22 Cdo 961/2007
Datum rozhodnutí: 10.06.2008
Dotčené předpisy:




22 Cdo 961/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce D. p. s. r. o. Š., zastoupeném advokátem, proti žalované České republice Ú. p. z. s. v. v. m., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 244/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 2006, č. j. 56 Co 361/2006-114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. M. K.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 28. února 2006, č. j. 6 C 244/2005-84, a opravným usnesením ze dne 25. května 2006, č. j. 6 C 244/2005-102 určil, že nemovitosti pozemky parcelní čísla st. 261 o výměře 331 m2, zastavěná plocha a nádvoří, st. 262 o výměře 333 m2, zastavěná plocha a nádvoří, st. 263 o výměře 330 m2, zastavěná plocha a nádvoří, 338/2 o výměře 472 m2, ostatní plocha, 338/4 o výměře 123 m2, ostatní plocha, 362/12 o výměře 1171 m2, ostatní plocha, 362/27 o výměře 2535 m2, ostatní plocha, 362/40 o výměře 34 m2, ostatní plocha, 362/41 o výměře 341 m2, ostatní plocha, 362/42 o výměře 209 m2, ostatní plocha, 967/3 o výměře 292 m2, ostatní plocha, vedené Katastrálním úřadem P. k., katastrální pracoviště K., v k. ú. 796051 Š., v obci 557528 Ž. R. na LV 272, jsou ve výlučném vlastnictví žalobce, D. p. s. r. o. Š. se sídlem 323 32 P., Studentská ul. 12, IČ: 00117625 , a dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 12. října 2006, č. j. 56 Co 361/2006-114, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že § 879c až § 879e občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zák. č. 229/2001 Sb. (dále ObčZ ) jsou nadále součástí platného právního řádu a že je žalobce vlastníkem předmětných pozemků, neboť vlastnické právo nabyl transformací práva trvalého užívání na právo vlastnické podle § 879c odst. 1 ObčZ poté, co požádal o změnu práva ve lhůtě stanovené § 879c odst. 4 ObčZ. Oba soudy svá rozhodnutí opřely o nález Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud ) ze dne 9. března 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/2002, publikovaný pod č. 278/2004 Sb., který zrušil část druhou zákona č. 229/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., a některé další zákony (dále zák. č. 229/2001 Sb. ), nazvanou Změna občanského zákoníku čl. II a začlenil tak znovu do českého právního řádu tímto zákonem původně zrušená ustanovení § 879c až § 879e ObčZ.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Vznesla dovolací námitky totožné s těmi, které jako žalovaná uplatňovala a které dovolací soud posuzoval ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 2205/2005. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou a včas, se zabýval dovoláním především z hlediska jeho přípustnosti.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nemá po právní stránce zásadní význam.

Napadené rozhodnutí je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, který se týkal obdobného předmětu řízení a jehož účastnicí byla rovněž dovolatelka jako žalovaná. Toto rozhodnutí je publikováno na internetových stránkách Nejvyššího soudu a pod C 4660 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck. Ústavní stížnost, kterou dovolatelka proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu podala, Ústavní soud usnesením ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. II. ÚS 755/06, odmítl s odůvodněním, že zrušením části zákona č. 229/2001 Sb. nálezem Ústavního soudu ze dne 9. března 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/2002, publikovaným pod č. 278/2004 Sb., došlo k rehabilitaci ustanovení § 879c až § 879e ObčZ a uvedenou derogací se obnovil stav založený těmito ustanoveními.

S ohledem na uvedené skutečnosti dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto § 243b odst. 5 OSŘ za použití § 218 písm. c) OSŘ dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ). Náklady řízení vzniklé žalobci představují odměnu advokáta za jeho zastoupení, která činí podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5 000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k tomu 19 % DPH a celkem tedy činí náklady řízení 6 307,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 10. června 2008

JUDr. František B a l á k

předseda senátu