23 Cdo 1531/2015
Datum rozhodnutí: 27.10.2015
Dotčené předpisy: § 669 odst. 1 písm. b) obch. zák.




23 Cdo 1531/2015
ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. M. M. , zastoupeného Mgr. Marianem Sikorou, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Štefánikova 134/8, proti žalované Česká spořitelna a.s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1926/6, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené prof. JUDr. Janem Křížem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, o zaplacení 4,157.952,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 93/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2014, č. j. 3 Cmo 433/2013-195, takto:


Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2014, č. j. 3 Cmo 433/2013-195, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. srpna 2013, č. j. 25 Cm 93/2012-121, zastavil řízení v rozsahu návrhu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 1,114.015,92 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v tomto výroku (bod I. výroku), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 2,019.338,34,- Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným v tomto výroku (bod II. výroku). Dále zamítl žalobu co do uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1,024.598,20 Kč s příslušenstvím konkretizovaným v tomto výroku (bod III. výroku). Součastně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod. IV. výroku).
K odvolání žalobce a žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil, ve výroku III. jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1,024.598,20 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud rozhodoval o nároku na odškodnění podle § 669 obchodního zákoníku vzhledem k ukončení smluv o obchodním zastoupení s L. V. a M. V. jako obchodními zástupkyněmi. Na základě smluv o postoupení pohledávky přešly pohledávky za žalovanou na žalobce. Odvolací soud rozhodoval o nároku na odškodné za situace, kdy obě obchodní zástupkyně jako mimořádně úspěšné externí spolupracovnice významně rozvinuly obchod se stávajícími zákazníky, získaly nové zákazníky. Podle odvolacího osudu zvláště u uzavřených hypotéčních úvěrů má doposud žalovaná podstatné výhody a to tím, že mu jdou úroky z úvěrů, že má klienty v databázi a může je oslovovat s návrhy dalších produktů.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany obchodních zástupkyň byly splněny podmínky ustanovení § 669 odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku. Nesouhlasil však s jeho závěry ohledně aplikace ustanovení § 669 odst. 1 písm. b) obchodního zákoníku a měl za to, že v daném případě nebyl žádný relevantní důvod pro další snížení nároku na odškodnění, jak učinil soud prvního stupně. Odvolací soud tedy uzavřel, že po částečném zpětvzetí žaloby je nárok žalobce oprávněn v rozsahu částky 3,043.936,54 Kč s příslušenstvím. Dle jeho mínění tak soud prvního stupně pochybil, pokud v rozsahu částky 1,024.598,20 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl z toho důvodu, že snížil odškodnění o dalších 25 %.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ).
Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu při řešení otázky provizí, které obchodní zástupce ztrácí z obchodů uskutečněných se zákazníky a řešení zdali je třeba v této souvislosti třeba rozlišovat mezi tzv. získatelskými provizemi a servisními/následnými provizemi. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně posoudil i otázku, které okolnosti mohou a musí být vzaty v úvahu při posuzování spravedlivosti odškodnění ve smyslu § 669 odst. 1 písm. b) obchodního zákoníku a v jaké míře mohou vést ke snížení odškodnění a otázku podstatných výhod vyplývajících z obchodů uskutečněných se zákazníky, které obchodní zástupce získal nebo s nimiž významně rozvinul obchod a v této souvislosti zda podstatnou výhodou jsou úroky z prodlení.
K dovolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že je považuje za nepřípustné, případně nedůvodné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. pro řešení otázky naplnění podmínek dle § 669 odst. 1 písm. b) obch. zák., když tuto odvolací soud řešil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Dle ustanovení § 669 odst. 1 obch. zák. obchodní zástupce má v případě ukončení smlouvy právo na odškodnění, jestliže
a) zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi, a
b) placení tohoto odškodnění je spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují také použití nebo nepoužití konkurenční doložky ve smyslu § 672a.
Vznik práva obchodního zástupce na odškodnění je tedy podmíněn současným splněním dvou předpokladů, jednak že obchodní zástupce zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi, jednak že placení tohoto odškodnění je spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky, a skutečnost, zda byla sjednána konkurenční doložka.
Odvolací soud však v projednávané věci při zkoumání naplnění druhého z předpokladů vzniku práva obchodních zástupkyň na odškodnění /tedy naplnění podmínky dle § 669 odst. 1 písm. b) obch. zák./ neposuzoval, zda obchodní zástupkyně v případě ukončení předmětných smluv o obchodním zastoupení ztratily nějaké provize (které vyplývají z obchodů uskutečněných se zákazníky, které obchodní zástupci získaly nebo s nimiž významně rozvinuly obchod); což ovšem předpokládá, že by je jinak z již uskutečněných obchodů dostávaly (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. 32 Cdo 3359/2011). Jedná se přitom o zvláště významné hledisko pro uplatnění korektivu ekvity, které zákon výslovně zdůrazňuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. 32 Cdo 534/2012). Při řešení této otázky se tak odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Jeho právní posouzení je proto neúplné, tudíž nesprávné.
Vzhledem k uvedeným závěrům se proto již dovolací soud nezabýval dalšími dovolacími námitkami žalované.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 27. října 2015

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu