22 ICm 4/2014
Číslo jednací: 22 ICm 4/2014-90 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 81/2013

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Mgr. Radoslav Lavička, IČO 10639250, Járy da Cimrmana 735/8, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka Mgr. Zdeňka Zatloukala, Horní náměstí 583, 772 00 Olomouc, zastoupen Mgr. Jakubem Dohnalem, advokátem, Schweitzerova 50, 772 00 Olomouc, proti žalovanému: appe, s. r. o., IČO 27289737, Počernická 509/85, 110 00 Praha-Malešice, zastoupenému JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem, Masná 1324/1, 702 00 Ostrava, odpůrčí žaloba, o předběžné opatření

takto:

Soud nařizuje žalovanému-povinnému, společnosti appe, s. r. o., IČO 27289737, sídlem Počernická 509/85, 110 00 Praha-Malešice, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení složil na účet soudní úschovy Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, částku 1.000.000 Kč, do doby pravomocného skončení věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn..

Odůvodnění:

V předmětné věci rozhodl podepsaný soud rozsudkem ze dne 14.09.2015, č. j. 22 ICm 4/2014-70, kterým určil, že uznání dluhu a dohoda o zápočtu, tak jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, je vůči věřitelům v insolvenčním řízení neúčinná, pod výrokem II. uložil žalovanému povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 1.000.000 Kč, dále soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení a zaplacení soudního poplatku. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání.

Podáním, které došlo soudu dne 25.11.2015, navrhl žalobce vydání předběžného opatření, kdy se domáhá toho, aby soud nařídil povinnému (žalovanému) složit na účet soudní úschovy Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci částku 1.000.000 Kč. Žalobce tento návrh na vydání předběžného opatření odůvodnil tím, že jakožto insolvenční správce dlužníka podal odpůrčí žalobu, o které bylo rozhodnuto. Pod sp. zn.byl vydán rozsudek, kterým soud žalobě vyhověl, rozsudek č. j.-70 ze dne 14.09.2015. Proti tomuto rozsudku podal povinný, tedy žalovaný odvolání, které žalobce považuje za neopodstatněné a účelové a v podání tohoto odvolání spatřuje žalobce pouze snahu, o získání času pro vyvedení majetku ze společnosti povinného, s cílem zmařit možnost výkonu výše uvedeného rozsudku. Dále žalobce uvedl, že povinný v rozporu se zákonem nezveřejňuje řádně ve sbírce listin účetní závěrky a související dokumenty, navrhovatel, tedy žalobce tak nemá faktickou možnost se seznámit se stavem majetku povinného, a proto nemůže navrhnout předběžné opatření, které by spočívalo v zákazu dispozice povinného, např. s konkrétním nemovitým majetkem. Navrhovatel se obává, že povinný bude mařit výkon soudního rozhodnutí, a proto se domáhá vydání předmětného předběžného opatření. Povinnému-žalovanému nemůže předběžným opatřením vzniknout žádná škoda, nejde o šikanózní návrh, navrhovatel jako insolvenční správce se snaží zabránit situaci, kdy bude mít v rukou pravomocný a vykonatelný rozsudek, ale povinný již nebude mít fakticky žádný majetek, kterým by mohl svou povinnost splnit. Pokud se opravný prostředek podaný povinným ukáže jako odůvodněný, peníze poskytnuté do soudní úschovy mu budou navráceny a nemůže tak nařízením předběžného opatření utrpět žádnou nedůvodnou škodu. Navrhovatel se domnívá, že potenciální újma, která může navrhovateli vzniknout, zcela převyšuje omezení, které bude způsobeno povinnému při uložení předběžného opatření. Ze strany navrhovatele se ani nejedná o uplatnění práva, o jehož osudu bude teprve rozhodováno, ale o nárok vycházející z již vydaného soudního rozhodnutí.

V dané věci se jedná o předběžné opatření dle § 102 odst. 1 o. s. ř., dle kterého je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Dle odst. 3 citovaného ustanovení § 76 zde platí obdobně (v dané věci se tedy nejedná o nařízení předběžného opatření dle § 74 odst. 1 o. s. ř., jak navrhoval žalobce).

Dle § 76 odst. 1, písm. c) o. s. ř. může být účastníku uloženo, aby složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu.

S ohledem na zjištěné okolnosti a posouzení argumentu uvedených navrhovatelem v návrhu na vydání předběžného opatření soud dospěl k závěru, že tento je důvodné. Jak argumentoval žalobce, ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 14.09.2015, č. j.-70, kdy bylo určeno, že označený právní úkon, tedy uznání dluhu a dohoda o zápočtu, je vůči věřitelům v insolvenčním řízení neúčinný a že žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 1.000.000 Kč. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání.

S ohledem na shora uvedené a argumenty navrhovatele v návrhu na vydání předběžného opatření má soud za to, že jsou naplněny podmínky § 102 odst. 1 a § 76 odst. 1, písm. c) o. s. ř. a že tedy zde existuje obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen a je potřeba, a důvodně se toho domáhá navrhovatel, uložit v dané věci žalovanému, aby složil do soudní úschovy peněžitou částku, tedy částku 1.000.000 Kč, kterou dle shora citovaného, doposud nepravomocného rozsudku, má povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníka. Je třeba uvést, že s ohledem na stav řízení o neúčinnost právního úkonu, nemůže být

OL ICM B

žalovanému, tedy povinnému způsobena žádná škoda. Navrhoval jako insolvenční správce se snaží zabránit situaci, kdy v případě toho, že napadený rozsudek nabude právní moci a stane se vykonatelným, nebude povinný již mít fakticky žádný majetek, kterým by mohl svou povinnost splnit. Pokud se argumenty žalovaného uvedené v podaném odvolání posoudí jako relevantní a důvodné, peníze které budou složeny do soudní úschovy, budou následně žalovanému, povinnému, navráceny a nemůže tak žalovaný-povinný, jak argumentoval správně žalobce nařízením předběžného opatření, utrpět žádnou nedůvodnou škodu. Za situace, že se jedná o uplatnění práva, o jehož nároku již bylo rozhodnuto vydáním napadeného rozsudku, existuje reálná obava z újmy, která může navrhovateli vzniknout, která převyšuje omezení, které bude způsobeno dočasně povinnému při uložení předběžného opatření.

Z důvodu výše uvedených soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

O náhradě nákladů řízení se v usnesení o předběžném opatření dle § 102 odst. 1 o. s. ř. nerozhoduje (§ 145 a § 151 o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Olomouc 30.11.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Veronika Paličková samosoudkyně

OL ICM B