22 Cdo 806/2006
Datum rozhodnutí: 30.04.2008
Dotčené předpisy: § 43 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 806/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) J. M., a b) L. M., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) M. M., a 2) M. M., zastoupeným advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C 61/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2005, č. j. 44 Co 84/2005-103, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2005, č. j. 44 Co 84/2005-103 a rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 12. ledna 2005, č. j. 7 C 61/99-93, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Žalobce a) a původní žalobkyně F. M. se jako vlastníci pozemku vedeného ve zjednodušené evidenci původního pozemkového katastru (PK) č. 361 v obci a k. ú. V. domáhali, aby žalovaným bylo uloženo odstranit z tohoto pozemku žalobců oplocení, které postavili na pozemku žalobců, a nikoli na svém sousedním pozemku parc. č. 346/11.

Okresní soud v Blansku (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze 14. 2. 2000, č. j. 7 C 61/99-55, žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku vedeného ve zjednodušené evidenci původního pozemkového katastru č. 361 každý z ideální poloviny a žalovaní mají ve společném jmění manželů sousední pozemek parc. č. 346/11. V roce 1996 na základě stavebního povolení, v roce 1998 k odvolání žalobců zrušeného, postavili žalovaní oplocení, které podle znaleckého posudku z oboru geodézie a kartografie znalce Ing. J. R. při zachování přípustné odchylky 2,66 m respektuje geodetickou hranici mezi pozemky účastníků. Protože stavba žalovaných nebyla zřízena na pozemku žalobců, neshledal důvod pro její odstranění podle § 135c občanského zákoníku (dále ObčZ ).

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobce a) a tehdejší žalobkyně b) F. M. odvolání. Tato žalobkyně v průběhu odvolacího řízení 9. 1. 2002 zemřela, spoluvlastnický podíl k pozemku PK č. 361 nabyl děděním po ní žalobce a) a darovací smlouvou z 10. 6. 2002 podíl převedl na L. M. Ta vstoupila do řízení namísto žalobkyně F. M. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 8. září 2003, č. j. 44 Co 325/2000-71, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval otázkou, zda oplocení nebylo postaveno žalovanými na pozemku, který žalobci nabyli vydržením podle § 134 ObčZ ve spojení s § 854 a 872 odst. 6 ObčZ, neboť žalobci v odvolacím řízení uvedli, že od nepaměti byla hranice mezi předmětnými pozemky účastníků tvořena kamenným tarasem, jehož zbytky dosud existují.

Soud prvního stupně po doplnění dokazování ohledáním na místě samém a výslechem svědků zjistil, že na pozemku žalovaných parc. č. 346/11 se nachází zbytky kamenného tarasu. Jako základy zídky - tarasu jsou vyznačeny na tomto pozemku i v měřičském náčrtu znalce Ing. R. příloha č. 5.2 znaleckého posudku na čl. 32; jde o zídku v šíři 0,6 m - 0,7 m v délce 19 m. Vzdálenost vnějšího obvodu zídky od stavby je 0,7 m až 2,45 m. Právní předchůdci žalovaných K. po taras pozemek nyní parc. 346/11 sekli a považovali taras za hranici. Taras nahrazoval oplocení a byl rozebrán zemědělským družstvem až v roce 1959 na stavbu kravína. Také žalobce a právní předchůdci žalobkyně a) pozemek PK č. 361 užívali tak, že taras považovali za jeho hranici. Rovněž v kupní smlouvě z roku 1935, kterou T. a F. M. nabyli pozemky parcelních čísel 360 a 361, bylo uvedeno, že se převádí pozemky v hranicích stranám známých a v přírodě kameny označených. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že právní předchůdci žalobců, resp. žalobci užívali část pozemku parc. č. 346/11 v dobré víře, že jim patří. Pak vlastnické právo k této části pozemku mohli vydržet již právní předchůdci žalobců podle obecného zákoníku občanského z roku 1811, rovněž však i žalobci podle § 134 odst. 1 ObčZ; jejich oprávněná držba trvala po desetiletou vydržecí dobu, neboť zanikla až v roce 1996 v souvislosti se stavbou oplocení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jsou vlastníky části pozemku parc. č. 346/11 v obci a k. ú. V. v části od kamenného tarasu po pozemek parc. č. 361 , na této části žalovaní postavili oplocení, čímž neoprávněně zasáhli do vlastnického práva žalobců, kterým přísluší ochrana podle § 126 odst. 1 ObčZ. Proto rozsudkem z 12. 1. 2005, č. j. 7 C 61/99-93, rozhodl, že žalovaní jsou povinni odstranit na vlastní náklady stavbu oplocení z ocelových sloupků do betonových patek s upevněnými svlaky a tyčkami, umístěnou na pozemku parc. č. 346/11, v obci a katastrálním území V. a to do 15 dnů od právní moci rozsudku . Dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 23. května 2005, č. j. 44 Co 84/2005-103, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění, že žalovaní jsou povinni odstranit na vlastní náklady stavbu oplocení z ocelových sloupků do betonových patek s upevněnými svlaky a tyčkami, umístěnou na severní hranici p. č. 346/11, tvořící rozhraničení s p. č. 361 dle PK, obou v obci a k. ú. V., do 15 dnů od právní moci rozsudku , a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uvedl, že ve světle těchto zjištění je zcela správný právní názor soudu prvního stupně, že zjištěná linie tarasu je vlastnickým rozhraničením severní strany pozemku žalovaných s jižní stranou pozemku žalobců, vycházející z pokojné a poctivé držby završující se pro žalobce nejpozději 1. 1. 1992, neboť nejpozději k tomuto dni splnili podmínky vydržení podle § 134 odst. 1 ObčZ. Zdůraznil, že určující je vlastnické právo k pozemku vymezenému oprávněnou držbou, zatímco geodetická hranice je jen grafickou hranicí přenesenou a zpětným průmětem na zemský povrch leda sekundární - nepůvodní. Uvedl, že je nutno žalobcům přisvědčit, že stavba plotu žalovaných zasahuje do jejich vlastnického práva a nebýt zřízena s jejich souhlasem (vlastníků zastavěného pozemku), potom je zřízena neoprávněně . Odkázal na § 135c odst. 1 ObčZ a uzavřel, že v daném případě je nárok žalobců správně uplatněn na část předmětné stavby, jež do vlastnictví zasahuje, jakkoliv z její povahy vyplývá, že dotyčná část neznamená potřebu odstranění zbytku, kterého se netýká , a proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v detailně správnějším znění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání a uvádí, že uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ( dále OSŘ ). Vytýkají odvolacímu soudu, že se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že právní předchůdci žalobců vydrželi vlastnické právo k části pozemku č. 346/11. K tomu namítají, že hranice sousedících pozemků byly v minulosti odborně vytyčovány a jejich průběh byl prokázán znaleckým posudkem z příslušného oboru. Nemohou být proto zpochybněny pouhými svědeckými výpověďmi osob, které jsou v příbuzenském poměru k žalobcům. Soud se navíc nezabýval vlastnickým právem žalovaných, jež v rozsahu zapsaném v katastru nemovitostí nebylo žalobci ani jejich právními předchůdci až do zahájení soudního řízení napadáno. Připomínají předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze 14. 2. 2000 a jeho závěr, že oplocení respektuje geodetickou hranici, a je zachována přípustná odchylka 2,66 m. Nedošlo tedy z jejich strany k zásahu do vlastnictví žalobců, který by měl mít za následek povinnost odstranit oplocení. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je podle § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ přípustné (odvolací soud, jak dále uvedeno, uložil odstranění stavby oplocení jinak než soud prvního stupně) a že bylo podáno včas řádně zastoupenými oprávněnými osobami - účastníky řízení, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle § 242 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. l, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly dovoláním uplatněny.

Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Podle § 153 odst. 2 OSŘ může soud překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Nejvyšší soud uvedl v rozsudku z 21. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1627/99, publikovaném pod R 42/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že řízení o vypořádání neoprávněné stavby je řízením, kde z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky a kde tedy soud není vázán návrhem účastníků (§ 153 odst. 2 OSŘ); pokud soud dospěje k závěru, že žalobcem navržené vypořádání není přijatelné, musí upravit vztah mezi účastníky i jiným způsobem, vyplývajícím z § 135c ObčZ. I když je soud povinen vztah mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem neoprávněné stavby vypořádat, je vázán návrhem žalobce označujícím pozemek, který má být neoprávněnou stavbou dotčen.

Podle § 79 odst. 1 OSŘ žaloba musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 OSŘ) obsahovat mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se žalobce domáhá.

Podle § 43 odst. 1 OSŘ předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

V daném případě žalobci v žalobě tvrdili, že na jejich pozemku PK č. 361 v k. ú. V. žalovaní postavili v roce 1996 neoprávněně oplocení, a domáhali se, aby žalovaným bylo uloženo z tohoto jejich pozemku PK č. 361 stavbu oplocení odstranit. Soud prvního stupně svým prvním rozsudkem také žalobu na odstranění oplocení právě z tohoto pozemku zamítl. V průběhu odvolacího řízení pak žalobci uvedli, že oplocení je postaveno na pozemku, který jim patří, jehož hranice jsou vymezeny zbytky kamenného tarasu, vyznačeného znalcem na parc. č. 346/11. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a uložil mu, aby dokazování doplnil ke zjištění, zda se plot nenachází na části pozemku parc. č. 346/11, k němuž žalobci, resp. jejich předchůdci vlastnické právo vydrželi. K závěru o vydržení části pozemku parc. č. 346/11 žalobci, resp. jejich právní předchůdci, soud prvního stupně dospěl a dalším rozsudkem, aniž žalobce vyzval k tomu, aby odstranili rozpor mezi žalobním tvrzením a žalobním návrhem, žalovaným uložil, aby odstranili oplocení z pozemku parc. č. 346/11. Kromě toho, že soud prvního nevyzval žalobce k odstranění uvedeného rozporu, nevymezil ani žalobci vydržený pozemek, jako pozemek odlišný od pozemku parc. č. 346/11, nebo alespoň tu jeho část, z něhož má být stavba oplocení odstraněna, a uložil tak žalovaným, aby stavbu oplocení odstranili ze svého pozemku parc. č. 346/11. Odvolací soud pak zřejmě ve snaze pochybení soudu prvního stupně napravit, když jinak převzal zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se závěrem o vydržení části pozemku parc. č. 346/11, tedy že mezi pozemky parc. č. 346/11 a pozemkem PK č. 361 se nachází (další) žalobci vydržený pozemek, přesto vycházel z toho, že vydržený pozemek přirostl k pozemku PK č. 361, a uložil žalovaným odstranit stavbu oplocení na severní hranici pozemku parc. č. 346/11, tvořící rozhraničení s pozemkem PK č. 361.

Za situace, kdy žalobci v průběhu řízení uvedli, že stavba oplocení se nachází na části jimi vydrženého sousedního pozemku parc. č. 346/11, avšak žalobním návrhem se domáhali odstranění této stavby z pozemku PK č. 361, bylo povinností soudu prvního stupně podle § 43 odst. 1 OSŘ poučit je o této nesprávnosti a vyzvat je k jejímu odstranění. Pokud tak neučinil soud prvního stupně, bylo dobře možné, aby tak učinil v odvolacím řízení odvolací soud. Nesplnění poučovací povinnosti je vadou řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaným totiž bylo uloženo, aby odstranili, a to soudem prvního stupně stavbu oplocení na pozemku parc. č. 346/11, o němž však současně uvedl, že je ve vlastnictví žalovaných, a odvolacím soudem stavbu oplocení na severní hranici pozemku parc. č. 346/11, tvořící rozhraničení s pozemkem PK č. 391, tedy na hranici pozemků účastníků.

K námitce žalovaných, že jimi postavená stavba oplocení respektuje hranici jejich pozemku parc. č. 346/11 vyznačenou v katastrální mapě, jak byla v mezích přípustné odchylky zaměřená znalcem, dovolací soud odkazuje na rozsudek ze 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 837/98, uveřejněný pod R 40/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto rozsudku Nejvyšší soud uvedl, že způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely. Dále se Nejvyšší soud v rozsudku z 23. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 96/2000, uveřejněném pod C 987 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, vyjádřil k předpokladům vzniku držby části pozemku jako způsobilého předmětu vydržení. Uvedl, že předpokladem vzniku držby k části cizího pozemku sousedící s pozemkem nabytým do vlastnictví je určité reálné vymezení této části podle přírodou či člověkem vytvořených trvalých útvarů, např. jejím připlocením k nabytému pozemku. Obdobně může být takovým trvalým útvarem i kamenný taras část pozemku připlocujícího k pozemku sousednímu.

Vzhledem k výše uvedené vadě řízení byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, a protože se důvod nesprávnosti vztahuje i na rozsudek soudu prvního stupně, bylo zrušeno i jeho rozhodnutí a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ). Soud prvního stupně vyzve žalobce ve smyslu § 43 odst. 1 OSŘ k odstranění rozporu mezi žalobním tvrzením a žalobním návrhem (petitem) a poučí je za případné součinnosti znalce, aby označili svůj pozemek, z něhož má být stavba oplocení odstraněna, a vymezili oplocení, které má být odstraněno.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. dubna 2008

JUDr. Marie R e z k o v á

předsedkyně senátu