22 Cm 3/2009
Jednací číslo: 22Cm 3/2009-376

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Kostelňákovou Petříkovou ve věci žalobce: Nikolaj anonymizovano , anonymizovano , Podolí 24/55, 712 00 Ostrava-Muglinov proti žalovanému: Ing. Libor Pavlíček, Žižkova 33, 747 07 Opava, insolvenční správce WILMAX s.r.o., IČO 623 02 761, 747 71 Brumovice 102, zastoupenému advokátem Mgr. Markem Urbišem, Partyzánská 18, 747 05 Opava, o určení pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka ve výši 735.000,-Kč představující odměnu za výkon funkce jednatele je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika a žalobce a žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 23.01.2009 domáhal proti žalovanému č. 1 Ing. Liboru Pavlíčkovi insolvenčnímu správci WILMAX s.r.o. a žalovanému č. 2 WILMAX s.r.o., aby soud určil, že jeho pohledávka ve výši 2.673.507,-Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení ve věci úpadce WILMAX s.r.o. je po právu co do důvodu i výše. Žalobce uvedl, že tato celková pohledávka zahrnuje dvě pohledávky a to ve výši 735.000,-Kč z titulu odměny za výkon funkce jednatele a ve výši 1.938.507,-Kč, kdy tuto částku poskytl dlužníku na základě dohody, kterou uzavřel s jediným společníkem dlužníka Maxem Hanz-Heinzem Wilflingem. U jednání dne 03.05.2011 žalobce změnil žalobu a navrhl, nechť soud rozhodne tak, že určí, že pohledávka ve výši 2.938.146,-Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení je po právu co do důvodu i výše. Bylo upřesněno, že jedna pohledávka představuje 2.203.146,-Kč a druhá pohledávka 735.000,-Kč. Soud tuto změnu připustil v souladu s ustanovením § 95 o.s.ř..

Dne 13.09.2011 vydal Krajský soud v Ostravě rozsudek, kterým byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č.j. 11 Cmo 2/2011-170 ze dne 08.12.2012 rozhodl tak, že rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I, a III. ve vztahu k žalovanému č. 2 potvrdil, v části výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba na určení pohledávky ve výši 2.203.146,-Kč ve vztahu k žalovanému č. 1 změnil tak, že určil, že pohledávka žalobce ve výši 2.203.146,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení z titulu plateb za úpadce za období 07.07.2005 do 07.11.2006 je po právu a ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že o určení pohledávky ve výši 2.203.146,-Kč bylo pravomocně rozhodnuto, předmětem sporu zůstalo určení pohledávky ve výši 735.000,-Kč představující nezaplacenou odměnu za výkon funkce jednatele dlužníka v období od 08.11.2004 od 23.11.2006.

Jak již bylo uvedeno v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.09.2011, v řízení nebylo prokázáno, že mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena smlouva o výkonu funkce jednatele dle ustanovení § 66 odst. 2 obchodního zákoníku. Mezi účastníky je však nesporné a z výpisu z obchodního rejstříku je prokázáno, že žalobce byl jednatelem dlužníka WILMAX s.r.o. v období od 08.11.2004 do 23.11.2006. Žalobce tvrdí, že tuto funkci skutečně vykonával a za její výkon od dlužníka neobdržel ničeho. Soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a to zejména rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 994/2005 ze dne 31.01.2007, 29 Cdo 2379/2010 ze dne 26.10.2011 a 23 Cdo 3992/2011 ze dne 20.12.2011, ze kterých vyplývá, že nebyla-li mezi společností s ručením omezeným a jejím jednatelem uzavřena platná smlouva o výkonu jeho funkce, má jednatel právo na odměnu určenou podle ustanovení § 571 odst. 1 obchodního zákoníku, nedohodli-li účastníci jinak. Domáhá-li se jednatel odměny za výkon funkce ve výši určené s přiměřeným použitím právní úpravy mandátní smlouvy, musí tvrdit a prokazovat, že byl po období, za které se dožaduje odměny, jednatelem společnosti a výši odměny na kterou mu vznikl nárok. Není-li účastníky mandátní smlouvy ujednáno jinak, jedinou podmínkou pro vznik nároku mandatáře na úplatu, je jen jím řádně vykonávaná činnost. Jelikož v řízení nebyla prokázána jakákoliv dohoda mezi žalobcem

-jednatelem a WILMAX s.r.o. o odměně, zabýval se soud nejdříve tím, zda žalobce svou činnost jednatele vykonával řádně. K prokázání výše odměny provedl soud důkaz sdělením průměrných výdělků Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 02.11.2012 a žalovaný uvedl, že částku 30.000 Kč měsíčně považuje za adekvátní. Žalovaný však namítal, že žalobce nevykonával funkci jednatele řádně a že mu pravděpodobně část odměny jednatele byla uhrazena přímo společníkem WILMAX s.r.o. Maxem Hanz-Heinzem Wilflingem. Přestože k důkazům žalovaný navrhoval účastnickou výpověď Maxe Hanz-Heinze Wilflinga, tento důkaz nemohl být proveden, neboť Max Hanz-Heinz Wilfling v průběhu řízení zemřel.

Rozsudkem č.j.-231 ze dne 10.6.2014 Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl a Vrchní soud v Olomouci tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně usnesením č.j. 12 Cmo 2/2015-338 ze dne 28.2.2017, poté co doplnil dokazování a dospěl k závěru, že je třeba provést další žalobcem navžené důkazy, přičemž Vrchní soud v Olomouci uzavřel, že má prokázáno, že nejméně po dobu od dubna 2005 do listopadu 2006 bylo účetnictví WILMAX s.r.o. vedeno řádně, tedy že žalobce svou funkci jednatele v této společnosti v tomto rozsahu řádně vykonával.

Krajský soud v Ostravě doplnil dokazování a provedl důkaz daňovým dokladem FA 06964830 vystaveným společností ADIV, spol. s r.o. dne 03.10.2006 na částku 7.041,-Kč, dokladem o pojištění Generali Pojišťovna a.s. ze dne 19.05.2006, dopisem Nikolaje anonymizovano , jednatele WILMAX s.r.o., Okresní správě sociálního zabezpečení ze dne 07.01.2005, a z těchto listin má soud za prokázané, že žalobce ve funkci jednatele WILMAX s.r.o. zajistil opravu motorového vozidla Škoda Octavia u autoservisu ADIV, s.r.o., sjednal pojištění u Generali Pojišťovny a.s., jednal s Okresní správou sociálního zabezpečení. Dále byl proveden důkaz objednávkami č. 52 ze dne 11.12.2005, č. 45 ze dne 07.11.2005, č. 37 ze dne 21.10.2005, č. 30 ze dne 15.09.2005, č. 22 ze dne 24.08.2005, č. 21 ze dne 23.08.2005, č. 16 ze dne 14.07.2005, č. 12 ze dne 25.05.2005, č. 9 ze dne 15.04.2005, č. 6 ze dne 14.03.2005, č. 5 ze dne 10.03.2005, z těchto objednávek bylo zjištěno, že žalobce za firmu WILMAX s.r.o. objednával u různých dodavatelů různé zboží.

Z výpovědi svědkyně Ing. Marty Hořčičákové, zaměstnankyně České spořitelny a.s., bylo zjištěno, že jako zaměstnankyně České spořitelny v minulosti jednala ve věci pohledávky firmy WILMAX s.r.o., kdy tato firma měla u České spořitelny a.s. úvěr. Svědkyně uvedla, že si vybavuje, že osobně jednala i s žalobcem Nikolajem anonymizovano , který v té době byl jednatelem WILMAX s.r.o.

Z výpovědi svědka Leonarda Ptašnika soud zjistil, že tento byl v minulosti zaměstnán ve firmě WILMAX s.r.o. a po odchodu z této firmy byl jednatelem firmy Leobau s.r.o. S žalobcem Nikolajem anonymizovano se svědek setkal osobně u jednání soudu, kdy Nikolaj anonymizovano zastupoval jako jednatel firmu WILMAX s.r.o.

Z výpovědi svědka Ing. Antonína Laše bylo zjištěno, že v minulosti se osobně setkal s žalobcem Nikolajem anonymizovano u soudního jednání, kdy žalobce zastupoval firmu WILMAX s.r.o.

Soud odkazuje na ustanovení § 3028 přechodných ustanovení občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), dle kterého v daném případě aplikoval dosavadní právní předpisy, tedy zejména obchodní zákoník (ve znění 08.11.2004-23.11.2006).

Dle ustanovení § 571 odst. 1 obchodního zákoníku není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, je mandant povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti. Dle odstavce 2 nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, vznikne mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek či nikoliv.

Soud má za to, že po doplněném dokazování bylo prokázáno, že žalobce řádně vykonával činnost za období, kdy byl v obchodním rejstříku zapsán jako jednatel WILMAX s.r.o., tedy 08.11.2004 až 23.11.2006, že jako jednatel WILMAX s.r.o. jednal s ČSSZ, jednal ve věci úvěrové smlouvy s Českou spořitelnou a.s., objednal za WILMAX s.r.o. opravu vozidla, sjednal pojištění u Generali pojišťovny a.s., objednával zboží u různých dodavatelů, účastnil se za WILMAX s.r.o. soudních jednání. V řízení nebylo nijak prokázáno, že by žalobci byla odměna za výkon funkce jednatele již zaplacena (společníkem WILMAX s.r.o. Maxem Hanz-Heinzem Wilflingem, jak bylo tvrzeno žalovaným), žaloba byla tedy shledána důvodnou s tím, že žalobci vznikl nárok na úplatu, představující částku 30.000 Kč měsíčně, když tuto výši učinil žalovaný nespornou.

O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodováno dle ustanovení §142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 7 insolvenčního zákona. Přesto, že žalobce byl procesně úspěšný, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a to s odkazem na ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. V řízení dále vznikly náklady řízení České republice ve výši 610,80 Kč, které představují vyplacené svědečné, žalobce byl ve věci úspěšný a dle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, ve sporu o pravost přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, bylo tedy vysloveno, že Česká republika a účastníci řízení nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 31.10.2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Petra Kostelňáková Petříková, v.r. Miroslava Musálková samosoudkyně