22 ICm 740/2014
Číslo jednací: 22 ICm 740/2014-35 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 26376/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

R OZS UD EK JM ÉN EM R EP UB LIK Y

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou, ve věci žalobce: Mgr. Radoslav Lavička, IČO 10639250, Járy da Cimrmana 735/8, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka Ing. Radoslava anonymizovano , anonymizovano , Poděbradova 1668/8, 785 01 Šternberk, zastoupen Mgr. Františkem Stratilem, advokátem, se sídlem Wellnerova 1215/1, 772 00 Olomouc, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a. s., IČO 61860069, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, zastoupený JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, o popření pohledávek,

takto:

I. Pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. KSOS 22 INS 26376/2013 dlužníka Ing. Radoslava anonymizovano , r anonymizovano , Sychrova 16, 562 01 Ústí nad Orlicí, doručování: Poděbradova 1668/8, 785 01 Šternberk, pod číslem P1-1 není ve výši 113.782 Kč, po právu

II. Pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. KSOS 22 INS 26376/2013 dlužníka Ing. Radoslava anonymizovano , r anonymizovano , Sychrova 16, 562 01 Ústí nad Orlicí, doručování: Poděbradova 1668/8, 785 01 Šternberk, pod číslem P1-2 není ve výši 81.531 Kč, po právu.

III. Pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. KSOS 22 INS 26376/2013 dlužníka Ing. Radoslava anonymizovano , r anonymizovano , Sychrova 16, 562 01 Ústí nad Orlicí, doručování: Poděbradova 1668/8, 785 01 Šternberk, pod číslem P1-4 není ve výši 74.913 Kč, po právu.

IV. Pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. KSOS 22 INS 26376/2013 dlužníka Ing. Radoslava anonymizovano , r anonymizovano , Sychrova 16, 562 01 Ústí nad Orlicí, doručování: Poděbradova 1668/8, 785 01 Šternberk, pod číslem P1-5 není ve výši 40.755 Kč, po právu.

V. Pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. KSOS 22 INS 26376/2013 dlužníka Ing. Radoslava anonymizovano , r anonymizovano , Sychrova 16, 562 01 Ústí nad Orlicí, doručování: Poděbradova 1668/8, 785 01 Šternberk, pod číslem P1-6 není ve výši 51.556 Kč, po právu.

VI. Pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení, sp. zn. KSOS 22 INS 26376/2013 dlužníka Ing. Radoslava anonymizovano , r anonymizovano , Sychrova 16, 562 01 Ústí nad Orlicí, doručování: Poděbradova 1668/8, 785 01 Šternberk, pod číslem P1-7 není ve výši 32.413 Kč, po právu.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.342 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Františka Stratila, advokáta.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit ČR na účet Krajského soudu v Ostravě, č. ú. 6015- 4123761/0710, VS 2242074014 soudní poplatek 5.000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odův o d ně ní:

Žalobce podal dne 03.03.2014 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že pohledávky žalovaného tak, jak jsou specifikovány ve výroku I.-VI. tohoto rozsudku, nejsou po právu. Žalobce uvedl, že žalované pohledávky byly popřeny na přezkumném jednání 31.01.2014. Žalobce popřel pohledávku pod bodem P1-1 ve výši 113.782 Kč, když tato sestává dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100079400, ze smluvní pokuty ve výši 91.500 Kč, z částky 20.682 Kč představující úrok a částky ve výši 1.600 Kč představující náklady rozhodčího řízení. Žalovaný dovodil vykonatelnost pohledávky dle rozhodčího nálezu č. j. La 1450/20-21. Dále byla popřená pohledávka P1-4 ve výši 74.913 Kč ze smlouvy o úvěru č. 9100150257, sestávající ze smluvní pokuty 57.997 Kč, z částky 13.316 Kč jako úrok a z částky 3.600 Kč jako náklady rozhodčího řízení. Žalovaný dovodil vykonatelnost pohledávky dle rozhodčího nálezu č. j. La 2648/10-21. Žalobce popírá pohledávku P1-6 ve výši 51.556 Kč, sestávající dle smlouvy o úvěru č. 9100269930 ze smluvní pokuty 41.510 Kč, částky 8.946 Kč úrok a částky 1.100 Kč náklady rozhodčího řízení. Žalovaný dovozuje vykonatelnost dle rozhodčího nálezu č.j. 103 Rozh 1209/2010-14. Žalobce tvrdí, že smlouva č. 910079400, č. 9100150257 a smlouva č. 9100269930 jsou smlouvami spotřebitelskými. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, smluvní pokuty, rozhodčí doložky a směnečné vyplňovací prohlášení byly ustanoveny v rozporu se zákonem, kdy zásadně nemohly být součástí, tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Smluvní pokuty, rozhodčí doložky i směnečné vyplňovací prohlášení, byly sjednány právě a jen ve všeobecných smluvních podmínkách, nadto byly psány nečitelným písmem a zcela absentuje podpis dlužníka. Jedná se o smlouvy, které nebyly individuálně projednány s dlužníkem, byly připraveny dopředu žalobcem a spotřebitel -dlužník, pak neměl možnost je jakkoliv ovlivnit. Žalobce dodával, že RPSN stanovená ve výši 76 %, resp. 62 % je ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy, stejně i ujednání o smluvní pokutě ve výši 50 % z celkové částky k doplacení a smluvní pokutě ve výši 8 % a 13 % z jedné splátky. Rozhodčí nálezy tak žalobce považuje za nicotné. Ve smyslu shora uvedeného žalobce popírá i pohledávku přihlášenou jako P1-2 ve výši 81.531 Kč, tvořenou nedoplatkem na směnečné sumě-smluvní pokuta, dle smlouvy č. 9100079400 ve výši 66.500 Kč a úroků 15.031 Kč. Dle žalobce dodatek ke smlouvě je absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy, kdy žalovaný požaduje odměnu ve výši 100 %. Pohledávka P1-5 ve výši 40.755 Kč, tvořená nedoplatkem na směnečné sumě-smluvní pokutě, ze smlouvy o úvěru č. 9100150257 ve výši 33.385 Kč a úrok 7.370 Kč, jsou rovněž neplatné, kdy dodatek ke smlouvě dle tvrzení žalobce je absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy, když za odklad splatnosti dvou splátek požaduje žalovaný odměnu ve výši 100 %. Dále žalobce popírá pohledávku P1-7 ve výši 32.413 Kč, tvořenou nedoplatkem na směnečné sumě-smluvní pokutě dle smlouvy o úvěru č. 9100269930 ve výši 26.666, úroku 5.747 Kč, kdy dodatek ke smlouvě je neplatný pro rozpor s dobrými mravy. Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že nepřiměřenost smluvní pokuty je nutno vždy posuzovat s ohledem na všechny okolnosti případu. Jako konkrétní okolnosti rozhodne pro posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty, je třeba vzít v úvahu profesionální nerovnost kontrahentů, nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka, kdy smlouva je v rozporu s ustanovením § 56 odst. 1 občanského zákoníku, obsahuje řadu ustanovení, jež znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech. K nepřiměřenosti smluvní pokuty žalobce uvádí, že smyslem institutu smluvní pokuty je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pod pohružkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Ujednání o smluvní pokutě, je zcela neplatné, jestliže se příčí dobrým mravům, podle § 39 občanského zákoníku, taktéž pokud jde o vymáhání smluvní pokuty, jakožto výkonu práva v rozporu s dobrými mravy. Takové právo je vykonáno v rozporu se zásadou dobrých mravů. Má-li být smluvní pokuta z hlediska jejího souladu s dobrými mravy přiměřená jednotlivým funkcím, které má plnit, jeví se její takto sjednaná výše nepřiměřená.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 14.04.2015. Právním důvodem vzniku popřených pohledávek byl nedoplatek na směnečných sumách dle smluv o revolvingovém úvěru č. 9100079400, smlouvy č. 9100150257 a smlouvy č. 9100269930. Všechny pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné a jejich vykonatelnost byla doložena (viz. část II. vyjádření). Žalobce popřel uvedené pohledávky a tvrdil v žalobě, údajnou neplatnost ujednání o smluvní pokutě a to pro tvrzený rozpor s dobrými mravy, když tato ujednání vč. rozhodčí doložky a směnečného ujednání, nebyly sjednány přímo v úvěrové smlouvě, ale ve všeobecných smluvních podmínkách. Žalovaný se s názorem žalobce neztotožňuje a žalobu považuje za nedůvodnou. Žalovaný odkazuje na rozhodčí nález č. j. La 1450/10-21, č. j. La 2648/10-21 a rozhodčí nález č. j. 103 Rozh 1209/2010-14. Rozhodčí nálezy jsou v souladu s § 177 insolvenčního zákona titulem pro prokázání vykonatelnosti pohledávek. Jedná se o vykonatelné pohledávky, jejíž vykonatelnost byla doložena a žalovaný odkazuje na znění § 199 odst. 3 isnolvenčního zákona, kdy v žalobě může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávky popřel. S odkazem na ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci, tak jak žalovaný blíže odůvodňuje v části IV. bod A) vyjádření k žalobě. V části IV. bod b) vyjádření k žalobě pak žalovaný odkazuje na rozsudky Vrchního soudu v Olomouci, kdy dle uvedeného není možné v případě, kdy byla pohledávka přihlášená jako vykonatelná, na základě rozhodčího nálezu, provádět jiné právní hodnocení, přičemž jiným právním hodnocením je i to, pokud insolvenční správce tvrdí neplatnost rozhodčí doložky či rozpor s dobrými mravy. V části IV. bod C) pak žalovaný odkazuje na výklad ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, uvedený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 7/2013 a sp. zn. 29 Cdo 392/2011, ze kterých v této části cituje. Tím, že žalobce pojímá princip dobrých mravů jako nejvyšší právní princip, který je možné aplikovat zcela neomezeně, porušuje zásadu práva na spravedlivý proces. Žalobce zanedbává např. zásadu právní jistoty či zásadu, dle které má každý občan činit co není zakázáno zákonem a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. Smlouvy o úvěru splňují všechny náležitosti stanovené zákonem a byly řádně uzavřeny, což bylo posouzeno i v rozhodčím řízení. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

Soud zjistil z přihláškového spisu odd. P, č. přihlášky P1, č. věřitele 1 vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 22 INS 26376/2013 následující:

Z přihlášky pohledávky, že tato byla doručena soudu 14.11.2013. Žalovaný přihlásil pohledávku č. 1 v celkové výši 113.782 Kč, sestávající z jistiny, nedoplatku na směnečné sumě-smluvní pokutě ve výši jistiny 91.500 Kč a z příslušenství úrok a náklady řízení 22.282 Kč, pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu. Pohledávka

č. 2 byla přihlášena v celkové výši 81.531 Kč, sestávající z jistiny 66.500 Kč a z příslušenství 15.031 Kč, pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu. Pohledávka č. 3 byla přihlášena v celkové výši 39.900 Kč. Pohledávka č. 4 byla přihlášena v celkové výši 74.913 Kč, sestávající z jistiny 57.997 Kč a z příslušenství 16.916 Kč. Pohledávka č. 5 byla přihlášena v celkové výši 40.755 Kč, jistina 33.385 Kč a úrok 7.370 Kč, pohledávka byla označena jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu. Pohledávka č. 6 byla přihlášena v celkové výši 51.556 Kč, jistina 41.510 Kč a příslušenství 10.046 Kč, pohledávka byla označena jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu.

Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100150257, že tato byla uzavřena mezi žalovaným jako věřitelem a dlužnikem a Zlatou Krpcovou dne 28.08.2007, smlouva je podepsána smluvními stranami, částka k vyplacení 30.000 Kč, výše splátky 1.774 Kč, odměna za poskytnutí úvěru 33.864 Kč, maximální výše úvěru 63.864 Kč, předpokládaná RPSN 76,25 %, počet splátek 36. Na druhé straně smlouvy o úvěru jsou smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, kdy v článku 13 byly sjednány sankce a v článku 18 byla sjednána rozhodčí doložka.

Oznamením z 21.02.2010, že žalovaný oznámil dlužnikovi, že závažným způsobem porušil smlouvu o úvěru č. 9100150257 a staly se okamžitě splatnými všechny závazky vyplývající ze smlouvy. Dlužník byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části půjčky a smluvních pokut, celkem 98.882 Kč. Specifikace dlužné částky pak je zbývající dlužné splátky 65.497 Kč, neuhrazené penalizační faktury 1.453 Kč, smluvní pokuta ve výši 50 % z výše půjčky 31.932 Kč.

Rozhodčím nálezem ze dne 24.08.2010, č. j. La 2648/10-21, že tento nabyl právní mocí 31.08.2010, byl vydán rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou ve věci navrhovatele-věřitele proti odpůrcům-dlužnikovi a Zlatě Krpcové, kdy dlužníci byli zavázáni zaplatit společně a nerozdílně 98.882 Kč s 6% úrokem od 05.03.2010 do zaplacení, dále náhradu nákladů rozhodčího řízení 1.600 Kč. Dlužník byl zavázán zaplatit věřiteli náhradu hotových výdajů 1.000 Kč a Zlata Krpcová byla zavázána zaplatit navrhoteli-věřiteli náhradu hotových výdajů 1.000 Kč. Tímto rozhodčím nálezem bylo rozhodnuto o nároku navrhovatele -věřitele, ze smlouvy o úvěru č. 9100150257.

Smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100269930, že tato byla uzavřena mezi žalovaným jako věřitelem a dlužníkem Radoslav anonymizovano a spoludlužníkem Zlatou Krpcovou dne 26.01.2009 a účastníky podepsána. Na druhé straně této smlouvy jsou smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru kde v č. l. 13 byly sjednány sankce a v bodě 18 je sjednána rozhodčí doložka. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. 9100269930, že tento byl uzavřen a podepsán dlužníky 18.01.2010, jako dlužník zde vystupoval Ing. Radoslav Krpec a spoludlužník Zlata Krpcová, výše úvěru 51.012 Kč, počet splátek 33, částka k vyplacení 26.000 Kč, smluvní odměna 25.012 Kč, RPSN 61,90 Kč, výše sjednaného revolvingu 34.008 Kč, výše odměny za poskytnutí běžného revolvingu 18.024 Kč, maximální výše úvěru po poskytnutí revolvingu 59.514 Kč.

Oznámením z 22.03.2010, které vystavil žalovaný jako věřitel a byl adresován dlužníkovi, že klient Ing. Radoslav Krpec závažným způsobem porušil smlouvu o úvěru č.

9100269930, tímto požaduje věřitel okamžitou úhradu, dosud nesplacené části půjčky a smluvních pokut ve výši 68.176 Kč. Specifikace dlužné částky sestává z dlužné částky dle splátkového kalendáře 41.510 Kč, neuhrazené penalizační faktury 1.160 Kč, smluvní pokuty ve výši 50 % z výše půjčky 25.506 Kč.

Rozhodčím nálezem ze dne 27.04.2010, č. j. 103 Rozh 1209/2010-14, že tento nabyl právní moci 27.04.2014 a byl vydán rozhodcem Mgr. Janem Fišerem ve věci žalobce-věřitele proti žalovaným 1) Ing. Radoslav Krpec, 2) Zlata Krpcová, kdy oba žalovaní byli zavázáni zaplatit společně a nerozdílně částku 68.176 Kč s 6% úrokem z prodlení od 06.04.2010 do zaplacení a dále náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.100 Kč. Tímto rozhodčím nálezem bylo rozhodnuto o nároku žalobce-věřitele, ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100269930.

Smlouvou o revolvingovém úvěru č. smlouvy 9100079400, že tato byla uzavřena mezi žalovaným jako věřitelem a Radoslavem anonymizovano dne 21.8.2008. Smlouva je podepsána jen na 1. straně. Na druhé straně jsou smluvní ujednání o úvěru, kdy v článku 13 byly sjednány sankce a v článku 18 byla sjednána rozhodčí doložka.

Rozhodčím nálezem ze dne 1.7.2010, č. j. La 1450/10-21, že tento vydal rozhodce JUDr. Eva Vaňková ve věci navrhovatele-věřitele proti dlužníkovi. Dlužník Radoslav Krpec byl zavázán zaplatit navrhovateli 158.000 Kč s 6% úrokem od 1.2.2010 do zaplacení, na náhradu nákladů rozhodčího řízení 1.600 Kč. Tímto rozhodčím nálezem bylo rozhodnuto o nároku věřitele ze smlouvy o úvěru č. 9100079400.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 22 INS 26376/2013 probíhá insolvenční řízení dlužníka a že žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno přezkumné jednání, na kterém byly insolvenčním správcem popřeny pohledávky, ohledně smluvních pokut, úroků a náhledů rozhodčího řízení, se konalo 31.01.2014. Insolvenční správce podal předmětnou žalobu o popření pohledávek u příslušného soudu dne 03.03.2014, tedy včas (§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona).

Pro posouzení důvodnosti předmětné žaloby jsou rozhodující následující skutečnosti. Jednak je to otázka toho, zda žalobce jako insolvenční správce je aktivně legitimován k podání předmětné žaloby, když popřel žalovaným přihlášené pohledávky, které byly označeny jako vykonatelná, dále s ohledem na tvrzení žalobce, zda nárok-pohledávky žalované strany, které byly přihlášeny jako vykonatelná dle rozhodčích nálezů, jsou pohledávkami skutečně vykonatelnými, když žalobce zpochybňuje platnost sjednaných rozhodčích doložek, a tudíž namítá nicotnost vydaných rozhodčích nálezů.

Podle § 199 insolvenčního zákona, který upravuje popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem platí, že insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Dle odst. 2 jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle odst. 3 v žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Jak vyplývá z obsahu spisu a ze zjištěných skutečností, žalobce jako insolvenční správce popřel pohledávky žalované strany, která tyto přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka jako vykonatelné. Žalobce pak ve smyslu § 199 insolvenčního zákona podal ve lhůtě žalobu o popření vykonatelných pohledávek. V průběhu řízení však vyšlo najevo, že pohledávky žalovaného nejsou pohledávkami vykonatelnými, a to z důvodu, které soud níže uvede, pokud bude hodnotit, zda byla či nebyla platně sjednána rozhodčí doložka a zda tedy vydané rozhodčí nálezy jsou platnými a vykonatelnými rozhodnutími, popř. rozhodnutími nicotnými. Nicméně platí, že i za tohoto stavu byl insolvenční správce aktivně legitimován k podání předmětné žaloby. Dle komentáře k ustanovení § 199 insolvenčního zákona totiž platí, že ukáže-li se v průběhu incidenčního řízení, že popřená vykonatelná pohledávka je ve skutečnosti pohledávkou nevykonatelnou, lze z § 198 odst. 3 insolvenčního zákona analogicky dovodit, že by to nemělo být důvodem pro zamítnutí žaloby a mělo by toliko dojít k přesunu břemene tvrzení a důkazního břemene ze správce na věřitele, jenž by byl poté naopak povinen prokázat eventuální pravost, výši nebo pořadí své pohledávky jako by byl spor zahájen v opačném postavení stran dle § 198 insolvenčního zákona.

Z výše uvedeného důvodu tedy soud posuzoval, zda námitka žalobce, že rozhodčí doložky, na základě kterých byly vydány rozhodčí nálezy, jsou neplatná. Soud posuzoval tato tvrzení se závěrem, že uplatněné pohledávky ze strany žalované společnosti jsou pohledávkami nevykonatelnými, jelikož zaujal názor, že sjednané rozhodčí doložky jsou neplatná dle § 39 občanského zákoníku a následně pak vydané rozhodčí nálezy jsou nicotnými právními akty, které nemohly založit žádná práva a povinnosti.

Je třeba zdůraznit, že soud z úřední povinnosti má zkoumat, zda uplatněná pohledávka je skutečně vykonatelnou pohledávkou zejména tak, jak je v posuzované věci, když jde o spor ze spotřebitelské smlouvy. Je třeba, aby soud vždy ve všech řízeních, vč. vykonávajícího zkoumal, zda rozhodčí doložka ve spotřebitelské smlouvě není nekalým smluvním ujednáním. Soudy, tak ve všech stádiích řízení povinně vždy přezkoumají platnost rozhodčí doložky, pokud byla ujednána mezi spotřebitelem a podnikatelem.

Pokud jde o sjednané rozhodčí doložky, soud zaujal jak je výše uvedené názor, že se jedná o neplatné rozhodčí doložky a tudíž následně vydané rozhodčí nálezy jsou nicotnými, tudíž je možné akceptovat popěrný úkon ze strany žalobce a nelze tedy dovodit podmínky ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona. Dle názoru soudu se jedná o nevykonatelné pohledávky a potom žalobce měl oprávnění namítat jiné právní posouzení uplatněného nároku.

Soud konstatuje, že nebyla platně sjednána rozhodčí doložka a tudíž vydané rozhodčí nálezy jsou nicotnými a pohledávky žalovaného jsou nevykonatelné a dále že nebyla platně sjednána ani sankce, tedy smluvní pokuta dle smluvních ujednání smlouvy o úvěru. V této

části pak soud odkazuje na nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, z kterého cituje v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obvzláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, např. smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci obchodních podmínek . V této souvislosti soud uvádí, že smluvní ujednání tak, jak v tomto případě bylo zjištěno jsou na druhé straně smluv o úvěru, když smlouvy o úvěru byly smluvními stranami podepsány pouze na straně č. 1. Je třeba uvést, že smluvní ujednání mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy předepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Obchodní podmínky-smluvní ujednání nesmí sloužit k tomu, aby do nich, jako v tomto případě, v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě byla skryta žalovaným jako věřitelem ujednání, která jsou pro spotřebitele rozhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele mohou uniknout, např. rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto věřitel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému ujednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci smluv ujednání zakládající smluvní pokutu, podobně jako rozhodčí doložka, zásadně nemohou být součástí tzv. obchodních podmínek-smluvních ujednání, nýbrž toliko smlouvy samotné, listiny na níž účastník smlouvy připojuje svůj podpis.

V předmětné věci ujednání o smluvní pokutě a o rozhodčí doložce nebyly součástí smluv o úvěru, které jsou podepsány smluvními stranami, ale toliko součástí obchodních podmínek smlouvy o úvěru. Pak lze uzavřít, že nedošlo k platnému sjednání rozhodčí doložky ani k platnému ujednání o smluvní pokutě.

Pokuď tedy žalobce zpochybnil pohledávky žalovaného tak jak jsou specifikovány v bodě I.-VI., výroku tohoto rozhodnutí, byl popěrný úkon ze strany žalobce důvodný. Z důvodu výše uvedeného pak žalovanému nevznikl nárok na smluvní pokuty, úrok z prodlení ze smluvních pokut a ani na náklady rozhodčího řízení.

Z důvodu výše uvedených soud zcela akceptuje argumentaci žalobce tak, jak je uvedeno ve skutkových tvrzení a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 163 odst. 1 insolvenčního zákona. V řízení byl žalobce úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy za 3 úkony právní služby náleží odměna 9.300 Kč. Ke každému úkonu právní služby dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky přísluší paušál á 300 Kč, tedy 900 Kč. Právní zástupce žalobce má nárok na 21 % DPH tj. 2.142 Kč. Celkem náklady řízení činí 12.342 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Žalobce byl při podání žaloby osvobozen od placení soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. o) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění. Dle § 2 odst. 3 citovaného zákona je-li navrhovatel v řízení od poplatků osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledků řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatků osvobozen. Soud proto uložil žalovanému, aby zaplatil České republice na účet Krajského soudu v Ostravě, soudní poplatek ve výši 5.000 Kč (položka 13 odst. 1 písm. a) Sazebníku) a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 01.07.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Veronika Paličková samosoudkyně