23 Cdo 1533/2011
Datum rozhodnutí: 06.03.2013
Dotčené předpisy: § 106 odst. 3 o. s. ř., § 103 o. s. ř.




23 Cdo 1533/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce PROLUX Consulting Int., s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 819, IČ 26731908, zast. JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Moravské Ostravě, Na Hradbách 3, proti žalovanému Z. K., zast. Jaroslavou Langovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Stejskala 12, o zaplacení 59.400,- Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 EC 80/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2010, č. j. 19 Co 2147/2010-46, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 7. 2010, č. j. 18 EC 80/2010-30, zastavil řízení týkající se zaplacení částky 59.400,- Kč představující smluvní pokutu; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 12. 2010, č. j. 19 Co 2147/2010-46, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. a změnil výrok II. tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 9.300,- Kč a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění usnesení zrekapituloval dosavadní průběh řízení včetně obsahu odvolání žalobce. Poté uvedl, že soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení (§ 103 o. s. ř.) zejména, zda není dána překážka litispendence (zahájeného řízení), popř. překážka rei iudicatae (věci rozhodnuté).
Odvolací soud konstatoval, že v dané věci bylo o nároku žalobce rozhodnuto rozhodcem JUDr. Bc. M. K. rozhodnutím ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 7578/08, a žaloba byla zamítnuta. Překážka věci pravomocně rozhodnuté brání tomu, aby věc, o které bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednána . V daném případě jde o tentýž nárok a týká se stejných osob. Tato překážka je dána nejen tehdy, rozhodoval-li o téže věci soud, ale i v případě, že o věci bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení pravomocným rozhodnutím (§ 28 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, dále jen ZRŘ ).
Odvolací soud k tomu v podrobnostech uvedl, že ze skutkových tvrzení uvedených v rozhodčí žalobě vyplývá, že se žalobce domáhal zaplacení 89.100,- Kč s přísl. představující smluvní pokutu a o věci bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem shora uvedeným, který nabyl právní moci 3. 11. 2008 Rozhodčí nález byl nepravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2010, č. j. 17 C 213/2009-23, zrušen a o odvolání nebylo dosud rozhodnuto. Odvolací soud vyslovil názor, že i v případě potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, by bylo nutné řízení zastavit pro překážku ve věci zahájené, neboť pokud by rozhodčí nález byl zrušen podle § 31 písm. a) nebo b) ZRŘ, soud by v řízení k návrhu některé ze stran pokračoval a o věci rozhodl. Soud prvního stupně postupoval proto správně, když řízení pro nedostatek podmínek řízení zastavil, a odvolací soud jeho rozhodnutí správně potvrdil.
Odvolací soud dále změnil výrok o nákladech řízení, a to s ohledem na ust. § 13 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.
Dovoláním ze dne 28. 3. 2011 napadl žalobce rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání je dána dle ust. § 241a odst. 2 o. s. ř. (řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a současně i dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatel má dále za to, že je dán dovolací důvod dle ust. § 241a odst. 1 písm. a), § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o. s. ř.
V podrobnostech žalobce v dovolání zrekapituloval dosavadní průběh řízení vč. řízení rozhodčího a uvedl, že řízení bylo postiženo vadou spočívající v tom, že soud řízení nepřerušil, ale zastavil za situace, kdy nebylo postaveno najisto, že rozhodčí doložka, resp. rozhodčí nález bude zrušen, popř. podle jakého ustanovení bude zrušen. Za zásadní právní otázku pak dovolatel pokládá postup soudu při existenci souběžného řízení o zrušení rozhodčího nálezu, tj. zda soud má při posuzování oprávněnosti nároku s ohledem na řízení o zrušení rozhodčího nálezu přihlížet a řízení do pravomocného skončení věci o zrušení rozhodčího nálezu přerušit .
Dovolatel s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu tak i rozhodnutí soudu prvního stupě a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Z předkládací zprávy a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se žalovaný k podanému dovolání vyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že dovolání projedná a rozhodne o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), jak to vyplývá z čl. II. bod 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.), a dále se zabýval přípustností dovolání.
Pokud dovolatel ohledně přípustnosti dovolání odkazoval na ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jde o odkaz nesprávný, neboť toto ustanovení upravuje dovolací důvod, nikoliv přípustnost dovolání. Podobně není v daném případě, kdy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud zastavil řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř., namístě odkaz na ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v daném případě je dovolání přípustné podle ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel pokládá za nesprávný postup soudů obou stupňů pokud řízení za dané situace zastavily, nikoliv přerušily, resp. odvolací soud tento postup soudu prvního stupně potvrdil.
V dané věci ze skutkových zjištění dovolatelem nezpochybňovaných vyplývá, že o témže nároku, tj. o zaplacení smluvní pokuty ve výši 59.400,- Kč, bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 7578/08, který nabyl právní moci 3. 11. 2008. Rozhodčí nález byl napaden žalobou u Městského soudu v Brně, který rozhodnutím ze dne 10. 3. 2010, č. j. 7 C 213/2009-23, rozhodčí nález zrušil. O odvolání společnosti PROLUX Consulting Int., s. r. o., nebylo v době rozhodování rozhodnuto. Poté se žalobce elektronickým podáním ze dne 30. 3. 2010 domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhal zaplacení předmětné částky v soudním řízení.
Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). K podmínkám řízení mj. patří překážka zahájeného řízení (listispendence), překážka věci rozsouzené (rei iudicatae) a aby projednání věci nebránila rozhodčí smlouva (§ 106 odst. 1 o. s. ř.).
Podle § 28 odst. 2 ZRŘ rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27 ZRŘ nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinků pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.
Z uvedeného je zřejmé, že v době zahájení soudního řízení, v němž byl vymáhán stejný nárok mezi týmiž účastníky, bylo již o něm pravomocně rozhodnuto rozhodčím nálezem - viz nabytí právní moci rozhodčího nálezu dne 3. 11. 2008.
Podle § 106 odst. 3 o. s. ř. bylo-li řízení před rozhodci zahájeno dříve, než došlo k řízení soudnímu, přeruší soud řízení o neexistenci, neplatnosti nebo zániku smlouvy až do doby, než bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci nebo ve věci samé.
V posuzovaném případě nelze s ohledem na dané skutkové okolnosti aplikovat ust. § 106 odst. 3 o. s. ř. a přerušit soudní řízení, neboť v rozhodčím řízení bylo již před zahájením soudního řízení pravomocně rozhodnuto ve věci a tím též o pravomoci rozhodce.
Z ust. § 32 odst. 2 ZRŘ pak vyplývá, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu, soud však může vykonatelnost na návrh odložit a tento návrh se též nemůže dotýkat právní moci rozhodčího nálezu.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že pokud bylo v této době o předmětné věci rozhodnuto pravomocným rozhodčím nálezem, brání pozdějšímu projednání téže věci mezi týmiž účastníky soudem překážka věci rozhodnuté a pozdější řízení u soudu je nezbytné zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).
Případný návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem na tomto závěru nemůže nic změnit, a to ať již je rozhodčí nález zrušen z jakéhokoli důvodu uvedeného v ust. § 31 ZRŘ, ve znění účinném do 1. 4. 2012, neboť za stanovených podmínek v řízení o věci pokračuje soud nebo noví rozhodci (§ 34 ZRŘ).
Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že dovolání žalobce není důvodné, neboť odvolací soud věc posoudil po procesní stránce správně a uplatněné dovolací důvody nejsou naplněny.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 6. března 2013

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu