23 Cdo 1641/2011
Datum rozhodnutí: 30.05.2013
Dotčené předpisy: § 567 obch. zák.




23 Cdo 1641/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce KAŠ-spol. s r. o. , se sídlem v Ostravě, Střádalů 658/81, IČ 46577602, zast. Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Čs. legií 5, proti žalovanému JUDr. L. K. , zast. JUDr. Romanem Andělem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1053/5, o zaplacení 1,534.749,60 Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 24/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19.10.2010, č. j. 2 Cmo 118/2010-216, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19.10.2010, č. j. 2 Cmo 118/2010-216 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.7.2009, č. j. 11 Cm 24/2004-160, se zrušují a věc se vrací posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8.7.2009, č. j. 11 Cm 24/2004-160, zamítl žalobu jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 1,534.749,60 Kč s přísl. jako náhrady škody; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19.10.2010, č. j. 2 Cmo 118/2010-216, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména popsal dosavadní průběh řízení, včetně obsahu odvolání žalobce. Dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že se žalobce domáhal zaplacení 1,534.749,60 Kč s přísl. představující náhradu škody, která žalobci vznikla porušením povinností žalovaného při jeho právním zastupování.
Závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným vznikl na základě pověřovacího dopisu společnosti D.A.S. ze dne 4.2.1999, jíž byl žalovaný pověřen k zastupování žalobce při pojistné události ze dne 18.1.1999, kterou byly vady vozidla Mercedes Benz. Žalovaný převzetí věci potvrdil dopisem ze dne 10.2.1999, plná moc byla vystavena dne 11.2.1999 a zastoupení bylo žalovaným (ve vztahu k žalobci) převzato 12.2.1999. Jiná písemná smlouva nebyla mezi účastníky uzavřena.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že žalobce žalovanému vytýká, že mu neposkytl bezvadnou právní pomoc, především vytýká průtahy v zastupování, nesprávný postup ve věci, nesprávné právní závěry vedoucí k neúspěchu v rozhodčím řízení.
Při posuzování věci odvolací soud, jak uvedl v odůvodnění rozsudku, vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a zejména pak vyšel z toho, že dopisem pojišťovny D.A.S. ze 4.2.1999 byl vymezen rozsah zastoupení žalobce žalovaným, který byl vázán na pojistnou událost oznámenou této pojišťovně dne 28.1.1999 a týkalo se nároku žalobce z odpovědnosti za vady vozidla Mercedes Benz, a to zejména ve vztahu k leasingové společnosti . Stejně bylo vymezeno zmocnění pro žalovaného v plné moci ze dne 11.2.1999 vystavené žalobcem a žalovaným přijaté dne 12.2.1999. Jiný rozsah uděleného zmocnění nebyl v řízení zjištěn, a to i přes poskytnutá poučení daná soudem.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaný při zastupování postupoval standardním způsobem, jednal o nárocích plynoucích z vad předmětného vozidla, navrhoval řešení a podal návrh na jmenování rozhodce a podal rozhodčí žalobu. Neúspěch v rozhodčím řízení byl podle odvolacího soudu dán rozdílným právním hodnocením žalovaného a rozhodcem.
Žalobce svůj nárok konstruoval jako nárok na náhradu škody. Vzhledem k tomu, že jak na straně žalobce, tak i na straně žalovaného (advokáta) jde o podnikatele (§ 2 odst. 2 obch. zák.), je třeba věc podle odvolacího soudu posuzovat podle ust. § 373 a násl. obch. zák. a je nezbytné, aby byly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (protiprávní úkon, vznik škody, příčinná souvislost). V dané věci pak i s ohledem na ust. § 16 odst. 1 a 2 zák. č. 85/1996 Sb. nebyl podle odvolacího soudu v řízení prokázán protiprávní úkon žalovaného, neboť žalovaný neporušil žádné povinnosti plynoucí pro něho z převzatého zastoupení ve věci vad vozidla Mercedes Benz.
Dovoláním ze dne 2.2.2011 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v jeho výroku I. ve věci samé s tím, že přípustnost dovolání odvozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
V odůvodnění dovolání žalobce v podrobnostech zejména uvedl, že soudy obou stupňů dospěly k závěru, že nárok na zaplacení žalované částky 1,534.749,60 Kč s přísl., představující nárok na náhradu škody je nutné posuzovat podle ust. § 373 a násl. obch. zák. Oba soudy dospěly k závěru, že v daném případě absentuje existence protiprávního úkonu žalovaného, neboť žalovaný neporušil povinnosti plynoucí z převzatého zastoupení ve smyslu § 16 zák. č. 85/1994 Sb. Rozhodující pro posouzení věci tak byl rozsah zmocnění uděleného žalovanému, který odvolací soud vázal na uplatnění vad vozidla Mercededs Benz, zejména ve vztahu k leasingové společnosti a vycházel zejména z dopisu pojišťovny D.A.S., pojišťovna právní ochrany, a. s., ze dne 4.2.1999.
Dovolatel je toho názoru, že rozsah zmocnění byl sjednán tak, že žalobce se se žalovaným dohodl tak, že jej bude zastupovat nejen při uplatňování vad předmětného vozidla, ale i při odstoupení od leasingové smlouvy a uplatnění částky 137.463,40 Kč vůči společnosti Mercedes Benz Leasing Bohemia, s. r. o., což vyplývá z udělené plné moci a i z dopisu pojišťovny D.A.S. ze 4.2.1999.
Podle dovolatele soudy obou stupňů dále pominuly, že žalovaný nebyl k zastupování zmocněn pojišťovnou D.A.S., ale žalobcem. Dne 11.2.1999 došlo k dohodě o rozsahu zastoupení uvedeném shora a v rámci toho došlo k udělení plné moci z téhož dne. Žalovaný v řízení po celou jeho dobu netvrdil, v jakých záležitostech žalobce zastupoval, pouze tvrdil, že mu byla žalobcem udělena plná moc. O jiném rozsahu zmocnění, než dovozují soudy obou stupňů, svědčí i skutečnost, že žalovaný v zastoupení za žalobce podal dne 30.6.2000 návrh na zahájení rozhodčího řízení o vrácení kupní ceny ve výši 1,425.441,96 Kč s přísl. vůči společnosti Mercedes Benz Leasing Bohemia, s. r. o., po odstoupení od leasingové smlouvy, vč. rozhodčího nálezu ze dne 14.11.2000, v němž byl nárok zamítnut. Dovolatel je toho názoru, že žalovaný měl před podáním žaloby k rozhodci vyhodnotit zejména odstoupení od smlouvy ze dne 8.12.1998 učiněné vůči společnosti CENTRUM-MORAVIA SEVER, spol. s r. o., jako absolutně neplatné, neboť odstoupení mělo směřovat vůči společnosti Mercedes Benz Leasing Bohemia, s. r. o. Žalovaný měl též dovolatele poučit o tom, že právní úkon odstoupení od smlouvy je absolutně neplatný pro neurčitost a omyl v subjektu, jemuž byl úkon odstoupení adresován, což žalovaný neučinil. Tím žalovaný porušil své povinnosti, neboť nepostupoval v souladu s ust. § 16 odst. 1, 2 zák. č. 85/1994 Sb., tj. nepostupoval svědomitě a řádně, neboť nepostupoval podle pokynů žalobce, neuplatňoval práva z vad vozidla, neodstoupil platně od leasingové smlouvy vůči společnosti Mercedes Benz Leasing Bohemia, s. r. o. a neuplatnil vůči této společnosti nárok na zaplacení částky 137.463,60 Kč, tj. rozdíl mezi cenami vozidla.
Dovolatel dále v dovolání uváděl podrobnosti týkající se jednání a podpisu plné moci z 11.2.1999, vč. pokynů udělených žalovanému. Dovozuje, že žalovaný neučinil žádné úkony dle jeho pokynů, zejména úkony k uplatnění vad předmětného vozidla, téměř po 4 měsících po udělení plné moci se sešel s protistranou a následně po téměř 1,5 roce podal nesmyslnou žalobu vůči leasingové společnosti , aniž by vyhodnotil důkazy předané mu žalobcem při podpisu plné moci. Tím neuplatňoval nároky žalobce včas a s odbornou péčí.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu obou stupňů, neboť má zato, že jde o rozhodnutí zásadního právního významu a věc vrátil soudu k novému rozhodnutí ve věci s tím, že v novém řízení bude nezbytné doplnit dokazování ohledně uplatněných nároků na náhradu škody.
V podání ze dne 11.4.2011 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření uvedl, že ho podává po výzvě soudu a z dovolání vyplývá, že dovolatel nedefinoval právní otázku zásadního právního významu. Žalovaný se proto domnívá, že dovolání není přípustné podle ust. § 207 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v rozhodnutí odvolacího soudu nebyla řešena žádná otázka zásadního právního významu ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř.
Žalovaný se proto domnívá, že závěry soudů obou stupňů jsou správné a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu (zák. č. 99/1963 Sb.) ve znění zák. č. 7/2009 Sb. (dále též jen o. s. ř. ) a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas, za dovolatelku jedná ve smyslu ust. § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. osoba uvedená v ust. § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř., která má právnické vzdělání, a jí bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
V případě potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu může být dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) nebo písm. c) o. s. ř.
Podle ust. 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není v dané věci dovolání žalobkyně přípustné, neboť odvolací soud svým rozsudkem potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí ve věci má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soud nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněná v časopise soudní judikatura č. 7, roč. 2004, č. 132).
V posuzovaném případě dovolatel, stručně vyjádřeno, napadá závěr odvolacího soudu, že v daném případě, kdy se žalobce domáhá náhrady škody, chybí protiprávní úkon žalovaného, jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu ve smyslu ust. § 373 obch. zák. Dovolatel je toho názoru, že žalovaný porušil při jeho zastupování povinnosti vyplývající pro něho z ust. § 16 odst. 1, 2 zák. č. 85/1996 Sb.
Podle § 16 odst. 1 a 2 zák. č. 85/1996 Sb. je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta není vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.
Dovolatel pochybení žalovaného, resp. porušení jeho povinností, jako jeho zástupce v podrobnostech specifikuje tak, že nesprávně vyhodnotil odstoupení od smlouvy ze dne 8.12.1998 vůči společnosti CENTRUM-MORAVIA SEVER, spol. s r. o., které mělo směřovat vůči společnosti Mercedes Benz Leasing Bohemia, s. r. o. a nepoučil ho o vadě tohoto úkonu, což bylo příčinou neúspěchu v rozhodčím řízení o zaplacení 1,425.441,96 Kč s přísl. (vrácení zaplacených leasingových splátek a poplatek za vyhotovení leasingové smlouvy) viz. rozhodčí nález ze 14.11.2000. Dále žalovaný neuplatňoval práva z vad vozidla ani nárok na zaplacení částky 137.463,60 Kč (rozdíl mezi cenami vozidla).
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že žalovaný převzal na základě plné moci ze dne 12.2.1999 právní zastupování žalobce. Rozsah zmocnění byl v plné moci vymezen tak, že žalovaný měl zastupovat žalobce u všech vad vozidla Mercedes Benz a ve všech věcech s tím souvisejících, činit všechny k tomu potřebné hmotněprávní i procesní úkony, zejména jednat jménem společnosti s jinými osobami, přijímat doručované písemnosti, podávat žádosti, návrhy na zahájení správního nebo soudního řízení, zastupovat společnost v takto či jinak zahájeném řízení, podávat návrhy a podání v tomto řízení, a to včetně vzdání se práva odvolání . Právní zastoupení bylo žalovaným převzato na základě požadavku společnosti D.A.S., pojišťovna právní ochrany, a. s., uvedeném v dopise ze dne 4.2.1999, kdy žalobce byl u této pojišťovny pojištěn.
V uvedeném přípise ze 4.2.1999 byl rozsah zastoupení vymezen jako uplatnění jeho (žalobcových) nároků z odpovědnosti za vady (zejm. ve vztahu k leasingové společnosti .
Dále ze skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný, jak uvedl odvolací soud, postupoval ve věci standardním způsobem, jednal s leasingovou společností, dodavatelem předmětu leasingu o nárocích žalobce z titulu vad předmětu leasingu a navrhoval řešení. Dále podal návrh na jmenování rozhodce, podal rozhodčí žalobu, jíž se domáhal vrácení částky l,425.441,96 Kč představující čtrnáct zaplacených splátek 1,388.518,60 Kč a poplatek za vyhotovení leasingové smlouvy ve výši 36.923,36 Kč. Neúspěch v rozhodčím řízení byl podle odvolacího soud dán rozdílným právním hodnocením věci.
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný jako právní zástupce žalobce měl k dispozici zejména kupní smlouvu ze dne 22.10.1997, smlouvu o finančním pronájmu ze dne 31.10.1997, odstoupení ze dne 8.12.1998, z něhož vyplývá, že žalobce odstupuje od kupní smlouvy ze dne 22.10.1997, v níž byla jako prodávající označena společnost CENTRUM-MORAVIA SEVER, spol. s r. o., s tím, že má být odstoupeno od leasingové smlouvy (leasingová smlouva byla uzavřena dne 31.10.1997 mezi společností Mercedes Benz Leasing Bohemia, s. r. o., jako kupujícím a pronajímatelem a dále prodávajícím/ dodavatelem společností CENTRUM MORAVIA, s. r. o. a společností KAŠ, spol. s r. o., jako nájemcem (žalobcem).
Dále žalovaný dne 30.6.2000 podal návrh na provedení rozhodčího řízení. V tomto návrhu bylo žalovaným mj. uvedeno, že dopisem ze dne 8.12.1998, který byl adresován společnosti Centrum Moravia, s. r. o., žalobce odstoupil od kupní smlouvy mezi prodávajícím/dodavatelem (Centrum Moravia, s. r. o.) a odpůrcem (Mercedes Benz Leasing Bohemia, s. r. o.) jako kupujícím a z důvodu vad předmětného vozidla. Tím byla tato smlouva od počátku zrušena. Zrušení kupní smlouvy přestal být vlastníkem automobilu odpůrce, který nemohl automobil poskytnout žalobci do finančního pronájmu a požadovat od něho nájemné . Tím dodatečně odpadl právní důvod plnění podle leasingové smlouvy a společnost Mercedes Benz Leasing Bohemia, s. r. o., je tak podle § 451 odst. 1 obč. zák. povinna vrátit částku 1,388.518,60 Kč představující zaplacených 14 splátek a poplatek za vyhotovení leasingové smlouvy ve výši 36.923,36 Kč.
V rozhodčím nálezu ze dne 14.11.2000, bylo mj. konstatováno, že odstoupení od smlouvy ze dne 8.12.1998 je neurčité a tedy neplatné dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák., neboť z něho nebylo jasné od jaké smlouvy bylo odstoupeno, tj. od kupní smlouvy ze dne 22.10.1997 nebo od leasingové smlouvy z 31.10.1997.
Dovolacímu soudu za uvedeného skutkového stavu věci nezbývalo než posoudit, zda žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající pro něho z ust. § 16 odst. 1, 2 zák. č. 85/1996 Sb. popř. ust. § 567 odst. 1 obch. zák. a zda jde o otázku zásadního právního významu ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Ze shora cit. ust. § 16 odst. 1, 2 zák. č. 85/1996 Sb. vyplývá, že je advokát mj. povinen jednat svědomitě a v zájmu klienta využívat důsledně všechny zákonné prostředky. Taktéž ust. § 567 odst. 1 obch. zák. ukládá mandatáři (advokátovi) postupovat při zařizování záležitosti a s odbornou péčí. Zastupování žalobce žalovaným vzniklo dohodou o plné moci a jejich vztah je podřízen úpravě mandátní smlouvy obsažené v obchodním zákoníku.
Rozsah zmocnění žalovaného jednat za žalobce vyplývá, a pro jeho posouzení je rozhodné znění plné moci ze dne 11.2.1998, udělené žalobcem žalovanému, nikoliv např. sdělení D.A.S. pojišťovny právní ochrany, a. s.
Žalovaný tak byl povinen mj. zastupovat žalobce ve věcech týkajících se vad vozidla Mercedes Benz a ve všech věcech s tím souvisejících a činit k tomu potřebné hmotněprávní i procesní úkony.
Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný jako advokát nepostupoval při zařizování záležitosti žalobce s náležitou odbornou péčí a svědomitě, neboť při podání návrhu na zahájení rozhodčího řízení, jímž měla být řešena odpovědnost za vady uvedeného vozidla, nevěnoval náležitou péči posouzení rozhodujících dokumentů, a to odstoupení od smlouvy 8.12.1998, kupní smlouvě ze dne 22.10.1997 a kupní smlouvě smlouvě o finančním pronájmu z 31.10.1998.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že v předmětném odstoupení od smlouvy je zřejmá nesrovnalost spočívající v tom, že je zde označena kupní smlouva ze dne 22.10.1997 a přitom je výslovně uvedeno, že se odstupuje od leasingové smlouvy, která byla uzavřena 31.10.1997. Odstoupení od smlouvy bylo adresováno společnosti CENTRUM-MORAVIA SEVER, spol. s r. o., která byla stranou prodávající v kupní smlouvě z 22.10.1997.
Dovolací soud proto uzavřel, že odvolací soud i soud prvního stupně posoudily tuto otázku v rozporu se shora uvedenými ustanoveními a vzhledem k tomu, že jde o otázku zásadního právního významu, dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V dalším řízení se bude nezbytné zabývat tím, zda uvedené porušení povinností žalovaného je v příčinné souvislosti s žalobcem uplatněnými nároky na náhradu škody, popř. jaká výše škody tímto jednáním žalobci vznikla.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 a 3 o. s. ř. rozhodl tak, že zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vzhledem k tomu, že důvody pro zrušení tohoto rozhodnutí platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení, vč. nákladů řízení dovolacího bude podle § 243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu