23 Cdo 1027/2009
Datum rozhodnutí: 22.09.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




23 Cdo 1027/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Ing. K. H., zastoupeného JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 45, proti žalovaným : 1) Pozemkovému fondu České republiky, se sídlem Husinecká 11a, Praha 3, IČ 45797072 a 2) J. L., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 62/2005, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2008, č. j. 22 Co 973/2008-132, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku Kč 3.360,- do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Jitky Třeštíkové.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Písku rozhodl rozsudkem ze dne 26. září 2005, č. j. 6 C 62/2005-60, že se určuje, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku č. parc. PK 183/1 v k. ú. Dolní Novosedly, zapsaného na listu vlastnictví č. 424 pro obec a k. ú. Dolní Novosedly v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Písek (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně, že žalovaní jsou povinni společně nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. února 2006, č.j. 6 Co 74/2006-90 byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba na určení vlastnictví předmětného pozemku byla zamítnuta.
K dovolání žalobce rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. března 2008, č. j. 32 Odo 946/2006-116 tak, že výše uvedený rozsudek odvolací soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem nebylo správné. Jestliže totiž žalovaný 2) neprokázal dobu trvání pobytu na území České republiky způsobem stanoveným v Soutěžním řádu z 7. 7. 2004, tj. podle podmínek žalovaným 1) vyhlášené veřejné obchodní soutěže na prodej předmětného pozemku, tzn. občanským průkazem či výpisem z informačního systému evidence obyvatel, nýbrž pouze čestným prohlášením, nesplnil stanovené podmínky a do soutěže neměl být zařazen.
Krajský soud v Českých Budějovicích v pořadí druhým rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v tomto správném znění ve výroku I.: Určuje se, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku č. parc. KN 183/1 (původně PK 183/1) v k. ú. Dolní Novosedly, zapsaného na LV č. 424 pro obce a k. ú. Dolní Novosedly v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Písek (výrok I.). Ve výroku II. odvolací soud rozhodl, že žalovaní jsou povinní společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady odvolacího a dovolacího řízení a ve výroku III. rozhodl odvolací soud, že žalovaný 2) je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu v Písku soudní poplatek z dovolání.
Po vrácení věci odvolací soud z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že u pozemku, který je předmětem řízení, došlo ke změně tak, že parcela PK byla transformována na tzv. parcelu KN, přičemž nedošlo ke změně čísla parcely ani čísla listu vlastnictví, pouze ke změně výměry za 6 555 m2 na 6 438 m2. Po tomto doplnění měl odvolací soud za to, že okresní soud správně zjistil skutkový stav a správný je i jeho závěr o naléhavém právním zájmu žalobce na určovací žalobě. Vázán právním názorem dovolacího soudu odvolací soud je toho názoru, že pokud druhý žalovaný prokazoval ve veřejné soutěži na prodej pozemku svůj trvalý pobyt jiným způsobem než způsobem stanovaným v podmínkách soutěže, a to čestným prohlášením, tyto podmínky nesplnil a do soutěže neměl být zařazen, neboť jak uvedl dovolací soud - stanované podmínky soutěže nelze přizpůsobovat v průběhu soutěže podmínkám některého z účastníků a veřejná obchodní soutěž je sama o sobě založena na formálním posuzování stanovených podmínek, což přispívá k transparentnosti soutěže.
Odvolací soud uzavřel, že odvolání žalovaných není důvodné a napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil s upřesněním výroku I. ohledně transformovaného označení parcely (po tzv. digitalizací).
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný 1) dovolání s poukazem na přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že uvedená věc dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podává z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci a dále z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel namítá, že v roce 2007 byla v daném katastrálním území provedena pozemková úprava, na jejímž základě již původní pozemek PK p. č. 183/1 o výměře 6 555 m2 neexistuje a vznikl nový pozemek označený KN p. č. 183/1 o výměře 6 438 m2 . Předchozí obchodní veřejná soutěž konaná dne 5. 10. 2004 tak proběhla za jiných podmínek a proto Pozemkový fond ČR nemůže uzavřít se žalobcem kupní smlouvu podle § 8 odst. 2 zák. č. 95/1999 Sb. za stejných podmínek včetně ceny pozemku, které existovaly v roce 2004.
Dále dovolatel vznáší námitku, že žalovaný 2) splnil podmínku být účastníkem veřejné obchodní soutěže podle § 3 odst. 2 písm. a) Soutěžního řádu Pozemkového fondu ČR, že je státním občanem ČR, a to občankám průkazem, vydaným v r. 2002, ale neprokázal pouze dle § 3 odst. 2 písm. c) cit. Soutěžního řádu dobu trvání pobytu na území ČR v průběhu konání veřejné obchodní soutěže. Źalovaný 2) prokázal občanským průkazem dobu trvání pobytu 2 roky. Splnění stanovené podmínky 3 roky trvalého pobytu prokázal žalovaný 2) výpisem z informačního systému ze dne 15. 10. 2004, tj. 10 dní po konání veřejné obchodní soutěže (ta se konala dne 5. 10. 2004). Ani v ustanoveních § 281 an. obchodního zákoníku (dále též obch. zák. ), ani v zákona č. 95/19999 Sb., ani v Soutěžním řádu PF ČR není stanovena doba, ve které musí být splnění soutěžních podmínek doloženo. Dovolatel se proto domnívá, že předložním Výpisu z informačního systému z 15. 10. 2004 splnil žalovaný 2) i podmínku trvání pobytu. Dovolatel též poukazuje na § 11 Soutěžního řádu, v němž si vyhradil právo odmítnout všechny předložené návrhy, případě upřesnit vyhlášené podmínky soutěže nebo soutěž zrušit. Dovolatel míní, že v souladu s cit. ustanovením Soutěžního řádu mohl přijmout k prokázání trvání délky pobytu na území ČR i četné prohlášení.
Dovolatel je dále toho názoru, že jako správce nemovitého majetku České republiky je povinen spravovat veřejný majetek co nejlépe a nejhospodárněji. V souladu s § 2a zák. č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu ČR a s § 8 zák. č. 95/1999 Sb. prodává Pozemkový fond ČR na základě veřejného výběrového řízení nemovitosti osobě, která nabídne nejvyšší cenu. Druhý žalovaný nabídl za předmětný pozemek částku 129.000,- Kč, kdežto žalobce jen 73.000,- Kč. Žalovaný 1) tudíž nemůže převést na žalobce pozemek za cenu o 56.000,- Kč nižší v rozporu s cit. právními předpisy a navíc za jiný, než působení pozemek.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání má dovolání za nepřípustné. Odmítá námitky dovolatele jako irelevantní a zdůrazňuje, že změna označení pozemku a jeho výměry není rozhodná, neboť byla vyvolána tzv. digitalizací. Podmínky pro účast ve veřejné soutěži musejí být splněny před jejím konáním a není možné tyto podmínky měnit bez stanovené procedury. Navrhuje odmítnutí dovolání a přisouzení nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle bodu 12, čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právní předpisů, tj. podle znění o. s. ř. účinném před 1. 7. 2009. Tak je tomu i v daném případě.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.), dále konstatoval, že v tomto případě může být dovolání přípustné, pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., poněvadž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu , jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního tupě, a to za předpokladu, že dovolání není přípustné podle písmena b) [a tak tomu v posuzovaném případě není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. pak rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je ve věci samé potvrzující, jelikož odvolací soud pouze upřesnil aktuální označení a výměru pozemku, který co do identifikace zůstal totožný po celé řízení až do vydání napadeného rozhodnutí. Uvedené upřesnění spočívá jen ve změně označení z parcely PK na KN v důsledku provedené tzv. transformace či digitalizace, přičemž číslo parcely č. 183/1, zůstalo stejné. Výměra se uvedenou transformací změnil pouze nepatrně, namísto 6 555 m2 jen 6 438 m2 . Nelze proto souhlasit s dovolatelem, že předmětem řízení se v jeho průběhu stal jiný nový pozemek. Předmět řízení zůstal identický i po tzv. transformaci pozemku v katastru nemovitostí.
První dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., totiž že řízení je postiženo vadou, která mohla mít z následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel nikterak nekonkretizoval. Dovolatel totiž nespecifikoval, o jakou vadu řízení jde a jaký měla důsledek pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.
Druhý uplatněný dovolací důvod, tj. nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., dovolatel spatřuje ve výkladu a aplikaci čl. I. odst. 2 písm. c) Soutěžního řádu Pozemkového fondu ČR o způsobu prokazování trvání pobytu účastníka veřejně obchodní soutěže na území ČR po dobu 3 let.
Otázku formy prokázání trvání pobytu již vyřešil Nejvyšší soud v předchozím dovolacím řízení, jak odůvodnil ve shora cit. rozsudku ze dne 26. března 2008, č. j. 32 Odo 946/2002-116, kde judikoval, že pro prokázání této skutečnosti nepostačuje čestné prohlášení. Dovolatel nově uplatňuje pouze právní názor, že ani v zákoně, ani v Soutěžním řádu není stanovena doba, v níž je nutno dobu trvání pobytu prokázat. Ani v tomto ohledu však není možné se s dovolatelel ztotožnit, neboť už z logiky věci jednoznačně plyne, že není možné prokazovat uvedenou skutečnost dodatečně po termínu konání veřejné obchodní soutěže (v daném případě 10 dní po termínu konání.). Nelze souhlasit ani s názorem dovolatele, že mohl podle § 11 Soutěžního řádu, v němž si vyhradil právo upřesnit vyhlášení podmínky soutěže, dodatečně v průběhu soutěže změnit způsob prokazování trvání pobytu i na formu čestného prohlášení. Nejvyšší soud již v odůvodnění předcházejícího cit. svého rozhodnutí uvedl, že podmínky soutěže nelze přizpůsobovat v průběhu soutěže potřebám některého z účastníků, tedy podmínky soutěže libovolně dodatečně měnit.
Námitka dovolatele, že se pozemek, který byl předmětem veřejné soutěže, změnil na jiný ( nový ), neobstojí ani z vytýkaného hmotněprávního hlediska; není možné dovodit, že by předmětný pozemek po administrativně provedené pozemkové úpravě v katastru nemovitostí se stal jiným předmětem právního vztahu.
Zbývající námitka dovolatele, týkající se ceny pozemku ve výběrovém řízení, je irelevantní, když na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá.
Dovolací důvod nesprávném právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak nebyl v daném případě naplněn.
Nejvyšší soud ze všech výše uvedených důvodů dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 234b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta právní, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného 1) bylo odmítnuto a proto je povinen nahradit žalobci odůvodněné náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 2.500,- Kč dále jeden paušál hotových výloh k jednomu úkonu právní pomoci (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., v částce 300,- Kč a konečně 20% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 560,- Kč, celkem tedy v částce 3.360,- Kč kteroužto částku je žalovaný 1) povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-.li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu. V Brně 22. září 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu