22 Nd 5/2016
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 o. s. ř., § 45 odst. 2 předpisu č. 120/2000Sb.



22 Nd 5/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., v exekuční věci oprávněné CP Inkaso s. r. o. se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, IČO: 290 27 241, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti povinnému J. K. , pro 12 860,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 EXE 12697/2015, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Věc vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 EXE 12697/2015 projedná a rozhodne Okresní soud v Klatovech.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, se sídlem v Klatovech, Za Beránkem 836, požádal dne 23. září 2015 Okresní soud v Ostravě o pověření k provedení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 12 860,10 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 8. prosince 2015, č. j. 51 EXE 12697/2015-33, vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů - dále exekuční řád ), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V předmětné věci je vedeno řízení o návrhu na nařízení exekuce k uspokojení pohledávky oprávněné za povinným ve výši 12 860,10 Kč s příslušenstvím. Exekučním titulem je příkaz Českého telekomunikačního úřadu, odbor pro severomoravskou oblast ze dne 20. ledna 2015, č. j. ČTÚ-12 845/2013-638/III. vyř. PíE, který nabyl právní moci dne 3. února 2015 a stal se vykonatelným dne 19. února 2015, kterým oprávněná uložila povinnému výše uvedenou povinnost, vzniklou nezaplacením ceny za poskytnutí služeb elektronických komunikací.

Z odůvodnění usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. prosince 2015, č. j. 51 EXE 12697/2015-33, vyplývá, že povinný je státním občanem Slovenské republiky, pobyt na území České republiky na adrese O. měl podle centrální evidence obyvatel přihlášen od 11. srpna 2014 do 1. února 2015. V současné době má povinný místo pobytu na území Slovenské republiky.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, pak je, ve spojení s ust. § 252 odst. 2 o. s. ř., místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013; toto rozhodnutí je veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ) vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce . Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti řízení.

V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný nemá místo trvalého pobytu na území České republiky, ani zde nepobývá, a není ani známo místo, zda a kde má nějaký majetek postižitelný exekucí.

Protože jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, v jehož obvodu je sídlo exekutora, který má být podle návrhu oprávněné pověřen provedením exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2016

Mgr. David Havlík předseda senátu