22 ICm 3391/2012
Číslo jednací: 22 ICm 3391/2012-35 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 9615/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: MIDESTA, s.r.o., IČ 27685098, se sídlem Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, proti žalovanému: BP Integralis Limited, se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kypr, zastoupen Mgr. Ivo Siegelem, se sídlem Školská 695/38, 110 00 Praha 1, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Petrem anonymizovano , anonymizovano , bytem Bělá pod Pradědem, Domašov 237, dle smlouvy o půjčce 1F 100832/2009 ze dne 14.07.2009,

a) z pohledávky č. 1 část pohledávky ve výši 41.904,01 Kč jistina a část pohledávky ve výši 3.452,55 Kč úrok z prodlení,

b) z pohledávky č. 2 část pohledávky ve výši 209.274,83 Kč jistina a část pohledávky ve výši 19.806,02 Kč úrok z prodlení,

c) pohledávku č. 3 ve výši 141.412,50 Kč z titulu smluvní pokuty,

d) pohledávku č. 4 ve výši 10.000 Kč z titulu smluvní pokuty,

e) pohledávku č. 5 ve výši 50.000 Kč z titulu smluvní pokuty.

II. Žaloba, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Petrem anonymizovano , anonymizovano , bytem Bělá pod Pradědem, Domašov 237, dle smlouvy o půjčce 1F 100832/2009 ze dne 14.07.2009, z pohledávky č. 1 část pohledávky ve výši 577,50 Kč jistina a část pohledávky ve výši 4.849,41 Kč úrok z prodlení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce jako přihlášený věřitel podal u příslušného soudu dne 13.9.2012 žalobu, kdy se domáhal popření pohledávek přihlášeným věřitelem označeným jako žalovaným, tak jak je uvedeno v návrhu a jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce jako přihlášený věřitel uvedl, k důvodům popření pohledávek přihlášeným věřitelem, a to pohledávek č. 1 až č. 5 následující. K pohledávce č. 1 popírá částku ve výši 42.481,51 Kč. Pohledávku č. 1 uznává ve výši 57.518,49 Kč. Žalobce uvedl, že pohledávka byla částečně dlužníkem uhrazena, celkově dlužník za závazky ze smlouvy uhradil částku 43.350 Kč. Dle čl. III odst. 2 smlouvy jsou v pravidelné měsíční splátce obsaženy splátky jistiny a splátky úroku. Dle žalobce v době uzavření se smlouva řídí zákonem č. 321/2001 Sb. Je-li sjednán spotřebitelský úvěr, musí smlouva obsahovat mj. stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, a dalších podmínek. Dle § 6 zákona č. 321/2001 Sb. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4 zákona č. 321/2001 Sb., pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období ČNB; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Smlouva uvedené náležitosti dle § 4 zákona č. 321/2001 Sb. neobsahuje. Dlužník uvedenou skutečnost u věřitele uplatnil, a to rovněž prostřednictvím právního zástupce. Proto se v předmětném závazkovém vztahu neuplatní sjednaná úroková míra, nýbrž úroková míra dle § 6 zákona č. 321/2001 Sb., a to ve výši diskontní sazby uveřejněné ČNB v době uzavření smlouvy, jež činí 0,5 %. Při použití úrokové sazby ve výši diskontní sazby v době uzavření smlouvy, jež činila 0,5 %, jistině ve výši 100.000 Kč, celková suma úroků tak činí 868,49 Kč. Půjčka byla zesplatněna k datu 09.04.2011. Celkově na jistině dlužník uhradil 43.350 Kč. Věřiteli tak na dlužné jistině coby přihlášené pohledávce č. 1 po právu náleží částka 57.518,49 Kč.

Pokud jde o pohledávku č. 1.1, (která byla přihlášena ve výši 9.278,77 Kč) tak z důvodu popření u pohledávky č. 1 žalobce rovněž popírá částečně tuto pohledávku v rozsahu 8.301,96 Kč jako příslušenství pohledávky č. 1.1-úrok z prodlení.

Pokud jde o pohledávku č. 2, tak tuto popírá žalobce ve výši 209.274,83 Kč. Jak bylo výše uvedeno u pohledávky č. 1, v případě závazkového vztahu se neuplatní smluvená výše úroku z dlužné jistiny, nýbrž úroková sazba ve výši diskontní sazby uveřejněné ČNB v době uzavření smlouvy, jež činila 0,5 %. Věřitel má nárok na úhradu úroku z půjčky ve výši 0,5 % z částky 57.518,49 Kč od 10.4.2011 do 28.7.2029, jenž činí částku ve výši 4.975,17 Kč. Žalobce popírá výši jistiny pohledávky č. 2 v částce 209.274,83 Kč.

ICM R

Pokud jde o pohledávku č. 2.1 přihlášenou ve výši 19.879,70 Kč, byla přihlášena jako příslušenství pohledávky č. 2-úrok z prodlení. Věřiteli náleží zákonný úrok z jistiny pohledávky ve výši 4.975,17 Kč od 10.4.2011 do dne úpadku, tj. úrok 73,74 Kč. Žalobce popírá příslušenství v rozsahu 19.806,02 Kč.

Pokud jde o pohledávky č. 3 až č. 5, tyto byly žalobcem popřeny v celém rozsahu. Ustanovení smlouvy, jež stanoví nárok na pohledávky č. 3, č. 4 a č. 5 (smluvní pokuty), jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty, celkové okolnosti úkonu, jeho pohnutky a účel, který sledoval, výši zajištěné částky a poměr původní a sankční povinnosti. V daném případě předmětné smluvní pokuty tyto funkce (preventivní, uhrazovací a sankční) neplní. Hlavní pohledávka věřitele (půjčka ve výši 100.000 Kč) je z hlediska smluvených nároků zajištěna takovým způsobem (kapitalizace úroků spolu s okamžitým zesplatněním veškerých v budoucnu splatných nároků, úrok z prodlení), že smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení neplní žádnou ze svých funkcí a je tak úkonem jednostranně zvýhodňujícím věřitele. Obdobně smluvní pokuta ve výši 10 % z půjčky za neoznámení podání insolvenčního návrhu (pohledávka č. 4) a smluvní pokuta ve výši 50.000 Kč (tj. 50 % jistiny) pro případ nutnosti domáhat se svého práva v rozhodčím řízení (pohledávka č. 5) jsou úkony zcela jednoznačně zvýhodňujícími věřitele, navíc jsou sjednány v nepřiměřené výši vzhledem k závazkům, jejichž splnění zajišťují, proto jsou ujednání o nich neplatná.

Žalovaný jako přihlášený věřitel se k žalobě vyjádřil podáním z 19.6.2014 a uvedl, že uplatnil přihláškou doručenou soudu dne 18.07.2012 v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 544.821,03 Kč, která byla tvořena pěti dílčími pohledávkami a která byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná. Přihlášená pohledávka vznikla v souvislosti s poskytnutím půjčky podle smlouvy o půjčce č. 1F 100832/2009 ze dne 14.07.2009, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem, dlužníkem a Marií Nakládalovou. Dle žalovaného argumentace ohledně užití zákona o spotřebitelském úvěru je nepřípadná. Aby nastaly účinky předvídané § 6 ZSÚ, dlužník musí u věřitele uplatnit skutečnosti, že příslušná smlouva neobsahuje náležitosti stanovené v § 4 ZSÚ. Žalobce musí rozhodné skutečnosti nejen tvrdit, ale i prokázat. Žalobce pouze tvrdí, že dlužník se dovolal u žalovaného chybějících náležitostí smlouvy o půjčce stanovených v § 4 ZSÚ. Z tohoto důvodu jsou výpočty provedené žalobcem nesprávné, resp. není možno je na řešenou věc vztáhnout.

Žalobce při popření pohledávek č. 1 a č. 2 vycházel z nesprávného předpokladu o úročení půjčky diskontní sazbou a proto je jeho popření dílčích pohledávek nedůvodné a měly by být uspokojeny v celé přihlášené výši.

K dílčí pohledávce č. 3, č. 4 a č. 5 žalovaný uvádí, že při sjednání smluvních pokut nedošlo k porušení dobrých mravů a ustanovení na ochranu spotřebitele, přičemž žalovaný odkazuje na rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Odo 1064/2006, z kterého cituje.

Dílčí pohledávka č. 3, zejména výše 3 % z nesplacené částky měsíčně (36 % ročně) nemůže být nepřiměřená.

Dílčí pohledávka č. 4 je dle žalovaného opodstatněná. Touto smluvní pokutou není stiženo podání insolvenčního návrhu, nýbrž neoznámení této skutečnosti věřiteli. Věřiteli díky

ICM R splnění takové informační povinnosti vzniká možnost dříve na nepříznivý stav na straně dlužníka reagovat.

Dílčí pohledávka č. 5 je dle žalovaného důvodná, smluvní pokuta se dle č.l. VII odst. 6 smlouvy o půjčce uplatní v případě kvalifikovaného porušení smluvní povinnosti ze strany dlužníka. Došlo k zesplatnění celé půjčky, dlužník celý dluh neuhradil ve lhůtě 15 dnů, čímž je založen nárok žalovaného na smluvní pokutu.

V čl. VII odst. 6 smlouvy o půjčce smluvní strany sjednaly smluvní pokutu 50.000 Kč. Donucením se rozumí zejména situace, kdy nastala splatnost celé půjčky a dlužník je v prodlení s její úhradou, které přesahuje 15 dnů. Dlužník dobrovolně neplnil a byl v prodlení s úhradou dluhu, vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 50.000 Kč.

Soud rozhodl ve věci dle § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 22 INS 9615/2012, oddíl P, bylo zjištěno:

Přihláškou pohledávky věřitele (žalovaného) ze dne 18.07.2012, že věřitel v insolvenčním řízení proti dlužníkovi uplatnil pohledávku v celkové výši 544.821,03 Kč sestávající z pěti pohledávek. Pohledávka č. 1 byla uplatněna ve výši celkem 109.278,77 Kč sestávající z jistiny ve výši 100.000 Kč a dále z úroku z prodlení ve výši 9.278,77 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná, přičemž důvodem vzniku pohledávky je smlouva o půjčce č. 1F 100832/2009 ze dne 14.07.2009 s tím, že půjčka se stala splatnou na základě prodlení s úhradou splátky dle ujednání čl. III odst. 8 smlouvy o půjčce dnem 09.04.2011. Pohledávka č. 2 byla uplatněna ve výši celkem 234.129,76 Kč sestávající z jistiny ve výši 214.250 Kč a dále ze zákonného úroku z prodlení ve výši 19.879,76 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná, přičemž důvodem vzniku pohledávky jsou úroky sjednané ve smlouvě, kapitalizované dle čl. IV odst. 2 smlouvy o půjčce. Pohledávka č. 3 byla přihlášena ve výši celkem 141.412,50 Kč jako nezajištěná a nevykonatelná, přičemž důvodem vzniku pohledávky je smluvní pokuta z důvodu prodlení s vrácením celé zesplatněné půjčky ve výši 3 % po odečtení uhrazené částky, tj. 9.427,50 Kč za každý měsíc prodlení počínaje 09.04.2011 do zaplacení. Pohledávka č. 4 byla přihlášena ve výši 10.000 Kč jako nezajištěná a nevykonatelná, přičemž důvodem vzniku pohledávky je smluvní pokuta za neoznámení podání insolvenčního návrhu ve sjednaném termínu, která činí 10 % půjčené částky dle čl. VII odst. 9 smlouvy o půjčce splatná k 23.04.2011. Pohledávka č. 5 byla přihlášena ve výši celkem 50.000 Kč jako nezajištěná a nevykonatelná, přičemž důvodem vzniku pohledávky je smluvní pokuta z důvodu donucení domáhat se svého práva v rozhodčím řízení dle čl. VII odst. 6 smlouvy o půjčce.

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo dne 18.09.2012. Z celkem přihlášené pohledávky 544.821,03 Kč bylo zjištěno 63.544,21 Kč a popřeno insolvenčním správcem 481.276,82 Kč. Dlužník uznal pohledávku věřitele ve výši 544.821,03 Kč.

Smlouvou o půjčce č. 1F 100832/2009, že tato byla uzavřena mezi dlužníky Marií Nakládalovou a Petrem anonymizovano a právním předchůdcem žalovaného jako věřitelem dne

ICM R

14.07.2009. V čl. II se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku ve výši 100.000 Kč s tím, že v čl. III bylo ujednáno, že tato bude splácena v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 28. dni v měsíci, poprvé dne 28.08.2009 a naposledy dne 28.07.2029, tj. po dobu 240 měsíců s tím, že výše pravidelné měsíční splátky činí 1.490 Kč a v pravidelné měsíční splátce jsou obsaženy splátky jistiny a splátky úroku (čl. III odst. 1, odst. 2). V čl. III odst. 8 bylo ujednáno, že dlužník je povinen plnit veškeré závazky vyplývající z této smlouvy řádně a včas, v případě porušení svých smluvních závazků, zejména v případě prodlení s úhradou jakékoliv splatné částky, které přesáhne 60 dnů, a za zde dále sjednaných podmínek je dlužník povinen zaplatit celou dosud nesplacenou část půjčky, včetně dosud nesplacených úroků za celou sjednanou dobu půjčky a včetně dalšího dosud nesplaceného příslušenství a dalších dosud nesplacených oprávněných nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele vzniklých v souvislosti s půjčkou dále v tomto článku vyjmenovaných. V čl. IV odst. 1 věta druhá bylo ujednáno, že pravidelné splátky v sobě zahrnutí splátky jistiny a splátky úroků z půjčky, které běží ode dne poskytnutí půjčky do úplného vrácení jistiny včetně příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele. Stanoveným splátkám odpovídá úrok z půjčky ve výši 1,41 % měsíčně. V čl. IV odst. 2 bylo ujednáno, že úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Tato nová půjčka sleduje veškeré ostatní podmínky, které náleží dosavadní půjčce s tím, že novou výši dluhu věřitel může promítnout do nové výše splátek nebo do zvýšení počtu splátek. V čl. VII odst. 1 bylo ujednáno, že účastníci sjednávají pro případ prodlení dlužníka s úhradou některé splatné částky smluvní pokutu ve výši 3 % opožděné platby, a to za každý započatý měsíc prodlení ode dne vzniku prodlení do zaplacené celé opožděné splatné částky (pohledávka č. 3). Dle čl. VII odst. 9 bylo ujednáno, že jestliže skutečností, která by mohla mít za následek ohrožení řádného splácení půjčky a veškerého jejího příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele, je zahájení exekučního, insolvenčního či jiného podobného řízení vůči dlužníkovi, a zde dále uvedených podmínek, dlužník se zavazuje oznámit tuto skutečnost věřiteli nejpozději do tří dnů ode dne zahájení řízení nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o povinnosti uhradit dlužnou částku. Pro případ nedodržení této lhůty účastníci sjednávají smluvní pokutu ve výši 10 % půjčené částky (pohledávka č. 4). V čl. VII odst. 6 bylo ujednáno, že účastníci dále sjednávají smluvní pokutu 50.000 Kč, kterou se dlužník zavazuje věřiteli zaplatit v případě, že věřitel bude nucen uplatnit svá práva formou žaloby u soudu nebo v rozhodčím řízení nebo podáním návrhu na výkon rozhodnutí exekucí nebo v dražbě (pohledávka č. 5).

Podáním ze dne 05.09.2012, které učinil Petr Nakládal a adresoval právnímu zástupci žalované, tomuto sdělil, že smlouva o půjčce neobsahovala všechny náležitosti předpokládané zákonem č. 321/2001 Sb., a tímto oznámil společnosti žalované, že v souladu s ustanovením § 6 zákona č. 321/2001 Sb. dochází k úročení půjčky ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období ČNB.

Pokud jde o pohledávku č. 1, tak tuto uplatnil žalovaný z titulu smlouvy o půjčce č. 1F 100832/2009 uzavřenou mezi právním předchůdcem věřitele a dlužníkem dne 14.07.2009, kdy došlo k poskytnutí půjčky ve výši 100.000 Kč za podmínek sjednaných v čl. III odst. 1, odst. 2 smlouvy o půjčce, tedy že tato bude zaplacena v měsíčních splátkách ve výši 1.490 Kč po dobu 240 měsíců, tj. do 28.07.2029. Dle čl. III odst. 2 smlouvy o půjčce jsou v pravidelné měsíční splátce obsaženy splátky jistiny a splátky úroku. Mezi účastníky nebylo

ICM R sporu o tom, že dlužník uhradil do zesplatnění půjčky částku 43.350 Kč. Právní předchůdce žalovaného uzavřel s dlužníkem smlouvu o půjčce jako podnikatel při své podnikatelské činnosti a tak byly naplněny podmínky zákona č. 321/2001 Sb. s tím, že se jedná o spotřebitelský úvěr požívající ochrany dle tohoto zákona. V § 4 zákona č. 321/2001 Sb. jsou stanoveny minimální požadavky na obsah smluv, přičemž dle názoru soudu smlouva o půjčce neobsahuje náležitosti ustanovení § 4 odst. 1 písm. b), písm. e), písm. g), písm. h) zákona č. 321/2001 Sb. (podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů právní vztahy týkající se spotřebitelského úvěru vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy). Za této situace pak platí ustanovení § 6 zákona č. 321/2001 Sb., dle kterého nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období ČNB; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatnil u věřitele. K takovému postupu ze strany spotřebitele-dlužníka došlo, jak bylo zjištěno z podání ze dne 05.09.2012, kdy dlužník Petr Nakládal adresoval právnímu zástupci žalované sdělení s odkazem na ustanovení § 6 zákona č. 321/2001 Sb. Pak v daném případě smlouva o půjčce je úročena úrokem ve výši 0,5 %, tedy ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy tak, jak je uvedeno v ustanovení § 6 zákona č. 321/2001 Sb. V souladu s čl. III odst. 2 smlouvy o půjčce obsahuje pravidelná měsíční splátka jak jistinu, tak úrok z půjčku. Úrok z půjčky ve výši 0,5 % z částky 100.000 Kč od 14.07.2009 (datum uzavření smlouvy) do 09.04.2011 (kdy došlo k zesplatnění půjčky) činí 1.445,99 Kč. Pak je zřejmé, že uhrazená částka 43.350 Kč obsahuje úhradu jistiny ve výši 41.904,01 Kč (od celkové sumy uhrazených měsíčních splátek byla odečtena výše úroků z půjčky za období od 14.07.2009 do zesplatnění). Z uplatnění jistiny ve výši 100.000 Kč, jak bylo uvedeno již výše, bylo žalobcem uznáno 57.518,49 Kč a popřeno 42.481,51 Kč. Správně mělo být popřeno 41.904,01 Kč, proto rozdíl, částka 577,50 Kč byla pod výrokem II zamítnuta. Pokud jde o příslušenství této pohledávky, a to nárok na úhradu úroku z prodlení, pak je třeba vycházet z čl. VI odst. 1 smlouvy o půjčce, kdy věřitel má nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od počátku prodlení do úplného zaplacení. V tomto případě náleží věřiteli zákonný úrok z prodlení do 09.04.2011 (datum zesplatnění celé půjčky), přičemž částka, z níž má být úrok vypočten, představuje rozdíl mezi měsíční splátkou 1.490 Kč a přeplatkem. Od 10.04.2011 se zákonný úrok z prodlení správně vypočítává z celé výše nedoplacené jistiny, tj. ve výši 57.518,49 Kč, do dne úpadku dlužníka. Zákonný úrok z prodlení dle jednotlivých plnění dlužníka činí 5.826,22 Kč a pak z pohledávky č. 1.1 mělo bý správně popřeno nikoliv 8.301,96 Kč, ve zbytku byla žaloba pod výrokem II zamítnuta do částky 4.849,41 Kč.

Pokud jde o pohledávku č. 2, pak soud odkazuje na odůvodnění uvedené shora, pokud jde o ujednání o výši měsíční splátek, době 240 měsíců, době splatnosti do 28.07.2029 smlouvy o půjčce, rovněž odkazuje na to, že smlouva o půjčce je posuzována jako spotřebitelský úvěr a požívá ochrany zákona č. 321/2001 Sb. s tím, že smlouva o půjčce se úročí úrokem ve výši 0,5 %, a to za podmínek ustanovení § 6 zákona č. 321/2001 Sb. V souladu s ustanovením čl. III odst. 2 smlouvy o půjčce pravidelná měsíční splátka obsahovala jistinu i úrok z půjčky. Pak úrok z půjčky ve výši 0,5 % z částky 100.000 Kč od 14.07.2009 do 09.04.2011, kdy došlo k zesplatnění, činí částku 1.445,99 Kč. V souladu s ustanovením čl. III odst. 8 smlouvy o půjčce má věřitel v případě zesplatnění půjčky nárok na úhradu veškerých dosud nesplacených nároků, tedy i v budoucnu vzniklých úroků z půjčky. S ohledem na skutečnost, že dlužník již uhradil část úroků z půjčky za období od 14.07.2009 do 09.04.2011 (viz odůvodnění pohledávky č. 1), má věřitel, žalovaný nárok na úhradu úroku z půjčky ve výši 0,5 % z částky ve výši 57.518,49 Kč (výše dlužné jistiny ke

ICM R dni zesplatnění) od 10.04.2011 do 28.07.2029, činí částku 4.975,17 Kč. Z pohledávky č. 2-jistiny ve výši 214.250 Kč byla správně popřena částka 209.274,83 Kč. K této pohledávce je třeba dále uvést, že pohledávka ve výši 214.250 Kč představuje kapitalizovaný úrok za celou dobu půjčky, tj. od srpna 2009 do července 2029. V souladu s ustanovením § 170a zákona č. 182/2006 Sb. v platném znění není možné v insolvenčním řízení uspokojit žádným způsobem úroky z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí. Nárokovaný úrok z půjčky v částce 209.025,56 Kč se tak váže k době po rozhodnutí o úpadku, tj. po 18.06.2012 a takový úrok nemůže být dle citovaného zákonného ustanovení insolvenčního zákona uspokojen. Pokud jde o příslušenství této pohledávky uplatněné pod č. 2.1, pak zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 4.975,17 Kč (úrok z půjčky), a to od 10.04.2011 do úpadku 18.06.2012, činí 73,74 Kč. Tato pohledávka byla správně popřena co do výše 19.806,02 Kč.

Pokud jde o pohledávku č. 3-5 z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o půjčce, rovněž tento nárok neshledal soud důvodným.

Ustanovení smlouvy o půjčce, jež stanoví nárok na jednotlivé smluvní pokuty, jsou dle názoru soudu neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

Při zkoumání platnosti ujednání o smluvních pokutách z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty, celkové okolnosti úkonu, jeho pohnutky a účel, který sledoval, výši zajištěné částky a poměr původní a sankční povinnosti. Lze se tedy zcela ztotožnit a odkázat na argumentaci žalobce. V daném případě předmětné smluvní pokuty tyto funkce neplní. Hlavní pohledávka věřitele (půjčka ve výši 100.000 Kč) je z hlediska smluvených nároků zajištěna takovým způsobem (kapitalizace úroků spolu s okamžitým zesplatněním veškerých v budoucnu splatných nároků, úrok z prodlení), že zejména nárok na úhradu smluvní pokuty pod dílčí pohledávkou č. 3 ve výši 141.412,50 Kč nelze považovat za důvodný.

Pokud jde o dílčí pohledávku č. 3, ujednání o smluvní pokutě v čl. VII odst. 1 smlouvy o půjčce je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, když dle názoru soudu ujednání o smluvní pokutě ve výši 3 % z dlužné částky, a to za každý započatý měsíc prodlení, je nepochybně ujednání znamenající značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, z tohoto důvodu je takové ujednání neplatné. Dle soudu smluvní pokuta ve výši 3 %, a to za každý započatý měsíc prodlení ode dne vzniku prodlení do zaplacení celé opožděné splatné částky neplní žádnou ze svých funkcí a je tak úkonem jednostranně zvýhodňujícím věřitele a prohlubujícím neúměrné zadlužení dlužníka. Takto sjednaná smluvní pokuta je v nepřiměřené výši vzhledem k závazku, jehož splnění zajišťuje, tudíž jde o ujednání neplatné.

Pokud jde o pohledávky č. 4 a č. 5 rovněž z titulu nároku na úhradu smluvních pokut, lze tyto posoudit rovněž jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy z důvodů výše vyjádřených.

Pohledávka č. 4 ve výši 10.000 Kč, tedy smluvní pokuta ve výši 10 % z celé půjčené částky jakožto sankce za podání insolvenčního návrhu neplní žádnou ze svých funkcí a je rovněž úkonem jednostranně zvýhodňujícím věřitele, pokud sankcionuje dlužníka za to, že podal návrh na insolvenci. Dle soudu návrhem na oddlužení využil dlužník zákonem daných možností takto postupovat a nelze za to dlužníka sankcionovat sjednanou smluvní pokutou z důvodu ustanovení § 3 a § 39 občanského zákoníku neplatně sjednanou. Pokud jde

ICM R o pohledávku č. 5, nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 50.000 Kč jako smluvní pokuta sjednaná pro případ, že věřitel bude nucen uplatnit svá práva formou žaloby u soudu, v rozhodčím řízení nebo podáním návrhu na výkon rozhodnutí exekucí či v dražbě, rovněž se jedná o smluvní pokutu zvýhodňující věřitele. Pokud by tak, jak bylo sjednáno v čl. VII odst. 6 smlouvy o půjčce, k takové situaci došlo, že by věřitel byl nucen uplatnit svá práva formou žaloby u soudu, obecně lze uvést, že není předem zaručeno, že by v těchto řízeních k návrhu věřitele byl úspěšný. Je proto v rozporu s dobrými mravy, aby pro tyto případy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50.000 Kč. V případě vedení těchto řízení tak, jak bylo ujednáno v čl. VII odst. 6 smlouvy o půjčce, by úspěšnému účastníku řízení vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Není možné sankcionovat dlužníka sjednanou smluvní pokutou bez zohlednění, zda by byl věřitel v takovém sporu úspěšný či nikoliv. Dále je třeba uvést, že ujednání o této smluvní pokutě je neplatné i s ohledem na nepřiměřenou výši takto sjednané smluvní pokuty (50 % jistiny), přičemž takové ujednání o smluvní pokutě je nepochybně ujednáním znamenajícím značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran a z tohoto důvodu se jedná o ujednání absolutně neplatné.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona.

V dané věci byl žalobce úspěšný a v průběhu řízení mu dle obsahu spisu vznikly náklady řízení ve výši 5.000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 08.09.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně

ICM R