22 Cdo 819/2009
Datum rozhodnutí: 15.09.2009
Dotčené předpisy:




22 Cdo 819/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce h. m. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) JUDr. J. J., a 2) JUDr. R. J., zastoupeným advokátem, za účasti městské části P., zastoupené advokátem, a Ing. R. K., O. K., J. K. a M. K., zastoupených advokátem, jako vedlejších účastníků na straně žalobkyně, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 35/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2008, č. j. 16 Co 247/2008-343, takto:

Dovolání se odmítá.

Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.

Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit vedlejší účastnici na straně žalobkyně - městské části P. náklady dovolacího řízení ve výši 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.

Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit vedlejším účastníkům na straně žalobkyně Ing. R. K., O. K., J. K. a M. K. náklady dovolacího řízení ve výši 9.163,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 1 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 3. března 2008, č. j. 12 C 35/2001-302, v řízení ohledně účastníků, jak jsou uvedeni v záhlaví tohoto rozhodnutí, určil, že vlastníkem ¼ domu číslo popisné 24 postaveného na pozemku parcelní číslo 33 a ¼ pozemku parcelní číslo 33, v obci P., katastrální území J., je žalobce ; dále rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. září 2008, č. j. 16 Co 247/2008-343, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno .

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

V dané věci opřely soudy závěr o neplatnosti smlouvy o § 39 obč. zák. s tím, že smlouva je v rozporu s dobrými mravy; tento závěr skutkově řádně odůvodnily a uvedly konkrétní skutečnosti, ze kterých vyšly.

Podle konstantní judikatury platí: Ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 633/2002, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 2084). Dovolací soud má oprávnění učinit otázku aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. o zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2007, sp. zn. 28 Cdo 2160/2007, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 5309); to platí i pro posuzování rozporu právního úkonu (smlouvy) s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. Úvaha o tom, že smlouva je v daném případě v rozporu s dobrými mravy, není vzhledem ke skutkovým okolnostem popsaným v rozsudcích, o které se tato úvaha opírá, nepřiměřená.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně a vedlejší účastníci na její straně mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Žalobkyni vznikly náklady, které představují odměnu advokáta za její právní zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhradu 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.007,- Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 6.307,- Kč. Ve stejné výši vznikly náklady i vedlejší účastnici městské části Praha 1. Ostatním vedlejším účastníkům náleží náhrada odměny ve výši 5.000,- Kč zvýšené podle § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o 30 %, tj. o 1.500,- Kč, 4 x paušální náhrada hotových výdajů po 300,- Kč (1.200,- Kč) a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1.463,- Kč, celkem tedy 9.163, Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jím ukládá toto rozhodnutí, jsou žalobkyně a vedlejší účastníci oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 15. září 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu