23 Cdo 1065/2008
Datum rozhodnutí: 28.01.2009
Dotčené předpisy: § 348 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb.




23 Cdo 1065/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Z. + s. s r.o., , zast. JUDr. V. M., advokátem, proti žalované M. m. n.v J., , zast. JUDr. J.M., advokátem, o zaplacení 822.977,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 621/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2007, č. j. 24 Co 257/2007-140, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2007, č. j. 24 Co 257/2007-140, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 3. 2007, č. j. 8 C 621/2006-119, se zrušují a věc vrací Okresnímu soudu v Semilech k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. října 2007, č. j. 24 Co 257/2007-140, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Semilech (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 7. března 2007, č. j. 8 C 621/2006-119, jímž tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 822.977,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 822.977,20 Kč od 30. 11. 2005 do zaplacení, a jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované na nákladech řízení 54.626,20 Kč k rukám právního zástupce žalované JUDr. J. M. do 3 dnů od právní moci rozsudku; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit na jejich náhradu žalované k rukám jejího advokáta JUDr. J. M. 67.379,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 28. 11. 2005 domáhala po žalované náhrady škody a zaplacení smluvní pokuty, to vše ve výši 822.977,20 Kč s příslušenstvím. Škoda (představující ušlý zisk žalobkyně) žalobkyni měla vzniknout tím, že žalovaná od 1. září 2005 přestala odebírat léčiva, jež žalované na základě účastníky uzavřené tzv. rámcové smlouvy o základních obchodních podmínkách ze dne 1. 2. 2003 (dále jen rámcová smlouva ) žalobkyně dodávala. Žalobkyně dopisem ze dne 6. 12. 2004 vytkla žalované její špatnou platební morálku a oznámila jí, že od 13. 12. 2004 ukončuje dodávky léků. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 10. 12. 2004, v němž žalobkyni sdělila, že podle § 348 odst. 2 obchod. zák. odstupuje od smlouvy. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, jenž dovodil, že k rozvázání závazkového právního vztahu účastníků (s účinky ex nunc) došlo v souladu s ust. § 348 odst. 2 obchod. zák. dopisem ze dne 6. 12. 2004 adresovaným žalované a obsahujícím odstoupení od smlouvy ke dni 13. 12. 2004. Tento projev vůle žalobkyně je dle odvolacího soudu jednoznačný, v souladu s výkladovými pravidly uvedenými v ust. § 266 obchod. zák. a nevzbuzující žádné pochybnosti o její skutečné vůli. Je-li z výše uvedeného dopisu zřejmé, že žalobkyně od 13. 12. 2004 nebude nadále žalované dodávat léky na podkladě účastníky uzavřené rámcové smlouvy, vzniklo žalované dle odvolacího soudu právo na odstoupení od smlouvy dle § 348 odst. 2 obchod. zák., čehož žalovaná využila a dopisem ze dne 10. 12. 2004 od smlouvy odstoupila. Práva a povinnosti účastníků vyplývající z rámcové smlouvy dle § 349 odst. 1 obchod. zák. zanikla a žalovaná již neměla povinnost odebírat léky výlučně od žalobkyně a mohla využívat služeb i jiných dodavatelů. V jednání žalované, jež odstoupila od smlouvy, nelze dle odvolacího soudu shledávat ani porušení zásad poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obchod. zák. Případná další plnění na základě objednávek žalované, pokud byly realizovány i po odstoupení od smlouvy, byly plněním na základě jednotlivých dílčích závazkových právních vztahů (kupních smluv), žalobkyní akceptovaných objednávek žalované, kdy mezi podstatné náležitosti těchto kupních smluv patří ve smyslu § 409 a násl. obchod. zák. rovněž dohoda o druhu, množství a ceně zboží, a nikoli na podkladě - tyto náležitosti neobsahující - rámcové smlouvy, od které žalovaná již dříve odstoupila a z níž žalobkyně nesprávně i nadále dovozovala povinnost žalované odebírat léčiva i po 1. 9. 2005. Neporušila-li žalovaná tím, že od 1. 9. 2005 přestala od žalobkyně odebírat zboží, žádnou svou povinnost vyplývající ze zákona či ze závazkového právního vztahu účastníků, nemá povinnost nahradit žalobkyni škodu a ani povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu.

Dovoláním ze dne 21. 12. 2007 napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by uvedla, o jaké ustanovení opírá přípustnost svého dovolání a aniž by své dovolací námitky podřadila některým, v ust. § 241a o.s.ř. uvedeným, dovolacím důvodům. Dovolatelka namítla, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v nesprávné aplikaci ust. § 266 obchod. zák., neboť výkladem je měněn zřejmý obsah právního úkonu dopisu žalobce ze 6. 12. 2004 . K tomu uvedla, že odvolací soud nesprávně vyložil její projev vůle obsažený v dopisu ze dne 6. 12. 2004 adresovaném žalované. V tomto dopisu netvrdí, že svou povinnost dodávat léky žalované nesplní, nýbrž že obnovení dodávek podmiňuje úhradou závazků žalované. Dopisem zamýšlela důrazně pohrozit žalovanému za situace, kdy dlouhodobým neplacením dodávek léků apod. se neustále prohluboval dluh žalovaného . Pokud v návaznosti na tento dopis žalovaná své závazky splnila a mezi účastníky nadále probíhala spolupráce, nemohla žalobkyně platně odstoupit od smlouvy dle § 348 odst. 2 obchod. zák., a žalobkyně se tedy oprávněně domáhá náhrady škody a smluvní pokuty.

Dovolatelka závěrem navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V podání ze dne 20. 2. 2008 se k podanému dovolání vyjádřila žalovaná a uvedla, že v daném případě nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu § 236 až § 239 o.s.ř. Žalobkyně v dovolání neuvedla, z jakých ustanovení dovodila přípustnost dovolání. Podání směřující pouze proti způsobu hodnocení důkazů, jak je tomu v této věci, nesplňuje podmínky stanovené zákonem pro přípustnost jejího dovolání. Žalovaná dále vyvracela oprávněnost dovolatelkou uplatněné dovolací námitky nesprávného výkladu projevu vůle obsaženého v dopisu ze dne 6. 12. 2004, provedeného odvolacím soudem.

Závěrem žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně - jako nepřípustné - odmítl nebo - jako nedůvodné - zamítl a současně zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen o.s.ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o.s.ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o.s.ř.).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) je zřejmé, že dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (odst. I. výroku) a dále proti odst. II. výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.

V posuzované věci není dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, což je naplněno zejména tehdy, řeší-li se v něm právní otázka, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo je-li právní otázka řešena v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.

Jako otázku zásadního právního významu dovolatelka formulovala nesprávnou aplikaci, tj. výklad projevu vůle obsaženého v dopisu ze dne 6. 12. 2004 učiněný soudy obou stupňů, a v návaznosti na to jak to vyplývá z obsahu dovolání aplikaci ust. § 348 odst. 2 obchod. zák. (odstoupení od smlouvy žalovanou). Je přesvědčena, že obsahem dopisu nebylo oznámení o tom, že nebude žalované ke dni 13. 12. 2004 dodávat léky, nýbrž tím mělo dojít toliko k důrazné hrozbě žalované, aby své dosud nezaplacené peněžní závazky splnila.

Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že žalobkyně jako prodávající uzavřela se žalovanou dne 1. 2. 2003 Rámcovou smlouvu o základních obchodních podmínkách při zajišťování dodávek léčiv, potravinových doplňků, kosmetiky a zdravotnického materiálu . Vzájemný obchodní styk se měl realizovat na základě dílčích objednávek zboží žalované akceptovanými odesláním zboží prodávajícím , dále byl sjednán způsob stanovení ceny zboží, splatnost ceny, přechod vlastnického práva ke zboží a další podmínky. Dále si smluvní strany sjednaly, že kupující se touto smlouvou zavazuje odebírat zboží výhradně od prodávajícího za předpokladu, že prodávající bude mít toto zboží na skladě. V případě porušení povinnosti kupujícího zaplatí prodávajícímu smluvní pokutu ve výši poloviny průměrného měsíčního obratu za rok 2002. Ustanovením o smluvní pokutě není dotčeno právo na náhradu škody .

Z obsahu předmětné rámcové smlouvy vyplývá, že smluvními stranami byly sjednány obchodní podmínky pro budoucí plnění, která měla být realizována na základě objednávek a akceptace tohoto návrhu měla být provedena odesláním zboží, přičemž prodávající nebyl povinen objednávky akceptovat.

Žalobkyně se žalobou z 28. 11. 2005 domáhala na žalované úhrady celkem 822.977,20 Kč představující smluvní pokutu ve výši 585.621,20 Kč a ušlý zisk ve výši 237.326,- Kč za měsíce září a říjen 2005, kdy žalovaná neodebírala od žalobkyně zboží. Žalobkyně dopisem ze dne 6. 12. 2004 mj. žalované sdělila, že s ohledem na velmi špatnou platební morálku, která se dlouhodobě zhoršuje, prohlubující se dluh MMN v J. z odběr léků v lékárně Na Poliklinice a Vašeho nevstřícného přístupu k řešení vzniklé kritické situace, jsme nuceni přerušit dodávky léků na jednotlivá oddělení Vaší nemocnice od 13. 12. 2004 , přičemž obnovení dodávek podmiňujeme úhradou Vašich závazků vůči naší společnosti .

Soudy obou stupňů vyložily tento projev vůle tak, že žalobkyně od 13. 12. 2004 nebude nadále žalované dodávat léky na podkladě účastníky uzavřené rámcové smlouvy. Úmyslem jednající osoby (žalobkyně) bylo nadále, po 13. 12. 2004, nepokračovat v dodávkách léků (na základě příslušných objednávek žalované) a tento úmysl byl žalované z tohoto projevu vůle zřejmý, čímž žalované vzniklo právo odstoupit od smlouvy dle ust. § 348 odst. 2 obchod. zák.

Podle § 348 odst. 2 obchod. zák. jde-li o povinnost, která má být plněna v budoucnu, lze odstoupit od smlouvy i v případě, že povinná strana prohlásí, že svou povinnost nesplní.

V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyni podle předmětné rámcové smlouvy nesvědčila povinnost akceptovat objednávky žalované (uzavírat kupní smlouvy). Z toho plyne, že nebylo možné aplikovat ust. § 348 odst. 2 obchod. zák. týkající se odstoupení od smlouvy ohledně povinností, jež mají být plněny v budoucnu. Neměla-li žalobkyně shora uvedenou povinnost, nemůže být přípis ze dne 6. 12. 2004, v němž žalobkyně prohlásila, že nebude v budoucnu plnit svou povinnost k dodávkám zboží vymezeného v rámcové smlouvě, vzhledem k uvedenému právně relevantní.

Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že žalované vzniklo právo odstoupit od předmětné rámcové smlouvy dle ust. § 348 odst. 2 obchod. zák. je jeho právní posouzení věci nesprávné, poněvadž je v rozporu s hmotným právem. S ohledem na to je dovolání přípustné dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je zároveň důvodné.

V dalším řízení bude nutné zabývat se tím, zda ujednání v rámcové smlouvě o povinnosti kupujícího odebírat zboží výhradně od prodávajícího je dostatečně určité a platné a event. zda posouzení takto sjednané povinnosti lze sankcionovat smluvní pokutou, popř. zda toto porušení zakládá odpovědnost za škodu.

Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a proto podle ust. § 243b odst. 2, 3 o. s. ř. rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu zrušil a vzhledem k tomu, že důvod, pro nějž bylo rozhodnutí dovolacího soudu zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího, bude podle ust. § 243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu