23 Cdo 1398/2010
Datum rozhodnutí: 15.12.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




23 Cdo 1398/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce I. L., zastoupeného JUDr. Emanuelem Mašínem, advokátem, se sídlem Praha 5, Pavla Švandy ze Semčic 12, proti žalovaného České pojišťovně, a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, IČ 45272956, o náhradu škody 3,264.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 93/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 58 Co 453/2009-118, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem ze dne 12. února 2009, č. j. 13 C 93/2005-96 ve znění opravného usnesení ze dne 11. srpna 2009, č. j. 13 C 93/2005-110, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 825.000,- Kč (výrok I.), ohledně částky 2,439.000,- Kč se žaloba zamítá (výrok II.), a že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 54.000,- Kč (výrok III.), jakož i zaplatit státu soudní poplatek 33.000,- Kč a náklady na znalečné státu ve výši 7.983,- Kč (výroky IV. a V.).
Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody z odpovědnosti za škody způsobené provozem druhého vozidla, řízeného V. P. a pojištěného u žalované, a to při dopravní nehodě dne 1. 11. 2003 v Praze 5, při níž byl žalobce jako druhý účastník těžce zraněn a jeho manželka následníkům zranění podlehla. Žalovaná poskytla žalobci plnění 1,630.200,- Kč, žalobce však uplatnil další náhradu za ztížení společenského uplatnění a to čtyřnásobek za 6.800,- bodů, tj. částku 3,264.000,- Kč.
Soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku jím ustanoveného znalce Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, který zvýšil bodové ohodnocení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 30%, tedy o 1.860 bodů na celkový součet 8.060 bodů. Soud se dále zabýval tím, zda je namístě přiznat žalobci další odškodnění podle § 7 odst. 3 cit. vyhl., umožňující soudu ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele odškodnění přiměřeně zvýšit. Na základě výsledků dokazování a učiněných skutkových zjištění soud dovodil, že žalobce byl v době úrazu ve středním věku 44 let a před úrazem rezignoval na profesní pracovní uplatnění, životní náplň si našel v práci na zahradě a v domácnosti. S manželkou cestoval, rekreačně sportoval, účastnil se běžného společenského života. Po úrazu jeho život výrazně ovlivnila demence, porucha řeči a obtíže při vybavování slov. To spolu s fyzickými potížemi způsobuje jeho společenskou izolaci a překážky při běžném kontaktu s lidmi. Tyto potíže jsou trvalého rázu.
Vzhledem k uvedeným okolnostem soud prvního stupně považoval za přiměřené zvýšení odškodnění o další dvojnásobek. Žalobcem požadovaný čtyřnásobek se soudu jevil neúměrně vysoký, a to jak v souvislosti s věkem, tak i s tím, že žalobce již před úrazem rezignoval na možnost se profesionálně uplatnit a že určité psychické problémy měl již před úrazem.
Soud prvního stupně konstatoval, že nárok žalobce vůči pojišťovně vyplývá z § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., přičemž při škodě na zdraví se podle § 404 občanského zákoníku (dále též obč. zák. ) jednorázově odškodňuje ztížení společenského uplatnění, jehož výši určuje výše uvedená vyhláška č. 440/2011 Sb. Základní ohodnocení provedené znalcem činilo 6.200 bodů, po zvýšení o 30% pak 8.060 bodů. Po dalším zvýšení dle § 7 odst. 3 cit. vyhl. náleží žalobci 8.060 bodů plus dvakrát 6.200 bodů, což je 20.460 bodů. Při sazbě 120,- Kč za bod činí výše plnění celkem 2,455.000,- Kč. Žalobci uhradila žalovaná částku 1,630.200,- Kč, takže k úhradě zbývá 825.000,- Kč. Soud proto uložil žalované tuto částku žalobci zaplatit a ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení v zamítavém výroku a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil (výrok I.) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích podaného odvolání podle §212 a § 212a občanského soudního řádu (dále též o. s. ř. ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a aplikoval též na daný případ správné právní předpisy. Soud prvního stupně zejména náležitě vyšel ze závěrů vyžádaného znaleckého posudku, přihlížejícímu i k intenzitě obtíží ve sféře sexuálního života žalobce. I odvolací soud dovodil, že při stanovení základního bodového ohodnocení je třeba vycházet z celkového počtu 6.200 bodů, vyjádřených v penězích při sazbě 120 Kč za jeden bod, s tím, že případné násobky ztížení společenského uplatnění lze přiznat podle § 7 odst. 3 výše cit. vyhlášky toliko ze základního bodového ohodnocení (rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 1279/2005). Soud prvního stupně správně zohlednil všechny aspekty případu a vypořádal se se všemi okolnostmi. Odvolací soud se ztotožnil s důvody, pro které soud prvního stupně shledal opodstatněným dvojnásobek, nikoli čtyřnásobek zvýšení ztížení společenského uplatnění. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil jako správný (§ 219 o. s. ř.).
Dovoláním ze dne 25. 2. 2010 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s odkazem na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru dovolatele bylo již dříve v obdobné věci rozhodnuto rozdílně, což dokládá i přiloženým rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 2073/2005, v němž byl dvojnásobek základního bodového ohodnocení oceněn jako neodpovídající.
Dovolatel je přesvědčen, že má nárok na zvýšení základního bodového ohodnocení o čtyřnásobek, když soudem přiznaný dvojnásobek považuje za nedostatečný.
Dovolatel uvádí, že má velké zdravotní obtíže, je nositelem průkazu ZTP/P a jeho zdravotní stav odpovídá plné invaliditě. V současné době nemůže pracovat ani tělesně, ani duševně, přičemž není správné odůvodnění napadeného rozsudku, že rezignoval na profesionální uplatnění. Pouze se dohodl s manželkou, která měla vysoký příjem ve svém zaměstnání v lékárně, že zůstane doma a bude se starat o domácnost. Nemůže se taktéž věnovat žádnému ze svých koníčků, je vyřazen ze sportovní činnosti a kulturního vyžití. Nemůže se účastnit společenského života. Při předmětné dopravní nehodě zahynula též odvolatelova manželka a dovolatel vzhledem ke svému postižení není schopen navázat žádný partnerský vztah.
Podle názoru dovolatele soudy měly stanovit celkový součet základního bodového ohodnocení nikoliv na 6.200 bodů, ale na 6.800 bodů, což by se zvýšením o 30% činilo 8.840 bodů. Pak byl namístě čtyřnásobek a ne jen dvojnásobek za ztížení společenského uplatnění (dále též ZSU ). Při určení konkrétní výše neměly soudy odečítat již dříve proplacené částky, jestliže nebyly uhrazeny protiprávně.
Dovolatel rekapituluje, že při základu 6.800 bodů, tj. částce 816.000,- Kč, měl být přiznán čtyřnásobek ve výši 3,264.000,- Kč.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že pro dané dovolací řízení platí právní úprava dovolání podle občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů), včetně zákona č. 7/2009 Sb. (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení cit. zákona), tedy ve znění o. s. ř. účinné od 1. 7. 2009, jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno (vyhlášeno) dne 25. 11. 2009.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.) a že může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které takové dovolatel odkazuje.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí (rozsudek nebo usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a v tomto směru dovolání skutečně přípustné není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. v rozhodném znění rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam nejen pro projednávanou věc, ale pro rozhodovací činnost soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž právní otázka zásadního významu musí být dovolatelem konkrétně vymezena.
Jediným způsobilým dovolacím důvodem je v tomto případě nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Pokud dovolatel napadá výši konkrétního bodového a peněžního ohodnocení ztížení společenského uplatnění, popř. posouzení jeho zvýšení, nejde o obecnou právní otázku zásadního významu, která by měla též judikatorní přesah, neboť otázka stanovení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění byla řešena ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010, popř. byla řešena v rozhodnutích Nejvyššího soudu viz např. rozsudek ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 864/2010. Pro určení výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění je rozhodující jednak lékařské ohodnocení počtem bodů, z něhož je nutno vycházet, a dále posouzení předpokladů, které měl poškozený pro další uplatnění v životě a společnosti a které jsou následkem úrazu omezeny nebo ztraceny. Kromě zvýšení bodového ohodnocení podle § 6 odst. 1 vyhlášky lze odškodnění dále přiměřeně zvýšit podle § 7 odst. 3 vyhlášky, avšak jen ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, neboť odškodnění již v základní výměře určené na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již samo o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění.
Odkaz na obdobné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 273/2005, v němž byl rozsah provedeného ohodnocení ztížení společenského uplatnění posouzen jako nedostatečný, není případný, neboť vždy jde o posuzování výjimečných okolností konkrétního případu vedoucích ke zvýšení náhrady za ZSU.
Dovolací soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že odvolací soud při určení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění, resp. při posuzování jeho přiměřeného zvýšení dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a shora uvedeným Stanoviskem.
Pokud dovolatel dále namítal, že při určení výše odškodnění mu neměla být odečtena již dříve proplacená částka, je tento jeho názor nesprávný, neboť již dříve uhrazená částka ve výši 1,630.200,- Kč byla vyplacena na náhradu za ztížení společenského uplatnění a spor byl žalobcem poté veden o výši této náhrady.
Nejvyšší soud vzhledem k tomu, že neshledal, že by v dané věci bylo dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalované podle obsahu spisu v řízení o dovolání žádné prokazatelné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. prosince 2011 JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu