22 Cdo 969/2010
Datum rozhodnutí: 15.11.2011
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 o. s. ř., § 7 odst. 1-3 o. s. ř., § 12 odst. 1,3 předpisu č. 110/1964Sb., § 107 odst. 1,2,14 předpisu č. 151/2000Sb., § 104 odst. 1-4,6, 13 předpisu č. 127/2005Sb.




22 Cdo 969/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobkyně: Vodafone Czech Republic, a. s. , se sídlem v Praze 10, Vinohradská 167, IČ: 25788001, zastoupeného Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, CITY TOWER, proti žalovanému Ing. M. K. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Smětákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1, o určení práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 C 94/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2009, č. j. 26 Co 195, 392/2009-25, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Benešově (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 16. března 2009, č. j. 10 C 94/2009-2 ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 16. července 2009, č j. 10 C 94/2009-11, z důvodu nedostatku pravomoci zastavil řízení o určení, že žalobci svědčí právo odpovídající věcnému břemeni váznoucímu na budově č. p. 18, umístěné na parcele parc. č. 68/1 v katastrálním území B., obec Č., jehož obsahem je právo žalobce na této budově zřídit a provozovat telekomunikační zařízení pro veřejnou mobilní telefonní síť a dále vstupovat a vjíždět v nezbytně nutném rozsahu při projektování, zřizování, provozu, opravách a změnách nebo odstraňování tohoto telekomunikačního zařízení do uvedené budovy a na pozemek parc. č. st. 68/1 v katastrálním území B., obec Č. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena stavebnímu úřadu při Obecním úřadu v Čerčanech a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vyšel z § 7 odst. 1, 2 ve spojení s § 103, § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), na základě kterých zkoumal otázku své pravomoci a s přihlédnutím k obsahu § 104 odst. 1, 2, 6, 13 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákona o elektronických komunikacích), dospěl k závěru, že rozhodování o sporech vlastníků nemovitostí s podnikateli zajišťujícími veřejnou komunikační síť o rozsahu oprávnění specifikovaných v odst. 1, 2, 6 ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., včetně oprávnění z věcných břemen vzniklých podle předchozích právních úprav, provádí příslušný stavební úřad v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadem. Daný spor je sporem mezi vlastníkem pozemku a stavby žalovaným a podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť žalobkyní o rozsahu oprávnění uvedených v § 104 odst. 1, 2, 6 zákona č. 127/2005 Sb. Rozhodování o těchto sporech nepatří do pravomoci soudu, jde tedy o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který soud prvního stupně řízení zastavil s tím, že po právní moci postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci rozhodování o ní patří.

Krajský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 30. září 2009, č. j. 26 Co 195, 392/2009-25, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel z téhož zákonného ustanovení občanského soudního řádu (§ 7, § 103, § 104 odst. 1) a zákona o elektronických komunikacích jako soud prvního stupně (§ 104 odst. 13) a ztotožnil se s jeho závěrem o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí tohoto sporu. Zdůraznil, že uvedené ustanovení § 104 odst. 13 zákona č. 127/2005 Sb. upravuje pravomoc příslušného stavebního úřadu rozhodovat spory o rozsah oprávnění podnikatelů zajišťujících veřejnou komunikační síť užívat cizí nemovitosti z titulu věcného břemene, tedy spory o existenci práv z tohoto věcného břemene. Odvolací soud nesouhlasil s názorem žalobkyně, že z tohoto zákonného ustanovení vyplývalo omezení kompetence příslušného stavebního úřadu pouze na věcná břemena vzniklá podle zákona č. 127/2005 Sb., jinými slovy vzniklá až za účinnosti tohoto zákona. Takový zužující výklad zákona by byl v rozporu s přechodnými ustanoveními jak zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích (§ 107 odst. 1 a 14), tak i zákona č. 127/2005 Sb. (§ 136 odst. 1 a § 147 odst. 1).

Za situace, kdy se žalobkyně v tomto řízení domáhá určení existence práv vyplývajících z věcného břemene vzniklého podle § 12 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, učinil odvolací soud shodný závěr se soudem prvního stupně o nedostatku pravomoci soudu a existenci pravomoci příslušného stavebního úřadu.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zdůraznila, že § 104 odst. 13 zákona č. 127/2005 Sb. (dále též jen ZEK ) totiž odkazuje pouze na § 104 odst. 1, 2 a 6 ZEK a předmětem úpravy podle tohoto ustanovení jsou výlučně oprávnění (věcná břemena) vznikající podle § 104 odst. 1, 2, 6 ZEK. Závěr odvolacího soudu vyjádřený v napadeném usnesení ve směru, že § 104 odst. 13 ZEK upravuje svým obsahem pravomoc příslušného stavebního úřadu rozhodovat všechny spory o rozsah podnikatelů zajišťujících veřejnou komunikační síť užívat cizí nemovitosti z titulu věcného břemene, proto není správný. Je totiž nutné rozlišovat mezi věcnými břemeny vznikajícími podle zákona o elektronických komunikacích a věcnými břemeny vzniklými podle dosavadních právních předpisů, tedy i podle zákona č. 110/1964 Sb. Uvedená věcná břemena mají odlišný právní režim, z čehož plyne, že věcná břemena vzniklá podle zákona č. 110/1964 Sb. nelze považovat za věcná břemena podle § 104 odst. 1, 2, 6 ZEK, a proto se na ně nepoužije ani § 104 odst. 13 ZEK. Pro úplnost pak dovolatelka dodala, že posouzení pravomoci obecných soudů pro rozhodování o sporech z věcných břemen vzniklých podle zákona o telekomunikacích je v praxi soudy posuzováno rozdílně a tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Žalobkyně proto navrhla zrušení napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. de-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

Podle § 7 odst. 1 - 3 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

Žalobkyně svůj žalobní nárok opřela o tvrzení (které nebylo žádným z účastníků v dosavadním řízení zpochybněno), že jí vzniklo právo věcného břemene ve vztahu k nemovitostem žalovaného podle § 12 zákona č. 110/1964 Sb., které trvá i v současné době.

Podle § 12 odst. 1, 3 zákona č. 110/1964 Sb. organizacím spojů přísluší ve veřejném zájmu oprávnění: a) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů, b) vstupovat a vjíždět v nezbytně nutném rozsahu při projektování, zřizování, provozu, opravách, změnách nebo odstraňování telekomunikačního zařízení na cizí nemovitosti, c) provádět nezbytné úpravy půdy a jejího porostu, zvláště odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející telekomunikačnímu vedení. Oprávnění podle odstavce 1 jsou věcnými břemeny váznoucími na dotčených nemovitostech a nezapisují se do evidence nemovitostí.

Podle ustálené judikatury není v pravomoci soudu rozhodovat o žalobě na určení existence věcných břemen uvedených v § 12 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. července 2002, č. j. 22 Cdo 1624/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1302).

Podle § 107 odst. 1, 2, 14 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů přecházejí z Ministerstva dopravy a spojů na Úřad zřízený zákonem. Věcná břemena vzniklá před účinností tohoto zákona zůstávají nedotčena.

Dovolací soud ve výše uvedeném rozhodnutí dále vyložil, že ani po nabytí účinnosti zákona č. 151/2000 Sb. rozhodování sporů týkajících se věcných břemen, vzniklých na základě zákona č. 110/1964 Sb., o kterých do 1. července 2000 rozhodovalo Ministerstvo dopravy a spojů, nespadá do pravomoci soudu, ale orgánem, jehož pravomoc k rozhodování sporů týkajících se těchto věcných břemen byla zákonem č. 151/2000 Sb. založena, je Český telekomunikační úřad, kterému uvedený zákon svěřil v rámci všeobecné působnosti rozhodování sporů [§ 95 odst. 1 písm. c) zákona č. 151/2000 Sb.], když pro rozhodování sporů týkajících se věcných břemen vzniklých na základě zákona č. 110/1964 Sb. neobsahoval zákon č. 151/2000 Sb. výslovné ustanovení.

Protože zákon č. 151/2000 Sb. byl zrušen s účinností k 1. květnu 2005 zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), bylo nutno posoudit, jakým způsobem byla tímto zákonem řešena otázka sporů z věcných břemen vzniklých před jeho účinností.

Odvolací soud zaujal názor, podle kterého pravomoc stavebního úřadu k projednávání takových sporů vyplývá z § 104 odst. 13 ZEK, neboť toto zákonné ustanovení dopadá jak na případy věcných břemen vzniklých podle zákona č. 127/2005 Sb., tak i na věcná břemena vzniklá před účinností tohoto zákona.

S tímto názorem dovolací soud souhlasí.

Podle § 104 odst. 1, 2, 3, 4, 6 ZEK podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle 8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vydaném podle zvláštního právního předpisu a za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizím pozemku nebo v něm a) nadzemní nebo podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě, včetně jejich opěrných bodů nadzemního nebo vytyčovacích bodů podzemního komunikačního vedení, telefonní budky a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, přetínat tyto pozemky vodiči a zřizovat v nich vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky, b) anténní stožáry včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a související elektrické přípojky, c) anténní stožáry včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a související elektrické přípojky. Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle § 8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizí stavbě nebo v ní a) vnitřní komunikační vedení veřejné komunikační sítě včetně koncových bodů veřejné komunikační sítě a souvisejících rozvaděčů, veřejné telefonní automaty a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky, b) anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky, c) anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky. Pro zajištění výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 a 2 písm. b) a c) uzavře podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť s vlastníkem dotčené nemovitosti písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene k části dotčené nemovitosti za jednorázovou náhradu a po ukončení výstavby a zaměření polohy vedení smlouvu o zřízení věcného břemene ke skutečně dotčené části nemovitosti. Na návrh podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť je možno s vlastníkem dotčené nemovitosti uzavřít i jinou písemnou smlouvu. K výkonu oprávnění podle odstavce 2 písm. a) postačuje k umístění vnitřních komunikačních vedení a komunikačních zařízení písemný souhlas vlastníka nemovitosti. Nedojde-li s vlastníkem dotčené nemovitosti k uzavření písemné smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene podle odstavce 3 nebo prokáže-li podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, že vlastník dotčené nemovitosti není znám nebo není určen anebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo je-li vlastnictví nemovitosti sporné, či vlastník v dispozici s ní omezen, rozhodne o návrhu podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť na zřízení věcného břemene vyvlastňovací úřad podle zvláštního právního předpisu. Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť může vykonávat oprávnění uvedená v rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu o omezení vlastnického práva k dotčené nemovitosti ode dne vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je dále na základě prokazatelného oznámení vlastníkovi, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti oprávněn a) v nezbytném rozsahu vstupovat nebo vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti s činnostmi uvedenými v odstavcích 1 a 2 a při přípravě projektové dokumentace, opravách a údržbě komunikačních vedení a elektronických komunikačních zařízení umístěných na cizích nemovitostech, b) v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat dřeviny ohrožující bezpečný a spolehlivý provoz komunikačních vedení a elektronických komunikačních zařízení, a to v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním právním předpisem. Prokazatelným oznámením se rozumí oznámení data a účelu vstupu či vjezdu na dotčenou nemovitost nebo kácení či oklešťování dřevin rostoucích na této nemovitosti, včetně oznámení činností, které v této souvislosti budou na nemovitosti vykonávány. Oznámení musí být učiněno s dostatečným předstihem.

Podle § 104 odst. 13 ZEK dojde-li mezi vlastníkem nemovitosti a podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť ke sporu o rozsahu oprávnění uvedených v odstavcích 1, 2 a 6, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem.

Podle § 136 odst. 1 ZEK pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle § 147 odst. 1 ZEK věcná břemena vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a jiné dohody, včetně dohod o náhradě za omezení vlastnického práva, sloužící k výkonu oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají nedotčeny.

Zákon č. 127/2005 Sb. rozlišuje dva druhy omezení vlastnického práva. Jednak jde o standardní svou povahou soukromoprávní - věcná břemena upravená v § 104 odst. 1 a 2, která musí být zajištěna smluvně či vyvlastněním. V případě těchto věcných břemen by v obecné rovině byla dána pravomoc soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), pokud by zákon nesvěřoval rozhodnutí stavebnímu úřadu.

V ustanovení § 104 odst. 6 ZEK jde o legální věcné břemeno, tedy o veřejnoprávní omezení vlastnického práva, k jehož vzniku není třeba rozhodnutí ani smlouva a vyplývá ex lege. Nepředstavuje soukromoprávní institut a zákon (§ 104 odst. 13 ZEK) jej z hlediska vymezení pravomoci výslovně svěřuje též stavebním úřadům. Jde o ekvivalent § 12 písm. b) a c) zákona č. 110/1964 Sb.

Z ustanovení § 104 odst. 13 ZEK vyplývá, že pravomoc stavebního úřadu je založena pro spory o rozsah oprávnění uvedených v § 104 odst. 1, 2, 6, tj. o rozsah věcných břemen majících základ ve smluvním vztahu podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť a vlastníka dotčené nemovitosti (případně v písemném souhlasu vlastníka nemovitosti k výkonu oprávnění podle § 104 odstavce 2 písm. a) k umístění vnitřních komunikačních vedení a komunikačních zařízení) nebo v rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu o zřízení věcného břemene. Pravomoc stavebního úřadu k rozhodování sporů dopadá i na věcná břemena vznikající ex lege ve smyslu § 104 odst. 6 ZEK, tudíž i na veřejnoprávní omezení vlastnického práva.

Úprava všeobecné působnosti Českého telekomunikačního úřadu je odlišná v zákonech č. 151/2000 Sb. a 127/2005 Sb. Zatímco zákon č. 151/2000 Sb. svěřil Českému telekomunikačnímu úřadu rozhodování sporů vzniklých na základě tohoto zákona v rámci všeobecné působnosti, nestanoví-li zákon jinak [§ 95 odst. 1 písm. c) zákona], zákon č. 127/2005 Sb. je založen ve vztahu k Českému telekomunikačnímu úřadu na zásadě [§ 108 písm. g) zákona], podle níž Český telekomunikační úřad rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon.

Podle názoru dovolacího soudu lze při posuzování otázky pravomoci v daném případě vycházet z § 136 odst. 1 ZEK a vztáhnout vymezení pravomocí orgánů v zákoně o elektronických komunikacích i na věcná břemena (veřejnoprávní omezení vlastnického práva) vzniklá podle předchozích právních předpisů. Zcela nepochybně nebylo záměrem zákonodárce přijetím zákona č. 127/2005 Sb. vytvořit právní stav, kdy rozhodování ve sporech ohledně nově zřizovaných věcných břemen soukromoprávní povahy (§ 104 odst. 1, 2) i rozhodování ve sporech týkajících se nově zákonem zakládaných veřejnoprávních omezení vlastnického práva bude svěřeno stavebnímu úřadu, zatímco rozhodování ve sporech týkajících se obsahově prakticky shodných věcných břemen vzniklých podle dřívějších právních předpisů (§ 12 zákona č. 110/1964 Sb.), ve vztahu k nimž podle předchozích právních úprav nebyla nikdy založena pravomoc soudu, by od účinnosti zákona č. 127/2005 Sb. mělo náležet soudu. Zákon č. 127/2005 Sb. pro případy v něm obsažených věcných břemen a veřejnoprávních omezení vlastnického práva zakládá pravomoc stavebního úřadu rozhodujícího v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadu a v rámci jednotnosti právní úpravy je třeba dospět k závěru, že pravomoc uvedených orgánů se vztahuje i na věcná břemena vzniklá podle dosavadních právních předpisů. Podle přesvědčení dovolacího soudu není žádné logické opodstatnění pro výklad, jenž by rozhodování o části obsahově shodných věcných břemen svěřil stavebnímu úřadu a o části soudu jen z toho důvodu, že se jedná o věcná břemena vzniklá podle dřívějších právních předpisů, navíc majících zjevně veřejnoprávní základ.

Rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné; dovolací soud proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. listopadu 2011 Mgr. Michal Králík, Ph. D., v. r.
předseda senátu