22 Nd 78/2004
Datum rozhodnutí: 10.06.2004
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 44 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb., § 52 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb.




22 Nd 78/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci oprávněné J., spotřebního družstva, S., zastoupené advokátem, proti povinné V. P., o exekuci k uspokojení pohledávky v částce 2 719,- Kč s příslušenstvím a nákladů řízení, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 2468/2004, o určení místní příslušnosti, takto:

Určuje se, že věc vedenou u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 2468/2004 projedná a rozhodne Okresní soud v Sokolově.

O d ů v o d n ě n í :

Oprávněná se u Okresního soudu v Sokolově domáhá, aby byla proti povinné podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 25. srpna 2003 , č. j. 10 C 209/2003-23, nařízena exekuce k uspokojení její pohledávky ve výši 2 719,- Kč s 16% úrokem z prodlení z částky 2 719,- Kč od 25. 10. 1994 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 5 325,- Kč a nákladů tohoto řízení. Navrhla, aby provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. M. D.

Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 16. dubna 2004, č. j. 17 Nc 2468/2004-7, vyslovil svoji nepříslušnost s tím, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu ČR k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že se nepodařilo zjistit okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti soudu podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen exekuční řád ).

Podle § 105 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ) vysloví-li soud, že není místně příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Podle § 11 odst. 3 OSŘ jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Citovaná ustanovení se s ohledem na ustanovení § 52 odst 1 exekučního řádu použijí i při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje. Lze pak souhlasit s postupem Okresního soudu v Sokolově, který nevázal předložení věci Nejvyššímu soudu na právní moc usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti, nýbrž na uplynutí odvolací lhůty oprávněné, jíž také jediné usnesení doručil, neboť z § 44 odst. 7 exekučního řádu lze dovodit, že prvním úkonem soudu vůči povinné by mělo být doručení usnesení o nařízení exekuce a že by veškeré úkony soudu měly sledovat základní cíl exekučního řízení, jímž je uspokojení pohledávky oprávněného. Usnesení vydaná podle § 105 a § 11 odst. 3 OSŘ budou povinné doručena společně s usnesením, jímž bude rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce.

V dané věci Okresní soud v Sokolově dovodil, že je dána pravomoc soudů České republiky, ale že chybějí podmínky pro určení, který soud je k jejímu projednání a rozhodnutí místně příslušný. Za této situace je Nejvyšší soud ČR přesvědčen, že z hlediska ekonomiky řízení bude nejvhodnější, když věc projedná a rozhodne soud, v jehož obvodu je sídlo exekutora, který by podle návrhu oprávněné měl být pověřen provedením exekuce. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. června 2004

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu