23 Cdo 126/2017
Datum rozhodnutí: 13.03.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 126/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce A. L. , zastoupeného Mgr. Petrem Malcem, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní 2206/127, proti žalované Metlife pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10. PSČ 117 21, IČO 45794944, o zaplacení částky 3 500 000 Kč vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 311/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2016, č. j. 58 Co 25/2016-35, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. září 2015, č. j. 15 C 311/2014-15, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. února 2016, č. j. 58 Co 25/2016-35, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním, které však není přípustné, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, jež obstálo i v ústavní rovině ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. II. ÚS 383/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. 29 NSCR 114/2013, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sen. zn. 29 NSCR 104/2015).
Dovolatel ovšem v dovolání neformuloval žádnou právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí spočívalo, a k přípustnosti dovolání pouze uvedl, že je přípustné podle § 237 o. s. ř. Veškerá argumentace dovolatele pak směřuje proti tomu, že odvolací soud potvrdil nepřiznání osvobození od soudních poplatků na základě toho, že žalobce podle odvolacího soudu nedoložil všechny své majetkové poměry a neprokázal tak splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Podle názoru dovolatele jej ovšem měl odvolací soud vyzvat k doplnění podání, kterým dokládal své majetkové poměry, jestliže toto podání odvolací soud považoval za neúplné.
K nutnosti vymezení právní otázky v dovolání se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil již několikrát, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, podle jehož závěru neuvede-li dovolatel v dovolání otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
Veškeré dovolatelovy námitky směřují proti vadě řízení spočívající v tom, že odvolací soud nevyzval dovolatele k doplnění podání, kterým dokládal své majetkové poměry. Dovolací soud se však vadami řízení může podle § 242 odst. 3 o. s. ř. zabývat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nemohl dovolací soud přistoupit ani k přezkumu namítané vady řízení.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. března 2017

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu