23 Cdo 1494/2008
Datum rozhodnutí: 28.06.2010
Dotčené předpisy: § 451 obč. zák., § 120 odst. 3 o. s. ř.




23 Cdo 1494/2008


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce L. S., zast. Mgr. Jaroslavem Tajbrem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 5, proti žalovaným 1) J. N. a 2) V. N., oba zastoupeni JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem, se sídlem v Říčanech u Prahy, Rooseveltova 101, o zaplacení 380.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 183/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, č. j. 29 Co 607/2007-106, takto:


I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 26.520,- Kč vč. DPH, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 27. června 2007, č. j. 9 C 183/2005-116 zamítl žalobu, jímž se žalobce domáhal na žalovaných 1) a 2) zaplacení celkem 380.000,- Kč s přísl. (tj. částky 30.000,- Kč, 85.000,- Kč, 100.000,- Kč, 100.000,- Kč, vše s 2% úrokem z prodlení a částky 65.000,- Kč; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 11. 2007, č. j. 29 Co 607/2007-136 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný 1) a 2) uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 315.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně počínaje od 4. 10. 2005 do zaplacení. Odvolací soud dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2% úroku z prodlení ročně z částky 315.000,- Kč za období od 3. 10. 2005 do 4. 10. 2005, dále zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 30.000,- Kč za období od 12. 8. 2003 do 3. 10. 2005, z částky 85.000,- Kč za období od 16. 8. 2003 do 3. 10. 2005, z částky 100.000,- Kč za období od 13. 9. 2003 do 3. 10. 2005, z částky 100.000,- Kč za období od 27. 11. 2003 do 3. 10. 2005 a v tomto rozsahu řízení zastavil; v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 65.000,- Kč zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně dospěl ke správnému skutkovému závěru, že žalobce neprokázal dohodu účastníků o tom, že za jím poskytnutou částku 315.000,- Kč žalovaný nakoupí materiál a předá ho žalobci. Takovýto závazek podle odvolacího soudu nevyplývá ani ze smlouvy o dílo a jejich dodatků.
Odvolací soud je toho názoru, že soud prvního stupně měl za této situace posuzovat, zda nárok žalobce nelze podřadit pod jinou právní normu, a to ust. § 451 obč. zák. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce poskytl žalovaným částku 315.000,- Kč. Z provedených důkazů nebyl zjištěn obsah ústní dohody, na jejímž základě žalobce poskytl předmětnou částku žalovaným. Žalovaní tvrdili, že se žalobcem bylo sjednáno, že z jím fakturovaných částek budou žalovaným určité částky vráceny, aby si některé práce nechali zhotovit u třetích osob, zatímco žalobce tvrdil, že poskytnuté částky byly žalovaným poskytnuty k nákupu materiálu, který měl být poté předán žalobci.
Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1167/99 dovodil, že je na žalovaném, který tvrdí, že plnění přijal na základě smluvního ujednání, aby prokázal existenci a obsah tvrzení dohody, podle níž byl oprávněn plnění přijmout. Důkazy označené žalovanými před soudy obou stupňů ke zjištění rozsahu prací provedených žalobcem a rozsah žalovaným uhrazených plateb ke zjištění obohacení vzniklého na straně žalobce odvolací soud označil za nedůvodnou odvolací námitku a procesní obranu žalovaných .
Taktéž shledal odvolací soud nedůvodnou obranu žalovaných, že uhradili částku 26.269,- Kč za spotřebovanou elektrickou energii v době stavby, když tuto částku uplatnili k započtení s odůvodněním, že podle čl. 8 písm. b) smlouvy o dílo se žalovaní zavázali pro žalobce jako zhotovitele zajistit místo napojení elektrické energie a vody. Z toho pak odvolací soud dovodil, že tento nárok žalovaných nelze odůvodnit ust. § 537 odst. 1 obch. zák., podle něhož je zhotovitel provést dílo na svůj náklad.
Odvolací soud dále s ohledem na to, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 315.000,- Kč představující bezdůvodné obohacení až doručením žaloby dne 3. 10. 2005 přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení ve výši 2% p. a. počínaje od 4. 10. 2005 do zaplacení a o úroku z prodlení za předcházející období rozhodl s ohledem na zpětvzetí žaloby tak, že v této části zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil. Odvolací soud dále podle § 95 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. zamítl návrh na změnu žaloby, kterým se žalobce domáhal vyšších úroků z prodlení.
Odvolací soud s ohledem na uvedené proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 6. 2. 2008 napadli žalovaní rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání žalovaní zejména uvedli, že částku 315.000,- Kč přijali. Financování jejich stavby, prováděné na základě smlouvy o dílo, kterou měl zhotovit žalobce, probíhalo na základě zálohových faktur, které byly později hrazeny z hypotečního úvěru. Stavba byla prováděna po etapách, určité práce byly zajišťovány žalovanými, nikoliv žalobcem, proto žalobce prostředky získané z hypotéky předal v hotovosti žalovaným k zajištění prací, které nebyly pokryty dodatky ke smlouvě o dílo. V řízení nebyl prokázán žalobcem tvrzený důvod pro vrácení uvedené celkové částky, a to že tyto částky měly sloužit žalovaným k nakoupení stavebního materiálu a jeho předání žalobci. Žalovaní, jeho fyzické osoby pokládají tento argument za nelogický a nepravdivý, neboť žalobce jako stavební firma má právo na odpočet DPH a event. množstevní slevy.
Žalovaní jsou toho názoru, že z provedeného dokazování vyplývá, že jim částka 315.000,- Kč byla vrácena po právu. Ze znaleckého posudku, který předložili, jenž byl přečten jako listinný důkaz, vyplývá, že hodnota díla zhotoveného žalobcem představuje částku, kterou žalobce od žalovaných obdržel, popř. převzal od úvěrového ústavu po odečtení částky 315.000,- Kč. Žalovaní upozorňují i na to, že žalobce jim předával peněžní částky postupně a je proto nepřesvědčivé, že by jim předal další částku, přesto, že by materiál nezakoupili. Smluvní vztah mezi účastníky nebyl nikdy dokončen, žalobce bezdůvodně ukončil činnost na stavbě, stavbu po odstoupení žalovaných od smlouvy o dílo nepředal ani neprovedl konečné vyúčtování stavby a stavbu nepředal.
Žalovaní dále nesouhlasí s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu opírajícím se o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1167/99, neboť podle jeho názoru toto rozhodnutí řeší jinou situaci a navíc se domnívají, že listinnými důkazy prokázali, že částka 315.000,- Kč, jím byl uhrazena oprávněně, protože žalobce práce financové z hypotéky neprovedl, a proto uvedenou částku žalovaným poskytl k zajištění těchto prací jiným způsobem.
Žalovaní dále nesouhlasí s výrokem o nákladech řízení, neboť žalobce měl v řízení pouze úspěch částečný a proto není namístě, aby žalobci uhradili náklady řízení v celé výši. Závěrem pak žalovaní navrhují, aby dovolací zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 15. 2. 2008 se k dovolání vyjádřil žalobce. V obsáhlém vyjádření žalobce zejména uvedl, že se žalobou domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 380.000,- Kč, poté ve výši 315.000,- Kč. Bezdůvodné obohacení spočívalo v nenaplnění dohody účastníků o použití těchto prostředků. Předmětné finanční prostředky měli žalovaní použít k nákupu stavebního materiálu pro výstavbu rodinného domu dle jimi uzavřené smlouvy o dílo. Stavba zůstala nedokončená, žalovaní žádný materiál žalobci za uvedené prostředky nepředali, a tím se žalovaní bezdůvodně obohatili.
Ve vyjádření žalobce dále popsal dosavadní průběh soudního řízení u soudů obou stupňů, odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1167/99 s tím, že je na žalovaném, který tvrdím, že plnění přijal, aby prokázal existenci a obsah dohody, podle níž byl oprávněn plnění přijmout. Pokud je nesporné, že žalovaní plnění přijali a neprokázali důvod pro přijetí tohoto plnění, bezdůvodně se obohatili a jsou povinni přijaté plnění vrátit.
Žalobce pokládá za správný závěr odvolacího soudu ohledně zápočtu protinároků žalovaných z titulu vadného plnění. Dále žalobce nesouhlasí s názorem žalovaných, že odvolací soud nesprávně vyložil závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1167/99 při hodnocení důkazního břemene. Žalovaní neprokázali právní důvod, pro který byli oprávněni k přijetí předmětné částky od žalobce, v řízení nepředložili žádné důkazy ani skutkové tvrzení k prokázání existence dohody s obsahem, který uvádějí (zajištění konkrétních prací žalovanými). Podle žalobce tak žalovaní neunesli důkazní břemeno.
Závěrem žalobce ve vyjádření uvedl, že názor soudů, že žalovaní neprokázali obsah jimi tvrzené dohody se žalobcem a je správný jejich závěr, že žalovaní získali bezdůvodné obohacení, které jsou povinni žalobci vydat. Proto navrhují, aby dovolací soud zamítl dovolání a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle čl. II., bodu 12 zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, je předmětné dovolání nutné projednat a rozhodnou o něm podle dosavadních předpisů, tj. ve znění zák. č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 1. 7. 2009 (dále jen o. s. ř. ).
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelé jsou zastoupeni advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1 o. s. ř.) se dále zabýval tím, zda je v posuzované věci dovolání přípustné.
V dané věci je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, jímž tento soud rozhodl ve věci samé, a to ohledně částek 85.000- Kč a 2x 100.000,- Kč o částky 30.000,- Kč.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelé nesouhlasí především se závěrem odvolacího soudu, že jim byla částka 315.000,- Kč poskytnuta bez právního důvodu, neboť neprokázali existenci důvodu, pro který jim měla být tato částka poskytnuta. Dále jsou toho názoru, že ze znaleckého posudku, který byl k důkazu přečten, vyplývá, že hodnota díla žalobcem provedeného představuje právě hodnotu nižší o 315.000,- Kč a tuto cenu prací žalovaní uhradili, jinak se žalobce bezdůvodně obohatí.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve skutečnosti na závěru, že důkazy označované žalovanými (zejména rozsah fakturovaných prací), které měly prokázat rozsah provedených prací žalobcem a tím i rozsah plateb žalovaných, nemohly prokázat dohodu o důvodech poskytnutí částky 315.000,- Kč žalobcem a ani možnou pohledávku žalovaných za žalobcem . Odvolací soud pak podle ust. § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1167/99 pro neprokázání dohody účastníků s obsahem dle tvrzení žalovaných (částka poskytnuta pro zajištění určitých prací žalovanými) uložil žalovaným přijatou částku žalobci vrátit z titulu bezdůvodného obohacení.
Ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných vyplývá, že smlouvou o dílo bez data č. 03129 a jejich 3 dodatků ze dne 16. 6. 2003, 21. 7. 2003 a 19. 11. 2003 se žalobce jako zhotovitel zavázal objednatelům (žalovaným) provést hrubou stavbu sklepní místnosti a základové desky rodinného domu v Konojedech, poté (na základě dodatků) dokončit hrubou stavbu a dvě bytové jednotky. Zhotovitel měl provést dohodnuté stavební práce včetně dodání stavebních hmot a materiálu. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2003, č. 0145720199 byl žalovaným poskytnut Českou spořitelnou úvěr na výstavbu rodinného domu v Konojedech. V průběhu výstavby došlo mezi účastníky k dohodě, že z faktur vystavených žalobcem a uhrazených z hypotečního úvěru žalovaných, žalobce vrátí žalovaným určité finanční částky. Z výdajových pokladních dokladů ze dne 11. 8. 2003, 15. 8. 2003, 12. 9. 2003 a 26. 11. 2003 vyplývá, že žalobce žalovaným vrátil 30.000,- Kč, 85.000,- Kč, a 2x 100.000,- Kč, celkem 315.000,- Kč, což žalovaní nezpochybňují.
Mezi účastníky je však sporným obsah ústně uzavřené dohody, na jejichž základě byly uvedené finanční prostředky žalovaným poskytnuty.
Žalobce tvrdí, že podle dohody stran měly předmětné částky sloužit k zakoupení stavebního materiálu žalovanými a materiál měl být poté předán žalobci. O vydání materiálu žalobce v průběhu výstavby nežádal.
Žalovaní naopak tvrdili, že obsahem dohody bylo vrácení částek v rozsahu prací, které měl provést žalobce, a které si podle dohody poté zajišťovali žalovaní (např. provedení schodů, topenářských prací, podlah, podhledů, elektroinstalace).
Na základě provedeného dokazování se nepodařilo obsah dohody stran zjistit.
Z uvedeného vyplývá, že žalobce ke svému shora uvedenému tvrzení nenabídl takové důkazní prostředky, jimiž by bylo prokázáno jeho tvrzení o obsahu dohody, uzavřené se žalovanými, tj. že jim předmětné finanční prostředky poskytl k tomu, aby opatřili určitý stavební materiál a předali mu ho k provádění stavebních prací na jejich domě v Konojedech. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno týkající se jeho tvrzení, na nichž svou žalobu postavil. Procesním důsledkem této skutečnosti obecně je, že žalobci nemůže být vyhověno.
Žalovaný má rovněž povinnost tvrzení a povinnost důkazní, avšak pouze ke skutečnostem, kterými odůvodňuje své hmotněprávní námitky, jimiž uplatňuje své určité hmotné právo (např. započtení, promlčení apod.). Na žalovaném není např. skutkově odůvodnit, popírá-li tvrzení žalobce.
V posuzované věci, jak bylo již uvedeno shora, ze skutkových zjištění vyplývá, že částka 315.000,- Kč byla žalovaným poskytnuta, nebylo však prokázáno, že to bylo z důvodu tvrzeného žalobcem, na zajištění stavebního materiálu, který mu žalovaní nepředali, popř. ani z důvodu tvrzeného a žalovanými (k zajištění určitých prací žalovanými).
Odvolací soud z situace, kdy žalovaní namítali, že důvod poskytnutí této částky byl podle jejich dohody jiný (zajištění určitých prací žalovanými) a obsah takovéto dohody nebyl prokázán, dovodil, že žalovaní neunesli důkazní břemeno a vycházel z toho, že žalovaným byla předmětná částka poskytnuta, přičemž právní důvod pro její poskytnutí nebyl shledán.
Žalovaní k prokázání svých tvrzení nabízeli důkazy (listiny o rozsahu fakturovaných prací, znalecký posudek), tj. k tomu, že určité práce zhotovitel neprováděl, fakturoval je, a proto byly žalovaným uvedené částky vráceny (je patrné, že tento postup účastníků byl nesprávný). Odvolací soud správně dovodil, že tyto důkazy žalovaných nemohly prokázat obsah dohody tvrzené žalovanými, ani event. pohledávku žalovaných vůči žalobci z titulu nižšího rozsahu provedených prací.
Dovolací soud za uvedeného stavu věci dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně na jejich náhradu částku 26.520,- Kč vč. DPH (§ 3, § 10, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.,§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r. předseda senátu