23 Cdo 1263/2017
Datum rozhodnutí: 25.04.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., § 104 odst. 1 o. s. ř.




23 Cdo 1263/2017

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, identifikační číslo osoby 63998530, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalovanému P. Č., zastoupenému JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, pro zaplacení 290.518 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 7 C 127/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 8. 2016, č. j. 7 C 127/2015-101, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2016, č. j. 56 Co 396/2016-111, takto:


I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 8. 2016, č. j. 7 C 127/2015-101, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2016, č. j. 56 Co 396/2016-111, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 18. 8. 2016, č. j. 7 C 127/2015-101, odmítl odvolání podané žalovaným dne 18. 8. 2016 proti rozsudku vydanému Okresním soudem v Sokolově dne 13. 6. 2016 pod č. j. 7 C 127/2015-96, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 290.518 Kč s příslušenstvím ve výroku rozsudku blíže specifikovaným a náhradu nákladů řízení.
Soud prvního stupně postupoval dle ustanovení § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), když odvolání žalovaného odmítl jako opožděně podané.
K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 29. 9. 2016, č. j. 56 Co 396/2016-111, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Žalovaný následně podal, výslovně proti usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího, dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
Co se týče podání žalovaného v rozsahu, ve kterém výslovně směřuje proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, je namístě konstatovat, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Nelze jím úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání takového dovolání . Funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dále se Nejvyšší soud zabýval částí dovolání žalovaného směřující proti usnesení soudu odvolacího.
Dovolání v této části není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání podle § 237 o. s. ř. není ovšem přípustné mimo jiné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. (srov. § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.).
Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
V posuzované věci žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Proti takovému usnesení jak plyne ze shora citovaných ustanovení zákona je přípustná žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.) a dovolání je proto vyloučeno (srov. § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2017

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu