22 Nd 22/2006
Datum rozhodnutí: 20.02.2006
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Nd 22/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně P. J., zastoupené advokátkou, proti žalovanému S. J., o výživné pro zletilé dítě žalobkyni, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 308/2005, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto :

Projednání věci sp. zn. 15 C 308/2005 Okresního soudu v Karlových Varech se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Břeclavi.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech, jehož místní příslušnost k projednání a rozhodnutí této věci vyplývá z § 84 a § 85 odst. 1 občanského soudního řádu (dále OSŘ ), předložil Nejvyššímu soudu České republiky spis k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2, 3 OSŘ Okresnímu soudu v Břeclavi.

Žalobkyně podala 20.10.2005 Okresnímu soudu v Karlových Varech žalobu o výživné pro zletilé dítě s návrhem na vydání předběžného opatření. Jmenovaný soud usnesením ze dne 24. října 2005, č.j. 15 C 308/2005-7, rozhodl o předběžném opatření tak, že uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné v částce 5.000,- Kč měsíčně vždy do každého 10. dne v měsíci předem počínaje dnem 1.11.2005 a to až do právní moci rozhodnutí o žalobě na určení výživného pro žalobkyni, podané současně s návrhem na vydání předběžného opatření , s tím, že návrh na placení výživného ve výši 10.000,- Kč měsíčně vždy do každého 10. dne v měsíci předem počínaje dnem 1.11.2005 se zamítá , s odůvodněním, že při rozhodování o předběžném opatření nemohly být zjištěny přesné příjmy žalovaného a částka 5.000,- Kč je přiměřená k zajištění základních potřeb žalobkyně za předpokladu, že žalobkyni na výživu přispívá i její matka.

Žalobkyně návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi odůvodnila tím, že žalovaný má sice trvalé bydliště v K. V., pravidelně se ale zdržuje v bydlišti žalobkyně. Sama je bez prostředků, studuje na vysokých školách v O. a ve Z.,. a proto by pro ni bylo obtížné se z časových, ale i finančních důvod. dostavovat k jednání u okresního soudu v místě bydliště žalovaného. Žalovaný s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi nesouhlasí, protože v místě svého bydliště, v K. V., podniká, a je tak časově vytížen, že by v pracovní dny nemohl k Okresnímu soudu v Břeclavi dojíždět.

Podle § 12 odst. 2 OSŘ věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána z důvodu vhodnosti.

Důvody pro postup podle § 12 odst. 2 OSŘ nebyly v daném případě shledány, neboť osobní ani ekonomické poměry žalobkyně k takovému postupu nepostačují. Neumožní-li tyto skutečnosti její osobní účast při jednání u místě příslušného soudu, nic nebrání tomu, aby k projednávané věci byla vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 odst. 2 OSŘ). Obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba, jako výjimku, vykládat restriktivně. Zásadně je třeba vycházet z ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobody, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. února 2006

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.

předseda senátu