22 Cdo 730/2005
Datum rozhodnutí: 18.10.2005
Dotčené předpisy: § 35 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.




22 Cdo 730/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobců: a) Z. S., a b) L. H., zastoupených advokátem, proti žalovanému V. H., zastoupenému advokátkou, o zdržení se zásahů do výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 171/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2004, č. j. 19 Co 358/2004-127, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2004, č. j. 19 Co 358/2004-127, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 7. října 2002, č. j. 10 C 171/99-59, pod bodem I. výroku zastavil řízení, kterým by žalovaný V. H. byl povinen umožnit přístup k nemovitosti v P., v rozsahu věcného břemene zapsaného ve výpisu z katastru nemovitostí LV 159 a LV 243 pro obec P., k. ú. S. u Katastrálního úřadu P. . Pod bodem II. zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný V. H. byl povinen zdržet se zásahů do výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni zapsanému ve výpisu z katastru nemovitostí LV 159 a LV 243 pro obec P., k. ú. S. u Katastrálního úřadu P. . Pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců, jímž napadli rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení, usnesením ze dne 14. května 2003, č. j. 19 Co 147/2003-76, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že závěr soudu prvního stupně, že žalobci konkrétně netvrdili, že by jim žalovaný bránil ve vchodu nebo vjezdu do domu, by mohl obstát jen za předpokladu, že by se účastníkům dostalo poučení podle § 118a odst. 1 občanského soudního řádu (dále OSŘ ). Odvolací soud v absenci postupu soudu prvního stupně podle § 118a odst. 1 OSŘ spatřoval vadu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. května 2002, č. j. 10 C 171/99-111, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl podle postupní smlouvy ze dne 28. 1. 1938 povinen zdržet se jednání, jímž by žalobcům bránil, aby přes stavební parcelu č. kat. 418 (dříve 83/1), zapsanou u Katastrálního úřadu pro hl. m. P. na listu vlastnictví č. 243 pro obec P. a katastrální území S., na stavební parcelu č. kat. 417 (dříve 83/2), zapsanou u Katastrálního úřadu pro h. m. P. na listu vlastnictví č. 159 pro obec P. a katastrální území S., přecházeli a vozem přejížděli, používali průjezdu z veřejné cesty k domu č. p. 51, avšak tak, aby sám jako vlastník stavební parcely č. kat. 418 (dříve 83/1) v držbě svého majetku nebyl rušen . Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci i žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky domu č. p. 51 a pozemku parc. č. 417 v kat. území S., a to žalobci společně v rozsahu 1/8, žalobkyně 3/8 a žalovaný 1/8. Vlastníkem sousedního pozemku parc. č. 418 je žalovaný. Geometrickým plánem ze 6. 12. 1934 byl rozdělen stavební pozemek parc. č. 83 na parc. č. 83/1, nyní 418, a parc. č. 83/2, nyní 417. Postupní smlouvou z 28. 1. 1938 byla zřízena služebnost ve prospěch vlastníků domu č. p. 51 na pozemku parc. č. 417 a jejich právní nástupců, spočívající v přecházení a přejíždění vozem, používání průjezdu z veřejné cesty, po pozemku parc. č. 418, avšak tak, aby vlastníci pozemku parc. č. 418 nebyli rušeni v držbě svého majetku, neboť k domu č. p. 51 není jiný přístup než po pozemku parc. č. 418. Šetřením na místě samém bylo zjištěno, že pozemek parc. č. 417 představuje zastavěnou plochu a nádvoří. Dům č. p. 51 je stavba lícující se silnicí . Vstup na pozemek parc. č. 418 je bránou ze silnice, na níž navazuje cesta široká 3,92 m a od brány až ke vchodu do domu dlouhá 7,37 m. Směrem od brány po pravé straně pozemku parc. č. 418 se nachází dům č. p. 51, který se zužuje, a dále 6 dvojkůlen, které nejsou s domem stavebně spojeny. Vzdálenost první kůlny od domu činí 13,6 m. Na hraně domu směrem od silnice je vchod do sklepa, potom do domu. Mezi rohem domu a sudem s květinami je vzdálenost 2,30 m. Po pravé straně cesty jsou dva sudy, jeden pod okapem a druhý obrácený dnem vzhůru. Po levé straně cesty jsou kopřivy. Soud zamítl žalobu z toho důvodu, že služebnost zřízená označenou postupní smlouvou nedává žalobcům oprávnění ke vstupu na pozemek parc. č. 417 z pozemku parc. č. 418, ale toliko oprávnění ke vstupu do domu č. p. 51 přes pozemek parc. č. 417, a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobcům jakýmkoliv způsobem bránil ke vstupu do předmětného domu.

Odvolací soud k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 13. října 2004, č. j. 19 Co 358/2004-127, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. K námitkám žalobců mj. uvedl, že věcné břemeno zřízené postupní smlouvou nelze jednostranným výkladem rozšiřovat ve prospěch žalobců a dovozovat jejich právo přístupu na pozemek parc. č. 417 a k jejich dalším stavbám, neboť by tak šlo o zásah do vlastnických práv žalovaného nad rámec věcného břemene. Žalovaný žalobcům v právu chůze a cesty k domu č. p. 51 nebrání a pokud žalobci požadují, aby jim žalovaný nebránil v přecházení a přejíždění přes pozemek parc. č. 418 na pozemek parc. č. 417, uplatňují právo, které jim nenáleží.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spatřují v řešení otázky, zda věcné břemeno spočívající v právu přecházení a přejíždění pozemku zatíženého věcným břemenem za účelem přístupu k domu zahrnuje pouze právo vjezdu na zatížený pozemek do míst, kde na hranici tohoto pozemku stojí předmětný dům, ke kterému má být zajištěn přístup, nebo zda takto vymezené věcné břemeno zahrnuje i právo faktického průchodu a průjezdu přes zatížený pozemek k hlavnímu vstupu do domu nacházejícímu se na pozemku sousedním, tedy fakticky právo průchodu a průjezdu na sousední pozemek ve vlastnictví vlastníků domu . Rozsah daného věcného břemene soudy posoudily v rozporu s hmotným právem. Podle názorů žalobců je třeba dané věcné břemeno vykládat tak, že nezahrnuje pouze oprávnění vjezdu na pozemek parc. č. 418 do úrovně obvodové zdi domu č. p. 51, resp. až po roh domu protilehlý veřejné cestě, ale zahrnuje i právo vstupu a vjezdu za úroveň rohu domu, resp. dokonce za úroveň zábradlí u schodiště do sklepa domu vzdálenějšího od veřejné cesty o další 1 m tak, aby bylo možné toto zábradlí obejít, resp. i vozem objet k jedinému vstupu do domu (nikoliv pouze do sklepa) situovanému již na st. p. č. 417 a nikoliv ještě na hranici mezi st. p. č. 418 a st. p. č. 417 . Takový závěr vyplývá z logického i gramatického výkladu. Překážky umístěné žalovaným ve vzdálenosti 1,30 m od zábradlí u schodů do sklepa domu č. p. 51 na úrovni hraniční čáry mezi pozemky parc. č. 418 a 417 neumožňují nejkratší cestu objetím rohu domu č. p. 51, resp. vzdálenějšího zábradlí, a neumožňují tak příjezd k domu č. p. 51, tedy ke vstupu do tohoto domu. Oba soudy svým výkladem založily stav, kdy se nelze do domu vůbec dostat. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť právní otázku, zda věcné břemeno zřízené postupní smlouvou z 28. 1. 1938 zahrnuje i právo průchodu a průjezdu přes pozemek parc. č. 418 na pozemek parc. č. 417 či nikoli, řeší v rozporu s hmotným právem. Právní názor dovolacího soudu, jenž bude následovat, pak může představovat určité zobecňující řešení sporů obdobného druhu Dovolání je tak přípustné [§ 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ].

Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ v rozsahu dovolateli uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle § 35 odst. 2 ObčZ právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Účelem zřízení věcného břemene postupní smlouvou z 28. 1. 1938 bylo zajištění přístupu k domu č. p. 51 v Sedleci, postavenému na pozemku parc. č. 83/2, nyní par. č. 417, přes postoupený pozemek právním předchůdcům žalovaného parc. č. 83/1, nyní parc. č. 418, protože k tomuto domu není doposud jiný přístup než po stavební parcele č. 83/1 . Věcné břemeno bylo zřízeno ve prospěch vlastníků domu č. p. 51, jakož i jejich právních nástupců i lidí domácích , a spočívalo v právu přecházení a přejíždění vozem přes stavební parc. č. 83/1 a používání průjezdu z veřejné cesty, avšak tak, aby sami jako vlastníci stavební parcely č. kat. 83/1 v držbě svého majetku nebyli rušeni . Současně se nastupitelé zavázali neohradit plotem pozemek parc. č. 83/1, pokud hraničí s pozemkem parc. č. 83/2. Vstup do domu č. p. 51 byl a je z pozemku parc. č. 417, který není zcela zastavěn a zčásti tvoří nádvoří domu č. p. 51. Měl-li být zřízeným věcným břemenem zajištěn přístup k domu č. p. 51, nepochybně proto, aby byl zajištěn vstup do domu i příjezd k němu, pak služebnost cesty a chůze po stavební parcele č. kat. 83/1 nelze vykládat jen tak, že nedává žalobcům právo ke vstupu na pozemek parc. č. 417 z pozemku parc. č. 418, ale pouze právo ke vstupu do domu přes pozemek parc. č. 417, jak dovodily soudy obou stupňů. Mají-li mít žalobci zajištěn přístup k domu č. p. 51, pak musí mít současně zajištěn přístup na pozemek parc. č. 417, a to nejen chůzí, t. j. formou příchodu, ale i vozem, t. j. formou příjezdu, k domu. Z jazykového vyjádření věcného břemene v označené postupní smlouvě aby přes stavební parcelu č. kat. 83/1 přecházeli a vozem přejížděli takové právo jednoznačně vyplývá. Slovo přejížděli znamená v daném případě přejetí přes pozemek parc. č. 418 na pozemek parc. č. 417 k domu č. p. 51. Právě proto, aby toto právo mohlo být fakticky realizováno, zavázali se nastupitelé, že pokud pozemky nyní parc. č. 417 a 418 spolu hraničí, že je neohradí plotem. V opačném případě by totiž takový závazek neměl opodstatnění. Lze tedy obecněji shrnout, že právo přecházení a přejíždění přes tzv. služební pozemek, jehož účelem je zajištění přístupu k domu, přičemž mezi služebným pozemkem a vstupem do panující stavby leží pozemek vlastníka stavby, zahrnuje v sobě právo přejíždění v takovém rozsahu, aby vlastník domu mohl zajet vozem až na tento svůj pozemek.

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud obsah předmětného věcného břemene vyložil nesprávně. Proto jeho rozhodnutí není po právní stránce správné a dovolacímu soudu nezbylo, než dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 a 3 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. října 2005

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu