22 ICm 3518/2015
Jednací číslo: 22 ICm 3518/2015-24 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 11314/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hajnou ve věci žalobce: Diakonie ČCE-Hospic CITADELA, IČ 73632783, se sídlem Valašské Meziříčí, Žerotínova 1421, zastoupeného JUDr. Lubomírem Gajduškem, advokátem, se sídlem Vsetín, 4. května 1491, proti žalované: Mgr. Bc. Kateřina Hnilicová, IČ 02671743, se sídlem Přerov, Č. Drahlovského 871/17, insolvenční správkyně dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Hranice, Masarykovo nám. 74, o určení pohledávky, takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že jeho pohledávka za dlužníkem Františkem anonymizovano , anonymizovano , přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 11314/2015, ze smlouvy o poskytnutí sociální služby ze dne 1.1.2012, v popřené výši 61.360 Kč je po právu, s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Podanou žalobou se žalobce jakožto domáhal vůči žalované jakožto insolvenční správkyni dlužníka Františka Strnadla určení, že jeho pohledávka za dlužníkem přihlášená isir.justi ce.cz do insolvenčního řízení je i v popřené části 61.360 Kč po právu. Uvedl, že se jedná o pohledávku ze služeb realizovaných v domově se zvláštním režimem pro otce dlužníka na základě smlouvy č. 60152012, kterou podepsal rovněž dlužník jako kontaktní osoba. Dlužník, v té době příjemce veškerých příjmů svého otce, se zavázal uhradit nevyrovnané závazky svého otce, které by poskytovateli vznikly ke dni ukončení smlouvy. V návaznosti na to byla mezi žalobce a dlužníkem uzavřena dohoda o splátkách ze dne 24.4.2012, v níž dlužník svůj závazek vůči žalobci uznal a zavázal se jej ve splátkách uhradit. Pohledávka žalobce tak není promlčena, jak odůvodnila žalovaná její popření.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 66.540 Kč, z níž uznala částku 5.180 Kč představující cenu za služby poskytnuté žalobcem se splatností dne 30.6.2012. Zbývající částku ve výši 61.360 Kč pak žalovaná popřela, neboť se jedná o pohledávky splatné od 29.2.2012 do 31.5.2012, tedy s ohledem na jejich uplatnění přihláškou dne 5.6.2015 o pohledávky promlčené. Žalovaná zdůraznila, že pohledávky byly žalobcem přihlášeny jako pohledávky za sociální služby poskytnuté Ladislavu Strnadelovi, které v rámci dědického řízení přešly na dlužníka jako dědice jmenovaného. Přihlášením pohledávek do dědického řízení Ladislava Strnadela nedošlo ke stavení či přerušení promlčecí lhůty. Žalobce ani nepředložil daňové doklady, jimiž cenu za poskytnuté služby účtoval. Z doložené knihy faktur není zřejmé, kdo je věřitelem a kdo dlužníkem. V žalobě pak žalobce nově tvrdí jako důvod své pohledávky za dlužníkem smlouvu o splátkovém kalendáři ze dne 24.4.2012 uzavřenou mezi žalobcem a dlužníkem, která však nemůže být považována za uznání dluhu s vlivem na promlčecí dobu, jelikož případně uznávaný závazek v ní není určitě a jednoznačně specifikován. Navíc takové uznání by se nemohlo vztahovat na dílčí pohledávky žalobce se splatností přede dnem uzavření dané smlouvy. Dlužník pak v rámci smlouvy o poskytnutí sociální pomoci ze dne 1.1.2012 připojil svůj podpis k pasáži týkající se kontaktní osoby, teprve za ní-již dlužníkem nepodepsané-následují ujednání o úhradě závazků klienta Ladislava Strnadela vůči žalobci. Žalovaná dodává, že identifikace kontaktní osoby v dané smlouvě, stejně osoby zavázané ze smlouvy o splátkovém kalendáři, není jednoznačná.

Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.5.2015 č.j. KSOS 22 INS 11314/2015-A4 soud zjistil, že tímto usnesením byl zjištěn úpadek dlužníka Františka Strnadela, insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná, soud povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením.

Žalobce včasnou přihláškou, odeslanou a doručenou soudu dne 5.6.2015 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka své nevykonatelné pohledávky v celkové výši 66.540 Kč, jako pohledávky za poskytnuté sociální služby po zůstaviteli Ladislavu Strnadelovi, které přešly na dlužníka dle usnesení sp. zn. 22 D 47/2013, jak soud zjistil z přihlášky žalobce č. P6 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 11314/2015.

Přihláška pohledávek žalobce č. P6 byla přezkoumána při přezkumném jednání konaném dne 11.8.2015. Pohledávka žalobce byla žalovanou uznána ve výši 5.180 Kč, ve výši 61.360 Kč byla z důvodu promlčení popřena. Dlužník pohledávky žalobce nepopřel.Uvedená zjištění soud učinil z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 11.8.2015 a ze seznamu přihlášených pohledávek přihlášky č. P6 v řízení sp. zn. KSOS 22 INS 11314/2015.

Žalobce byl o částečném popření své pohledávky a možnosti podat žalobu na její určení vyrozuměn podáním žalované ze dne 17.8.2015, které mu bylo doručeno dne 12.8.2015, jak soud zjistil z předmětného vyrozumění ze dne 17.8.2015 a dodejky k němu.

S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba doručená soudu dne 8.9.2015, byla podána ve lhůtě stanovené § 198 insolvenčního zákona a je jí možno věcně projednat. Žalovaná je pak ve věci pasivně legitimována, neboť jakožto insolvenční správkyně popřela nevykonatelnou pohledávku žalobce jakožto přihlášeného věřitele.

Soud dále z příloh přihlášky žalobce zjistil následující.

Mezi žalobcem jako poskytovatelem a Ladislavem anonymizovano , bytem Všechovice, Malhotice 104, jako klientem, byla uzavřena smlouva o poskytnutí sociální pomoci v Domově se zvláštním režimem č. 60152012 ze dne 1.1.2012, a to dle § 50 zákona č.108/2006 Sb. Žalobce se smlouvou zavázal poskytovat klientovi služby ve smlouvě specifikované, za sjednanou úplatu. Splatnost úplaty byla sjednána vždy do konce měsíce, za který je hrazena. Platnost a účinnost smlouvy byla sjednána okamžikem jejího podpisu oběma smluvními stranami. V rámci článku XII.-zvláštních ujednání, byl v bodě 5 klientem jako kontaktní osoba určen syn klienta František Strnadel, bytem Všechovice, Malhotice 104, u tohoto bodu je kontaktní osoba podepsána. Za tímto bodem následují bod 7 a bod 8, v bodě 8 je uvedeno, že kontaktní osoba se zavazuje uhradit případné nevyrovnané závazky klienta vzniklé ke dni ukončení smlouvy. Pod tímto textem podpis kontaktní osoby připojen není, stejně jako není připojen na konci smlouvy. Tato zjištění soud učinil ze smlouvy o poskytnutí sociální pomoci v Domově se zvláštním režimem č. 60152012 ze dne 1.1.2012.

Ze smlouvy o splátkovém kalendáři ze dne 24.4.2012 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako oprávněným a Františkem anonymizovano , bytem Všechovice, Malhotice 104, jako povinným. Smlouva obsahuje prohlášení povinného, že uznává oprávněnému závazek na částku 53.330 Kč, s tím, že tuto částku uhradí v 11 měsíčních splátkách po 5.000 Kč, s poslední splátkou ve výši 3.330 Kč, vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž bude smlouva uzavřena. V případě prodlení s úhradou kterékoli splátky smlouva zaniká.

Z knihy vydaných faktur soud zjistil, že pohledávky přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka sestávají z pohledávky vyúčtované ve výši 20.700 Kč, se splatností dne 29.2.2012, v neuhrazené částce 9.730 Kč, z pohledávky vyúčtované ve výši 21.300 Kč, se splatností dne 31.3.2012, v neuhrazené částce 21.300 Kč, z pohledávky vyúčtované ve výši 21.000 Kč, se splatností dne 30.4.2012, v neuhrazené částce 21.000 Kč, z pohledávky vyúčtované ve výši 21.300 Kč, se splatností dne 31.5.2012, v neuhrazené částce 9.330 Kč, a z pohledávky vyúčtované ve výši 21.000 Kč, se splatností dne 30.6.2012, v neuhrazené částce 5.180 Kč, celkem neuhrazeno 66.540 Kč. Tato částka jako dlužná částka za Ladislavem anonymizovano plyne i z vyúčtování úhrady za prosinec 2012.

Z přípisu JUDr. Jaroslava Kopeckého, soudního komisaře, ze dne 25.3.2014, bylo zjištěno, že jím soudní komisař sdělil žalobci, že povinnost uhradit pohledávku žalobce za zůstavitelem Ladislavem Strandelem, zemřelém dne 21.12.2012, z neuhrazených faktur za poskytnuté služby dle smlouvy č. 60152012, ve výši 66.540 Kč, přešla na pozůstalého syna Františka Strnadela, tj. dlužníka. Rozhodnutí o dědictví v řízení sp. zn. 22 D 47/2013 nabylo právní moci dne 18.3.2014.

Provedenými důkazy bylo prokázáno, že pohledávka žalobce v popřené části představuje úplatu za služby poskytnuté žalobcem právnímu předchůdci dlužníka Ladislavu Strnadelovi dle smlouvy o poskytnutí sociální pomoci ze dne 1.1.2012, za období únor 2012 až květen 2012, se splatností od 29.2.2012 do 31.5.2012.

Podle § 101 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013 (dále též jen občanský zákoník), je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 110 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku, bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

Podle § 558 občanského zákoníku uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.

Soud na danou věc aplikoval citované právní předpisy účinné do 31.12.2013, neboť dle přechodných ustanovení § 3036 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1.1.2014, se podle dosavadních předpisů až do doby svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy. Dle § 3028 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona řídí dosavadními právními předpisy.

S ohledem na důvod popření části pohledávky žalobce, jakož i tvrzení obsažená v žalobě a vyjádření žalované se soud zabýval otázkou promlčení. K tomu soud dodává, že popření pohledávky z důvodu promlčení je popřením pohledávky co do pravosti.

Popřená část pohledávky žalobce ve výši 61.360 byla splatná, jak je uvedeno shora, v období od 29.2.2012 do 31.5.2012 (dne 29.2.2012 částka 9.730 Kč, dne 31.3.2012 částka 21.300 Kč, dne 30.4.2012 částka 21.000 Kč, dne 31.5.2012 částka 9.330 Kč). V době podání přihlášky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka, tj. dne 5.6.2015, když přihláška pohledávky v insolvenčním řízení běh promlčecí doby staví, tak již obecná 3letá promlčecí doba uplynula.

K tomu lze doplnit, že uplatnění pohledávky žalobce v dědickém řízení právního předchůdce dlužníka nepředstavuje uplatnění práva, které by mohlo mít za následek stavení běhu promlčecí doby (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.3.2011 sp. zn. 28 Cdo 4942/2010 či ze dne 18.6.2013 sp. zn. 28 Cdo 111/2013).

Úkonem, který tak mohl mít vliv na promlčecí dobu, tudíž může být (kromě samotného uplatnění pohledávky přihláškou v insolvenčním řízení), žalobcem tvrzené uznání dluhu.

K tomuto uznání nedošlo stranou smlouvy o poskytnutí sociální pomoci, Ladislavem anonymizovano , ale jeho právním nástupcem, dlužníkem v insolvenčním řízení (když přes námitky ohledně nedostatečné identifikace dlužníka žalovaná skutečnost, že dlužník podepsal obě k důkazu provedené smlouvy, nezpochybňovala, dlužník je pak v listinách označen jménem, příjmením, adresou i uvedením toho, že se jedná o syna Ladislava Strnadela).

Uznáním dluhu přitom ve smyslu § 558 občanského zákoníku nastává mimo jiné vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání trval. Tuto zákonnou domněnku lze vyvrátit, což žalovaná činí tím, že se nejednalo o dluh dlužníka. K tomu lze uvést, že v době uzavření smlouvy o splátkovém kalendáři dne 24.4.2012 ještě nemohlo dojít k přechodu dluhu na dlužníka, neboť Ladislav Strnadel zemřel až v prosinci 2012. Tvrdí-li žalobce v tomto směru, že dlužník se svým podpisem na smlouvě o poskytnutí sociální pomoci ze dne 1.1.2012 zavázal k úhradě dlužných částek za Ladislava Strnadela, nelze této jeho argumentaci přisvědčit. Stranou předmětné smlouvy byl žalobce a právní předchůdce dlužníka, nikoli dlužník samotný (ostatně i smlouva sama hovoří o dvou stranách). Dlužník sice připojil ve smlouvě svůj podpis, ovšem toliko k bodu obsahující údaje o osobě, která byla klientem zvolena jako osoba kontaktní. Takto dlužník stvrdil své kontaktní údaje a souhlas s tím, že bude v případě nutnosti žalobcem kontaktován. Takovéto připojení podpisu dlužníka však nelze vykládat tak, že tím současně převzal závazek, který je popsán až za jeho podpisem, a to i s ohledem na skutečnost, že smlouva o poskytnutí sociální služby má ze zákona povinně předepsanou písemnou formu (§ 91 zákona č. 108/2006 Sb.), a měl-li by být dlužník vázán takovou smlouvou, musel by ji-jako celek podepsat. Připojení podpisu dlužníka k údajům o kontaktní osobě pak nelze považovat ani např. za převzetí dluhu či přistoupení k závazku dle § 531, 533 občanského zákoníku, neboť i v takovém případě je třeba písemné formy a projev vůle dlužníka by proto musel zakončen jeho podpisem (následujícím po převzetí příslušné povinnosti).

Navíc, i pokud by se dlužník skutečně zavázal dlužné částky žalobci uhradit (odhlédnuto od formulace ve smlouvě, že se má jednat o závazky vzniklé ke dni ukončení smlouvy), pak by uznání takového jeho dluhu muselo splňovat náležitosti dle § 558 občanského zákoníku, tedy kromě písemné formy a příslibu úhrady především určení dluhu co do důvodu i výše. Výše dluhu ve smlouvě o splátkovém kalendáři ze dne 24.4.2012, která dle svého obsahu měla být právě uznáním dluhu, určena je. Co do svého důvodu však dluh v této smlouvě určen vůbec není. Není přitom relevantní, zda dlužníku či věřiteli je důvod uznávaného dluhu zřejmý. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle nesmí vzbuzovat pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob-viz např. závěr Nejvyššího soudu České republiky vyslovený v rozhodnutí ze dne 23.1.2003, sp. zn. 33 Odo 779/2002. Dle tohoto rozhodnutí důvod dluhu nemusí být obsažen přímo v listině o uznání dluhu, může být odvoditelný z jiné listiny, na níž je v listině o uznání dluhu výslovný odkaz. Žádný takový výslovný odkaz však smlouva o splátkovém kalendáři ze dne 24.4.2012 neobsahuje. Shodné závěry pak plynou i z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, např. ze dne 12.2.2012 sp. zn. 33 Odo 507/2001 (dle nějž důvod dluhu musí být seznatelný z listiny obsahující uznání).

Nutno dodat, že žalobce tvrdí, že právě uznáním dluhu obsaženým ve smlouvě ze dne 24.4.2012 došlo k prodloužení promlčecí doby popřených pohledávek, avšak v době, kdy byl takový úkon činěn, ještě téměř polovina z předmětné částky nebyla vůbec splatná (částka celkem 30.630 Kč byla splatná dne 30.4.2012 a dne 31.5.2012), dokonce na část této pohledávky žalobce ve výši 9.330 Kč nemohl ještě ani vzniknout nárok, neboť se jedná o úplatu za služby poskytnuté v měsíci květnu 2012, tedy až po podpisu smlouvy dne 24.4.2012. Ani z výše dluhu v listině ze dne 24.4.2012 uvedené (53.330 Kč) nelze dovodit, a to ani za pomoci knihy vydaných faktur či vyúčtování úhrady za prosinec 2012 (kdy žádnou matematickou operací z údajů-čísel v těchto listinách uvedených nelze dospět k výsledku 53.330 Kč), jaký konkrétní dluh má být uznán, zvláště za situace, kdy se dle tvrzení žalobce má jednat o pohledávky ze smlouvy o poskytnutí sociální služby, z níž však vznikaly dílčí pohledávky za poskytnuté služby účtované zvlášť za každý měsíc.

Lze tedy shrnout, že uznání dluhu obsažené ve smlouvě o splátkovém kalendáři ze dne není určité co do důvodu dluhu. Jako takové pak nemůže mít účinky přerušení promlčecí doby dle § 110 odst. 1 občanského zákoníku (jak vyložil Nejvyšší soud České republiky ve svém stanovisku ze dne 22.10.1958, sp. zn. 3 Ec 129/58, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 1/1959).

Z popsaných důvodů tak soud zavírá, že smlouva o splátkovém kalendáři ze dne 24.4.2012 nemohla mít žádný vliv na délku promlčecí doby, která tak v popřené části žalobcem přihlášených pohledávek ve výši 61.360 Kč uplynula dříve, než žalobce podal přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka.

Námitka promlčení vznesená žalovanou je tak důvodná. Dle § 100 odst. 1 věta občanského zákoníku (věta druhá a třetí) je-li vznesena námitka promlčení, nelze promlčené právo přiznat.

Za této situace soud dospěl k závěru, že žaloba na určení, že pohledávka žalobce přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka je i v popřené části ve výši 61.360 Kč po právu, není důvodná, neboť v tomto rozsahu je pohledávka promlčená. Soud proto žalobu zamítl (výrok I).

Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobce navíc v žalobě oproti přihlášce nově tvrdil, že se jedná o pohledávku vzniklou přímo vůči dlužníku (v přihlášce bylo tvrzeno, že jde o dluh původně právního předchůdce dlužníka, který na dlužníka přešel), ačkoli dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona v žalobě na určení pravosti pohledávky může žalobce jako důvod vzniku popřené pohledávky uplatnit pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Procesně úspěšná v řízení byla žalovaná, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Žalovaná se však nákladů řízení vzdala. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve dvou vyhotoveních.

V Olomouci dne 13. září 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Kateřina Hajná v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně