23 Cdo 1512/2015
Datum rozhodnutí: 02.07.2015
Dotčené předpisy: § 138 o. s. ř.



23 Cdo 1512/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobců a) E. M. a b) V. M., zastoupení JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalovanému Ing. V. M., zastoupenému Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídle v Praze 1, Nové Město, Havlíčkova 13, o zaplacení částky 8,817.393,30 Kč s příslušenstvím, o návrhu žalovaného na osvobození od soudních poplatků, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 166/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2015, č. j. 6 Cmo 344/2014-627, takto:


Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2015, č. j. 6 Cmo 344/2014-627, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2014, č. j. 52 Cm 166/2006-620, rozhodl tak, že žalovanému se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. V odůvodnění uvedl, že neuvedením veškerých relevantních skutečností ohledně své finanční a majetkové situace ztratil žalovaný důvěryhodnost v řízení o osvobození od placení soudních poplatků.
K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že v případě, že se při posuzování návrhu na osvobození od soudního poplatku jedná o podnikatele (byť činného v minulosti), je třeba přihlížet ke zvláštnímu charakteru účastníka řízení jako podnikatele a vztahů, které jsou předmětem řízení. Je nesporné, že podnikatel realizuje, popř. realizoval svoji činnost na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podnikatel podstupuje riziko, že na jedné straně může být jeho úsilí završeno dosažením zisku, na druhé straně může skončit ztrátou, ovšem skutečnost, že se dostal při své činnosti do dluhů, není důvodem pro osvobození od soudních poplatků a není důvod, aby svůj neúspěch přenášel ve formě úlev na stát.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dle názoru dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil skutečnost, že, ačkoliv má dovolatel podnikatelské oprávnění a současně je členem statutárního orgánů několika obchodních společností, nachází se v tíživé finanční situaci, a jsou proto u něj dány důvody pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 o. s. ř. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen o. s. ř. ).
Dovolací soud nejprve posuzoval, zda je v dané věci dovolání přípustné a zda jsou splněny zákonem požadované podmínky, zejména náležitosti dovolání.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posouzení hledisek rozhodných pro osvobození od soudních poplatků odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Dovolání je i důvodné.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
K předložené právní otázce se dovolací soud vyjádřil již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli. Při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku pak nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese podnikatelské nebo hospodářské riziko). Obecně platí, že osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Odvolací soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků žalovanému s poukazem na jeho postavení podnikatele. Podle odvolacího soudu je třeba přihlížet ke zvláštnímu charakteru účastníka řízení jako podnikatele a vztahů, které jsou předmětem řízení. Je nesporné, že podnikatel realizuje, popř. realizoval svoji činnost na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podnikatel podstupuje riziko, že na jedné straně může být jeho úsilí završeno dosažením zisku, na druhé straně může skončit ztrátou, ovšem skutečnost, že se dostal při své činnosti do dluhů, není důvodem pro osvobození od soudních poplatků a není důvod, aby svůj neúspěch přenášel ve formě úlev na stát .
Uvedené závěry odvolacího soudu o neosvobození žalovaného od soudních poplatků toliko vzhledem k jeho postavení podnikatele jsou v rozporu s výše citovanou judikaturou. Jeho právní posouzení je tak neúplné, tudíž nesprávné.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). V dalším řízení se odvolací soud bude znovu zabývat majetkovou situací žalovaného a zohlední též výši předepsaného soudního poplatku v projednávané věci.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. července 2015
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu