22 Nd 58/2017
Datum rozhodnutí: 07.03.2017
Dotčené předpisy: § 14 odst. 1 o. s. ř., § 14 odst. 4 o. s. ř., § 16 odst. 1 o. s. ř.



22 Nd 58/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. M. J. , zastoupeného JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, proti žalovanému Městu Mariánské Lázně , se sídlem Mariánské Lázně, Ruská 155/3, identifikační číslo osoby: 00254061, zastoupenému JUDr. Milanem Veselým, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Hroznatova 773, o určení neplatnosti odvolání z funkce tajemníka, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 12 C 38/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2016, č. j. 61 Co 440/2015-180, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu České republiky, takto:

Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Jiří Doležílek, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Zdeněk Novotný, JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., a JUDr. Mojmír Putna nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 21 Cdo 299/2017.
Odůvodnění:

Žalovaný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2016, č. j. 61 Co 440/2015-180. Tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 9. 2015, č.j. 12 C 38/2015-137, ve výroku I., jímž bylo určeno, že odvolání žalobce z funkce tajemníka Městského úřadu města Mariánské Lázně ze dne 29. 1. 2015, doručené žalobci dne 30. 1. 2015, je neplatné.

Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu České republiky platného od 1. 1. 2017 do 31. 1. 2017 (věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 20. 1. 2017) má dovolání projednat a rozhodnout o něm senát 21 Cdo ve složení JUDr. Jiří Doležílek, JUDr. Zdeněk Novotný a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. (předseda senátu).

Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 6. 2. 2017 vznesl žalovaný námitku podjatosti proti všem soudcům Nejvyššího soudu zařazeným do soudního oddělení (senátu) 21 Cdo, tedy kromě výše jmenovaných, i proti JUDr. Ljubomíru Drápalovi, JUDr. Romanu Fialovi a JUDr. Mojmíru Putnovi.

Pochybnost o nepodjatosti soudců senátu 21 Cdo žalovaný vyslovil na základě způsobu, jakým bylo rozhodnuto v obdobné právní věci rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4123/2013. Dovozoval, že v tomto rozhodnutí, na jehož závěry odkázaly nalézací soudy v projednávané věci, členové senátu 21 Cdo nesprávně interpretovali § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dospěli k nesprávnému aplikačnímu závěru. Dále uvedl, že senát Nejvyššího soudu, jemuž byla věc přidělena, má znovu rozhodovat o správnosti výkladu citovaného ustanovení a nepochybně se přihlásí ke svému dřívějšímu závěru, s nímž se žalovaný nemůže ztotožnit. Nemůže být tudíž ani zdání o tom, že rozhodnutím bude poskytnuta spravedlnost a že budou rozhodovat nepodjatí soudci.

Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Doležílek, JUDr. Zdeněk Novotný a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., kteří podle rozvrhu práce platného od 1. 1. 2017 do 31. 1. 2017 mají dovolání žalovaného projednat a rozhodnout o něm, se k námitce podjatosti vyjádřili tak, že k věci, k účastníkům řízení a ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, a že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného rozhodovací praxí (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Senát Nejvyššího soudu, kterému přísluší rozhodnout o námitce žalovaného podle § 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř., dospěl k závěru, že důvody, které žalovaný uvádí, k vyloučení jmenovaných soudců z rozhodnutí v uvedené věci vést nemohou. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce totiž zásadně nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Ničím jiným, než rozhodnutím jmenovaných soudců v obdobné právní věci, přitom žalovaný svou námitku nezdůvodňuje.

Vzhledem k tomu, že jmenovaní soudci, kteří mají podle rozvrhu práce dovolání žalovaného projednat a rozhodnout o něm, ve svých vyjádřeních uvedli, že k projednávané věci a k jejím účastníkům či zástupcům nemají žádný vztah, a jiné okolnosti, které by mohly vést k pochybnostem o jejich nepodjatosti podle § 14 odst. 1 o. s. ř., zjištěny nebyly (ze spisu nevyplývají), rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Z totožných důvodů nemůže být námitka podjatosti shledána opodstatněnou ani u soudců Nejvyššího soudu JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny, kteří se navíc na rozhodování této věci nepodílejí. O námitce podjatosti směřující proti JUDr. Ljubomíru Drápalovi Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť jmenovaný od 1. 2. 2017 již není soudcem Nejvyššího soudu a z logiky věci je vyloučeno, aby mohl v senátě 21 Cdo o dovolání žalovaného rozhodovat.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. března 2017


Mgr. David Havlík
předseda senátu