22 Nd 268/2015
Datum rozhodnutí: 08.09.2015
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



22 Nd 268/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. H. , proti žalované T&C DOMOV s. r. o. , se sídlem v Brně Bystrci, Chudčická 1351/17, IČO: 27124339, zastoupené Mgr. Martinou Suchomelovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 160/2011, o návrhu na delegaci z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 160/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhá zrušení rozhodčího nálezu, přičemž podáním ze dne 30. června 2015, ve spojení s podáním ze dne 16. července 2015, navrhl, aby věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 160/2011 byla z důvodu vhodnosti delegována Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Návrh odůvodnil tím, že v současnosti bydlí v Děčíně, je nezaměstnaný a cesta do Brna by pro něj znamenala značnou finanční zátěž. Pro případ, že by však nebylo možné věc delegovat, požádal o změnu času nařízeného jednání na pozdější dobu.

Žalovaná ve vyjádření k návrhu uvedla, že s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem nesouhlasí.

Podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř ) věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Brně) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Krajskému soudu v Ústí nad Labem), návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Důvod vhodnosti ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace místní příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení, C. H. Beck, svazek 24, ročník 2001, pod pořadovým č. 172; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, uveřejněné pod č. C 186 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen Soubor ) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 241/2008, dostupné na www.nsoud.cz ].

Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do ústavně zaručené zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností. V projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci odůvodnil toliko tím, že změnil místo svého pobytu a cesta do Brna by pro něj znamenala finanční zátěž.

Nejvyšší soud opakovaně vyložil a odůvodnil právní názor, že vzdálenost bydliště účastníka (zástupce) od sídla procesního soudu sama o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, je-li k dispozici institut dožádání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, uveřejněné pod č. C 13 558 v Souboru, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. 30 Nd 421/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2005, sp. zn. 20 Nd 105/2005, všechna rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz )

Tvrzená nepříznivá finanční situace žalobce, v důsledku které se nemůže dopravit k příslušnému soudu, nemůže být důvodem, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu, neboť žalobce si pro jednání může zvolit zástupce, přičemž jeho případný výslech jako účastníka řízení může být proveden též prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 odst. 2 ve spojení s § 39 o. s. ř.). Ekonomická zátěž spojená s dosažením místně příslušného soudu by se v případě přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem pouze přesunula ze žalobce na žalovanou, takže v konečném důsledku by takto realizovaná delegace nemohla vést k celkovým úsporám na nákladech řízení účastníků a tím větší hospodárnosti řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Nd 326/2014, dostupné na www.nsoud.cz ).

Nejvyšší soud přihlédl také k pokročilosti stavu řízení a skutečnosti, že žalobce sám na přikázání věci bezvýhradně netrval, když připustil, že by na nařízené soudní jednání do Brna přijel, pokud by se konalo v jinou dobu.

Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. září 2015
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu