22 Cdo 86/2008
Datum rozhodnutí: 04.03.2008
Dotčené předpisy: § 202 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 86/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce C. D. V. 1, Ltd., zastoupené advokátem, proti žalovanému S. H. a. s., o určení neplatnosti smluv o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 340/2004, o dovolání F. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2007, č. j. 56 Co 121/2007-31, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením z 30. 3. 2007, č. j. 56 Co 121/2007 31, odmítl odvolání F. K. jako třetího žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Opavě ( dále soud prvního stupně ) pod sp. zn. 7 C 116/2002 proti usnesení tohoto soudu z 3. 1. 2007, č. j. 7 C 340/2004 16, jímž spojil ke společnému řízení u něj vedené věci sp. zn. 7 C 116/2002 a 7 C 340/2004 pod sp. zn. 7 C 116/2002 s odůvodněním, že podle § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ) odvolání proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení není přípustné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal F. K. dovolání, v němž namítá, že nepřipouští-li ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) OSŘ odvolání proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, je v rozporu s ústavním pořádkem, a navrhuje, aby v souladu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. b) OSŘ soud řízení přerušil a podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) OSŘ, popřípadě aby postupoval podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. d) OSŘ a požádal Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí o předběžné otázce ve stejné věci. Ve svém dovolání dovolatel rovněž navrhoval, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání je v občanském soudním řádu upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 tohoto právního předpisu.

V daném případě nešlo o usnesení, které by bylo rozhodnutím ve věci samé (jak to má na zřeteli ustanovení § 237 OSŘ), nešlo také o usnesení týkající se obnovy řízení (ve smyslu ustanovení § 238 OSŘ) a nešlo rovněž o usnesení, jímž by bylo rozhodováno o otázkách uváděných v ustanovení § 238a OSŘ (ve věci konkurzu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty výkonu rozhodnutí a o povinnostech vydražitele).

Usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o spojení právních věcí ke společnému projednání, není uvedeno ani v usneseních tzv. nemeritorních (tedy vydaných nikoli ve věci samé), jež jsou výslovně uvedena v ustanovení § 239 OSŘ jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ jako nepřípustné odmítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. března 2008

JUDr. František B a l á k

předseda senátu