společnosti Průmstav, a.s., a k tomuto datu tedy závazek žalobce provést dílo řádně zanikl. Pokud jde o žalobcem uplatněný nárok na úroky z prodlení s placením ceny díla, ten mu soud prvního stupně přiznal ve smluvené části 0,05 % denně od 30. 5. 2001, kdy se podle závěru soudu prvního stupně dostala žalovaná do prodlení se zaplacením. Pokud žalovaná namítala zánik smlouvy o dílo odstoupením od smlouvy dopisem žalobce ze dne 15. 6. 2001, shledal soud prvního stupně tuto námitku právně bezvýznamnou, protože podle závěru soudu prvního stupně zanikl závazek žalobce, když žalovaná dne 15. 5. 2001 bezvadné dílo předala investorovi. Žalobce proto neměl ani smluvní ani zákonný důvod od smlouvy o dílo odstupovat.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. prosince 2007, č. j. 7 Cmo 290/2007-136, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a II potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud souhlasil se skutkovými zjištěními, které soud prvního stupně učinil z provedených důkazů, a ztotožnil se také s jeho právními závěry. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neměl právo dopisem ze dne 15. 6. 2001 odstoupit od smlouvy, jelikož jeho závazek ze smlouvy o dílo byl v té době již splněn. Z toho důvodu je třeba tento právní úkon žalobce považovat za neplatný. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení ceny díla, protože se cena díla nestala splatnou z důvodu nepředání díla ve formě předávacího protokolu. Odvolací soud dospěl k závěru, že z chování žalované coby objednatelky, která dílo řádně dokončené a bez vad předala dne 15. 5. 2001 společnosti Průmstav, a.s., lze dovodit, že k převzetí díla žalovanou od žalobce došlo, i když mezi nimi nebyl sepsán předávací protokol. Odvolací soud dále souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že pokud žalovaný v řízení neprokázal, v jakém rozsahu bylo plnění žalobce vadné, ani k prokázání vadnosti díla nenavrhl provedení důkazu znaleckým posudkem, pak lze za výši slevy považovat částku 50 000 Kč, kterou žalovaná poskytla svému smluvnímu partnerovi.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost založila na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž vymezila následující otázky zásadního právního významu, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, které odvolací soud podle dovolatelky posoudil v rozporu s hmotným právem: 1) Zaniká smlouva o dílo v případě, že zhotovitel díla, byť nemá zákonný či smluvní důvod pro odstoupení od smlouvy o dílo, jednostranným právním úkonem od smlouvy odstoupí a objednatel s odstoupením od smlouvy o dílo souhlasí? 2) Je možné považovat dílo za provedené v případě, že dílo má vady a zhotovitel jej objednateli nepředá a o předání se ani nepokusí? 3) Má zhotovitel nárok na zaplacení sjednané ceny díla v případě, že jím provedené dílo má od samého počátku vady, objednatel oznámí vady zhotoviteli a z důvodu nečinnosti zhotovitele odstraní vady na vlastní náklady?
Ohledně první otázky je dovolatelka toho názoru, že pokud trvá alespoň jedna nesplněná povinnost vyplývající ze smlouvy, pak je odstoupení od smlouvy možné. V daném případě žádný z účastníků smlouvy své závazky zcela nesplnil, proto odstoupení od smlouvy možné bylo. I když žalobce neměl ani smluvní, ani zákonný důvod od smlouvy odstoupit, pak pokud žalovaný odstoupení od smlouvy akceptoval, je nutné projev vůle účastníků spočívající v zániku smlouvy o dílo považovat za platný právní úkon. Smlouva o dílo tedy zanikla, a žalobce tak může toliko nárokovat plnění z titulu bezdůvodného obohacení.
K otázce č. 2 odkazuje dovolatelka na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 32 Odo 1250/2005, v němž byl vysloven názor, že nebylo-li zhotovitelem dílo předáno objednateli, nebylo ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. provedeno. Nebylo-li dílo provedeno, nemohlo být ani provedeno vadně, neboť obsah závazku se podle § 324 odst. 3 obch. zák. nemohl měnit způsobem, který odpovídá nárokům z vadného plnění. Dovolatelka je toho názoru, že žalobce nikdy své závazky ze smlouvy řádně nesplnil, provádění díla přerušil a dílo nikdy způsobem sjednaným ve smlouvě žalované nepředal a ani se o jeho předání nepokusil. Pokud závazky žalobce zanikly z důvodu nemožnosti plnění (dílo řádně dokončila žalovaná), nemůže žalobce s úspěchem nárokovat celou sjednanou cenu díla, může nárokovat toliko plnění vycházející ze zásad o bezdůvodném obohacení (§ 354 obch. zák. ve spojení s § 351 obch. zák.).
Ke třetí otázce dovolatelka uvádí, že žalobce nikdy dílo neprovedl, a žalovaná tudíž neměla reklamační nároky, a to minimálně v době, kdy vady díla odstraňovala za žalobce z důvodu jeho nečinnosti žalovaná. Z toho důvodu nemá žalobce nárok na zaplacení celé sjednané ceny díla, nýbrž toliko na její část odpovídající hodnotě jeho plnění. Pokud v řízení bylo prokázáno, že závazek žalobce zanikl z důvodu nemožnosti plnění, je to žalobce, který má tvrdit a prokázat skutečný rozsah provedeného díla. Z těchto důvodu žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod bodem I a II zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudu prvního a druhého stupně. Namítl, že skutkový stav, jak je vymezený žalovanou v dovolání, neodpovídá skutečnosti, tedy že žalovaná opírá dovolání o jiný skutkový stav, než byl zjištěn v řízení před soudem prvního a druhého stupně. Jelikož žalovaná chybně vyhodnotila skutkový stav, pak samozřejmě chybně vyhodnotila i právní závěry, a proto i její dovolací důvody nejsou právně relevantní. Žalobce podotýká, že k převzetí díla žalovanou došlo, i když mezi nimi nebyl podepsán předávací protokol, jelikož z chování žalované jako objednatele jednoznačně vyplynulo, že řádně dokončené a bezvadné dílo předala svému objednateli, tj. společnosti Průmstav, a. s. Žalovaná neprokázala, v jakém směru bylo plnění ze smlouvy vadné, ani výši nákladů, které na odstranění vad vynaložila. Dílo bylo podle žalobce fakticky předáno, proto žalovaná měla postupovat podle ustanovení obchodního zákoníku o odpovědnosti za vady. Žalobci nebylo umožněno závazek splnit, a proto nemůže nést žádnou odpovědnost z žádných případných právních titulů žalované. S ohledem na výše uvedené žalobce dodává, že v dovolání nelze uplatnit tvrzení, která vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, jelikož námitky žalované jsou především námitkami skutkovými, nikoli právními. Žalobce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání odmítl.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné. Dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěním odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, a tato skutková zjištění přezkoumávat nemůže.
Z obsahu spisu se podává, že předmětem sporu je žalobou uplatněný nárok zhotovitele na doplatek ceny díla.
Podle ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí díla.
Zahrnuje-li podle § 554 odst. 1 obch. zák. povinnost provést dílo předání předmětu díla objednateli a vzniká-li nárok zhotovitele na cenu díla jeho provedením, pak, nebylo-li sjednáno jinak, předpokladem oprávněnosti nároku žalobce (zhotovitele) na doplatek ceny díla je (mimo jiné) též to, že dílo bylo předáno žalované (objednateli).
Pro posouzení věci je rozhodující skutkové zjištění, zda žalovaná dokončovací práce, resp. odstranění vad provedla na předaném díle nebo nikoli.
Jestliže žalovaná zasáhla do prováděného díla před jeho předáním, zanikl závazek žalobce k provedení díla z důvodu dodatečné nemožnosti plnění. Podle § 354 obch. zák. nastávají v případě nemožnosti plnění obdobně účinky uvedené v § 351 obch. zák. Podle ustanovení § 351 odst. 1 obch. zák. odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však mj. nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy a jiných ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy. Podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502 obch. zák. V případě, že by žalovaná zasáhla do prováděného díla před jeho předáním, bylo by nezbytné posoudit, v jakém rozsahu jsou si strany povinny vrátit plnění podle pravidel obsažených v § 351 obch. zák.
V takovém případě by soud nemohl přiznat žalobci právo na zaplacení ceny díla, nýbrž by musel postupovat podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák., tj. musel by zjistit a zúčtovat peněžní plnění, které poskytla žalovaná žalobci na plnění ze smlouvy o dílo, a peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění, které žalovaná obdržela od žalobce a jež nemůže žalobci vrátit. Jelikož ke zhotovované věci nemá vlastnické právo žalobce a jelikož závazek ke zhotovení díla zanikl z důvodů, za něž odpovídá žalovaná (objednatelka), přičemž žalobcem poskytnuté plnění nelze vzhledem k jeho povaze vrátit nebo předat zhotoviteli, je třeba peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění žalobce stanovit podle ustanovení § 544 odst. 2 obch. zák.
Jestliže však žalovaná sama odstranila vady již předaného díla (či si je nechala odstranit), je rozhodnutí soudů obou stupňů správné, neboť předmět díla byl předán a žalované zaniklo právo na odstranění vad od žalobce, jelikož tyto vady odstranila sama. V důsledku této skutečnosti má žalobce právo na zaplacení ceny díla, neboť za této situace je třeba vyjít z toho, že dílo bylo řádně provedeno, bylo předáno a vady již neexistují.
Pro posouzení věci nezbytný jednoznačný skutkový závěr, kdy došlo k předání díla, ovšem ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu učinit nelze. Oba soudy sice učinily skutkové zjištění, že žalobce žalované předmět díla předal, soud prvního stupně však na straně 7 odůvodnění svého rozsudku učinil skutkové zjištění, že se tak stalo minimálně k datu 14. 3. 2001, přičemž poté nechala žalovaná vady díla odstranit, a to k datu 10. 5. 2001. Na straně 8 odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně učinil rozporné skutkové zjištění, že k předání díla došlo dne 15. 5. 2001.
Odvolací soud pak učinil skutkové zjištění, že k provedení díla došlo, nedovodil však, ke kterému dni. Uvedl pouze, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že z chování žalované coby objednatele, který dílo jako řádně dokončené a bez vad předal svému dalšímu objednateli, tj. společnosti Průmstav a. s., dne 15. 5. 2001, lze dovodit, že k převzetí díla žalovanou od žalobce došlo, i když mezi nimi nebyl sepsán předávací protokol.
Na základě neúplného skutkového zjištění odvolacího soudu nemohl tento soud učinit závěr, zda žalobce má či nemá právo na zaplacení ceny díla.
Z výše uvedených důvodů je nutné uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v odpovídajícím rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř. ).
V dalším řízení je nutné učinit skutkové zjištění, zda a kdy došlo k předání díla, a dále věc posuzovat dle výše uvedených principů. Nad rámec výše uvedeného dovolací soud uvádí, že k předání díla samozřejmě může dojít i konkludentně či ústně, pokud tomu nebrání smluvní ujednání stran.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. září 2010

JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu