22 Cdo 782/99
Datum rozhodnutí: 21.12.2000
Dotčené předpisy:




22 Cdo 782/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. B., jako správce konkursní podstaty úpadce a původního žalobce M. K., proti žalovanému M. Š., zastoupenému advokátem, o neplatnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 1724/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 1998, čj. 24 Co 533/96-104, takto:

I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 1998, čj. 24 Co 533/96-104, pokud jím byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. května 1996, čj. 7 C 1724/94-66, ve výroku, že kupní smlouva uzavřená 31. 8. 1994 mezi M. K. a žalovaným ohledně převodu movitých věcí, je neplatná, a ve výroku o nákladech řízení, a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Trutnově v tomto rozsahu k dalšímu řízení, se odmítá.

II. Dovolání se zamítá proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 1998, čj. 24 Co 533/96-104, pokud jím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. května 1996, čj. 7 C 1724/94-66, ve výroku, kterým bylo určeno, že je neplatná kupní smlouva, uzavřená mezi M. K. a žalovaným dne 31. 8. 1994 o převodu vlastnického práva pozemkové parcely č. 102/2 o výměře 98 m2 zastavěné plochy, obytného domu čp. 156 na pozemkové parcele č. 102/2, objektu č. p. 358 - hotel "A." bez pozemkové parcely včetně venkovních úprav a příslušenství, vše v kat. území a obci T., tak, že se žaloba v této části zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 21. května 1996, čj. 7 C 1724/94-66, určil, že "kupní smlouva ze dne 31. 8. 1994 o převodu vlastnického práva k nemovitému majetku, a to pozemkové parcely č. 102/23 o výměře 98 m2 - zastavěné plochy, obytného domu čp. 156 na pozemku p. č. 102/2, objektu č. 358 - hotel "A." bez pozemkové parcely včetně venkovních úprav a příslušenství, vše ležící v katastrálním území T., obec T., včetně majetku movitého, uzavřená mezi žalobcem M. K. a žalovaným, je neplatná", a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že M. K. nabyl vlastnictví k předmětným nemovitostem kupní smlouvou, uzavřenou 1. 5. 1994 s Fondem národního majetku ČR. V katastru nemovitostí je jako vlastník těchto nemovitostí vyznačen žalovaný, a to na základě kupní smlouvy, uzavřené s M. K. 31. 8. 1994 (podle rozhodnutí Katastrálního úřadu v T. z 19. 3. 1995 s účinky vkladu ke dni 19. 9. 1994). Dne 7. 11. 1994 byl Katastrálnímu úřadu v T. doručen dopis M. K., adresovaný žalovanému s odstoupením od smlouvy ze dne 3. 11. 1994. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dán naléhavý právní zájem na žalovaném určení, když ze smlouvy z 31. 8. 1994 není zřejmý okruh převáděných movitých věcí a M. K. se tak ztěží může domáhat určení vlastnického práva k věcem, které tvořily předmět této smlouvy. Dále dovodil, že uvedená smlouva je právní úkon neplatný podle § 37 odst. l obč. zák., neboť je neurčitá a trpí nedostatkem vážnosti vůle jejích účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací shora označeným rozsudkem rozhodl, že soudkyně soudu prvního stupně JUDr. L. J. není vyloučena z projednání a rozhodování věci (výrok I.). Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně zčásti tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené mezi M. K. a žalovaným 31. 8. 1994 o převodu předmětných nemovitostí (výrok II). V části o určení neplatnosti kupní smlouvy z 31. 8. 1994, kterou jmenovaní uzavřeli ohledně převodu movitých věcí, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok III). V průběhu odvolacího řízení byl na majetek M. K. prohlášen konkurz usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 8. 1996, čj. 30 K 1037/95-53 a do řízení tak namísto původního žalobce M. K. vstoupil správce konkurzní podstaty P. B.

Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy v části, týkající se převodu nemovitostí, ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. Poukázal na to, že cílem rozhodnutí o žádaném určení je dosažení změny zápisu, resp. záznamu v katastru nemovitostí tak, aby jako vlastník nemovitostí byl zapsán žalobce. Podle § 7 odst. 2 zák. č. 265/1992 Sb. podkladem pro záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí může být jen listina osvědčující vlastnictví, přičemž rozsudek o neplatnosti kupní smlouvy k nemovitostem vlastnictví žalobce sám o sobě neosvědčuje. Ohledně zrušení a vrácení rozsudku soudu prvního stupně v části, týkající se neplatnosti předmětné smlouvy o převodu movitých věcí, odvolací soud uvedl, že žalobce v průběhu řízení ani netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno naléhavý právní zájem dovodit. Uložil proto soudu prvního stupně, aby postupem podle § 5 o. s. ř. vyzval žalobce k doplnění žaloby.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce uvádí, že napadá rozsudek v celém rozsahu, přípustnost dovolání dovozuje z § 238 odst. l písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle § 241 odst. 2, 3 písm. c) a d) o. s. ř. (správně § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o. s. ř.) Podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), však nenapadá výrok I rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o vyloučení soudce, a uplatňuje jen dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., neboť vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci v otázce naléhavého právního zájmu na žalovaném určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. Namítá totiž, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že žalobce "ještě v době, kdy převod vlastnického práva na žalovaného nebyl proveden místně příslušným katastrálním úřadem, provedl celou řadu úkonů, aby tomuto přechodu vlastnického práva zabránil. Dne 24. 11. 1994 byl adresován přípis Katastrálnímu úřadu v T. nazvaný jako "Zpětvzetí návrhu na zápis převodu vlastnického práva podaný dne 19. 9. 1994". Dále poukazuje na to, že K. b. a. s. zaslala uvedenému katastrálnímu úřadu přípis, že nedala souhlas s převodem zastavených nemovitostí ve smyslu zástavní smlouvy z 15. 3. 1991, když zástavní právo bylo v katastru nemovitostí vyznačeno. Také F. n. m. ČR jako účastník řízení navrhoval, aby návrh na vklad byl zamítnut. "I přes tyto přípisy Katastrální úřad v T. rozhodl o přechodu vlastnického práva na třetí osobu a nevyužil možností, které mu umožňuje správní řád". Podle žalobce "dalším argumentem osvědčujícím právní zájem bylo odstoupení od kupní smlouvy, které žalobce zaslal žalovanému 3. 11. 1994 a toto odstoupení právní zástupce žalovaného převzal". Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy je dán i tím, že v dodatku ke kupní smlouvě č. 2 bylo dohodnuto, že proti zaplacení dlužné částky bude žalobci vrácen originál a příslušenství kupní smlouvy a žalovaný se zavázal, že "nepředloží kupní smlouvu katastrálnímu úřadu k registraci". Pro naléhavý právní zájem svědčí také to, že nebylo prokázáno zaplacení kupní ceny podle předmětné smlouvy z 31. 8. 1994. Navíc došlo k uznání dluhu žalobcem vůči žalovanému, a v článku II uznání je uvedeno, že žalovaný zaplatí žalobci rozdíl mezi uznaným dluhem a kupní cenou převáděných nemovitostí. Podle žalobce lze spatřovat naléhavý právní zájem "i v těch skutečnostech, že doplatek do kupní ceny vyplývající z uzavřené kupní smlouvy mezi žalobcem a FNM ČR nebyl uhrazen a tudíž žalobce, kdyby myslel uzavření kupní smlouvy mezi jím a žalovaným vážně, by si byl vědom všech skutečností, a to i trestněprávních, vyplývající mu z podpisu této kupní smlouvy". Další podstatnou skutečností, svědčící o naléhavém právním zájmu žalobce je i to, že žalobce nepřevzal hmotný majetek od FNM ČR, a proto ani v kupní smlouvě není a ani nemůže být specifikován. Podle žalobce "důvodem pro obnovu řízení je i ta skutečnost, že v původním řízení nemohl být z určitých důvodů vyslechnut sám žalobce, tj. pan M. K., neboť se musel skrývat z obavy o svůj život. Nyní se tento účastník řízení nachází v ČR a je ochoten vypovídat v této věci." Současně žalobce uvádí, že podává spolu s tímto návrhem i návrh na obnovu řízení a na vydání předběžného opatření v této věci. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas účastníkem řádně zastoupeným nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 237 odst. l o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení vyjmenovaným. Takové vady žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny.

Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo určeno, že předmětná smlouva z 31. 8. 1992 ohledně převodu movitých věci je neplatná, zrušil a věc vrátil v rozsahu zrušení tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem rozhoduje odvolací soud jen v případech potvrzení nebo změny rozsudku soudu prvního stupně (§ 219 a § 220 odst. l o. s. ř.) a jinak rozhoduje usnesením. Proto je třeba přípustnost proti zrušovacímu výroku rozsudku odvolacího soudu posuzovat podle těch ustanovení o. s. ř., které upravují přípustnost dovolání proti usnesení. V § 238a o. s. ř., který taxativně vypočítává, proti kterým usnesením odvolacího soudu je dovolání přípustné, není usnesení o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a jeho vrácení tomuto soudu uvedeno. Přípustnost nemůže vyplývat ani z § 239 odst. l, 2 o. s. ř., neboť v daném případě se nejednalo o usnesení ve věci samé. Lze tedy uzavřít, že je nepřípustné dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo určeno, že předmětná kupní smlouva o převodu movitých věcí, je neplatná, a věc vrácena v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud proto dovolání proti tomuto výroku podle 243c odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle § 238 odst. l písm. a) o. s. ř. Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v této napadené části ve smyslu § 242 odst. l a 3 o. s. ř. a shledal dovolání neopodstatněné.

Vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.) žalobce rovněž nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny.

Dovolací soud se proto dále zabýval přezkumem rozsudku odvolacího soudu podle žalobcem uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.

Právním závěr odvolacího soudu, že v daném případě není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy z 31. 8. 1992 uzavřené mezi M. K. a žalovaným o převodu předmětných nemovitostí ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., je správný. Jestliže má být v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalobce k nemovitostem, a tím dosažena změna v zápisu takového práva, je logické, že v takovém případě má žalobce naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem nemovitostí (k tomu viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 7 C 2075, 2368/94, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 2/95). Z toho také ovšem plyne, že nemůže být ze stejného důvodu naléhavý právní zájem dán na určení neplatnosti právního úkonu, který podle žalobce nemohl vést k zániku jeho vlastnického práva k nemovitostem, které byly předmětem kupní smlouvy. Kromě toho nelze přehlédnout, že otázku neplatnosti takového úkonu by soud v řízení o určení vlastnictví řešil jako otázku předběžnou. Žalobce v dovolání sice konstatuje skutečnosti, které se týkají řízení vedeného u Katastrálního úřadu v T. o vkladu kupní smlouvy o převodu nemovitostí z 31. 8. 1994 do katastru nemovitostí, ale pomíjí, že návrh na vklad kromě něho podal také žalovaný a uvedený úřad o vkladu pravomocně rozhodl. Znovu lze jen zdůraznit, že změnu zápisu takto vloženého vlastnického práva může žalobce dosáhnout žalobou na určení svého vlastnického práva k nemovitostem. Argument, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy je dán tím, že žalobce od uvedené smlouvy odstoupil, nemůže obstát, neboť od neplatné smlouvy nelze odstoupit, neboli žalobce si protiřečí, když tvrdí, že je smlouva neplatná a současně že (od platné smlouvy) odstoupil. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy nemůže být dán ani tím, že "nebylo prokázáno, že byla zaplacena kupní cena". Způsob ochrany, kterou soud poskytuje účastníkům neplatné smlouvy vyplývá totiž z § 457 obč. zák, který stanoví, že každý z účastníků je povinen vrátit, co podle neplatné smlouvy dostal. K námitce žalobce, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy je dán tím, že "kdyby M. K. myslel uzavření kupní smlouvy vážně, musel by si být vědom trestněprávní odpovědnosti v souvislosti se smlouvou, kterou nabyl nemovitosti od FNO ČR", lze jen uvést, že otázku platnosti této smlouvy mohou orgány činné v trestním řízení řešit jako otázku předběžnou. Další námitkou žalobce, že se nemůže domáhat ochrany žalobou na určení vlastnictví k movitým věcem, se dovolací soud, který přezkoumává rozsudek odvolacího soudu jen v části týkající se převodu věcí nemovitých, nemůže zabývat. Konečně k námitce žalobce, že "důvodem pro obnovu řízení je i ta skutečnost, že v původním řízení nemohl být M. K. vyslechnut", sluší uvést, že v tomto řízení je rozhodováno o dovolání, které je vedle obnovy řízení mimořádným opravným prostředkem.

Dovolací soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska žalobcem uplatněného dovolacího důvodu správný a proto dovolání zamítl (§ 243b odst. l o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. prosince 2000

JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková