22 ICm 1341/2011
Jednací číslo: 22 ICm 1341/2011-14 (KSOS 22 INS 8283/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Mgr. Ivo Tichovského, se sídlem Ostrava-Slezská Ostrava, Jaklovecká 1249/18, insolvenčního správce dlužníka GARBO LINGERIE s.r.o., se sídlem Ostrava-Petřkovice, Údolní 41/10, IČ: 27849015, zastoupeného Mgr. Romanem Krakovkou, advokátem se sídlem Ostrava-Slezská Ostrava, Jaklovecká 1249/18, proti žalované Jiřině anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Zábřeh, Svazácká 58/5, zastoupené JUDr. Pavlou Tomkovou, advokátkou se sídlem Ostrava 1, Sokolská třída 39, o neúčinnost právního úkonu, rozsudkem pro uznání,

takto:

I. Určuje se, že právní úkon dlužníka, spočívající ve vrácení půjčky žalované dne 17.06.2010 na základě výdajového pokladního dokladu bez čísla v částce 220.000,-Kč, je vůči věřitelům dlužníka GARBO LINGERIE s.r.o., se kterým je vedeno u Krajského soudu v Ostravě insolvenční řízení pod sp.zn. KSOS 22 INS 8283/2010, neúčinný.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na účet majetkové podstaty dlužníka GARBO LINGERIE s.r.o., se sídlem Údolní 41/10, Ostrava-Petřkovice, IČ: 27849015, částku 220.000,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně ode dne 16.03.2011 do 26.05.2011 a od 27.05.2011 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.600,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet jeho zástupce.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou doručenou soudu dne 26.05.2011 domáhal se žalobce určení, že právní úkon dlužníka, spočívající ve vrácení půjčky žalované dne 17.06.2010 na základě výdajového pokladního dokladu bez čísla v částce 220.000,-Kč, je neúčinný a žalovaná je povinna zaplatit žalobci na účet majetkové podstaty dlužníka GARBO LINGERIE s.r.o. částku 220.000,-Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 16.03.2011 do zaplacení. V žalobě uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.08.2010, sp.zn. KSOS 22 INS 8283/2010, byl zjištěn úpadek dlužníka GARBO LINGERIE s.r.o., žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz. Při výkonu své funkce insolvenční správce zjistil, že žalovaná uzavřela dne 30.12.2008 s dlužníkem smlouvu o půjčce, kterou mu zapůjčila částku 240.000,-Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit žalované do 30.12.2009. Dále žalobce zjistil, že dlužník dle obsahu pokladní knihy a účetního deníku za měsíc červen 2010 z titulu vrácení této půjčky žalované vyplatil 17.06.2010 na základě výdajového pokladního dokladu bez čísla 220.000,-Kč. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 23.07.2010, a žalovaná je, coby tchýně syna jediné jednatelky dlužníka ve vztahu k dlužníkovi, osobou blízkou. Žalobce dovozoval, že i vrácení půjčky je jednostranným právním úkonem, kterým došlo ve smyslu ust. § 241 odst. 1 insolvenčního zákona ke zvýhodnění žalované, které se na úkor ostatních věřitelů dostalo vyššího uspokojení, než jakého by dosáhla v konkurzu. Došlo-li k výplatě této částky jen několik dnů před zahájením insolvenčního řízení, pak je nepochybné, že se tak stalo v době, kdy byl dlužník již v úpadku (nehledě na fikci dle ust. § 241 odst. 2 věta druhá insolvenčního zákona). Žalobce dne 01.03.2011 vyzval žalovanou k úhradě vyplacené částky ve prospěch majetkové podstaty, avšak bezvýsledně.

Žaloba podaná dne 26.05.2011 je žalobou včasnou ve vztahu k okamžiku rozhodnutí o úpadku dlužníka jako podmínka dle ust. § 239 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ).

Soud v rámci přípravy jednání vyzval žalovanou podle ust. § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. usnesením ze dne 13.06.2012, č.j.-9, aby se k žalobě vyjádřila, uvedla, zda nárok v žalobě uplatněný uznává a vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci, dále aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Výzva byla žalované doručena společně s žalobou dne 24.07.2012. Neboť výzvě podle ust. § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nebylo vyhověno, a tedy žalovaná neuvedla žádná relevantní skutková tvrzení na svou obranu, soud vyzval v souladu s ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. žalovanou, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení ze dne 05.10.2012, č.j.-10, vyjádřila ve věci samé k žalobě. Žalovaná byla poučena, že ve vyjádření je povinna uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává zcela či z části nebo co do základu, a dále byla poučena o tom, že jestliže nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a je povinna označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla žalovaná poučena, že pokud se bez vážného důvodu nevyjádří ve lhůtě určené soudem, popřípadě nesdělí v této lhůtě, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude se mít za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud rozhodne rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. Usnesení podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. bylo žalované doručeno dne 25.10.2012.

Z obsahu spisu vyplývá, že písemným podáním doručeným soudu dne 13.11.2012 žalovaná sdělila, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, potvrdila, že je tchýně syna jednatelky dlužníka, že měla uzavřenou smlouvu o půjčce dne 31.12.2008, na základě které dlužníkovi zapůjčila částku 220.000,-Kč, a dále že k vrácení částky došlo 17.06.2010. Podotkla, že částku požadovala vrátit v souladu s ustanovením občanského zákoníku a že se domnívá, že vrácení půjčky je jednostranným právním úkonem, kterým nedošlo ke zvýhodnění její osoby na úkor ostatních věřitelů. Jako důkaz navrhovala výslech jednatelky dlužníka.

S ohledem na obsahovou stránku podání ze dne 13.11.2012 soud konstatuje, že nesplňuje požadavek uvedení rozhodujících skutečností k obraně žalované (když obecné tvrzení, že pohledávku neuznává a že má na pohledávku zákonný nárok s vyslovením domněnky, že vrácení půjčky je jednostranným právním úkonem, kterým nedošlo ke zvýhodnění osoby žalované na úkor ostatních věřitelů, nelze považovat za dostatečné). Bylo na žalované, aby se ke konkrétním skutkovým tvrzením žalobce vyjádřila a uvedla svou skutkovou verzi. Tvrzené skutečnosti totiž musí umožnit soudu stanovit okruh sporných skutečností, které budou předmětem dokazování (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 611/2008).

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 1265/2010, neobsahuje-li včas podané písemné vyjádření (k výzvě podle ust. § 114b o.s.ř.) vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž žalovaný staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě též označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení, týkajících se věci samé, má to pro žalovanou stranu stejné procesní následky, jako kdyby se ve stanovené lhůtě vůbec nevyjádřila a ani soudu nesdělila vážný důvod, který jí v tom brání. I v takovém případě (tedy nejen pokud se žalovaná včas vůbec nevyjádří) se má za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Svoji obranu přitom žalovaná strana nemusí rozvádět do všech podrobností; postačí, uvede-li přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch. Žalovaná však jinou obranu, než obecné tvrzení, že vrácením půjčky nedošlo ke zvýhodnění její osoby, neuplatnila.

Jelikož tedy podání žalované nesplňuje požadavek uvedení podstatných či rozhodujících skutečností, na kterých staví svoji obranu, nelze než konstatovat, že na straně žalované nastala fikce uznání nároku, který je proti ní žalobou uplatňován ve smyslu ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. (bez ohledu na to, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku, nebo zda se jeví požadavky žalobce jako neodůvodněné) a v důsledku toho i povinnost soudu rozhodnout rozsudkem podle tohoto uznání ve smyslu ust. § 153a odst. 3 o.s.ř.

Za situace, kdy se má za to, že žalovaná uznala nárok žalobce uplatněný žalobou v celém rozsahu, rozhodl soud rozsudkem pro uznání tak, že žalobě vyhověl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Neúspěšná žalovaná byla zavázána k povinnosti uhradit náklady řízení žalobci, které činí odměnu jeho advokáta ve výši 9.000,-Kč (§ 8 vyhl.č. 484/2000 Sb.) a hotové výdaje 600,-Kč (2 režijní paušály dle vyhl.č. 177/1996 Sb.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku pro uznání lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo. Odvolacím důvodem mohou být jen vady uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a o.s.ř.). Proti výroku o nákladech řízení lze podat odvolání bez tohoto omezení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 29.11.2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v.r. Martina Navrátilová samosoudkyně