22 Nd 201/2002
Datum rozhodnutí: 16.01.2003
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Nd 201/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce BNP, s. r. o., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému L. H., státnímu příslušníku Slovenské republiky, hlášenému k trvalému pobytu v A., Slovenská republika, t. č. neznámého pobytu, zastoupenému opatrovnicí justiční čekatelkou Obvodního soudu pro Prahu 7, o zaplacení částky 18.196,80 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 420/2000, o určení místní příslušnosti, takto:

Určuje se, že věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 420/2000 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 7.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dne 27. července 2000 u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu o zaplacení částky 18.196,80 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 35.510, 41 Kč s tím, že žalovaný bydlí v P. 7, ul. N. č. 23.

Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 19. října 2001, č. j. 14 C 420/2000-11, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu ČR k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Vyšel ze zjištění, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s trvalým bydlištěm na adrese A., Slovenská republika, a podniká pod obchodním jménem L. H. s místem podnikání v P. 7, ul. N. č. 23. Na území České republiky nemá povolen dlouhodobý, přechodný ani trvalý pobyt a není známo, že by zde pobýval bez povolení. Předmětem sporu jsou nároky z právního vztahu mezi účastníky, který nevznikl při podnikatelské činnosti. V žalobě nejsou obsaženy údaje pro posouzení, který soud je obecným soudem žalovaného podle § 84 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ), resp. soudem podle § 86 odst. 2 OSŘ, a jelikož se podmínky místní příslušnosti nepodařilo zjistit ani provedenými důkazy, je namístě postup podle § 105 odst. 2 a § 11 odst. 3 OSŘ. Toto usnesení nabylo právní moci 12. 3. 2002.

Podle § 11 odst. 3 OSŘ jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud ČR se nejprve zabýval otázkou, zda tato věc patří do pravomoci soudů České republiky, neboť v opačném případě by rozhodnutí podle § 11 odst. 3 OSŘ nepřipadalo v úvahu. Podle § 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále ZMPS ), se ustanovení tohoto zákona použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Ve vztahu ke Slovenské republice je Česká republika vázána Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech podepsaná dne 29. října 1992 (vyhláška č. 209/1993 Sb.), která ovšem otázku pravomoci soudů v majetkových věcech neřeší. Proto se pravomoc v této věci řídí ustanovením § 37 odst. 1 ZMPS, podle něhož je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.

Podle § 84 OSŘ je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Obecným soudem fyzické osoby je není-li stanoveno jinak okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště ve více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale (§ 85 odst. 1 OSŘ). Místní příslušnost v této věci je nutno posuzovat podle těchto ustanovení, neboť výlučná místní příslušnost podle § 88 OSŘ není dána, příslušnosti dané na výběr (§ 87 OSŘ) se žalobce nedovolával a ustanovení § 85 odst. 2 OSŘ nelze použít, když nejde o věc vyplývající z obchodních vztahů. Žalovaný je sice hlášen k trvalému pobytu ve Slovenské republice, ale jak plyne ze zprávy Okresního soudu v Bardejově na č. l. 18 spisu - na adrese A. se již více než 10 let nezdržuje a žije na blíže neurčeném místě v České republice. Bydlištěm fyzické osoby se rozumí obec, resp. městský obvod, v němž tato osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, tj. místo, kde má svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí (srov. např. Komentář k občanskému soudnímu řádu, vydaný nakladatelstvím C. H. Beck, 5. vydání 2001, str. 230). Je proto zřejmé, že ve Slovenské republice žalovaný bydliště ve smyslu § 85 odst. 1 OSŘ nemá. Pak ovšem musí být podle téhož ustanovení založena místní příslušnost (a tedy podle § 37 odst. 1 ZMPS i pravomoc) českých soudů. Její podmínky z důvodů, které správně vysvětlil Obvodní soud pro Prahu 7, nelze zjistit, a je tudíž skutečně nutno rozhodnout podle § 11 odst. 3 OSŘ.

Nejvyšší soud ČR proto určil, že tuto věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 7, když přihlédl především k tomu, že tento soud již je s obsahem spisu obeznámen, působí u něj i opatrovnice, která byla žalovanému ustanovena podle § 29 odst. 3 OSŘ, a pro žalobce i jeho právní zástupkyni, kteří mají sídlo v Praze, je toto řešení rovněž vyhovující.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2003

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.,

předseda senátu