22 ICm 3070/2014
22 ICm 3070/2014-21 (KSOS 22 INS 15042/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, se sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3162/3, územní pracoviště v Bohumíně, se sídlem Bohumín, Studentská 1182, proti žalované JUDr. Mileně Bódiové, se sídlem Ostrava, Stodolní 835/17, insolvenční správkyni dlužníka TOPROL s.r.o., se sídlem Dolní Lutyně, U Kina 164, IČO 25857835, zastoupené Mgr. Vladimírem Soukupem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Stodolní 835/17, o určení pořadí uplatněné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka ve výši 34.173,-Kč, vzniklá opravou výše daně z přidané hodnoty, je pohledávkou za majetkovou podstatou dle ust. § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona a dále, aby žalované insolvenční správkyni byla uložena povinnost zaplatit žalobci z majetkové podstaty nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 34.173,-Kč, se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 6.800,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet jejího zástupce. isir.justi ce.cz

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 17.09.2014 se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 34.173,-Kč, která vznikla opravou výše daně z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2014 má charakter pohledávky za majetkovou podstatu dle § 168 odst. 2 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) a žalovaná je povinna zaplatit žalobci z majetkové podstaty nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 34.173,-Kč. V žalobě uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 08. 2013, č.j. KSOS 22 INS 15042/2013-A-9, byl zjištěn úpadek dlužníka TOPROL s.r.o., se sídlem Dolní Lutyně, U Kina 164, IČO 25857835 (dále jen dlužník) a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Milena Bódiová. Dne 11.07.2014 bylo žalobci doručeno vyrozumění o neexistenci pohledávky za majetkovou podstatou, kdy v souladu s § 44 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDPH) dlužník snížil svou daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění o částku opravenou věřitelem HEMAT TRADE OSTRAVA s.r.o., a to ve výši 34.173,60 Kč ve zdaňovacím období březen 2014. Insolvenční správkyně pohledávku vzniklou opravou výše daně z přidané hodnoty (tj. ve výši 34.173,60 Kč) neuznala jako pohledávku za majetkovou podstatou, ale považuje ji za pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje. Správce daně proto svým podáním ze dne 08.08.2014, č.j. 2568810/14/3204-24804-801520, vyzval insolvenční správkyni k úhradě pohledávky za majetkovou podstatou souladu s § 203 odst. 1 a § 168 odst. 2 písm. e) IZ. Insolvenční správkyně pohledávku neuhradila, přičemž Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28.08.2014, č.j. KSOS 22 INS 15042/2013-B-14, vyzval žalobce, aby do 30 dnů od doručení výzvy podal žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky ve výši 34.173,-Kč, přičemž tato lhůta ze strany žalobce byla dodržena, když žaloba byla podána u příslušného soudu dne 17.09.2014. Žalobce v žalobě odkázal na poslední znění ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ, kdy pohledávky, vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle § 44 ZDPH, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou, které vznikly po rozhodnutí o úpadku. Jedná se o samostatnou, nově vzniklou pohledávku, byť vychází z pohledávky původní. Pohledávka dle § 44 ZDPH ani dříve vzniknout nemůže, neboť věřitel je oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty až zjištěné pohledávky. Pohledávka musí být řádně a včas přihlášena, zjištěna a v insolvenčním řízení se k ní přihlíží. Tento postup tedy nelze použít před prohlášením úpadku, ale až po něm.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že dne 17.03.2014 jí byl doručen opravný daňový doklad č. ODI-2014-000001 k daňovému dokladu FAV-2012-001411, vystavený dne 13.03.2014 společností HEMAT TRADE OSTRAVA s.r.o., se sídlem Ostrava, Tomkova 1072/5, IČO 25831224, kterým byla provedena oprava výše daně na výstupu v částce 34.173,60 Kč. V souladu s § 44 odst. 5 ZDPH, dlužník snížil svou daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění o částku daně opravenou věřitelem, tj. 34.173,60 Kč, a to ve

ICM R zdaňovacím období měsíce března 2014. Insolvenční správkyně informovala žalobce ve vyrozumění ze dne 10.07.2014, že v souladu s ustálenou judikaturou k § 168 odst. 2 písm. e) IZ neuznává pohledávku vzniklou opravou výše daně z přidané hodnoty ve výši 34.173,-Kč jako pohledávku za majetkovou podstatou, nýbrž ji považuje za pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje. Podle žalované se na uvedeném charakteru pohledávky žalobce vzniklé opravou daně z přidané hodnoty nic nezměnilo ani v souvislosti s novelou insolvenčního zákona, který s účinností od 01.01.2014 novelizoval ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ. Dle názoru žalované by uspokojení takovéto pohledávky znamenalo nepřípustnou transformaci žalované pohledávky na pohledávku s lepším pořadím. Došlo by tak ke zvýhodnění České republiky jakožto věřitele, kdy by jeho pohledávka na zaplacení daně z přidané hodnoty získala přednostní pořadí před ostatními věřiteli. Současně by byly porušeny zásady insolvenčního řízení dle § 5 IZ, nelze také přehlédnout, že s přistoupením na argumentaci žalobce by došlo k nedovolenému zvýhodnění a popření zásady rovnosti věřitelů a to ve vztahu k plátcům a neplátcům DPH. Žalovaná v této souvislosti poukázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 16/2011. V neposlední řadě pak žalovaná uvedla, že logickým a jazykovým výkladem § 168 IZ lze dospět k tomu, že se jedná o zákonné ustanovení s uzavřeným výčtem, v němž pohledávka žalobce typově zařazena není.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive neměli k uvedenému postupu námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

Posuzovaný spor je sporem incidenčním, jehož věcné projednání je podmíněno splněním podmínek, vyplývajících z insolvenčního zákona (IZ). Splnění právně významných podmínek soud zjišťoval z insolvenčního spisu zdejšího soudu sp.zn. KSOS 22 INS 15042/2013, v jehož rámci je tento incidenční spor projednáván.

Z obsahu tohoto spisu soud zjistil, že usnesením ze dne 23.08.2013, č.j. KSOS 22 INS 15042/2013-A-9, soud zjistil úpadek dlužníka TOPROL s.r.o., insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Milena Bódiová a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Věřitel uplatnil výzvou (označenou č.j. 2568810/14/3204-24804-801520) u insolvenční správkyně pohledávku ve výši 34.173,-Kč, která vznikla opravou výše daně z přidané hodnoty dle § 44

ICM R zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH) za zdaňovací období březen 2014. Insolvenční správkyně popřela, že jde o pohledávku za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, přičemž soud na žádost insolvenční správkyně dne 28.08.2014 usnesením č.j. KSOS 22 INS 15042/2013-B-14 vyzval věřitele této pohledávky-Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, územní pracoviště v Bohumíně, aby do 30 dnů od doručení této výzvy podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky ve výši 34.173,-Kč jako pohledávky za majetkovou podstatou proti insolvenční správkyni a poučil jej o následcích nepodání žaloby. Tato lhůta byla ze strany žalobce dodržena, když žaloba byla podána u příslušného soudu dne 17.09.2014 (§ 203a odst. 1 IZ).

Skutečnosti popsané v žalobě, jakož i v předchozím odstavci nebyly mezi účastníky sporné. S ohledem na argumentaci žalobce a vyjádření žalované jde tedy výlučně o posouzení otázky, zda pohledávka žalobce za dlužníkem z titulu toho, jak byla žalobcem uplatněna, je s odkazem na § 44 ZDPH, ve znění účinném od 01.01.2013, pohledávkou podřaditelnou pod ust. § 168 odst. 2 písm. e) IZ. Jedná se tedy o právní posouzení toho, zda pohledávka uplatněná žalobcem má pořadí za majetkovou podstatou.

Dle názoru soudu žaloba není důvodná s tím, že daná daňová pohledávka má pořadí pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení. Jak bylo výše uvedeno, v dané věci se jedná o právní posouzení otázky pořadí pohledávky vzniklé opravou daně z přidané hodnoty za dlužníkem v insolvenčním řízení dle § 44 ZDPH, kdy žalobce tvrdí, že daná daňová povinnost má pořadí pohledávky za majetkovou podstatou dle ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ a soud ve shodě s žalovanou má naopak za to, že se jedná o pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení.

Podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ ve znění účinném od 01.01.2014 platí, že pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociálním zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové spoření, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.

Ve Výkladovém stanovisku č. 6 expertní pracovní skupina pro insolvenční právo dospěla při výkladu ustanovení § 44 ZDPH a výkladu ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ ve znění účinném do 31. 12. 2013 k závěru, že pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 44 odst. 5 ZDPH není pohledávkou za majetkovou podstatou. Tato pohledávka se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje. Tentýž závěr před 01.01.2014 přijal i Nejvyšší soud, který v důvodech usnesení z 30.11.2011 sp. zn. 29 NSČR

ICM R

16/2011, uveřejněného pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek mimo jiné uvedl, že: Příkladem pohledávky, vzniklé v průběhu insolvenčního řízení (po rozhodnutí o úpadku, poté, co insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku), která se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje vůbec, je pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu přijatého zdanitelného plnění podle § 44 odst. 5 ZDPH.

S přihlédnutím k tomu, že se ve výčtu obsaženém v § 168 odst. 2 písm. e) IZ s účinností od 01.01.2014 výslovně objevily též pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty, vyvstala otázka, zda (případně v jakém rozsahu) se pro dobu od 01.01.2014 uplatní závěry formulované ve Výkladovém stanovisku č. 6 ze zasedání expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 04.10.2011, k opravě výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. Argumentace, z níž vychází závěr obsažený ve Výkladovém stanovisku č. 6, ani pro dobu před 01.01.2014 neupírala pohledávce státu vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty povahu daňové pohledávky (nebylo pochyb o tom, že jde o daň ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) IZ ve znění účinném do 31.12.2013). Tím, že od 01.01.2014 jsou pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty v § 168 odst. 2 písm. e) IZ zmíněny výslovně, tedy k žádnému rozšíření výčtu pohledávek, jež mohou být pohledávkami za majetkovou podstatou, nedošlo. Podstatné naopak je, že Výkladové stanovisko č. 6 nepokládalo takové pohledávky za pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Z odůvodnění Výkladového stanoviska č. 6 lze citovat: Zvláštní daňový režim se tu zavádí s tím důsledkem, že z neuspokojené pohledávky dlužníkových věřitelů (plátců daně) se v části, jež odpovídá dani z přidané hodnoty, stane (jen je-li dlužník v úpadku) nová daňová povinnost dlužníka vzniklá po rozhodnutí o úpadku. Děje se tak ovšem aniž by současně došlo k jakémukoliv snížení zjištěné pohledávky věřitele. Takto konstruované právo přednostního uspokojení státu (správce daně), by však bylo ve zjevném rozporu se zásadou, podle níž věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti (§ 5 písm. b) IZ). Zkoumaná úprava má všechny znaky transformace původní pohledávky přihlášeného věřitele. V rozsahu, v němž takovému věřiteli vrátí daň (nebo její část) po opravě její výše, nemůže mít stát (správce daně) i proto v insolvenčním řízení lepší postavení, než ve kterém se před opravou výše daně nacházel tento věřitel. To platí bez zřetele k tomu, že v důsledku snahy o jiné (lepší) pořadí při uspokojení pohledávky pro stát (správce daně) nekonstruuje § 44 ZDPH zákonnou cesi státu (správce daně) do postavení věřitele (v rozsahu, v jakém věřiteli vzniklo právo na vrácení daně), a že se věřiteli ponechává právo uplatňovat pohledávku v insolvenčním řízení v nezměněné výši. Vzhledem k tomu, že se novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. s účinností od 01.01.2014 nezměnil charakter posuzovaných pohledávek, lze se i nadále přidržet závěrů obsažených ve

ICM R

Výkladovém stanovisku č. 6, jehož závěry převzal ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší soud České republiky.

S ohledem na výše uvedené pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku).

V souladu s § 163 IZ a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci zaplatit žalované účelně vynaložené náklady řízení ve výši 6.800,-Kč, které sestávají z nákladů na právní zastoupení, tj. z odměny advokáta za dva úkony právní služby 2x 3.100,-Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb., dvou náhrad hotových výdajů 2x 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky, a to za přípravu a převzetí věci a vyjádření žalované k žalobě. Tyto náklady zaplatí žalobce žalované na účet jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 30.08.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R