23 Cdo 1046/2012
Datum rozhodnutí: 26.03.2013
Dotčené předpisy: § 153b odst. 1 o. s. ř.




23 Cdo 1046/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s. , se sídlem Ostrava - Vítkovice, Ruská 1142/30, PSČ 706 00, identifikační číslo osoby 26823357, proti žalované KHX International, s.r.o. , (dříve Kohimex International, spol. s.r.o.), se sídlem Brno, Pellicova 71, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 45477175, zastoupené JUDr. Zdeňkem Solařem, advokátem se sídlem Brno, Tučkova 778/7, o zaplacení 5 624 156,06 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 23/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. října 2011, č.j. 14 Cmo 117/2011-155, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. října 2011, č.j. 14 Cmo 117/2011-155, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2011, č.j. 41 Cm 23/2007-67, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 5 624 156,06 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Soud prvního stupně přiznal žalobkyni podle § 153b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) rozsudkem pro zmeškání požadovanou částku včetně úroků z prodlení za nezaplacení této částky včas, neboť žalovaná se bez včasné omluvy nedostavila k prvnímu nařízenému jednání, které se ve věci konalo, a to i přes poučení soudu o možných následcích nedostavení se k soudu uvedených v předvolání k jednání, které jí bylo řádně doručeno do vlastních rukou více než deset dnů předem. Soud prvního stupně pokládaje skutková tvrzení žalobkyně, uvedená v žalobě, za nesporná, měl za prokázané, že žalovaná dluží žalobkyni v žalobou požadované výši kupní cenu za zboží (smaltované plechy, kotevní pásky, úhelníky a spojky úhelníků) dodané v roce 2003 na základě třinácti písemných kupních smluv uzavřených v období od 29.5.2003 do 1.12.2003.
Oba soudy při právním posouzení věci vyšly ze zjištění, že soud prvního stupně poté, co nařídil ve věci jednání na den 2.5.2011, nařídil i jednání na 23.5.2011. Toto pochybení včas odstranil přípisem doručeným žalované dne 15.4.2011, v němž účastníky vyrozuměl o tom, že jednání nařízené na den 23.5.2011 se zrušuje a že zůstává nařízeno jednání na den 2.5.2011 v 10.00 hod. Odvolací soud uvedl, že pokud tento přípis byl opatřen nesprávným datem jeho vyhotovení 13.4.2010 namísto správného data 13.4.2011 a pokud bylo nesprávně označeno i jednání, které se zrušuje (datem 23.5.2010, namísto datem 23.5.2011), je tato skutečnost bez významu, neboť je podstatné, že účastníci byli řádně vyrozuměni, že jednání na den 2.5.2011 zůstává nařízeno a toto vyrozumění bylo žalované doručeno dne 15.4.2011, tj. ve lhůtě deseti kalendářních dnů přede dnem, kdy se toto jednání konalo (§ 153b o. s. ř.).
Žalovaná se přitom bez omluvy k nařízenému jednání nedostavila, ač byla v předvolání řádně poučena o možných následcích nedostavení se k soudu. Žalobkyně požádala u tohoto prvního jednání o věci, jemuž byla přítomna, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání.
Odvolací soud neshledal za důvodnou námitku žalované, že svoji neúčast u jednání dne 2.5.2011 omluvila včas, když teprve dne 2.5.2011 v 10,05 hod. bylo na podatelnu Krajského soudu v Brně odesláno v elektronické podobě podání Ing. J. K., jednajícího za žalovanou, které nebylo opatřeno elektronickým podpisem, a jímž byla zaslaná omluva neúčasti žalované u jednání nařízeného v dané věci na 2.5.2011 v 10,00 hod. Teprve dne 4.5.2011 došel Krajskému soudu v Brně přípis žalované, datovaný dne 29.4.2011, obsahující omluvu neúčasti žalované u nařízeného jednání na den 2.5.2011 z důvodu onemocnění právního zástupce, společně s žádostí o stanovení nového termínu jednání. Oba soudy nepovažovaly omluvu žalované za včasnou.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 1 o. s. ř., jestliže se žalovaná bez včasné omluvy nedostavila k prvnímu jednání soudu, a to i po poučení o možných následcích nedostavení se k soudu uvedených v předvolání k jednání, které ji bylo řádně doručeno, a jestliže v žalobě uvedené skutkové okolnosti odůvodňovaly oprávněnost uplatněného nároku po hmotně právní stránce. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že skutková tvrzení obsažená v žalobě poskytovala spolehlivý podklad pro meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně odůvodňující závěr, že žalobkyni vznikl na základě řádně uzavřených písemných kupních smluv obsahujících všechny podstatné části tohoto smluvního typu podle § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) nárok na zaplacení dohodnutých kupních cen dodaného zboží (§ 447 a násl. obch. zák.).
Odvolací soud zároveň uvedl, že okolnost, že žalovaná před prvním nařízeným jednáním vznášela námitky proti uplatněnému nároku a skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a nabízela k tomuto svému tvrzení důkazy, nebrání vydání rozsudku pro zmeškání. Potvrdil proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, maje za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního právního významu a je proti němu dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že se dovolává nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka se cítí být dotčena nedostatečností Krajského soudu v Brně na svém právem chráněném zájmu na spravedlivý proces, neboť tento soud přes to, že nebyl schopen žalovanou řádně po čtyřech letech od podání žaloby předvolat k prvnímu jednání (chybná datace a zmatečnost v předvoláních soudu) byl schopen rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soud prvního stupně byl zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.
Se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
S ohledem na obsah dovolání žalované, z něhož je zřejmé, že se dovolatelka domnívá, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, je namístě pro úplnost připomenout znění ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř.: Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 45b o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v § 118b o. s. ř. nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Je nutno rovněž připomenout, že zákon při právním institutu zmeškání vytváří fikci, podle které se v důsledku zmeškání žalovaného považují tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících sporu za nesporná (srov. Občanský soudní řád, komentář, J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář a kolektiv, 7. vydání, r. 2006, vydavatel C.H.BECK, str. 705).
Dovolací soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v souladu se zákonem, jestliže potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, vyplynulo-li ze skutkových zjištění soudu, která byla výše podrobně uvedena, že byly splněny všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně. Ostatně dovolatelka ani žádnou otázku zásadního právního významu nepoložila a Nejvyšší soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný a podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. března 2013

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu