22 ICm 1908/2013
Jednací číslo: 22 ICm 1908/2013-11 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 22 INS 30430/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce: Mgr. Michal Machek, se sídlem Dlouhá 53/6, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, insolvenční správce dlužníka SOVA NOVA s.r.o. v likvidaci , se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz, Trocnovská 773/6, PSČ 702 00, IČ: 25373706, proti žalovanému: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, IČ: 41197518, o popření vykonatelné pohledávky, rozsudkem pro uznání

t a k t o:

I. U r č u j e s e , že pohledávky žalovaného za dlužníkem SOVA NOVA s.r.o. v likvidaci , se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz, Trocnovská 773/6, PSČ 702 00, IČ: 25373706, a to dílčí pohledávka č. 1 ve výši 193.750,-Kč a dílčí pohledávka č. 7 ve výši 119.095,-Kč, které žalovaný přihlásil přihláškou P2 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 30430/2012, nejsou po právu.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 29.05.2013 se žalobce domáhal určení, že pohledávky žalovaného za dlužníkem SOVA NOVA s.r.o. v likvidaci , se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz, Trocnovská 773/6, PSČ 702 00, IČ: 25373706, a to dílčí pohledávka č. 1 ve výši 193.750,-Kč a dílčí pohledávka č. 7 ve výši 119.095,-Kč, které žalovaný přihlásil přihláškou P2 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 30430/2012, nejsou po právu. Žalobu odůvodnil tím, že dílčí pohledávka č. 1 byla žalovaným přihlášena jako vykonatelná, přičemž vykonatelnost pohledávky co do částky ve výši 142.257,-Kč byla doložena platebním výměrem č. 4144100378 ze dne 03.01.2000, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 02.02.2000 a co do částky ve výši 51.493,-Kč byla doložena platebním výměrem č. 2144100387 ze dne 03.01.2000, který nabyl právní moci dne 02.02.2000 a vykonatelnosti dne 18.02.2000. Dílčí pohledávka č. 7 byla žalovaným rovněž přihlášena jako vykonatelná, přičemž vykonatelnost pohledávky byla doložena platebním výměrem č. 2140202589 ze dne 16.12.2002, který nabyl právní moci dne 06.02.2003 a vykonatelnosti dne 22.02.2003. Dne 30.04.2013 se konalo přezkumné jednání, na němž žalobce popřel pravost dílčí dodávky žalovaného č. 1 a č. 7, přičemž zbývající dílčí pohledávky žalovaného č. 2-6, č. 8-12 žalobce uznal. Důvodem popření dílčích pohledávek žalovaného č. 1 a č. 7 byla skutečnost, že se tyto pohledávky zcela promlčely. Dle § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotním pojištění, se právo vymáhat pojistné promlčuje ve lhůtě 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. S ohledem na výše uvedené se dílčí pohledávka č. 1 přiznaná platebním výměrem č. 4144100378 a platebním výměrem č. 2144100387, které nabyly právní moci dne 02.02.2000, promlčela dne 02.02.2010 a dílčí pohledávka č. 7 přiznaná platebním výměrem č. 2140202589, který nabyl právní moci dne 06.02.2003, se promlčela dne 06.02.2013. Dle § 173 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihláška pohledávky P2 byla soudu doručena až dne 26.02.2013, tedy již po uplynutí promlčecí doby.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil přesto, že mu byla do datové schránky doručena dne 17.03.2014 (spolu s žalobou) prostá výzva k vyjádření (§ 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř.) ve lhůtě 20 dní od doručení usnesení. Soud proto vydal dne 14.05.2014 usnesení s tzv. kvalifikovanou výzvou k vyjádření k žalobě (§ 114b odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo doručeno žalovanému do datové schránky dne 22.05.2014, avšak žalovaný se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil.

ICM R

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 114b odst. 1 o.s.ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

Podle § 114b odst. 2 o.s.ř., k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

Podle § 114b odst. 4 o.s.ř., usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.

Podle § 114b odst. 5 o.s.ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

Podle § 153a odst. 2 o.s.ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2) o.s.ř.

Podle § 153a odst. 3 o.s.ř., rozsudkem pro uznání soud rozhodne také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

Podle § 153a odst. 4 o.s.ř., jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

ICM R

Podle § 157 odst. 3 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.

Soud v první řadě konstatuje, že incidenční žaloba byla žalobcem podána včas (§ 199 odst. 1 IZ), když byla doručena soudu dne 29.05.2013 a podle obsahu insolvenčního spisu KSOS 22 INS 30430/2012 proběhlo přezkumné jednání dne 30.04.2013. Žalobce je aktivně legitimován dle § 199 odst. 1 IZ, neboť popřel vykonatelné pohledávky žalovaného. Insolvenční řízení dosud skončeno nebylo. Předpoklady pro odmítnutí incidenční žaloby ve smyslu § 160 odst. 4 IZ, popř. pro zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit ve smyslu § 160 odst. 5 IZ, které by bránily vydání rozsudku pro uznání, tak nebyly soudem shledány.

V předmětné věci byly tedy splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když po doručení usnesení ve smyslu § 114b odst. 1 o.s.ř. s tzv. kvalifikovanou výzvou k vyjádření, žalovaný na takovou výzvu nereagoval ve stanovené lhůtě 30 dní od doručení usnesení a ve smyslu § 153a odst. 3, odst. 4 o.s.ř. tak soud vydal bez jednání rozsudek pro uznání, neboť se má za to, že žalovaný nárok žalobce obsažený v žalobě uznal. V daném případě je předmětem řízení popření pravosti vykonatelných pohledávek a jedná se tedy o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír a vydání rozsudku pro uznání není vyloučeno ani povahou věci, ani rozporem s kogentními právními předpisy. Soud proto rozhodl rozsudkem pro uznání tak, že určil, že pohledávky žalovaného za dlužníkem SOVA NOVA s.r.o. v likvidaci , se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz, Trocnovská 773/6, PSČ 702 00, IČ: 25373706, a to dílčí pohledávka č. 1 ve výši 193.750,-Kč a dílčí pohledávka č. 7 ve výši 119.095,-Kč, které žalovaný přihlásil přihláškou P2 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 30430/2012, nejsou po právu.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Žalobce byl ve věci zcela úspěšný a má tak proti žalovanému dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalobci nějaké náklady řízení vznikly, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Vzhledem k tomu, že žalobce je v řízení osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. a byl v řízení zcela úspěšný, přešla na neúspěšného žalovaného, který nebyl osvobozen od soudních poplatků, poplatková povinnost dle § 2 odst.

ICM R

3 zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. V daném případě činí soudní poplatek 5.000,-Kč dle položky 13 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., a soud proto zavázal žalovaného, aby České republice na účet Krajského soudu v Ostravě zaplatil soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění se opírá o ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení.

U odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153b).

Podle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

U vedlejších výroků toto omezení neplatí.

Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.

V Ostravě dne 08.08.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v.r. Vanessa Plonková samosoudkyně

ICM R