22 Cdo 759/99
Datum rozhodnutí: 21.08.2000
Dotčené předpisy:




22 Cdo 759/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. B., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) B. r. a i., spol. s r. o., a 2) P. B., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 199/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 1998, čj. 21 Co 331/96-85, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 25. listopadu 1994 proti žalovaným: 1) B. r. a i., spol. s r. o., a 2) P. B. domáhala, aby bylo určeno, že žalobkyně a druhý žalovaný jsou bezpodílovými spoluvlastníky nemovitostí - domu čp. 166 se stavební parc. č. 157 a domu čp. 167 se stavební parc. č. 158 a ostatní plochy - staveniště parc. č. 974/39 v obci H. K., kat. úz. S. p., zapsaných u Katastrálního úřadu v H. K. na LV č. 20254 pro kat. úz. S. P. Při jednání dne 13. února 1995 upřesnila žalobu s tím, aby v řízení nadále jako první žalovaná vystupovala B. r. a i., a. s.

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. listopadu 1995, čj. 16 C 199/94-52, žalobě vyhověl, přičemž jako první žalovanou označil B. r. a i., a. s. se sídlem v P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a zastavil řízení o návrhu na vydání předběžného opatření. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů vzal za prokázané, že žalobkyně a druhý žalovaný uzavřeli manželství dne 6. září 1980. Kupní smlouvou ze dne 8. února 1994 uzavřenou mezi T., a. s., H. K., jako prodávající a druhým žalovaným jako kupujícím, s níž žalobkyně vyslovila souhlas, nabyl předmětné nemovitosti do vlastnictví druhý žalovaný. Kupní cena byla zčásti zaplacena z finančních prostředků patřících do bezpodílového spoluvlastnictví žalobkyně a druhého žalovaného. Tyto nemovitosti druhý žalovaný prodal bez souhlasu žalobkyně kupní smlouvou ze dne 26. července 1994 první žalované B. r. a i., spol. s r. o. Soud prvního stupně posoudil věc podle § 40a a § 145 odst. 1 obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.

K odvolání právní nástupkyně první žalované L. I. P. a. s. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací shora označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k původně první žalované B. r. a i., spol. s r. o., kterou také jako prvního žalovaného označil v záhlaví rozsudku, a v tomto rozsahu řízení zastavil. Ve vztahu k druhému žalovanému rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud zastavil řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení s tím, že B. r. a i. spol. s r. o., označená v žalobě jako první žalovaný, byla vymazána bez likvidace k 6. říjnu 1994 z obchodního rejstříku a tak ke dni zahájení řízení , tj. k 25. listopadu 1994 již neměla způsobilost být účastníkem řízení. Soud prvního stupně proto nesprávně konstatoval, že došlo ke změně účastníka. Se žalovanou B. r. a i., a. s., by mohl jednat jako s právním nástupcem první žalované pokud by se jejím právním nástupcem stala po zahájení řízení. B. r. a i. a. s. byla usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. prosince 1995 k 31. prosinci 1995 vymazána z obchodního rejstříku, když se sloučila s L. I. P., a. s. se sídlem v P., která převzala všechen majetek, práva a závazky zaniklé společnosti. Ve vztahu k druhému žalovanému zamítl žalobu z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na určovací žalobě. Podle odvolacího soudu naléhavý právní zájem na určovací žalobě není dán, jestliže žaloba na určení vlastnictví z důvodu dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu, jímž byly nemovitosti převedeny, nesměřuje proti všem osobám, které tímto úkonem byly dotčeny. Poněvadž žaloba nesměřovala proti všem účastníkům smlouvy ze dne 26. července 1994, příp. jejich právním nástupcům, nepřicházelo v úvahu vyhovění žalobě ani ve vztahu k druhému žalovanému.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení subjektivity první žalované. Namítá, že žaloba byla podána proti B. r. a i., spol. s r. o., soud prvního stupně rozhodl, že první žalovanou je B. r. a i. a. s., která také podala odvolání, přitom odvolací soud rozhodl věc ve vztahu k původně označené první žalované, právní předchůdkyni L. I. P., a. s. se sídlem v P. Řádně a včas uplatnila námitky ohledně platnosti kupní smlouvy. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou, včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Žalobkyně nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 o. s. ř. nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. a/ a b/ o. s. ř.), a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.

Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.

V daném případě právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout. Odvolací soud aplikoval správný právní předpis a také jej správně vyložil.

V tzv. sporném řízení je účastníkem řízení ten, kdo podal u soudu žalobu, tj. žalobce, a ten, koho žalobce v žalobě označil za žalovaného (§ 90 o. s. ř.). Způsobilost být účastníkem řízení má v tomto případě ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, popřípadě ten, komu zákon tuto způsobilost přiznává (§ 19 o. s. ř.).

Podle § 18 odst. 1 obč. zák. způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby. Podle § 18 odst. 2 písm. a) obč. zák. jsou právnickými osobami sdružení fyzických nebo právnických osob.

Podle § 19 odst. 2 obč. zák. právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud nestanoví zvláštní zákon jejich vznik jinak. Podle § 62 zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen obch. zák.) společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku.

Podle § 20a odst. 2 obč. zák. právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak. Podle § 68 odst. 1 obch. zák. společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku.

Podle § 3 odst. 1 obch. zák. se do obchodního rejstříku zapisují obchodní společnosti, družstva a jiné právnické osoby, o nichž to stanoví zákon. Obchodní společností ve smyslu § 59 odst. 1 obch. zák. je mimo jiné společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Obchodní společnosti se do obchodního rejstříku zapisují podle § 9 odst. 2 obch. zák. obchodním jménem, jehož součástí je i dodatek označující jejich právní formu.

Podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení), soud zkoumá ve smyslu § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zakládá - mimo jiné - i skutečnost, že v žalobě je uveden jako účastník řízení ten, kdo v okamžiku zahájení řízení (ve smyslu § 79 odst. 1 a § 82 odst. 1 o. s. ř. dnem, kdy žaloba došla soudu) neměl způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 19 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod č. 47 v Soudní judikatuře, ročník 1997).

V daném případě žalobkyně označila v žalobě jako prvního žalovaného B. r. a i., spol. s r. o. , která byla ke dni 6. října 1994 vymazána z obchodního rejstříku bez likvidace s tím, že došlo k její přeměně na společnost B. r. a i., a. s. se sídlem v P. Označená první žalovaná ke dni podání žaloby jako právnická osoba neexistovala a proto ve smyslu § 19 o. s. ř. neměla způsobilost být účastníkem řízení. S ohledem na uvedené tedy šlo o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který má za následek zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř.

Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. musí být účastník řízení označen v žalobě podle právního stavu k datu podání žaloby. K tomuto datu se posuzuje správnost a úplnost podání ve smyslu § 43 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci uveřejněné pod č. 127 v Soudních rozhledech, ročník 1996). Jestliže žalobkyně v žalobě v souladu s § 79 odst. 1 o. s. ř. označila prvního žalovaného, byť jako neexistující subjekt, nešlo z hlediska § 43 o. s. ř. o podání nesprávné nebo neúplné, a za tohoto stavu nepřicházel v úvahu postup žalobkyně - upřesnění žaloby v označení prvního žalovaného, kdy při jednání dne 13. února 1995 u soudu prvního stupně jako prvního žalovaného označila B. r. a i., a. s.

Označení této posledně uvedené společnosti jako prvního žalovaného nelze považovat ani za záměnu účastníků ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř., jak nesprávně konstatoval soud prvního stupně. K záměně účastníků může dojít jen tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení. Je-li tu nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, např. proto, že některý z dosavadních účastníků nemá způsobilost být účastníkem řízení, je nepřípustné provádět změny v okruhu účastníků řízení a řízení je třeba zastavit (§ 104 o. s. ř.).

B. r. a i., a. s., ani její právní nástupce L. I. P., a.s. se sídlem v P., se s ohledem na uvedené nestaly účastníkem řízení, když ani podle § 92 odst. 1 o. s. ř. jako další účastník do řízení nepřistoupily.

Proto odvolací soud, který z podnětu odvolání L. I. P., a. s. jako právní nástupkyně B. r. a i., a.s., označené soudem prvního stupně v záhlaví rozsudku jako první žalovaný, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k B. r. a i., spol. s r. o., a řízení v tomto rozsahu zastavil, nepochybil.

Předpokladem úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na určení je naléhaný právní zájem. Naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. není dán, jestliže žaloba nesměřuje proti všem účastníkům právního úkonu, který je předmětem řízení o určovací žalobě, a jehož otázku platnosti je třeba řešit jako otázku předběžnou. Žaloba v daném případě nesměřovala proti všem účastníkům kupní smlouvy ze dne 26. července 1994, když žalobkyně v žalobě neoznačila vedle druhého žalovaného správně prvního z účastníků této smlouvy, tj. právního nástupce účastníka smlouvy B. r. a i., spol. s r. o., společnost B. r. a i., a. s. Odvolací soud proto nepochybil, když žalobu proti druhému žalovanému z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu zamítl.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, proto je dovoláním napadený rozsudek správný a dovolání muselo být podle § 243b odst. 1 o. s. ř. zamítnuto.

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaným, kteří byli v odvolacím řízení úspěšní, náklady nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.)

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. srpna 2000

JUDr. František B a l á k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková