23 Cdo 1323/2011
Datum rozhodnutí: 27.02.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




23 Cdo 1323/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce AUTOTECHNIK J.M., spol. s r.o., se sídlem v Pardubicích, Hradecká 98, IČ 15 05 04 08, zast. JUDr. Tomášem Udržalem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Smilova 386, proti žalované České pojišťovně, a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČ 45 27 29 56, o zaplacení 593.154,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 179/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka Pardubice ze dne 10. 11. 2010, č. j. 18 Co 408/2010-234, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 4. 2010, č. j. 17 C 179/2008-183, zamítl žalobu, jíž měla být žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 593.154,- Kč s přísl.; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 11. 2010, č. j. 18 Co 408/2010-234, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že převzal skutková zjištění soudu prvního stupně včetně pojistných podmínek a doložky K 25. Soud prvního stupně smluvní ujednání též správně posoudil a není správný názor žalované, že pojem zabezpečený prostor je totožný s místem pojištění . Místem pojištění se podle pojistných podmínek rozumí zejména budova, jiná stavba, místnost nebo pozemek, kde se nacházejí pojištěné věci uvedené v pojistné smlouvě. Podle doložky K 25, příloha č. 08 bylo poskytnutí pojistného plnění do limitů zde uvedených vázáno na odpovídající způsob a kvalitu zabezpečení pojištěné věcí v době pojistné události. Limit pojistného plnění ve výši 500.000,- Kč platil pro věci, které byly v době pojistné události umístěny v uzamčeném prostoru, jehož dveřní zárubně byly ocelové atd. Není proto rozhodující, jak byl zabezpečen celý prostor místa pojištění , ale to jak byly v rámci tohoto prostoru zabezpečeny věci, které byly předmětem pojištění .
Odvolací soud vycházel, stejně jako soud prvního stupně, ze skutkových zjištění učiněných ze záznamu o prohlídce škody na majetku ze dne 8. 2. 2006, v němž bylo uvedeno, že pachatel vypáčil vchodové dveře. Do prostoru prodejny se pak dostal destrukcí kovové příčky s uzamčenými dveřmi. Obě vozidla zn. Suzuki byla odcizena ze servisu v suterénu , avšak žalobce uváděl, že byla odcizena z prostoru prodejny a aby pachatel měl k vozidlům přístup, musel překonat příčku Clestra, resp. dveře v této příčce.
Odvolací soud proto doplnil dokazování ohledně místa, kde se v areálu žalobce odcizená vozidla nacházela, a zjistil, že se nacházela v servisu v suterénu objektu na adrese K., P. a po překonání dřevěných dveří, kterými se pachatel dostal do objektu, nemusel pro přístup k těmto vozidlům překonávat žádnou další překážku . Žalobce namítl, že pachatel, aby mohl s vozidly odjet, se musel dostat do prodejny zabezpečené příčkou Clestra, v níž byly klíče od vozidel a navrhl výslech svědka J. Ch. Tomuto návrhu odvolací soud nevyhověl, neboť tvrzení žalobce o nutnosti překonat příčku Clestra pokládal za nové nepřípustné skutkové tvrzení (§ 205a odst. 1 o. s. ř.), což je i v rozporu s tvrzením žalobce v žalobě i odvolání, kdy tvrdil, že odcizené automobily byly v prodejně za příčkou Clestra. Odvolací soud též neshledal, že by za dané situace bylo nutné podle § 118a o. s. ř. vyzvat žalobce k doplnění tvrzení a důkazů, neboť žalobce tvrdil všechny rozhodné skutečnosti, avšak umístění odcizených automobilů a jejich zabezpečení se ukázalo nepravdivým.
Odvolací soud konstatoval, že pro posouzení limitu pojistného bylo podstatné, jak byly oba odcizené automobily zabezpečeny a nebyly zabezpečeny tak, aby limit pojistného plnění činil více než 50.000,- Kč. K tomu, aby pachatel mohl s vozidly odjet, nebylo podle názoru odvolacího soudu nezbytné zmocnit se klíčů k automobilům, držení klíčů však pachateli poskytovalo výhodu při odjezdu či další manipulaci s nimi.
Pokud byla žalobci způsobena další škoda na pojištěných odcizených movitých věcech ve výši 41.475,- Kč, ta byla žalovanou uhrazena pojistným plněním ve výši 50.000,- Kč.
Odvolací soud s ohledem na uvedené proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 28. 2. 2011 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání lze vyvodit z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatněnými dovolacími důvody je nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a skutečnost, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
V odůvodnění dovolání žalobce uvedl, že soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 593.154,- Kč s přísl. vzhledem k tomu, že nebyly naplněny požadavky pro pojistné plnění v limitu 750.000,- Kč dle pojistných podmínek dle bodu 2.2 a 2.3 doložky K 25, že dveře prodejny nebyly opatřeny vyžadovaným bezpečnostním uzamykatelným systémem; ostatní podmínky byly splněny. Bylo prokázáno, že pachatelé destruovali příčku Clestra a tím vnikli do prodejny a nepůsobili silou na předmětné dveře a podle tohoto soudu nebylo rozhodné, že pachatelé překážku nesplňující pojistné podmínky nepřekonávali.
Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle dovolatele dospěl k závěru, že pachatelé žádnou překážku, kromě palubkových dveří v obvodovém plášti budovy (vstupní dveře) překonávat nemuseli, neboť se obě vozidla nacházela v suterénu objektu a je zřejmé, že věc skutkově i právně posoudil jinak a dovolatel s tímto závěrem nesouhlasí.
V řízení bylo podle dovolatele nesporné, že pachatelé do prostoru prodejny vnikly proto, aby zde odcizili klíče od vozidel. Žalovaný též nezpochybňoval, že pro odcizení vozidel se pachatelé museli zmocnit klíčů, které byly v prostoru prodejny, a proto byla vybudována příčka Clestra.
Dovolatel nesdílí názor odvolacího soudu, že vozidla byla v nebezpečném prostoru a pachatelé klíče od vozidel potřebovat nemuseli. Vozidla měla vysoký stupeň zabezpečení, bez klíčů s nimi nebylo možné odjet. Při fungující signalizaci napojení na pult centrální ochrany je nepředstavitelné, že by pachatelé měli čas uvést vozidla do chodu bez klíčů. Vozidla byla opatřena zámkem řazení, zámek volantu a imobilizérem. Překonání dveří splňující pojistné podmínky dle doložky K 25 by bylo jednodušší, než odemknout a nastartovat nadstandardně zabezpečený automobil. Nedostatek dveří je považován za zásadní, zatímco skutečnost, že pachatelé měli k dispozici klíče, je odvolacím soudem považována za nepodstatnou.
Dovolatel dále uvedl, že umístění vozidel byla mezi účastníky nesporná, stejně tak, že do prostoru prodejny museli pachatelé vniknout, aby získali klíče od vozidel a odmítá, že by nepravdivě tvrdil, kde byla vozidla umístěna. Celý objekt považuje za prodejnu, suterénní prostory využívá i k servisní činnosti.
Odvolací soud měl podle dovolatele sdělit svůj právní názor, že pachatelé klíče od vozidla nepotřebovali a dovolateli měl poskytnout možnost prokázat tvrzení, že bez klíčů nebylo možno s automobily odjet. Soud měl tak dostát své povinnosti dle ust. § 118a o. s. ř., včetně toho, že nebyl důvod odmítnout vyslechnout svědka J. Ch. k otázce zabezpečení vozidel.
Dovolatel proto shrnul, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek právní posouzení věci, a to bez ohledu na znění věty za středníkem v § 237 odst. 3 o. s. ř. .
Za právní otázku, která má zásadní právní význam, je podle dovolatele posouzení toho, zda lze zamítnout uplatněný nárok na pojistné plnění za situace, kdy samotná pojištěná movitá věc se sice nachází v prostoru nevyhovujícím pojistným podmínkám, ale v prostoru zabezpečeném tak, že pojistným podmínkám vyhovuje, je umístěna věc, bez které nelze fakticky s věcí hlavní nakládat .
Dovolatel vzhledem k uvedenému navrhuje, aby dovolací soud shora uvedený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 27. 4. 2011 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření zejména uvedla, že sám žalobce připustil, že vnitřní dveře do prodejny nebyly zabezpečeny zámkem dle doložky K 25 od 2.2 a 10, tj. bezpečnostním zámkem se zábranou proti vyražení. V řízení tedy bylo prokázáno, že odcizená vozidla byla v nezabezpečeném prostoru, automobily jsou odcizeny i bez klíčů. Žalovaný proto navrhuje odmítnutí dovolání pro jeho nedůvodnost.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na daný případ se vztahuje právní úprava občanského soudního řádu (zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) ve znění účinném do 31. 12. 2012, (dále jen o. s. ř. ), jak to vyplývá z čl. II. bodu 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a dost. 1 o. s. ř.) a dále se zabýval tím, zda je v posuzovaném případě dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel odkazoval.
V posuzovaném případě může být dovolání přípustné podle ust. § 237 dost. 1 písm. b) o. s. ř. Podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť v dané věci jde o právní rozhodnutí soudu prvního stupně, který tak nebyl při svém rozhodování vázán právním názorem odvolacího soudu.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o. s. ř. zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Jediným způsobilým dovolacím důvodem je tedy nesprávné právní posouzení věci a k případným námitkám, které se týkají tzv. jiných vad řízení, popř. nedostatků ve skutkových zjištěních, není dovolací soud oprávněn přihlížet.
Vzhledem k tomu nemůže dovolací soud přihlížet k námitkám, které se týkají vad řízení (viz zejména tvrzený nedostatek poučovací povinnosti dle ust. § 118a o. s. ř.), popř. k nedostatkům ve zjištění skutkového stavu věci (dostatečná zajištění pojištěného prostoru dle pojistných podmínek apod.).
Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a doplněných na základě dokazování provedeného odvolacím soudem, tento soud zjistil, že odcizená vozidla se nacházela v servisu v suterénu objektu, na adrese K., P. a po překonání dřevěných dveří, jimiž se pachatel dostal do objektu, měl přístup k předmětným vozidlům; překonávat příčku Clestra musel pouze k tomu, aby získal klíče od vozidel, přitom odvolací soud pokládal tvrzení, že pachatel musel překonat k získání klíčů příčku Clestra za nové nepřípustné tvrzení dle ust. § 205a odst. 1 o. s. ř. Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že vstupní dveře do objektu (dřevěné dveře) nesplňovaly stupeň zabezpečení pro limit pojistného plnění ve výši 750.000,- Kč podle doložky K 25 příloha č. 08, ale pouze pro limit plnění ve výši 50.000,- Kč.
Z toho odvolací soud dovodil, že odcizenými věcmi byly předmětné automobily a že tyto automobily nebyly zabezpečeny tak, aby limit pojistného plnění byl vyšší než 50.000,- Kč. Rozhodující pro výši pojistného plnění je, jak byly pojištěné věci zabezpečeny a věcmi je třeba rozumět oba automobily.
Pokud dovolatel nesdílel názor odvolacího soudu, že odcizená vozidla nebyla zabezpečena tak, aby podle sjednaných pojistných podmínek splňovala pojistný limit ve výši 750.000,- Kč, napadá tím především skutková zjištění tohoto soudu a teprve následně právní posouzení tohoto zjištěného skutkového stavu věci.
Dovolatel dále nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že klíče od vozidel nebyly nezbytné pro jejich odcizení, neboť automobily jsou odcizovány z nechráněných parkovišť a namítal, že pro získání klíčů bylo nutné vybourání příčky Clestra, za níž se v prostoru prodejny nacházely klíče.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že vnitřní dveře do prodejny nebyly opatřeny zámkem tak, jak to bylo specifikováno v čl. 7.2 doložky K 25. Do prodejny pachatel vnikl působením na příčku Clestra, ve které se nacházely vstupní dveře, které se otevřely v důsledku deformace dveřního rámu a přilehlé části příčky. Příčka Clestra splňovala podmínky zabezpečení pro limit pojistného plnění ve výši 750.000,- Kč, avšak dveře, jak bylo uvedeno, nebyly opatřeny bezpečnostním uzamykacím systémem atd.
Dovolací soud ani v tomto případě neshledal, že by se jednalo o právní otázku zásadního významu, která by byla schopna založit přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pro posouzení věci bylo rozhodující, jak byla zajištěna pojištěná věc, nikoliv její příslušenství či součást. Případné obtíže při manipulaci s odcizenými vozidly bez klíčů či jejich vlastní zabezpečení nemají v dané věci právní význam.
Nejvyšší soud s ohledem na uvedené proto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. v souvislosti s § 218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 dost. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. února 2013

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu