23 Cdo 1229/2011
Datum rozhodnutí: 26.06.2012
Dotčené předpisy: § 351 odst. 2 obch. zák.




23 Cdo 1229/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Statutárního města Ústí nad Labem , Velká Hradební 2336/8, identifikační číslo osoby 00081531, proti žalovanému O. D. , zastoupenému JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Trutnov, Husova č.p. 602, o zaplacení 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 93/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. listopadu 2010, č.j. 24 Co 331/2009-268, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky z důvodu, že žalovaný nesplnil povinnosti ve smlouvě ze dne 30.11.1999 o poskytnutí dotace na vybudování účelové komunikace na pozemcích pro stavbu rodinných domů v k. ú. Krásné Březno, v důsledku čehož musel žalobce od smlouvy odstoupit a žalovanému vznikla povinnost poskytnutou dotaci po výzvě do 24.10.2004 vrátit, což neučinil
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. listopadu 2010, č.j. 24 Co 331/2009-268, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 20. března 2009, č.j. 10 C 93/2007-213, kterým bylo výrokem I. žalovanému uloženo zaplatit žalobci 800 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % od 25.10.2004 do zaplacení a výrokem II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vyšel ze závěru, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o poskytnutí dotace ze dne 30.11.1999 jako smlouvou nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), a to za účelem financování stavby komunikace pro stavbu rodinných domů v k. ú. Krásné Březno, přičemž právní vztahy účastníků vzniklé z předmětné smlouvy, týkající se zabezpečování veřejných potřeb (výstavby komunikace na pozemcích pro stavbu rodinných domů), se řídí obchodním zákoníkem ve smyslu § 261 odst. 2. Ve smlouvě bylo čl. VII. pro případ porušení povinností žalovaného stanovených v čl. V., tj. dokončit do prosince 2000 stavbu komunikace v souladu se závaznými údaji uvedenými na formulářích RA 80/99 a RA 81/99 Ministerstva financí ČR a převést do 30 dnů od právní moci kolaudačního rozhodnutí zbudovanou stavbu na žalobce a umožnit kolaudaci rodinných domů využívajících vybudovanou infrastrukturu do 5 let od uzavření smlouvy o poskytnutí dotace, sjednáno právo žalobce od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení poskytnuté dotace do jednoho měsíce od doručení výzvy. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalovaný stavbu do prosince 2000 nedokončil a pozemky par. č. 1370/1 a 1373/2 v k. ú. Krásné Březno, určené pro stavbu rodinných domů, byly dne 15.9.2004 při zpeněžení konkursní podstaty žalovaného prodány v dražbě třetí osobě. Žalobce dopisem doručeným žalovanému dne 24.9.2004 odstoupil od předmětné smlouvy a dne 24.10.2004 doručil žalovanému výzvu k vrácení dotace ve výši 800 000 Kč.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce se na základě smlouvy o poskytnutí dotace ze dne 30.11.1999, uzavřené podle obchodního zákoníku, oprávněně domáhá vrácení dotace podle § 351 odst. 2 obch. zák. poté, co žalobce ve smyslu § 344 obch. zák. odstoupil od smlouvy. Jestliže žalovaný do jednoho měsíce po obdržení výzvy poskytnutou dotaci nevrátil, má žalobce podle rozhodnutí obou soudů kromě nároku na zaplacení 800 000 Kč nárok i na zaplacení úroků z prodlení z nezaplacené částky podle § 369 obch. zák.
Odvolací soud nepřisvědčil tvrzení žalovaného, že částka 800 000 Kč byla vyplacena z jiného smluvního vztahu, jako cena za provedení díla. Pokud žalovaný odkazoval na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 7.5.2010, čj. Kont 14/2010-8, odvolací soud konstatoval, že zvláštní senát neřešil otázku právní kvalifikace vztahů založených smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 30.11.1999, ale zabýval se pouze otázkou pravomoci soudů věc projednat a rozhodnout. Odvolací soud nepovažoval za opodstatněnou ani námitku odvolatele týkající se nemožnosti uplatnit pohledávku žalobou po skončení konkursního řízení za situace, kdy pohledávka nebyla uplatněna v konkursním řízení. Odvolací soud dovodil, že okolnost, že žalobce svůj nárok neuplatnil v konkursním řízení, nebrání možnosti vyhovět uplatněné žalobě po skončení konkursu. Žalovanému též nepřisvědčil, že pohledávka žalobce je promlčena. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že čtyřletá promlčecí doba na vrácení dotace počala běžet dne 25.10.2004, tj. měsíc po doručení výzvy k vrácení dotace (24.9.2004), a proto pokud byla žaloba podána dne 26.11.2004, není nárok žalobce s ohledem na § 387 odst. 1, § 394 odst. 1 a § 397 obch. zák. promlčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a písm. 2 odst. b) o. s. ř. a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolatel poukazuje na rozhodnutí zvláštního senátu, podle něhož předmětem posuzované smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 30.11.1999 nebylo poskytnutí dotace žalovanému jako podnikající fyzické osobě, ale zhotovení investiční akce, jež byla předmětem dotace poskytnuté ze státního rozpočtu městu Ústí nad Labem. Má tedy za to, že uvedená smlouva je smlouvou obchodněprávní o provedení prací a nikoliv smlouvou o poskytnutí dotace. Nesouhlasí se závěrem, že nesplnil podmínky smlouvy o poskytnutí dotace, jestliže vynaložil na výstavbu komunikace finanční prostředky, které se zhruba rovnaly údajné dotaci. Pokud by měl skutečně vrátit částku 800 000 Kč, pak by podle jeho názoru vzniklo městu Ústí nad Labem v této výši bezdůvodné obohacení v podobě vybudované komunikace, jejíž základní konstrukci s kanalizací a vodovodem postavil, tudíž komunikace byla minimálně z jedné poloviny vybudována v okamžiku konkursu, který byl na jeho majetek vyhlášen.
Žalovaný vznesl, jako už v předešlém řízení, též námitku promlčení uplatněného nároku, neboť má za to že v případě uznání dotačního titulu by bylo třeba věc podřídit režimu vydání bezdůvodného obohacení, na které se vztahuje promlčecí doba dvou let.
Dovolatel požaduje, aby v dovolacím řízení bylo najisto postaveno, zda se s dotací hospodaří od počátku jejího udělení městu jako s dotací až do konce jejího využití anebo zda se dotace při poskytnutí konkrétnímu subjektu smluvně zavázanému k výstavbě mění v prostředky města na výstavbu.
Žalovaný má dále za to, že nemůže obstát argument soudu, že pohledávku je možné vymáhat po skončení konkursního řízení, jestliže tato nebyla do konkursu přihlášena. Je přesvědčen, že takový právní názor zcela popírá zásady konkursního řízení, kdy úpadce je po proběhlém konkursu tak zvaně očištěn od nároků věřitelů.
Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí. Poukazuje především na zjištění, že žalovaný porušil smluvní povinnost, jejímž následkem je povinnost vrátit poskytnutou dotaci, a to bez ohledu na skutečnost, že žalovaný určité práce podle smlouvy o poskytnutí dotace provedl. Z toho vylučuje, že by žalovaný získal jakékoliv bezdůvodné obohacení. Tvrdí-li dovolatel, že částka 800 000 Kč nebyla poskytnuta na základě smlouvy o dotaci, ale jako cena za provedení díla, žalobce poukazuje nejen na znění smlouvy ze dne 30.11.1999, ale i na výpověď svědka J. L., též na platební poukaz ze dne 30.11.1998 a výpisy z účtů účastníků, prokazující, že poskytnutá částka 800 000 Kč byla dotací na výstavbu a nikoliv cena za provedení díla. Za zavádějící považuje argumentaci žalovaného, že dotaci obdrželo od státu město a nikoliv žalovaný. V této souvislosti poukazuje na důkazy v podobě účtů účastníků, prokazující, že město obdrželo dotaci ze státního rozpočtu na svůj účet dne 8.12.1999 a po jejím přeúčtování na účet žalovaného ji ten obdržel dne 9.12.1999. Pokud se jedná o otázku, zda se s dotací hospodaří od počátku jejího udělení městu jako s dotací až do jejího využití anebo zda se dotace při poskytnutí konkrétnímu subjektu smluvně zavázanému k výstavbě mění v prostředky města na výstavbu, žalobkyně se domnívá, že odpověď na tuto otázku dávají pravidla o poskytování dotace, které vyžadují doručení zprávy o plnění závazných ukazatelů a podmínek pro využití poskytnuté dotace společně s kopií kolaudačního rozhodnutí stavby, na níž byla dotace poskytnuta.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po té, co zjistil, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Jestliže je tedy přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní, pak dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.
Z toho vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Veškeré námitky dovolatele směrem ke skutkovým zjištěním soudu v tomto řízení tedy nemohou být předmětem dovolacího přezkumu.
Je nutno připomenout, že odvolací soud vyšel ze zjištění, že ve smlouvě o poskytnutí dotace na výstavbu komunikace na pozemcích pro stavbu rodinných domů v Krásném Březně ze dne 30.11.1999 si účastníci v čl. VII. sjednali, že žalobce má právo od této smlouvy odstoupit a požadovat vrácení poskytnuté dotace do jednoho měsíce od doručení výzvy, jestliže žalovaný poruší povinnosti stanovené v čl. V. smlouvy o poskytnutí dotace, tj. dokončit stavbu v souladu se závaznými údaji uvedenými na formulářích RA 80/99 a RA 81/99 Ministerstva financí ČR do prosince 2000, převést do 30 dnů od právní moci kolaudačního rozhodnutí zbudované stavby na žalobce a umožnit kolaudaci rodinných domů využívajících vybudovanou infrastrukturu do 5 let od uzavření smlouvy o poskytnutí dotace. Žalovanému bylo na základě uvedené smlouvy za účelem financování stavby komunikace na pozemcích pro stavbu rodinných domů v Krásném Březně poskytnuta dotace ve výši 800 000 Kč. Žalovaný stavbu do prosince 2000 nedokončil a pozemky par. č. 1370/1 a 1373/2 v k.ú. Krásné Březno a stavba realizovaná na nich žalovaným byly dne 15.9.2004 při zpeněžení konkursní podstaty žalovaného prodány v dražbě třetí osobě.
Z těchto zjištění vyplývá, že žalovaný porušil čl. V. smlouvy o poskytnutí dotace, jak správně dovodil odvolací soud, a proto žalobce oprávněně v souladu s čl. VII. smlouvy dne 24.9.2004 odstoupil od smlouvy pro neplnění povinnosti žalovaného a v souladu se smlouvou požadoval po žalovaném vrácení poskytnuté dotace.
Podle § 344 obch. zák. lze od smlouvy odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon.
Podle § 351 odst. 2 obch. zák. strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502. Vrací-li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má nárok na úhradu nákladů s tím spojených.
Odvolací soud tedy v daném případě rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci poskytnutou dotaci ve výši 800 000 Kč v souladu s uvedenými ustanoveními obchodního zákoníku a výše uvedenými skutkovými závěry, které ani nelze v dovolacím řízení přezkoumávat.
Tvrzení žalovaného, že částka 800 000 Kč byla vyplacena z jiného smluvního vztahu jako cena za provedení díla, nevyplývá ze skutkových zjištění nalézacích soudů. Naopak ze skutkových zjištění, podepřených samotnou smlouvou o poskytnutí dotace, ale i svědeckou výpovědí svědka J. L. a výpisy z účtů účastníků, vyplývá skutkový závěr, že částka 800 000 Kč byla žalovanému vyplacena jako dotace na financování výstavby komunikace v Krásném Březně.
Pokud žalovaný odkazoval na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 7.5.2010, čj. Kont 14/2010-8, a to v souvislosti s hodnocením právního vztahu mezi účastníky, odvolací soud správně dovodil, že zvláštní senát neřešil otázku právní kvalifikace vztahů založených smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 30.11.1999, ale zabýval se otázkou pravomoci soudů věc projednat a rozhodnout.
Odvolací soud rovněž správně nepovažoval za opodstatněnou námitku odvolatele, týkající se nemožnosti uplatnit pohledávku žalobou po skončení konkursního řízení za situace, kdy pohledávka nebyla uplatněna v konkursním řízení. Odvolací soud postupoval v souladu se zákonem i dosavadní judikaturou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2010 sp. zn. 29 Cdo 4624/2008 veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ). Pokud totiž není pohledávka promlčena, má věřitel právo požadovat tuto pohledávku po dlužníkovi, i když ji nepřihlásil do konkursu, avšak až po skončení konkursního řízení. Závěr, na kterém spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož se v důsledku zániku účinků konkursu bez dalšího obnovila pasivní věcná legitimace úpadce (dovolatele) ve sporu, je tak v souladu s ustáleným výkladem podávaným k této otázce Nejvyšším soudem.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl po právu a v souladu s ustálenou judikaturou, tudíž rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Dovolání žalovaného není tedy přípustné a Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. června 2012


JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu