23 Cdo 1665/2013
Datum rozhodnutí: 25.06.2013
Dotčené předpisy: § 107a o. s. ř.




23 Cdo 1665/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně QANTO ENERGO s.r.o. , se sídlem v Praze 7 - Holešovice, Bubenská 8a/943, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 29017408, zastoupené JUDr. Petrem Cardou, advokátem, se sídlem ve Svitavách, Pod Věží 121/3, proti žalovanému S. J. , zastoupenému Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, o zaplacení částky 1,371.505,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 108 C 132/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. června 2012, č. j. 18 Co 246, 249/2012-219, takto:

Dovolání se zamítá .

O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. června 2012, č. j. 18 Co 246, 249/2012-219, připustil na návrh původní žalobkyně, aby na místo původní žalobkyně QANTO s.r.o., se sídlem v Praze 7, Holešovice, Bubenská 943, identifikační číslo osoby 48172766, do řízení na straně žalobkyně vstoupila QANTO ENERGO s.r.o., se sídlem v Praze 7 - Holešovice, Bubenská 8a/943, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 29017408.
Odvolací soud uvedl, že k přechodu vymáhané pohledávky mělo dojít po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, takže jde o skutečnost, k níž může krajský soud jako soud odvolací přihlížet ve smyslu ustanovení § 211a ve spojení s § 205a odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ). Odvolací soud shledal, že předpoklady pro připuštění procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. jsou splněny. Zdůraznil, že samotná existence postupované pohledávky není z hlediska ustanovení § 107a o. s. ř. podstatná, neboť tato otázka bude řešena až v rozhodnutí ve věci samé.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., namítaje, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písmeno b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na formalistickém pojetí práva a odporuje nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 468/11. Uvádí, že v dané věci původní žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným smluvně postoupila na společnost, která má obdobné personální složení a je ekonomicky i právně ovládána jedním ze společníků a jednatelů původní žalobkyně. Dle žalovaného nebyl dán žádný právní ani ekonomický důvod pohledávku postupovat na jiný subjekt, z veřejné databáze není možno zjistit, zda společnost QANTO ENERGO s.r.o. vyvíjí podnikatelskou činnost a zda disponuje majetkem, který by jí i po ekonomické stránce umožňoval účast v probíhajícím řízení včetně povinnosti hradit při procesním neúspěchu jeho náklady. Dovolatel je přesvědčen, že jediným důvodem postoupení pohledávky byla snaha původní žalobkyně vyhnout se povinnosti hradit v případě neúspěchu ve sporu žalovanému přisouzené náklady řízení a převést tuto povinnost na společnost, která nedisponuje potřebným majetkem a u níž by případné vymáhání nákladů řízení exekuční formou bylo bezúspěšné.
Žalobkyně se k dovolání žalovaného vyjádřila tak, že dovolání považuje za nedůvodné.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen Nejvyšší soud ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012 s výjimkou v zákoně uvedenou) se podává z bodu 7., článku II., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání v této věci je - bez dalšího - přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Podmínku formulovanou návěstím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), má Nejvyšší soud za obsoletní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2010).
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
Rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen R 37/2004 /, dostupné na www.nsoud.cz). V R 37/2004 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obč. zák. ). Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. proto také není namístě zkoumat platnost postupní smlouvy.
Dovolatel nesouhlasí s postupem odvolacího soudu s námitkou, že jeho rozhodnutí je formalistické a nezohledňuje důvod postoupení pohledávky. Dle jeho názoru totiž jediným smyslem postoupení pohledávky byla snaha protistrany případně znemožnit vymoci přiznané náklady řízení (v případě úspěchu žalovaného ve sporu).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uvedl, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. (podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob). Takový postup by byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže).
V intencích výše uvedeného rozhodnutí je zřejmé, že k zamítnutí návrhu dle ustanovení § 107a o. s. ř. nepostačuje prostá obava žalovaného, že jeho případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se stane díky nástupnictví dle ustanovení § 107a o. s. ř. nedobytnou. Možnost zamítnutí uvedeného návrhu je naopak spojena jedině s jistotou zneužití postoupení pohledávky za účelem její případné nedobytnosti. V projednávané věci však žalovaný netvrdil ani neprokázal nic relevantního, z čehož by se s jistotou dalo dovodit, že cílem návrhu žalobkyně na vydání rozhodnutí dle ustanovení § 107a o. s. ř. bylo zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se případná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči ní, jakožto neúspěšné žalobkyni, nedobytnou. Žalovaný pouze v dovolání poukazuje na předmět podnikání společnosti QANTO ENERGO s.r.o., na nemožnost z veřejné databáze zjistit její majetkové poměry a na její personální propojení s původní žalobkyní. Z těchto tvrzení žalovaného však nepochybná reálná hrozba zneužití postoupení pohledávky z pohledu náhrady nákladů neplyne.
Odvolací soud proto nepochybil, jestliže návrhu dle ustanovení § 107a o. s. ř. vyhověl.
Jelikož se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2013

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu