22 ICm 2189/2015
č. j. 22 ICm 2189/2015-66 (KSOS 22 INS 33668/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Slaběňákovou v právní věci

žalobce: Milan Loprais, IČO: 12652920 bytem Střelniční 1770, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm zastoupený advokátem Mgr. Martinem Šmukem, LL.M. sídlem Milíčova 1670/12, 702 00 Ostrava proti žalované: JUDr. Alena Schmidtová, IČO: 18978541 sídlem Havlíčkova 4, 741 01 Nový Jičín insolvenční správkyně dlužníka Pavla Lopraise, IČO: 62369393 bytem Za Střelnicí 918, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm o určení pravosti ve výši 2 841 552,51 Kč

takto: I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Pavlem Lopraisem, IČO: 62369393, r. č. 540613/1830, bytem Za Střelnicí 918, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm pohledávku ve výši 2 841 552,51 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou do datové schránky soudu dne 4. 6. 2015 se žalobce domáhá určení pravosti své pohledávky č. 8 za žalovaným, dlužníkem Pavlem Lopraisem, IČO: 62369393, r. č. 540613/1830, bytem Za Střelnicí 918, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka, spis. zn. KSOS 22 INS 33668/2014, přihláškou P7 v celkové výši 2 841 552,51 Kč. Žalobce tvrdil, že rozhodnutím Krajského soud v Ostravě ze dne 14. 1. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka. Žalobce do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil přihláškou č. P7 dílčí pohledávku č. 8 ve výši 2 800 000 Kč z titulu směnky vlastní ze dne 4. 11. 2010 vystavené na řad žalobce se splatností dne 4. 11. 2014 spolu s příslušenstvím ve výši 41 552,51 Kč, která představuje směnečný úrok ve výši 6% p. a. a směnečnou provizi ve výši 1/3 směnečního peníze.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. isir.justi ce.cz

Žalovaná insolvenční správkyně pohledávku při přezkumem jednání popřela z důvodu neplatnosti, případně neúčinnosti s tím, že je zde pochybnost o reálné existenci této pohledávky. Žalobce uvedl, že právním důvodem vzniku přihlášené pohledávky je samotná směnka vlastní vystavená dne 4. 11. 2010 a závazek z ní, přičemž co se týče kauzy směnky, žalobce i přes své procesní stanovisko nad rámec tvrdil, že směnka pokrývá reálný závazek, neboť v rozmezí let 2005-2006 poskytl žalobce dlužníkovi osobní půjčky v celkové výši 2 800 000 Kč a k zajištění těchto pohledávek pak následně v roce 2010 vystavil dlužník směnku vlastní na řad žalobce znějící na směnečný peníz ve stejné výši. Pokud jde o jednotlivé půjčky, pak v roce 2005 žalobce poskytl dlužníkovi osobní půjčku ve výši 2 000 000 Kč, přičemž tento vklad byl ke dni 3. 2. 2005 zúčtován do účetnictví dlužníka. V roce 2006 žalobce poskytl dlužníkovi osobní půjčky ve celkové výši 800 000 Kč, přičemž vklad ve výši 400 000 Kč byl zúčtován do účetnictví dlužníka ke dni 16. 1. 2006 a dne 27. 11. 2006 byla na účet dlužníka vložena částka ve výši 400 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Přihlášenou pohledávku popřela s odůvodněním, že směnka byla vystavena účelově, nemá žádný vztah ke konkrétnímu smluvnímu vztahu či povinnosti plnění. Souhlasila s tvrzením žalobce o splnění formálních náležitostí směnky vyžadované zákonem, uplatněný nárok však neuznala, neboť nebyla prokázána existence pohledávky označené ve směnce, jde o nicotný právní akt, směnečný peníz nebyl dlužníkovi z prostředků žalobce poskytnut, navíc, žalobce a dlužník jsou dvojčata, tedy jde o osoby blízké. K sepisu směnky došlo proto, aby z aktiv dlužníka byla odečtena částka představující směnečný peníz. Žalovaná tvrdila, že se v daném případě jedná o úkon in fraudem creditoris, který má zabránit uspokojení ostatních věřitelů. Z analýzy účetnictví vyplývá, že dlužník naplňoval znaky úpadku ve formě předlužení již k 31. 12. 2010, směnka byla vystavena k 4. 11. 2010, z částky 2 800 000 Kč nebylo ani poměrně plněno věřitelům dlužníka a přijetí této částky není zaúčtováno, nevyskytuje se v hlavní knize od roku 2010 do roku 2013, v účetnictví dlužníka se nevyskytuje záznam o směnce a věrohodnost směnky tak nelze potvrdit. Směnečná smlouva má neurčitý předmět, není jasné, které konkrétní závazky zajišťuje a je tudíž neplatná.

3. Soud konstatuje, že dne 20. 8. 2015 do tohoto řízení dle § 7c zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Ostravě (dále také jen KSZ ), které v průběhu řízení uvedlo, že žalovaná ve vztahu ke směnce uplatňuje v podstatě kauzální námitku nepřípustné kauzy, když s tímto závěrem se ztotožňuje. Směnečná dohoda, jejímž cílem je zakázané jednání, přičemž tento cíl sledují obě strany směnečné smlouvy, je neplatné. Žalobce a dlužník jsou bratři, tedy osoby blízké. Směnka byla vystavena dne 4. 11. 2010, tedy v období, kdy se dlužník nacházel v úpadku, nebo se alespoň k okamžiku úpadku významně blížil, čehož si dlužník musel být vědom. Tento závěr vyplývá z údajů blíže specifikovaných v analýze účetnictví provedeného Ing. Jarmilou Figurovou ze dne 11. 12. 2015. Z těchto údajů pak vyplývá, že dlužník se nacházel v úpadku z důvodu předlužení nejpozději k 31. 12. 2010, předlužení tak již nastalo v průběhu roku 2010. Jak vyplývá z přihlášky pohledávky žalobce, tento měl již ke dni 13. 10. 2010 splatnou pohledávku za dlužníkem, která zůstala neuhrazena. Jiný věřitel spol. mopas a.s. pak měla již ke dni 7. 10. 2010 splatnou pohledávku za dlužníkem, která zůstala rovněž neuhrazena. V době vystavení směnky ke dni 4. 11. 2010 si již dlužník musel být vědom potíží se splácením závazku, které následně přerostly v jeho úpadek, čehož si musel být vědom také jeho bratr-žalobce, jednak z toho důvodu, že byl jeho věřitelem a jednak také z důvodů, které uvedl v rámci podaného vysvětlení v průběhu trestního řízení vedeného PČR KŘ Moravskoslezského kraje, územním odborem v Novém Jičíně, odd. SKPV, pod č.j. KRPT/273408-94/TČ-2014-070481, z něhož je patrné, že byl dobře seznámen s tím, v jaké ekonomické situaci se jeho bratr nachází, finančně mu vypomáhal ještě v období před vystavením směnky. Šlo navíc o osoby blízké, u nichž je možno předpokládat vědomí o vzájemné ekonomické situaci. Není žádný důkaz o tom, že by mimo samotnou směnku

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

ke dni 4. 11. 2010 existoval jakýkoliv závazkový vztah, který by kauzálně ekonomicky ospravedlňoval existenci směnečné sumy ve výši 2 800 000 Kč. Je nutné zohlednit to, že směnka byla vystavena v době, kdy se dlužník nacházel v předlužení. Směnečná dohoda o vystavení směnky na částku, která není podložena skutečnými závazky z podnikatelské činnosti dlužníka, uzavřená v tomto okamžiku, musela být nutně uzavírána s vědomím, že tímto dojde ke zkrácení věřitelů v insolvěnčním řízení a jde tedy o zakázané jednání. Tento závěr přitom sledovaly obě strany směnečné dohody, minimálně s ním byly srozuměny. Jak vyplývá z ustálené judikatury NS ČR, konkrétně pak z rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 826/2005, 31 Cdo 135/2007, 22 Cdo 2119/2003 a 29 Odo 1027/2006, je pro posouzení účelu smlouvy rozhodující skutečně projevená vůle u obou smluvních stran. Právně významným účelem smlouvy je takový účel, který sledují všichni účastníci smlouvy, nebo jej sleduje pouze některý z účastníků, ostatní však o tomto cíli vědí, nebo jej z okolností, ze kterých ke smluvnímu jednání dochází, musí předpokládat. V případě, že je tímto cílem zakázané jednání, jde o smlouvu neplatnou. Takto je dle názoru KSZ v Ostravě nutno hodnotit také směnečnou dohodu, která vedla k vystavení směnky dlužníkem.

4. Soud dále konstatuje, že Krajské státní zastupitelství v Ostravě podáním ze dne 31. 1. 2018 z tohoto sporu vystoupilo.

5. Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 22 INS 33668/2014 soud zjistil, že jsou dány předpoklady pro to, aby ve věci jednal, neboť: -Věřitel dlužníka ENREDA a.s., IČO: 27758532, sídlem Sochorova 3226/40, Žabovřesky, 616 00 Brno, podal dne 12. 12. 2014 insolvenční návrh. -Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 1. 2015, které nabylo právní moci dne 7. 2. 2015, č.j. KSOS 22 INS 33668/2014-A-13 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Alena Schmidtová, IČO: 18978541, sídlem Havlíčkova 4, 741 01 Nový Jičín. -Na přezkumném jednání konaném dne 5. 5. 2015 byla pohledávka žalobce č. 8 insolvenční správkyní popřena co do pravosti a výše, dlužník tuto pohledávku nepopřel. -Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 5. 2015, č.j. KSOS 22 INS 33668/2014-B-26 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. -Insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření pohledávky dopisem ze dne 12. 5. 2015, toto vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 22. 5. 2015. -Žaloba byla podána doručením do datové schránky soudu dne 4. 6. 2015. Soud konstatuje, že podaná žaloba je žalobou včasnou dle ust. § 198 odst. 1 IZ, neboť byla podána ve lhůtě do 30 dnů od vyrozumění insolvenční správkyně a žalobce je ve smyslu § 198 odst. 1 IZ aktivně legitimován, neboť insolvenční správkyně popřela jeho nevykonatelnou pohledávku a z téhož ustanovení vyplývá i pasivní legitimace žalované v tomto sporu. -Účinky prohlášeného konkursu na majetek dlužníka nadále trvají.

6. V řízení provedl soud listinné důkazy, a to originálem směnky vlastní, evidencí příjmů a výdajů Pavla Lopraise z r. 2005, příjmovým pokladním dokladem PD77 z 3. 2. 2005, daňovou evidencí z r. 2006, příjmovým pokladním dokladem č. 34 z 16. 1. 2006, výpisem z účtu Pavla Lopraise z 27. 11. 2006a a zprávou zpracovanou Ing. Figurovou dne 13. 10. 2015 pro trestní věc zkreslování údajů a posouzení a zodpovězení otázek uvedených v tomto podání z 13. 10. 2015.

7. Z těchto provedených důkazů, soud zjistil a vzal za prokázáno:

8. Z originálu směnky vlastní, že byla vystavena dlužníkem dne 4. 11. 2010 ve Frenštátě pod Radhoštěm, tato směnka obsahuje bezpodmínečný závazek výstavce zaplatit dne 4. 11. 2014 na

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

řad remitenta-žalobce, bez protestu, částku 2 800 000 Kč. Jako výstavce je označen a podepsán dlužník.

9. Z evidence příjmů a výdajů Pavla Lopraise z r. 2005, že tato evidence byla zpracovaná Libuší Nahodilovou pro podnikatele Pavla Lopraise za rok 2005 a že ke dni 3. 2. 2005 je zaznamenán mezi hotovostními peněžními prostředky a nezdanitelnými příjmy na řádku 77 osobní vklad ve výši 2 000 000 Kč.

10. Z příjmového pokladního dokladu PD77 z 3. 2. 2005, že od Pavla Lopraise, Frenštát p. R. byla dne 3. 2. 2005 do organizace Loprais Pavel přijata částka 2 000 000 Kč jako osobní vklad, v kolonce zaúčtoval je podpis Nahodilová.

11. Z daňové evidence z r. 2006, že v evidenci příjmů a výdajů Pavla Lopraise za rok 2006 je zaznamenán mezi hotovostními peněžními prostředky a nezdanitelnými příjmy na řádku 34 osobní vklad ve výši 400 000 Kč ke dni 16. 1. 2006 a na řádku 1013 osobní vklad ve výši 400 000 Kč ke dni 27. 11. 2006.

12. Z příjmového pokladního dokladu č. 34 z 16. 1. 2006, že od Pavla Lopraise, Frenštát p. R. byla dne 16. 1. 2006 do organizace Loprais Pavel přijata částka 400 000 Kč jako osobní vklad, v kolonce zaúčtoval je podpis Nahodilová.

13. Z výpisu z účtu Pavla Lopraise z 27. 11. 2006, že dne 27. 11. 2006 byl na účet č. 9493870207/0100 CZK pod názvem LOPRAIS PAVEL připsán vklad v hotovosti od Pavla Lopraise ve výši 400 000 Kč.

14. Ze zprávy pro Policii ČR pro účely trestní věci č.j. KRPT-273408-97/tč-2014-070481- zkreslování údajů, že tuto zpracovala dne 13. 10. 2015 Ing. Jarmila Figurová. Na otázku, zda příjem půjček od osob Milan Loprais a Ing. Karla Dobeše byl řádně zúčtován v účetnictví fyzické osoby Pavel Loprais, uvedla, že ohledně závazku žalobce ze směnky vlastní nebyl v předloženém účetnictví dlužníka proveden záznam. Nebyla doložena podrozvahová evidence, nebyla doložena inventarizace majetku a závazků, z níž by bylo možné zjistit výši skutečných závazků fyzické osoby dlužníka za období 2009 až 2015. Jako ostatní zjištění uvedla, že věrohodnost směnek nelze potvrdit, v účetnictví není proveden záznam a účetní závěrka není doložena, účetní evidence dlužníka vykazuje nedostatky, nebylo řádně vedeno, a proto nelze ani vyloučit, že závazky ze směnek byly vytvořeny účelově.

15. Soud dále provedl důkaz výpisem z účtu Pavla Lopraise z 22. 12. 2006, daňovou evidencí z r. 2007, výpisem z účtu Pavla Lopraise z 2. 1. 2007, výpisem z účtu Pavla Lopraise z 11. 1. 2007, příjmovým pokladním dokladem z 31. 1. 2007, příjmovým pokladním dokladem č. 597 z 31. 5. 2007, opisem likvidace pokladních dokladů, příjmovým pokladním dokladem z 15. 1. 2009, příjmovým pokladním dokladem z 11. 6. 2009, výkazem zisku a ztrát z let 2009- 2012 a zprávou Ing. Jarmily Figurové z 11. 12. 2015. Z těchto důkazů však soud neučinil žádná relevantní zjištění, jelikož je nepovažoval za potřebná pro rozhodnutí ve věci.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

16. Soud ve věci z hlediska skutkového neprováděl další dokazování, resp. nepřipustil provedení dalších navržených důkazů, a to jednak z hlediska hospodárnosti řízení, neboť vzhledem k dále uvedenému by provádění tohoto dokazování bylo zcela zřejmě nadbytečné a nebylo by jakkoliv způsobilé přivést jiné rozhodnutí ve věci samé než to, které je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a dále, pokud jde o provedení navržených důkazů účetnictvím Milana Lopraise za r. 2010, vyjádřením Pavla Lopraise a výzvou Milanu Lopraisovi k doložení plateb, proto, že tyto důkazy nebyly navrženy ke skutkovým tvrzením, resp. nebyly navrženy tak, aby bylo možné tyto důkazy ke konkrétnímu skutkovému tvrzení provést.

17. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

18. Bylo prokázáno, že dlužník vystavil dne 4. 11. 2010 platnou směnku vlastní na řad žalobce na částku 2 800 000 Kč, která obsahuje prohlášení dlužníka, že za tuto směnku zaplatí žalobci dne 4. 11. 2014 částku 2 800 000 Kč, přičemž dlužník tuto směnku podepsal a žalobce soudu předložil originál směnky. Bylo dále prokázáno, že dlužník vložil do svého podnikání dne 3. 2. 2005 osobní vklad ve výši 2 000 000 Kč, přičemž tento vklad byl k témuž dni zúčtován do jeho účetnictví. Dále bylo prokázáno, že dlužník vložil do svého podnikání dne 16. 1. 2006 osobní vklad ve výši 400 000 Kč, přičemž tento vklad byl zúčtován do jeho účetnictví téhož dne a dále dlužník vložil v hotovosti na svůj účet dne 27. 11. 2006 částku výši 400 000 Kč, která byla téhož dne zúčtována jako osobní vklad v jeho účetnictví.

19. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právní hodnocení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Skutková zjištění aplikoval soud na platnou právní úpravu, a to zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také jen OZ ) a rovněž zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový ( dále tako jen ZSŠ ).

20. Podle § 7 odst. 1 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

21. Dle § 75 ZSŠ vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce.

22. Dle § 48 odst. 1 ZSŠ majitel může postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, úroky, byly-li ujednány, 6% úrok ode dne splatnosti, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši 1/3 % směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

23. V daném případě soud shledal předloženou směnku jako řádnou a platnou směnku vlastní, jež má všechny zákonem požadované náležitosti.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

24. Dle § 198 odst. 2 IZ věřitel, kterému byla účinně popřena jeho pohledávka, může v incidenční žalobě podané dle § 198 odst. 1 IZ uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

25. Insolvenční správkyně popřela pohledávku žalobce co do pravosti a výše. Podle ustanovení §§ 193 a 194 IZ platí, že o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. O popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

26. Soudní praxe připouští, že popírající insolvenční správce je oprávněn vznášet námitky kauzálního charakteru, a to dokonce i v případě, že by se jednalo o směnečnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného soudu, tedy o pohledávku vykonatelnou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 29 ICdo 4/2012). Žalovaná tedy dovoleným způsobem zpochybnila existenci směnkou zajištěného závazku.

27. Důkazní břemeno prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese v nalézacím řízení žalovaný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/1998). Tento závěr z nalézacího řízení se nepochybně uplatní i v incidenčním sporu o určení směnečné pohledávky. Důvodnost kauzálních námitek musí dlužník ze směnky, v daném případě, to je v incidenčním sporu, pak žalovaná insolvenční správkyně, která žalobcem přihlášenou směnečnou pohledávku popřela, nejen tvrdit, ale také prokázat. Z toho plyne, že žalobce jako přihlášený věřitel nebyl povinen uvést a prokazovat kauzu směnky (jaké závazky směnka zajišťovala), a to jak v podané přihlášce, tak ani ve vyvolaném incidenčním řízení, neboť není povinností majitele směnky předkládat a prokazovat obsah směnečné dohody, nýbrž tato povinnost v negativním smyslu stíhá výhradně žalovanou.

28. Ve sporech o zaplacení směnky a též v incidenčních sporech o určení směnečné pohledávky je nutno za vznik pohledávky považovat existenci platné směnky (její emisi), již žalobce v řízení doložil. Důkazní břemeno ohledně důvodnosti kauzálních námitek tíží žalovanou, a to i přesto, že by měla prokazovat negativní tvrzení. Insolvenční správkyně ve svém popěrném úkonu a ve vyjádření k žalobě tvrdila, že směnka byla vystavena účelově a je zde pochybnost o reálné existenci pohledávky a k prokázání tohoto tvrzení označila toliko zprávu pro Policii ČR z 13. 10. 2015 Ing. Jarmilou Figurovou pro účely trestní věci č.j. KRPT-273408-97/tč-2014-070481 -zkreslování údajů a zprávu Ing. Jarmily Figurové z 11. 12. 2015, ze kterých soud zjistil pouze to, že závazek žalobce ze směnky vlastní nebyl evidován v předloženém účetnictví dlužníka, ale současně nebylo možné zjistit výši skutečných závazků dlužníka za období 2009 až 2015, neboť nebyla doložena podrozvahová evidence a inventarizace majetku a závazků. Žalovaná žádná další relevantní skutková tvrzení neuvedla a na první jednání ve věci se nedostavila. Nutno uzavřít, že žalovaná zcela rezignovala na povinnost tvrzení a rovněž povinnost důkazní ohledně neexistence pohledávky zajišťované směnkou dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů-dále jen o. s. ř. , skutkový děj úplně a řádně nevylíčila ve svém vyjádření k podané žalobě a svou nepřítomností při prvním jednání ve věci způsobila, že se jí nedostalo příslušného poučení dle ust. § 118a o. s. ř. Z těchto důvodů nemohla být v incidenčním sporu jakkoli úspěšná.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

29. Pokud pak státní zástupce KSZ v Ostravě na prvním jednání ve věci uváděl právně relevantní skutková tvrzení a k těmto tvrzením navrhoval důkazy, pak k tomuto soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem KSZ v Ostravě do té míry, že státní zastupitelství je dle § 35 odst. 2 o. s. ř. oprávněno ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru, vztaženo na tuto věc, je tedy oprávněno v řízení uvádět skutková tvrzení a k těmto navrhovat důkazy. KSZ v Ostravě se ale v tomto případě nestalo účastníkem řízení, nelze tedy z hlediska procesního postavení stran úkony KSZ považovat za skutková tvrzení účastníka řízení, v tomto případě žalované. Tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí účastníků řízení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (§ 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o. s. ř.) a povinnost důkazní (§ 120 o. s. ř.). Aby účastník mohl splnit svou zákonnou povinnost označit potřebné důkazy, musí především splnit svou povinnost tvrzení. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem. Žalovaná do konce prvního jednání ve věci tvrdila pouze to, že směnka byla vystavena účelově a je zde pochybnost o reálné existenci pohledávky. Jak shora uvedeno, žalovaná byla povinna tvrdit důvodnost kauzálních námitek a toto tvrzení byla povinna také prokázat. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalovaná ohledně případné neexistence kauzy směnky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

30. Za situace, kdy žalovaná kauzální námitky neprokázala, musí se prosadit abstraktní povaha směnky. Nutno tedy mít za to, že žalobce svou pohledávku z titulu směnky přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka důvodně jako pohledávku pravou, resp. po právu, neboť v řízení předložil řádnou a platnou směnku vlastní, jež má všechny zákonem požadované náležitosti. Pokud jde o příslušenství pohledávky (v přezkumném listu označené jako dílčí pohledávka č. 8. 1) ve výši 41 552,51 Kč, které představuje směnečný úrok ve výši 6% p. a. a směnečnou provizi ve výši 1/3 směnečního peníze, pak i v této části má soud za to, že bylo přihlášeno po právu a ve správné výši, neboť dle výše citovaných zákonných ustanovení má věřitel právo na 6% úrok ode dne splatnosti, tj. z částky 2 800 000 Kč od 5. 11. 2014 do 13. 1. 2015 činí úrok 32 219,17 Kč a odměnu ve výši 1/3 % směnečného peníze, tj. 9 333,33 Kč, tedy celkem 41 552, 51 Kč. S ohledem na výše uvedenou argumentaci soud žalobě vyhověl v celém rozsahu.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle §§ 163 a 202 odst. 1 věta první IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, nemá vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení pro její nákladovou imunitu jako insolvenční správkyně, soud proto výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, trojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

Ostrava 9. února 2018

JUDr. Eva Slaběňáková, v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.