22 Cdo 782/2008
Datum rozhodnutí: 25.03.2010
Dotčené předpisy: § 705 odst. 2 obč. zák., § 149 odst. 2 obč. zák.




22 Cdo 782/2008

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. H. , zastoupeného Mgr. Jiřím Šolcem, advokátem se sídlem v Písku, Prokopcova 339, proti žalované J. H. , zastoupené JUDr. Karlem Škopkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné náměstí 2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 94/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. října 2007, č. j. 19 Co 2171/2007-105, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 16. července 2007, č. j. 27 C 94/2006-86, pod bodem I. výroku ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalované hodnotu členského podílu v Bytovém družstvu J. Bendy 20 CB spojenou s nájmem družstevního bytu č. 24 o velikosti 3 + 1 v 5. podlaží domu v ulici J. B. 1374/20 v Č. B. ve výši 800.000,- Kč. Pod bodem II. uložil žalované, aby žalovanému zaplatila na vyrovnání jeho podílu částku 315.531,- Kč, a pod bodem III. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků, uzavřené 14. 8. 1998, zaniklo rozvodem 20. 6. 2005. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích z 13. 9. 2006, č. j. 12 C 353/2005-35, který nabyl právní moci 2. 11. 2006, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 24 v 5. podlaží domu č. 20 v ulici J. B. v Č. B., sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, s tím, že výlučnou nájemkyní a členkou bytového družstva bude nadále žalovaná. Členská práva k předmětnému bytu byla zakoupena za částku 84.469,- Kč, kterou žalovaná obdržela darem od svých rodičů. Účastníci učinili nesporným, že hodnota členských práv a povinností k označenému bytu činila ke dni zániku jejich společného jmění částku 800.000,- Kč a že vyjma vypořádání hodnoty členských práv a povinností k bytu ohledně zbývajících věcí patřících do jejich společného jmění uzavřeli dohodu. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 143 odst. 1 a § 149 občanského zákoníku (dále obč. zák.). Nepřisvědčil názoru žalované, že hodnota členských práv a povinností k bytu nepatří do společného jmění účastníků proto, že tato práva a povinnosti byly získány za její výlučné finanční prostředky. Částku 84.469,- Kč soud posoudil jako vnos žalované do společného jmění, k němuž při vypořádání přihlédl.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. října 2007, č. j. 19 Co 2171/2007-105, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil, aby žalobci na vyrovnání jeho podílu zaplatila částku 315.531,- Kč. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalované přisvědčil pouze v tom, že žalovaná se stala výlučným nositelem členských práv a povinností v bytovém družstvu 2. 11. 2006, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z 13. 9. 2006, č. j. 12 C 353/2005-35. Pokud soud prvního stupně do vlastnictví žalované přikázal hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, odvolací soud v tomto rozsahu nepovažoval rozsudek soudu prvního stupně za správný a proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výrok o jeho přikázání vypustil. Jinak se ztotožnil s jeho právním posouzením věci. Dodal, že v souladu s § 703 odst. 2 obč. zák. účastníkům vzniklo ze zákona společné členství manželů v bytovém družstvu a společný nájem družstevního bytu manžely. Protože z členství v bytovém družstvu byli oba účastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně, patří hodnota členského podílu v bytovém družstvu do jejich společného jmění. Ve vztahu ke vzniku společného členství v družstvu a společného nájmu družstevního bytu je nerozhodné, jaké prostředky byly použity na zaplacení členského vkladu . V daném případě nemohl být jen jeden z účastníků výlučným vlastníkem členského podílu.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v řešení otázky, zda lze do společného jmění manželů pro účely jeho vypořádání zahrnout členský podíl v družstvu za situace, kdy finanční prostředky na úhradu členského podílu byly ve výlučném vlastnictví žalované . Namítla, že členský podíl bez ohledu na jeho současnou hodnotu nemůže tvořit součást společného jmění účastníků, jestliže členský podíl byl zaplacen výlučně z finančních prostředků, které dostala darem od rodičů. Uvedla, že pro věci i majetková práva, patřící do společného jmění manželů i z tohoto společného jmění manželů ze zákona vyloučené, platí jednotný právní režim . Poukázala na to, že pokud by za uvedené finanční prostředky koupila věc movitou či nemovitou, nebylo by pochybností o tom, že tato věc do společného jmění účastníků nepatří. Pokud soud dospěl k závěru, že hodnota členského podílu do společného jmění manželů patří, pak je dána naprostá absence projevu vůle vlastníka prostředků k nakládání s touto částkou. Společné členství v družstvu vzniklo ze zákona, nezávisle na vůli žalované a ve svém důsledku měla by tato skutečnost přinést žalobci majetkový prospěch, na jehož vzniku se nikterak nepodílel. Tím, že soud automaticky spojil vznik společného členství s majetkovými nároky, pominul základní principy vzniku společného jmění manželů. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.

V dané věci přicházela v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť dovolání žalované směřuje výlučně do té části rozhodnutí odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, v níž zavázal žalovanou zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu z titulu vypořádání společného jmění manželů částku 315.531,- Kč do 90 dnů od právní moci rozsudku.

Dovolání podané včas oprávněnou osobou za splnění nezbytných procesních podmínek pro jeho projednání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu řeší otázku, zda je členský podíl v bytovém družstvu ve společném jmění účastníků, jestliže prostředky na jeho získání byly vynaloženy z výlučných prostředků jednoho z manželů (z peněz darovaných jen jemu), která je v právnické literatuře posuzována z hlediska srovnání § 143 odst. 1 písm. a) a § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák. nejednotně a dovolací soud k ní aktuálně nevydal rozhodnutí, jež by alespoň zčásti sjednocovalo rozdílné názory na uvedenou problematiku. Jde tedy o řešení právní otázky, jež činí rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným.

Pro rozhodnutí dovolacího soudu v dané věci je určující odpověď na spornou otázku, zda účastníkům za zjištěných okolností nabytí členského podílu v bytovém družstvu vzniklo společné členství, zakládající právo na vypořádání tohoto podílu v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. Řešení této otázky zásadním způsobem závisí na rozhodnutí soudu, jež bylo dříve učiněno ve sporu účastníků o zrušení společného nájmu družstevního bytu a určení dalšího nájemce a výlučného člena družstva ve smyslu § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák. Takovým rozhodnutím, kterým bylo mimo jiné určeno, který z účastníků se stává výlučným členem družstva (a tedy i tím, kdo nabývá členská práva a povinnosti členský podíl), a jež nabylo právní moci, jsou podle § 159a odst. 4 o. s. ř. vázáni nejen účastníci řízení, ale také soud rozhodující o vypořádání hodnoty sporného členského podílu.

Jestliže ve sporu vedeném podle § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák. bylo návrhu žalované na zrušení společného členství manželů v bytovém družstvu vyhověno, nelze v řízení o vypořádání společného jmění účastníků s ohledem na ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. dospět k závěru, že členský podíl v družstvu do tohoto jmění nikdy nepatřil. Došlo-li tedy v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 12 C 353/2005 k vypořádání společného členství účastníků v bytovém družstvu podle § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák., není již přijatelné, aby v navazujícím řízení o vypořádání společného jmění týchž účastníků byla otázka společného členství znovu otevírána.

Z výše uvedených důvodů nemohlo být dovolání žalované shledáno důvodným. Proto bylo podle § 243b odst. 1 o. s.ř. zamítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalované v tomto řízení a z toho, že úspěšnému žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly §§ 243b odst. 4, 224 odst. 1, 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2010

JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu