22 ICm 1938/2013
Jednací číslo: 22 ICm 1938/2013-30 (KSOS 22 INS 1364/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce Home Credit a.s., se sídlem Nové sady 996/25, Staré Brno, 602 00 Brno, IČ: 26978636, zastoupeného Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem Blatného 1885/36, 616 00 Brno-Žabovřesky, proti žalovanému Mgr. Radimu Struminskému, se sídlem Svornosti 86/2, 736 01 Havířov, insolvenčnímu správci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Jarošova 757/6, 736 01 Havířov-Šumbark, o určení popřené pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka č. 2 žalobce za dlužníkem Petrem anonymizovano , anonymizovano z titulu neuhrazené smluvní pokuty ve výši 39.058,32 Kč je po právu, s e zamítá.

II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 261,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. pokračování Spisová značka: Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 1364/2013

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 30.05.2013 se žalobce domáhal určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku z titulu smluvní pokuty (pohledávka č. 2) v celkové výši 39.058,32 Kč a pohledávka je co do důvodu a výše po právu.

Žalobu odůvodnil tím, že žalobce včas přihlásil své nezajištěné a nevykonatelné pohledávky v celkové výši 81.066,88 Kč (pohledávku č. 1 ve výši 42.008,56 Kč a pohledávku č. 2 ve výši 39.058,32 Kč) do insolvenčního řízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 1364/2013, přičemž při přezkumném jednání insolvenční správce popřel pravost pohledávky č. 2 ve výši 39.058,32 Kč z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, neboť obchází zákon, když nárok na smluvní pokutu odpovídá ušlému úroku, který přiroste až v době po rozhodnutí o úpadku a taková pohledávka je z uspokojení vyloučena. Navíc byla popřena z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku. Žalobce uzavřel dne 09.12.2010 s žalobcem úvěrovou smlouvu č. 4011298904, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40.000,-Kč. Dlužník nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto věřitel využil svého práva a ke dni 12.12.2011 úvěr zesplatnil a dlužníka vyzval, aby vrátil celý poskytnutý úvěr, který nebyl splacen a zaplatil v souladu s ustanovením Hlavy 6 § 3 úvěrových podmínek smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, na který by poskytovateli úvěru vznikl nárok, pokud by dlužník úvěr řádně splácel v dohodnutých splátkách. Smluvní pokuta byla sjednána smlouvou, a to ustanovením Hlavy 6 § 3 úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Dlužník svým podpisem smlouvy stvrdil, že je seznámen s ustanoveními smlouvy a její součástí úvěrovými podmínkami a projevil souhlas být vázán smlouvou i podmínkami, které tvořily součást úvěrové smlouvy nejen dle dohody mezi účastníky, ale i fakticky, neboť úvěrové podmínky tvoří společně s úvěrovou smlouvou jeden listinný kus, a tedy byl i s úvěrovými podmínkami řádně seznámen. Nelze tedy aplikovat závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013. Z uspokojení v rámci insolvenčního řízení jsou vyloučeny veškeré smluvní pokuty, u nichž nárok vznikl až po rozhodnutí po úpadku. Pokud však nárok vznikl do vydání rozhodnutí o úpadku, lze takovou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásit. Smluvní pokuta je v přihlášce pohledávky vyčíslena a nárok na její úhradu vznikl před datem prohlášení úpadku, tudíž věřitel uplatňuje smluvní pokutu z důvodu porušení smluvních ujednání, která je sice vypočtena jako smluvní úrok z úvěru vzniklý do budoucna (sahající po datu úpadku), avšak tento je vypočten ke dni zesplatnění, které je řádně oznámeno spolu se splatností k úhradě smluvní pokuty dlužníkovi. Právo na smluvní pokutu se stane splatným až uplynutím určité lhůty po věřitelově výzvě k plnění. Věřitel vyzval dlužníka k zaplacení smluvní pokuty dne 12.12.2011, proto by měl být v insolvenčním řízení zcela uspokojen. Výše smluvní pokuty je k celkové dlužné pohledávce zcela přiměřená a nemůže tak být neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku.

Žalobce dále u jednání doplnil, že úrok nebyl sjednán procentní sazbou, ale pevnou částkou, kdy úrok lze vypočítat dle parametrů smlouvy tak, že úvěr byl poskytnut ve výši 40.000,-Kč, splátka činila 1.588,-Kč a v této měsíční splátce je zahrnut poplatek za vedení účtu ve výši 49,-Kč měsíčně (bod 42 smlouvy), poplatek za možnost změny výše a počtu splátek ve výši 10,-Kč (bod 48 smlouvy) a dále pojištění ve výši 30,-Kč (bod 47 smlouvy), pokračování Spisová značka: Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 1364/2013 tudíž výše splátky bez těchto poplatků a pojištění činí 1.499,-Kč měsíčně a vynásobeno 60ti, tj. počtem splátek, se dochází k celkové sumě za poskytnutí úvěru a při odečtení částky 40.000,-Kč lze zjistit čistou výši úroku. Tento mechanismus výpočtu úroku vyplývá také z ujednání v úvěrových podmínkách (hlava 5). Smluvní pokuta tak byla stanovena určitým způsobem, a to v pevné výši, přičemž od počátku byla dlužníkovi známa celková částka, kterou zaplatí za celý úvěr, dále musel dlužník vědět, kolik má uhradit a kolik uhradil a musel znát zůstatek úvěru, a tedy i výši smluvní pokuty. Smluvní pokuta byla sjednána od počátku ve výši 49.940,-Kč, a tudíž nebyla sjednána neurčitě. Pokud se týče popěrného důvodu v tom směru, že ujednání o smluvní pokutě ve výši ušlých úroků je absolutně neplatné, neboť obchází ustanovení § 170 písm. a) insolvenčního zákona, pak z tohoto důvodu žalovaný nemohl popřít pravost pohledávky žalobce, neboť popření pravosti znamená obranu v tom směru, že pohledávka nevznikla, byla uhrazena, anebo se promlčela. V tomto případě je tedy z kontextu zřejmé, že se jedná o obranu v tom směru, že pohledávka nevznikla, a to z důvodu absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, avšak z ustanovení § 170 písm. a) insolvenčního zákona nevyplývá, že by ujednání o úrocích bylo absolutně neplatné, ale vyplývá z něj, že takováto pohledávka se neuspokojuje v insolvenčním řízení. Nelze dojít k závěru, že by ujednání o smluvní pokutě bylo platné a až vstupem do insolvenčního řízení by takovéto ujednání bylo shledáno za absolutně neplatné. Pokud se jedná o důvod popření, který žalovaný uvedl až ve svém vyjádření k žalobě, a tedy, že ujednání o smluvní pokutě nebylo obsaženo v samotné úvěrové smlouvě, nýbrž pouze ve smluvních podmínkách, pak žalovaný může uvádět popěrné důvody do konce přezkumného jednání, přičemž další rozšiřování důvodů již není možné, neboť by nastala nerovnost stran a tedy incidenční spor by se měl vést pouze o důvodech popření, tak jak vyplývají z přezkumného listu. Ujednání o smluvní pokutě je platné a text tohoto ujednání kopíruje text zákona, konkrétně ustanovení § 506 obchodního zákoníku, kdy při nesplnění podmínek uvedených v tomto ustanovení je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat po dlužníkovi dlužnou částku i s úroky.

Žalovaný nárok žalobce neuznal a uvedl, že na přezkumném jednání dne 30.04.2013 popřel pohledávku žalobce č. 2 co do pravosti v celé přihlášené výši, kdy důvodem popření byla neplatnost ujednání o smluvní pokutě dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník -dále také OZ ). Popěrný úkon učinil po právu, neboť je nepochybné, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na závazkový vztah mezi dlužníkem a žalobcem se tak uplatní kromě obchodního zákoníku také ustanovení na ochranu spotřebitele (§ 55 a 56 OZ) dle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku. Dle § 544 OZ lze sjednat smluvní pokutu pouze písemně a v ujednání musí být určena výše smluvní pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Ujednání o výši smluvní pokuty v Hlavě 6 § 5 Úvěrových podmínek k úvěrové smlouvě č. 4011298904 je neurčité, neboť z něj jednoznačně nevyplývá, v jaké výši byla sjednána smluvní pokuta, popř. nebyl sjednán způsob jejího určení. Spotřebiteli ze samotné úvěrové smlouvy nemohlo být jasné, kolik činí úrok a dále také, kolik činí úrok, pokud nezaplatí nějakou splátku, když si navíc žalobce účtoval i smluvní úroky z prodlení. Ujednání o smluvní pokutě je tak absolutně neplatné. Navíc absolutní neplatnost podle § 39 OZ je dána i z toho důvodu, že ustanovení o smluvní pokutě svým obsahem a účelem obchází § 170 písm. a) insolvenčního zákona, neboť žalobce fakticky požaduje úhradu úroků vyloučených z uspokojení v insolvenčním řízení a tímto obchází zákon, neboť úroky by za normálního běhu věcí (pokud by neprobíhalo insolvenční řízení) přirůstaly po úpadku. Dále žalovaný namítl, že ujednání o smluvní pokutě nebylo obsaženo v samotné úvěrové smlouvě č. 4011298904, ale jen ve formulářových podmínkách dlužníkem nepodepsaných, přičemž obsah těchto nepodepsaných podmínek nemohl dlužník při procesu uzavírání smlouvy se pokračování Spisová značka: Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 1364/2013 žalobcem nijak ovlivnit. Žalovaný v tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11, zejm. bod 33 nálezu, dle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemůže být součástí Všeobecných smluvních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Dále v něm Ústavní soud vyslovil názor, že věřitelé mohou využívat úvěrových podmínek, ale pouze za určitých podmínek, jako je velikost písma, srozumitelnost textu a logické uspořádání textu tak, aby neskrýval ujednání nevýhodná pro spotřebitele, kdy v opačném případě si věřitel nepočíná poctivě a takovým ujednáním nelze přiznat právní ochranu. Má za to, že toto se týká právě ujednání o smluvní pokutě, které bylo obsahem úvěrových podmínek, nikoliv úvěrové smlouvy samotné a popření pohledávky žalobce tak bylo důvodné.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. KSOS 22 INS 1364/2013, přičemž zjistil, že:

1) usnesením ze dne 31.01.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Radim Struminský a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 27.05.2013 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, 3) přihláškou pohledávky P6 doručenou soudu dne 25.02.2013 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dvě nezajištěné a nevykonatelné pohledávky celkem ve výši 81.066,88 Kč; z toho pohledávku č. 1 ve výši 42.008,56 Kč sestávající z jistiny ve výši 38.694,24 Kč (splatné od 12.12.2011) a z příslušenství ve výši 3.314,32 Kč (úrok z prodlení ve výši 0,0212 % denně z dlužné částky 38.694,24 Kč od 28.12.2011 do 30.01.2013); k důvodu vzniku pohledávky č. 1 žalobce uvedl, že dlužník uzavřel dne 09.12.2010 s věřitelem úvěrovou smlouvu č. 4011298904, na základě které poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 40.000,-Kč a dlužník se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit sjednané úroky v 60 splátkách ve výši á 1.558,-Kč; dlužník byl povinen platit úroky ve výši 37,15 % ročně ze zůstatku jistiny; ačkoli ve smlouvě byl pro případ prodlení dlužníka s hrazením splátek sjednán úrok z prodlení ve výši 0,08 % denně, požaduje žalobce úrok z prodlení pouze ve výši 0,0212 % denně, tj. ve výši 7,738 % ročně; dlužník nehradil řádně a včas sjednané splátky, a proto žalobce dle Hlavy 6 § 3 úvěrových podmínek k 12.12.2011 úvěr zesplatnil dopisem ze dne 12.12.2011, jímž byl dlužník vyzván k zaplacení úvěru včetně smluvní pokuty, avšak dlužník dosud ničeho neuhradil; pohledávku č. 2 ve výši 39.058,32 Kč sestávající z jistiny ve výši 35.976,76 Kč (splatné od 12.12.2011) a z příslušenství ve výši 3.081,56 Kč (úrok z prodlení ve výši 0,0212 % denně z dlužné částky 4.997,35 Kč (?) od 28.12.2011 do 30.01.2013); k důvodu vzniku pohledávky č. 2 žalobce uvedl, že smluvní pokuta byla sjednána v Hlavě 6 § 5 úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, přičemž dlužník svým podpisem smlouvy stvrdil, že je pokračování Spisová značka: Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 1364/2013 seznámen s ustanoveními smlouvy a úvěrovými podmínkami; dlužník nehradil řádně a včas sjednané splátky, a proto věřitel využil svého práva a k 12.12.2011 úvěr zesplatnil a dlužníka vyzval, aby vrátil nesplacený úvěr a zaplatil smluvní pokutu dle Hlavy 6 § 5 úvěrových podmínek, tj. ve výši ušlého úroku, na který by věřiteli vznikl nárok, pokud by dlužník úvěr řádně splácel v dohodnutých splátkách; 4) u přezkumného jednání dne 30.04.2013 dlužník obě pohledávky žalobce v přihlášené výši uznal a insolvenční správce popřel pravost pohledávky č. 2 v celém rozsahu (35.976,70 Kč-smluvní pokuta a 3.081,56 Kč-úroky z prodlení) z důvodu neplatnosti ujednání o smluvní pokutě dle § 39 občanského zákoníku, když svým obsahem či účelem odporuje zákonu (resp. jej obchází) a to zejm. § 170 písm. a) IZ, když věřitel fakticky požaduje úhradu úroků vyloučených z uspokojení v insolvenčním řízení; 5) insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření přihlášené pohledávky č. 2 dopisem ze dne 30.04.2013 podle ust. § 197 odst. 2 IZ, který byl žalobci doručen dle doručenky dne 02.05.2013, 6) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce přihlásil přihláškou P6 do insolvenčního řízení dlužníka Petra anonymizovano vedeného pod sp. zn. KSOS 22 INS 1364/2013 dvě nevykonatelné pohledávky, přičemž žalovaný popřel zcela pravost pohledávky č. 2 žalobce, tj. v rozsahu 39.058,32 Kč. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti insolvenčnímu správci, který pohledávku č. 2 žalobce popřel. Soud se proto mohl zabývat vlastním nárokem žalobce na určení pravosti popřené pohledávky č. 2 ve výši 39.058,32 Kč.

Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-ze smlouvy o úvěru č. 4011298904 ze dne 09.12.2010, že dlužník uzavřel se společností Home Credit a.s. úvěrovou smlouvu, na základě které byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 40.000,-Kč a dlužník se zavázal úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši á 1.588,-Kč, přičemž první splátka je splatná právě po měsíci od poskytnutí úvěru; RPSN činí od 44,8 % do 47,4 %; poplatek za vedení účtu byl sjednán ve výši 49,-Kč měsíčně, poplatek za možnost změny výše a počtu splátek ve výši 10,-Kč měsíčně a pojištění ve výši 30,-Kč měsíčně; dle smluvních ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s. a klient svým podpisem smlouvy stvrzuje, že se seznámil s Úvěrovými podmínkami, které mu jsou srozumitelné, dostatečně určité a projevil souhlas být jimi vázán; podle Úvěrových podmínek společnosti Home Credit a. s., je klient povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že se podle Hlavy 6, § 3 písm. a) klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, přičemž společnost je rovněž oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit; podle Hlavy 6, § 5 v případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených v Hlavě 6, § 3, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by pokračování Spisová značka: Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 1364/2013 společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách; -ze splátkového kalendáře, že dlužník zaplatil splátky 1-10 ve sjednané výši á 1.588,-Kč, 11. splátku splatnou dne 15.11.2011 zaplatil pouze zčásti ve výši 636,-Kč, přičemž k datu 12.12.2011 žalobce úvěr zesplatnil s tím, že k datu 30.01.2013 činí výše zesplatněné jistiny 37.712,24 Kč a pokuta (ušlý úrok) činí 35.738,76 Kč; -z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 12.12.2011, že žalobce v důsledku neplnění povinností dlužníka (prodlení s úhradou závazků) úvěr zesplatnil a dlužníka vyzval k zaplacení dlužné částky ve výši 82.461,-Kč nejpozději do 14 dní od data sepsání této výzvy; z výpisu odeslané pošty, že žalobce odeslal písemnost dlužníkovi dne 14.12.2011;

-z předžalobní upomínky ze dne 11.04.2012, že žalobce vyzval dlužníka k úhradě dlužné částky 81.118,16 Kč ze smlouvy o úvěru č. 4011298904.

Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Společnost Home Credit, a.s. jako věřitel (podnikatel) a Petr Spitz jako dlužník (spotřebitel) uzavřeli dne 09.12.2010 úvěrovou smlouvu č. 4011298904, na základě které Home Credit, a.s. poskytl dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 40.000,-Kč a dlužník se je zavázal vrátit v 60 měsíčních splátkách po 1.588,-Kč měsíčně. Dlužník neplnil řádně smluvní povinnosti, když splátku č. 11. splatnou dne 15.11.2011 zaplatil pouze ve výši 636,-Kč, přičemž k datu 12.12.2011 žalobce úvěr zesplatnil a žalobce vyzval dopisem ze dne 12.12.2011 dlužníka, aby žalobci zaplatil celkovou částku 82.461,-Kč nejpozději do 14 dní od data sepsání této výzvy. K datu 30.01.2013 vyčíslil žalobce výši zesplatněné jistiny na částku 37.712,24 Kč a pokutu (ušlý úrok) na částku 35.738,76 Kč.

S ohledem na zjištěný skutkový stav zabýval se soud právním posouzením věci.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník ve znění účinném k datu 09.12.2010, dále jen obchodní zákoník ) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. pokračování Spisová značka: Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 1364/2013 Podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, ze které je spotřebitel povinen platit (písmeno a/), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván (písmeno b/), věřitelem je fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob (písmeno c/).

Podle § 55 zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník, ve znění účinném k datu 09.12.2010, dále jen občanský zákoník ), smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3).

Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 544 občanského zákoníku jednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odst. 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odst. 2).

V dané věci je nepochybné, že žalobce jednal při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník (označený ve smlouvě mj. rodným číslem a bydlištěm) ji neuzavíral jako podnikatel. V daném případě se jedná o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající režimu obchodního zákoníku a režimu zákona č. 321/2001 Sb. a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. Závazkový vztah mezi smluvními stranami se řídí také ustanoveními směřujícími k ochraně spotřebitele (§ 52 a násl. občanského zákoníku, zejména pak §§ 55 a 56 ve znění platném k datu uzavření smlouvy).

Předmětem sporu je nárok žalobce na určení pravosti pohledávky ve výši 39.058,32 Kč z titulu smluvní pokuty a úroku z prodlení ze smluvní pokuty. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázáno, že v Hlavě 6, § 3 písm. a) Úvěrových podmínek je ujednání o tom, že klient je povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že se dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, přičemž společnost je rovněž oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit; podle Hlavy 6, § 5 Úvěrových podmínek v případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených v Hlavě 6, § 3, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Strany smlouvy si tak sjednaly smluvní pokutu, jejíž výše byla specifikována ušlými úroky. Soud tedy nárok žalobce na pokračování Spisová značka: Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 1364/2013 určení pravosti pohledávky ve výši 39.058,32 Kč posuzoval jako nárok z titulu smluvní pokuty sjednané v Hlavě 6, § 5 Úvěrových podmínek, které jsou součástí smlouvy o úvěru a zabýval se námitkou žalovaného o neplatnosti takového ujednání dle § 39 občanského zákoníku, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

V první řadě ujednání o smluvní pokutě nebylo obsaženo v samotné úvěrové smlouvě, nýbrž toliko ve formulářových smluvních podmínkách dlužníkem nepodepsaných, jejichž obsah nemohl dlužník ovlivnit při procesu uzavírání smlouvy s žalobcem. Text úvěrových podmínek se nachází na celkem 3 stranách, jsou vytištěny velmi drobným, obtížně čitelným písmem a ujednání o smluvní pokutě se nachází v hlavě 6 s nadpisem Skončení úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru . Soud v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého i ve spotřebitelských smlouvách je možno Všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má formální omezení (viz bod 29 nálezu: dostatečně čitelný text, přehledný a logicky uspořádaný, dostatečná velikost písma, smluvní ujednání nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru), i omezení obsahová (viz bod 30 nálezu: obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru a naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou, např. rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložku) zásadně nemohou být součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis)-bod 33 nálezu. Ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné také z důvodu, že je neurčité, neboť v rozporu s ustanovením § 544 odst. 2 občanského zákoníku z ujednání v Hlavě 6 § 5 Úvěrových podmínek jednoznačně nevyplývá, v jaké výši byla sjednána smluvní pokuta, když formulace smluvní pokuta ve výši ušlého úroku, na který by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách , zcela jednoznačně nespecifikuje výši smluvní pokuty a z této formulace nemůže být spotřebiteli jako slabší smluvní straně v procesu uzavírání smlouvy o úvěru zřejmé, jaká smluvní pokuta mu v případě zesplatnění úvěru hrozí, a to tím spíše, že ve smlouvě nebyla uvedena výše smluvního úroku, byť je jeho výše (obtížně) odvoditelná z parametrů smlouvy (viz výpočet žalobce, který je obsahem jeho skutkových tvrzení u jednání) a navíc úrok není v jednotlivých splátkách rovnoměrně rozložen, nýbrž dlužník splácel úvěr v anuitních splátkách, kdy poměr jistiny a úroku v rámci jednotlivých splátek není stejný a součástí smlouvy není splátkový kalendář. Soud má dále za to, že ujednání o smluvní pokutě ve výši ušlých úroků je absolutně neplatné dle § 39 OZ, neboť obchází zákonné ustanovení § 170 písm. a, b) IZ, podle kterého se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatky z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí (písm. a), resp. které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku (písm. b). Žalobce takto sjednanou smluvní pokutou fakticky požaduje úhradu úroků vyloučených z uspokojení v insolvenčním řízení a tímto obchází zákon. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.02.2012 sp. zn. 12 VSOL 24/2011, ve kterém dospěl k závěru, že smyslem a účelem ustanovení § 170 písm. a) IZ jednoznačně bylo, aby v insolvenčním řízení nebylo uspokojováno příslušenství pohledávek přihlášených věřitelů vážící se k době až po pokračování Spisová značka: Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 1364/2013 rozhodnutí o úpadku. Pokud se týká úroků jako plodů peněz, pak smyslem a účelem tohoto zákonného ustanovení bylo, aby byly uspokojovány pouze ty částky úroků, které narostly, respektive vázaly se k období před rozhodnutím o úpadku a ty částky úroků, které se váží k období až po rozhodnutí o úpadku (tj. ty, které představují cenu peněz až za období po rozhodnutí o úpadku), aby nebyly v insolvenčním řízení uspokojovány (přesto, že došlo k zesplatnění úvěru na základě platného ujednání o ztrátě výhody splátek).

K námitce žalobce, že po přezkumném jednání již další rozšiřování popěrných důvodů není možné, neboť by nastala nerovnost stran a incidenční spor by měl být veden pouze o důvodech popření, tak jak vyplývají z přezkumného listu, soud konstatuje, že žalovaný popřel pohledávku č. 2 žalobce z důvodu absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě dle § 39 občanského zákoníku. Pokud za této situace žalovaný po přezkumném jednání argumentuje dalšími důvody, pro které je podle něj ujednání o smluvní pokutě absolutně neplatné, nejedná se o nepřípustné rozšiřování popěrných důvodů.

Soud proto žalobu na určení, že pohledávka č. 2 žalobce za dlužníkem Petrem anonymizovano , anonymizovano z titulu neuhrazené smluvní pokuty ve výši 39.058,32 Kč je po právu, zamítl jako nedůvodnou.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení dle shora uvedených ustanovení, přičemž v řízení vznikly žalovanému náklady ve výši jízdného za cestu osobním motorovým vozidlem z Havířova do Ostravy, a to ve výši 216,-Kč (vzdálenost 36 km, průměrná spotřeba 6,5 l/100 km, vyhlášková cena benzinu-35,70 Kč/l, paušální náhrada 3,70 Kč/km). Žalovaný jako insolvenční správce je plátcem DPH a má tak dále nárok na náhradu za DPH ve výši 21 % z částky 216,-Kč, tj. ve výši 45,-Kč. Celkem tak náklady řízení činí 261,-Kč, a soud proto uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 261,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 03.10.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v.r. Miroslava Musálková samosoudkyně