22 ICm 2146/2015
Jednací číslo: 22 ICm 2146/2015-36 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 20339/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hajnou ve věci žalobce: Petr Vypušťák, bytem Študlov 112, zastoupeného Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem Vsetín, Stará cesta 676, proti žalovanému: Ing. Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Vsetín, Hanžlov I. 1051, zastoupeného Mgr. Bohdanem Schatralem, advokátem se sídlem Vsetín, Palackého 168, o popření pohledávky,

takto:

I. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá určení, že pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Karly anonymizovano , anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 20339/2014, činí na smluvní pokutě ze smlouvy o půjčce ze dne 9.3.2010 toliko částku 200 Kč, z a m í t á.

II. Určuje se, že u pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Karly anonymizovano , anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 20339/2014, na smluvní pokutě ze smlouvy o půjčce ze dne 9.3.2010 ve výši 253.200 Kč, n e m á žalovaný právo na uspokojení ze zajištění ze zpeněžení podílu ve výši1/4 k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 167, pro katastrální území a obec Hovězí, a to pozemku isir.justi ce.cz

parc. č. st. 2254-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 132 -rodinný dům, pozemku parc. č. 119/1-zahrada, pozemku parc. č. 1344/3- ostatní plocha, pozemku parc. č. 1349/1-trvalý travní porost, pozemku parc. č. 1355/143-trvalý travní porost.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Žalobou ve smyslu § 200 odst. 5 insolvenčního zákona se žalobce jakožto věřitel přihlášený do insolvenčního řízení dlužníka Karly anonymizovano domáhal vůči žalovanému, rovněž jako věřiteli přihlášenému do insolvenčního řízení téhož dlužníka, určení, že pohledávka žalovaného na smluvní pokutě ze smlouvy o půjčce ze dne 9.3.2010 nečiní 253.200 Kč, ale toliko 200 Kč, neboť byla sjednána ve výši 0,05% denně z dlužné částky, přičemž žalovaný v přihlášce pohledávky uvedl, že je počítána za období od 1.10.2010 do 1.10.2010 (z částky 400.000 Kč), tedy za 1 den. Dále se žalobce domáhal určení, že předmětná pohledávka žalovaného na smluvní pokutě ze smlouvy o půjčce ze dne 9.3.2010 není s pohledávkou s právem na uspokojení ze zajištění dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 9.3.2010. Zástavní smlouvu považuje žalobce za neplatnou z důvodu absence limitujících kritérií co do časového rozpětí, v němž mohou věřiteli vůči dlužníkovi vznikat zajištěné pohledávky ze smluvních pokut, i co do maximální výše těchto pohledávek. V tomto směru poukázal žalobce na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 423/2006 a a sp. zn. 31 Cdo 513/2003. Při jednání ve věci žalobce doplnil, že v zástavní smlouvě není ani vymezena pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem.

Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby. K výši pohledávky žalovaný uvedl, že při uvedení období, za něž je smluvní pokuta žádána, v přihlášce pohledávky došlo k chybě v psaní, což je patrné z dalšího textu přihlášky, kde už je-a to opakovaně-správně uvedeno období od 1.10.2010 do 1.10.2014, čemuž vyplývá vyčíslení dnů v přihlášce i přihlášená výše pohledávky. K platnosti smlouvy o zřízení zástavního práva žalovaný v písemném vyjádření připustil, že ve smlouvě skutečně není přesně vymezeno období, v němž mohou vznikat zajištěné pohledávky ze smluvních pokut, ani maximální výše těchto pohledávek. K citovaným rozhodnutím žalovaný namítl nepřiléhavost pro danou věc s ohledem na v těchto rozhodnutích řešenou problematiku. Při jednání ve věci žalovaný doplnil, že časové rozpětí pro vznik zajištěných pohledávek je v zástavní smlouvě vymezeno dobou existence zajištěné pohledávky, a i přes určité formulační nedostatky je zástavní smlouva v základních náležitostech dostatečně určitá a tudíž platná.

Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2014 č.j. KSOS 22 INS 20339/2014-A7 soud zjistil, že tímto usnesením byl zjištěn úpadek dlužníka Karly anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Lukáš Stoček, soud na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 12.12.2014 v řízení sp. zn. KSOS 22 INS 20339/2014 soud zjistil, že do cetkové podstaty byl sepsán jako majetek dlužníka podíl ve výši 1/4 k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 167, pro katastrální území a obec Hovězí, a to pozemku parc. č. st. 2254-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 132-rodinný dům, pozemku parc. č. 119/1-zahrada, pozemku parc. č. 1344/3-ostatní plocha, pozemku parc. č. 1349/1-trvalý travní porost, pozemku parc. č. 1355/143-trvalý travní porost (dále též jen předmětný majetek). K soupisu došlo z důvodu neplatnosti právního úkonu spočívajícího v nevznesení námitky neplatnosti závěti v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 34D 222/2011, kdy byla neopominutelným dědicem, čímž na úkor svých věřitelů zvýhodnila dědice Nikolu anonymizovano , Davida Tyralíka a Erika Tyralíka.

V návaznosti na soupis předmětného majetku do majetkové podstaty žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka své pohledávky jako zajištěné předmětným majetkem dlužníka. Takto přihlásil dílčí pohledávku č. 1 ve výši 400.000 Kč, ze smlouvy o půjčce ze dne 9.3.2010, na jejímž základě poskytl Danuši Rafajové (zůstavitelce, dědické řízení vedeno pod sp. zn. 34D 222/2011) právě tuto částku, která nebyla vrácena, spolu s úrokem ve výši 36.000 Kč. Dále žalovaný přihlásil dílčí pohledávku č. 2 ve výši 253.200 Kč jakožto smluvní pokutu za nezaplacení jistiny, která byla sjednána ve smlouvě o půjčce ze dne 9.3.2010 ve výši 0,05% denně z aktuálně dlužné částky. K výpočtu výše smluvní pokuty žalovaný v přihlášce v bodu 12 formuláře uvedl, že je počítána z částky 400.000 Kč za dobu od 1.10.2010 do 1.10.2010, celkem 1.462 dnů, tedy 1.462 x 200 Kč, po odečtení částečné úhrady 39.200 Kč činí dlužná částka 253.200 Kč. Smluvní pokuta je vyčíslena do dne předcházejícího rozhodnutí o úpadku, tedy do 1.10.2014. Žalovaný dále přihlásil dílčí pohledávku č. 3 v celkové výši 301.766 Kč představující jistinu a úroky ze smlouvy o půjčce ze dne 7.12.2009 uzavřené rovněž s Danuší Rafajovou. Všechny své pohledávky žalovaný přihlásil jako zajištěné předmětným majetkem dlužníka, zapsaným na listu vlastnictví 167 pro katastrální území Hovězí, a to na základě zástavní smlouvy ze dne 9.3.2010 v případě dílčích pohledávek č. 1 a 2, a zástavní smlouvy ze dne 7.12.2009 v případě dílčí pohledávky č. 3, s tím, že své pohledávky přihlašuje z důvodu soupisu předmětu zajištění do majetkové podstaty dlužníka dle § 166 věta druhá insolvenčního zákona s právem na uspokojení pouze z předmětu zajištění. Tato zjištění soud učinil z přihlášky žalovaného P10 v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 22 INS 20339/2014.

Přihláška pohledávek žalovaného P10, stejně jako přihláška pohledávky žalobce P9, byla přezkoumána při přezkumném jednání konaném dne 19.5.2015. Pohledávka žalobce přihlášená v celkové výši 472.959 Kč byla zjištěna, včetně zajištění. Pokud jde o pohledávky žalovaného, byly insolvenčním správcem uznány, částečně byly popřeny žalobcem. Uvedená zjištění soud učinil z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 19.5.2015 a ze seznamu přihlášených pohledávek přihlášky č. P9 a P10, v řízení sp. zn. KSOS 22 INS 20339/2014.

K popření došlo podáním žalobce doručeným insolvenčnímu soudu dne 14.5.2015, na předepsaném formuláři, popřena byla dílčí pohledávka č. 2-smluvní pokuta-co do výše, s tím, že skutečná výše pohledávky činí 200 Kč, neboť je specifikována obdobím 1 dne, a dále co do pořadí, neboť se z důvodu neplatnosti zástavní smlouvy nejedná o pohledávku zajištěnou. Uvedené je zřejmé z popření pohledávky-žaloby v tomto řízení.

Žalobce složil dne 29.5.2015 jistotu na náklady soudního řízení ve výši 10.000 Kč, jak soud zjistil ze záznamu o složení ze dne 1.6.2015.

S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že byly splněny podmínky pro věcné projednání žaloby ve smyslu § 200 a 202 insolvenčního zákona, když pohledávka žalovaného byla popřena žalobcem jakožto přihlášeným věřitelem, k popření došlo v řádné formě, tedy na předepsaném formuláři, popření bylo doručeno soudu v zákonem stanovené lhůtě (nejméně 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání) a žalobce složil jistotu na náklady incidenčního řízení ve výši a lhůtě stanovené v § 202 odst. 3 insolvenčního zákona.

Dle § 200 odst. 5 insolvenčního zákona se tak podání obsahující popěrný úkon žalobce považuje za žalobu.

Co se týče dílčí pohledávky č. 2 přihlášené žalovaným, která byla popřena a je tedy předmětem tohoto řízení, soud dále z příloh přihlášky žalovaného P10 v řízení sp. zn. KSOS 22 INS 20339/2014 zjistil následující. Mezi žalovaným jako věřitelem, Danuší Rafajovou jako zástavcem a dlužníkem a Davidem Tyralíkem jako dlužníkem byla dne 9.3.2010 uzavřena smlouva o půjčce, kterou se žalovaný zavázal dlužníkům půjčit finanční prostředky až do částky 400.000 Kč. Částku 400.000 Kč, jejíž výši jako výši dlužné částky současně uznali, se dlužníci zavázali žalovanému vrátit nejpozději do 30.9.2010. Pro případ, že finanční prostředky nebudou hrazeny ve lhůtě splatnosti, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05% denně z aktuálně dlužné částky (ze smlouvy o půjčce ze dne 9.3.2010). Samostatnou písemnou přílohou přihlášky žalovaný vyčíslil mimo jiné dlužnou jistinu ze smlouvy o půjčce ze dne 9.3.2010 na částku 400.000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,05% z dlužné částky 400.000 Kč, tj. 200 Kč od 1.10.2010 do 1.10.2014, celkem 1.462 dnů x 200, tedy 292.400 Kč, s tím, že zaplaceno bylo 39.200 Kč (z přílohy přihlášky žalovaného Vyčíslení-smlouva o půjčce ze dne 9.3.2010).

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 9.3.2010 soud zjistil, že byla uzavřena mezi zástavcem Danuší Rafajovou a žalovaným jako zástavním věřitelem, dle této smlouvy se zřizuje ve prospěch žalovaného zástavní právo k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 167, pro katastrální území a obec Hovězí, a to pozemku parc. č. st. 2254-zastavěná plocha a nádvoří, rodinného domu č.p. 132 na něm stojícího, pozemku parc. č. 119/1-zahrada, pozemku parc. č. 1344/3-ostatní plocha, pozemku parc. č. 1349/1-trvalý travní porost, pozemku parc. č. 1355/143-trvalý travní porost, pro pohledávku ve výši 400.000 Kč popsanou v odst. II této smlouvy. Dále se zřizuje budoucí peněžité pohledávky věřitele za zástavcem , a to zejména náhrady škody vzniklé porušením této smlouvy a uhrazení smluvních pokut vzniklých po dobu trvání této smlouvy. Sjednáno bylo, že dle této smlouvy bude zapsáno zástavní právo pro žalovaného k zajištění pohledávek ve výši 400.000 Kč s příslušenstvím a dalších nároků ze smluv vyplývajících ve smyslu ust. § 155 obč. zák., na dobu existence zajišťované pohledávky. O jakou pohledávku ve výši 400.000 Kč-z jaké smlouvy plynoucí, apod., se jedná, není v článku II. ani v jiné části zástavní smlouvy ničeho bližšího uvedeno.

Z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví 167 pro katastrální území Hovězí, ke dni 29.7.2013, soud zjistil, že k nemovitostem, podíl k nimž byl sepsán do majetkové podstaty dlužníka, je zapsáno vlastnické právo Davida Tyralíka, Erika Tyralíka, Nikoly anonymizovano , vždy ve výši podílu 1/3, na základě usnesení o dědictví Okresního soudu ve Vsetíně č.j. 34D 222/2011-122 ze dne 22.3.2012. Zapsáno je rovněž zástavní právo smluvní ve prospěch žalovaného dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 9.3.2010, právní účinky vkladu ke dni 9.3.2010, k zajištění pohledávky ve výši 400.000 Kč a budoucích peněžitých pohledávek, včetně jejího příslušenství na dobu existence zajišťované pohledávky.

Vklad práva dle této smlouvy byl zapsán dne 29.3.2010 s právními účinky ke dni 9.3.2010 (z doložky vkladu práva do katastru nemovitostí).

Pokud jde o výši dílčí pohledávky č. 2, má soud za prokázáno, že smluvní pokuta byla mezi smluvními stranami smlouvy o půjčce ze dne 9.3.2010 sjednána pro případ prodlení s vrácením poskytnutých prostředků, k čemuž mělo dojít nejpozději do 30.9.2010, v sazbě 0,05% denně z aktuálně dlužné částky. Půjčena byla finanční částka 400.000 Kč, ta nebyla dle tvrzení žalovaného (věřitele ze smlouvy o půjčce) ani částečně vrácena, což nebylo v řízení nijak zpochybňováno, jakákoli úhrada na jistinu nebyla tvrzena, z obsahu spisu se nijak nepodává a ani samotná pohledávka na jistině z předmětné smlouvy o půjčce nebyla-ačkoli byla přihlášena-nikým popřena. Právě z této dlužné jistiny je dle přihlášky P10 smluvní pokuta počítána, z částky 400.000 Kč tak činí 200 Kč denně. Počítána je řádně ode dne následujícího po splatnosti, tedy ode dne 1.10.2010. Pokud jde o konec období, za které je smluvní pokuta počítána, je sice žalovaným v textu přihlášky jedenkrát uvedeno do 1.10.2010, nicméně z dalšího textu přihlášky je zřejmé, že se jedná o přepis v datu, konkrétně v roce, kdy z celkového kontextu přihlášky i její přílohy je zcela zjevné, že je uplatněna do dne 1.10.2014. Jednak v textu přihlášky je následně přímo uvedeno, že smluvní pokuta je vyčíslena do dne předcházejícího rozhodnutí o úpadku, tedy do 1.10.2014, přičemž k rozhodnutí o úpadku došlo 2.10.2014, jednak v příloze přihlášky obsahující vyčíslení jednotlivých pohledávek žalovaného je smluvní pokuta vyčíslena ve výši 0,05% z dlužné částky 400.000 Kč, tj. 200 Kč od 1.10.2010 do 1.10.2014, celkem 1.462 dnů x 200. Období od 1.10.2010 právě do 1.10.2014 pak odpovídá počet dnů, za něž je smluvní pokuta požadována, tj. 1.462. Za toto období pak výše smluvní pokuty činí částku 292.400 Kč, na níž žalovaný tvrdí úhradu 39.200 Kč, dlužná smluvní pokuta tudíž činí 253.200 Kč, tj. právě částku, kterou žalovaný na smluvní pokutě-dílčí pohledávce č. 2 přihlásil. Pouze pro úplnost soud dodává, že žalobce nepopřel výši pohledávky z důvodu, že by snad pohledávka ze smlouvy o půjčce byla uhrazena, a žalovaný tak nemohl smluvní pokutu z důvodu prodlení s úhradou za určité časové období požadovat.

Soud proto žalobu v části týkající se výše pohledávky, kdy žalobce tvrdí, že pohledávka je toliko ve výši 200 Kč, zamítl (výrok I).

Pokud jde o žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení, že dílčí pohledávka žalovaného přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka není pohledávkou s právem na uspokojení z předmětu zajištění, uvádí soud následující.

Provedenými důkazy bylo prokázáno, že v majetkové podstatě dlužníka je zapsán podíl ve výši 1/4 k nemovitému majetku dlužníka, k němuž žalovaný tvrdí zřízení zástavního práva, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 9.3.2010. Touto smlouvou je specifikována zajišťovaná pohledávka ve výši 400.000 Kč, což však není dílčí pohledávka č. 2 ze smluvní pokuty, která je předmětem tohoto řízení. Zajištění smluvní pokuty se týká ustanovení dané smlouvy o tom, že se zajišťují (byť poněkud nepřesně uvedeno zřizují ) budoucí peněžité pohledávky věřitele za zástavcem, mimo jiné smluvní pokuty vzniklé po dobu trvání této smlouvy.

Podle § 156 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zajišťuje. Podle § 155 odst. 4 občanského zákoníku zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky, určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době.

Soud na danou věc aplikoval citované právní předpisy účinné do 31.12.2013, neboť dle přechodných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1.1.2014, v případě věcných práv se jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Pro platnost zástavní smlouvy je-jak plyne z citovaného ustanovení § 156 odst. 2 občanského zákoníku účinného v době uzavření zástavní smlouvy-nezbytné, aby byla řádně označena pohledávka, která má být zástavním právem zajištěna. V tomto směru je ujednání obsažené v zástavní smlouvě ze dne 9.3.2010 co se smluvní pokuty týče naprosto nedostačující. Ve smlouvě totiž není nijak specifikováno, o jaké smluvní pokuty se jedná, např. jakou smlouvu sjednané, za jaké porušení povinnosti, apod. V zástavní smlouvě není ani svým důvodem specifikována zajišťovaná pohledávka ve výši 400.000 Kč, když se má jednat o pohledávku popsanou v odst. II. této smlouvy, kde však, stejně jako v celé smlouvě, žádná pohledávka popsána není. Takovéto nedostatečné specifikování zajišťované pohledávky nelze překlenout výkladem, zvláště za situace, kdy mezi stranami zástavní smlouvy nebyla uzavřena pouze jediná smlouva o půjčce.

Navíc, zákonným požadavkem v případě pohledávek určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat, je jednak vymezení výše, do níž budou takové pohledávky zajištěny, jednak vymezení doby, v níž budou vznikat, jak stanoví přímo zákon v § 155 odst. 4 občanského zákoníku. V tomto směru lze odkázat rovněž na ustálenou judikaturu, např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.5.2008, sp. zn. 29 Odo 423/2006, v němž byl vysloven jednoznačný závěr, že vymezení doby pro vznik takových budoucích pohledávek je řádné jen tehdy, pokud je uveden konec takové doby způsobem, z nějž je možné bez pochyby zjistit, kdy příslušné období skončí, jinak je zástavní smlouva neplatná.

V předmětné zástavní smlouvě však vymezení výše, do níž mají být budoucí pohledávky na smluvní pokutě zajištěny, zcela absentuje.

Ve vztahu k vymezení doby, v níž budou pohledávky ze smluvní pokuty vznikat, je pak zástavní smlouva dle názoru soudu rovněž neurčitá, neboť ujednání o tom, že se má jednat o smluvní pokuty vzniklé po dobu trvání této smlouvy , tedy zástavní smlouvy, požadavek na jednoznačné vymezení příslušného období nesplňuje, a to i přihlédnutím k dalšímu textu zástavní smlouvy, dle nějž má být zástavní právo vyznačeno k zajištění pohledávek na dobu existence zajišťované pohledávky, což je vymezení doby zcela odlišné.

Lze tedy shrnout, že zástavní smlouva trpí ve vztahu k zajištění pohledávky ze smluvní pokuty hned několika nedostatky (nedostatečným vymezením samotné smluvní pokuty, nevymezením výše, do níž mají být budoucí pohledávky na smluvní pokutě zajištěny, a nedostatečným vymezením doby, v níž budou pohledávky ze smluvní pokuty vznikat), z nichž každý sám způsobuje neplatnost zástavní smlouvy v části, týkající se právě zajištění smluvní pokuty. Jestliže je zástavní smlouva v části týkající se zajištění pohledávky ze smluvní pokuty neplatná, nemůže se v případě přihlášené dílčí pohledávky č. 2 spočívající právě ve smluvní pokutě jednat o pohledávku s právem na uspokojení z předmětu zajištění.

Za této situace shledal soud žalobu ve vztahu k popření zajištění za důvodnou a v této části žalobě vyhověl (výrok II).

O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl v řízení neúspěšný v části žaloby týkající se popřené výše pohledávky žalovaného, úspěšný v části týkající se popřeného zajištění pohledávky žalovaného. Předmětem řízení nebylo peněžité plnění. V obou částech žaloby, potažmo v případě obou popěrných úkonů, tedy jak ohledně výše pohledávky, tak jejího zajištění, se dle názoru soudu jedná o srovnatelné nároky. Soud vážil i tu skutečnost, že v případě pravomocného vyhovění žalobě v části týkající se zajištění pohledávky žalovaného bude důsledkem to, že žalovaný nebude v příslušeném insolvenčním řízení uspokojován. Nicméně přesto je soud názoru, že byť je toto řízení incidenčním sporem, sporem vyvolaným insolvenčním řízením, jedná se stále o samostatné řízení, mající své procesní zásady odlišné od procesních zásad insolvenčního řízení. Takto je třeba nahlížet i na rozsah úspěchu či neúspěchu žalobce v řízení. Přitom nelze odhlédnout od toho, že s ohledem na důvody popření výše a zajištění pohledávky žalovaného byly předmětem posouzení ve vztahu ke každému takovému nároku jiné skutečnosti. Bylo pak rozhodnutím žalobce, že kromě zajištění popřel rovněž výši pohledávky. Za této situace není dle názoru soudu pro účely rozhodnutí o nákladech řízení na místě přisuzovat úspěchu žalobce větší rozsah než jeho neúspěchu jen kvůli důsledku, který bude mít výsledek řízení na uspokojení pohledávky žalovaného v insolvenčním řízení. Úspěch a neúspěch žalobce je dle názoru soudu nutno hodnotit pouze ve vztahu k výsledku tohoto řízení.

Vzhledem k výše uvedenému proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když má za to, že procesní úspěch obou účastníků v tomto řízení je srovnatelný (výrok III).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve dvou vyhotoveních.

V Olomouci dne 13. září 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Kateřina Hajná v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně